Hlásím se s dalším dílkem ze své veršované parodie o Carlisleovi. Tentokrát půjde o... život? Ne, o upírství! A jak to všechno skončí, si už musíte přečíst sami... PS: Omlouvám se, že z Carlislea dělám tak trochu magora. :D
31.03.2011 (21:15) • JoheeeCullen • FanFiction poezie » Parodovaná poezie • komentováno 5× • zobrazeno 3175×
„Co tam pořád dělá?"
ptala se rodina celá.
„To překračuje všechny meze!
Už dva roky ven nevyleze!"
Když Esmé klepe na dveře
a volá: „Přišla večeře!",
slyší jenom vrčení,
což není dobré znamení.
Pak jednou změna nastala,
Bella popcorn rozdala
a dívali se společně,
jak Carlisle vylez konečně.
Všemi směry měl vlasy,
což nebylo cílem. Asi.
Od ohně černé oblečení,
Alice zdrhla bez rozloučení.
Carlisle zářil jako hvězdička.
Co proti němu zmohla lampička?
„Už jsem na to přišel! Už vím jak dál!"
rozkřičel se Carlisle na celý sál.
Pak hlavou do stěny narazil
a velkou díru tím prorazil.
Rodina na něj čuměla jak na vola,
on se však pustil do dalšího kola.
Mlátil hlavou tam a sem,
omítka dál padala na zem.
Přestal, až když byly všude po domě díry,
a Esme vypouštěla oblaka síry.
„Už toho mám plný zuby!"
A dál pouštěla dým z huby.
Pak už se na to nemohla dívat,
ještě když k tomu začal Carlisle zpívat,
tak poslední oblak vypustila,
a teď už rozbitým oknem proskočila.
„Víte, na co jsem přišel?
ptal se Carlisle, kterému odchod Esme ušel.
„Že když budu o předměty hlavou mlátit,
dokážu svůj život zkrátit.
Zmenší se mi rychlost
a ztratím svou chytrost.
Pak skončí má snaha odvěká
A já se znovu změním v člověka."
„A co když si poškodíš míchu?"
ptal se Emmett v záchvatu smíchu.
„Za pokus to stojí
a ten, kdo se bojí,
ať se domů vrací,
než se tady skácí."
A pak se to stalo
a všechny to vzalo.
Carlisleovy oči původní barvy nabyly
a jeho rysy krásu pozbyly.
Zase se z něj člověk stal
a Emmett se smál dál a dál.
Pak se Carlisle probudil
a prudce se posadil.
Esme ležela vedle něho.
„Jsi v pořádku?" ptala se ho.
„Byl to jenom zlý sen,
ze kterého jsem už vyšel ven."
„Ale jak jsi mohl snít,
když upírem máš být?"
Nastalo ticho ničím nerušené
a pak Carlisle zoufale zakřičel: „Nééééé!"
Tenhle díl bych chtěla znovu věnovat HorsiQ, aby už doma nemusela fňukat. :D
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie » Parodovaná poezie
Diskuse pro článek Carlisle, nekřič!:
Tak tohle byla snad ta nejlepší z téhle série! Božínku, až mi od smíchu tečou slzy... Moc nevidím na klávesnici, takže se omlouvám za chyby...
Jen, co se uklidním jdu na další! :DD
Tak tohle nemá chybu! Ale z veršováním přestávám a radši tu poklony podávám!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!