První pokus o drabble. Tři sta slov o neznámé upírce, která jen chtěla najít své nové území.
Snad se bude aspoň někomu líbit. Díky, Gemm. =)
03.08.2011 (16:30) • Gemm • FanFiction jednodílné » Drabble povídky • komentováno 12× • zobrazeno 2323×
Promiň, maličká
Lidé. Ubožáci. Oni a jejich nicotné schopnosti. Rty roztáhla do širokého šklebu, podobajícímu se úsměvu. Stála na skalnatém výběžku, vesnička pod ní byla jako na dlani. Lidé hemžící se po prašných uličkách, ne silnější než mravenci.
Vyrazila vpřed. Vítr cuchal její zlaté vlasy, ošlehával ledovou tvář a slunce, které ten den svítilo, pableskovalo na obnažené pokožce. V průběhu sekundy se pružným krokem přesunula přímo do středu vesnice.
Jako pokaždé, když si vybrala své oběti, očekávala poddanost. Lidé před ní měli padat na kolena a chtít ji uctívat. Dnes bylo něco jinak.
Slyšela tlukot desítek srdcí, cítila jejich pach a zrychlený dech. Vnímala dětská srdce, všechna poblíž dalších srdcí, pomalejších, ale lehčích, než byla ta mužská. Ale neviděla nikoho.
Nemohli znát pravou podstatu nelidsky krásného tvora, nemohli znát studené. Nechápala to. Tohle území mělo patřit jen jí.
„Odejdi!“ zakřičel mužský hlas. Vycházel z druhého konce náměstíčka. Viděla, jak se krčí za svým nebohým mečem, oči rozšířené strachem. Usmála se a objala jeho obličej v dlaních, když k němu došla. Vysoký tmavovlasý muž mělce dýchal a strachem rozšířenými zorničkami pozoroval nesmrtelnou, jak se chystá ukojit svou žízeň. Nepromluvila, neměla to zapotřebí. Pomalu se nahnula nad jeho divoce tepající hrdlo, vnímajíc jed, hromadící se v jejích slinách. Pak ji něco srazilo. S naštvaným zavrčením se ohnala po té věci, ale srazila ji znova.
Byl to muž. Vysoký černovlasý muž s alabastrovou pletí, tvrdou jako žulový kámen a s očima rudě žhnoucíma. Jako ona. Otevřela ústa v náhlém pochopení, ale než se jen pokusila začít bránit, pevně ji rukama někdo sevřel. Poznala, že další nesmrtelný. Snažila se mu vytrhnout, ale byl příliš silný.
Pak už jen pozorovala prvního muže, jak se k ní s ledovým klidem přibližuje. Vzal její tvář do dlaní a sladce se usmál. „Promiň, maličká. Ale Volterra je má.“ A trhnul.
Autor: Gemm (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné » Drabble povídky
Diskuse pro článek Promiň, maličká:
No páááni! Tak toto bylo úžasné. Původně jsem si myslela, že je v rezervaci, ale toto by mě nikdy nenapadlo... Perfektní!
Skvělé. Aro si Volterru hlídá a nepřepustil by jí (z principu) ani jediného člověka, i když mu na něm nezáleží. Skvělý drabble.
Zírám. Naprázdno otvírám hubu. Náááádherné. Jen tak dál.
PS: já opravdu nevím, co napsat :D
Ja zírám . čvítalo sa to samo a bolo to vynikajúce . To ako zaútočila a ako zistila že sa všetci schovali . Potom prišlo k stretku s bojovníkom a potom prišli Volturiovci . Fantastické , pútavé , no proste úžas . A ten koniec bol najlepší . Tá veta - „Promiň, maličká. Ale Volterra je má.“ - tomu dala korunku . Paráda .
Páááááááááni, to je moc moc moc hezké
Zajímavé, nádherné... povedlo se ti to
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!