Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Vánoční dárek od JessicaBrikker

24.12.2010 (10:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1259×

JessicaBrikker

Vánoční dárek

Je to už pár týdnů, co jsem Edwardovi řekla své „ano“, vyslechli jsme si monolog mého otce o tom, že jsem na vdávání ještě mladá, nadšení mé matky a ostatně i otravné kňourání Alice, že nemůže pořádat naší svatbu. Ano, samozřejmě se toho stejně dočkala a svatba byla velkolepá. Nemám ráda tyhle rádoby velké veselky, ale musím uznat, že moje svatba se mi hrozně líbila. Navíc už můžu s jistotou říkat, že patřím k Edwardovi. Jenže, kde je mu konec?

Líbánky proběhli, řekněme ve velkém půstu. I když jsem měla od Edwarda slíbené, že mě zbaví mého panenství, nakonec se tak nestalo. Nezlobila jsem se. Vlastně jsem přišla na to, že by to pro mě bylo nebezpečné. Ale polibky jsou přece také krásné. I hlazení po těle.

Pár týdnů po příletu domů jsem se pak oficiálně rozhodla, že když nemůžu mít dítě s Edwardem, jednoduše poskytnu dům a rodinu jinému dítěti. A tak jsem po dohodě s Edwardem a jeho rodinou adoptovala krásnou holčičku. Renesmee. Byla kouzelná. Ty krásné hnědé vlásky stočené do lokýnek a dokonale hnědá roztomilá očíčka. Bylo to zvláštní, ale já v ní viděla dokonalou podobu. Byla stejně krásná jako Edward, byť to nebylo možné.

Naše rodinné štěstí ovšem netrvalo dlouho. Rosalie mi sice pomáhala s Nessie, jak to jen šlo, ale nakonec stejně po pár letech, když už Nessie dokázala krásně říkat naše jména, odešla s Emmettem pryč. Alice s Jasperem zmizeli pár měsíců po nich. A mě neřekli jediné slovíčko na rozloučenou. Bydlela jsem pár týdnů u Charlieho, ale začala jsem zjišťovat, že na Nessinku nestačím. Potřebovala jsem pomoc. A máma byla tak daleko. Nakonec se mě ujali Cullenovi. Přesněji řečeno Carlisle s Esme. Byli na mě hrozně hodní. Esme mi s Nessie hodně pomohla, ale nakonec mi přece jen něco chybělo. Chyběl mi Edward.

Edward totiž odešel skoro hned po odchodu Alice a Jaspera. Nedostala jsem téměř žádné vysvětlení. Nejprve mi řekl, že musí na chvíli odjet do Volterry. Je to zvláštní, ale nějakým záhadným způsobem nás Volturriovci už neotravují tolik, jako dříve. I když stále dychtí po mé proměně nebo smrti. Děsivé. Nakonec jsem však našla na posteli nebesky modrou obálku s mým jménem. A ještě než jsem jí otevřela, mi bylo jasné, co se dozvím.

„Drahá, moje nejmilovanější Bello,

Je mi moc líto, že jsem ti tyhle řádky nemohl říct osobně, ale věřím tomu, že kdybych to tak udělal, nepustila bys mě.

Neměl jsem na výběr, Bello.

Nessie nade všechno miluji, ale fakt, že se něco zvrtne a já jí ublížím, byla den ode dne děsivější. Vždyť i Rosalie odešla a to děti miluje. Také věděla, že se to může kdykoliv stát. Jsme upíři vegetariáni, ale pud lidské krve v sobě stále máme. Jen ho umíme ovládat.

Ale Bello, kdyby se cokoliv stalo a já ten pud nezachoval, nedokážu si ani představit, jak bych se cítit, kdyby naše Nessie …

Je mi moc líto, že jsem zvolil tuto alternativu. Vím, že už jsem tě jednou opustil, ale dopadlo to špatně. Neříkám, že jsem odešel napořád.

Brzy se vrátím.

Miluji tě, Bello.

Tvůj Edward.“

Tenkrát jsem bílý papír zmuchlala a nesnášela jsem se. Tolik jsem toužila mít své dítě a nakonec jsem ztratila svou lásku. Celou rodinu jsem rozehnala. Tenkrát jsem nechtěla žít, ale věděla jsem, že nechat tu Nessie a způsobit Edwardovi bolest, by byla hrozná sobeckost.

Ale za chvíli to budou přesně tři roky, co se Cullenovic rodina rozpadla úplně. Tři roky, co Edward odešel a neozval se. Každý Vánoce jsem doufala a vyhlížela z okna. Nessie stále rostla a začala chodit do školy. A já stále stála u okna a doufala, že dnešek už bude ten, kdy se na příjezdové cestě objeví jeho auto. Byla jsem tak naivní. Jak jsem si mohla myslet, že by se ještě někdy vrátil. Psal mi, že to bude za chvíli. Že budeme zase spolu. Ale tři roky už je dlouho. Už ho nikdy neuvidím. Jsem s tím smířená.

…

Byly Vánoce. Nessie pobíhala po domě a zdobila každý kout domu. Proč jen mi tolik připomínala Alice. Nessie bylo tenkrát už osm let. Rostla do krásy. Byla to moje porcelánová panenka. Tolik jsem se bála, aby se jí něco nestalo. Ale věděla jsem, že starost mít nemusím. Carlisle byl skvělý dědeček. Naučil Nessie hodně o historii, a ač se to u tak malé holky nezdálo, hrozně jí to zajímalo. Esme stála v kuchyni a s ladností připravovala různé druhy chlebíčků, i když byly vlastně jen pro mě a Nessie. Bylo to zvláštní. Neobvyklé. Ale líbilo se mi to. Za těch pár let už si tak zvykli na lidskou přítomnost, že příprava jídla byla pro nesamozřejmost. Párkrát jsem pohledem zabrouzdala z okna na příjezdovou cestu, ale jakmile jsem na sobě zachytila ustaraný pohled Carlislea, okamžitě jsem se vrátila zpět ke zdobení stromečku. Byla krásná pohodová vánoční atmosféra. Esme mezi zdobením chlebíčků pustila vánoční koledy a mou napjatou atmosféru to na delší dobu uvolnilo. Přestala jsem přemýšlet nad tím, co teď asi Edward dělá. S kým je. Jak se cítí. Kde je Rosalie, Alice. Užívala jsem si přítomnosti mé malé Nessie. Přiběhla ke mně jak tornádo s velkým stříbrným provazem, který jsme společně omotaly okolo stromečku.

Posadila jsem se do křesla a zadívala se na svítící stromek. Byl nádherný. Vzhlédla jsem na špičku stromu, kde se třpytila stříbrná hvězda. Zamrazilo mě v zádech. Ten třpyt. Čas ubíhal, Carlisle si četl noviny, Nessie si hrála s Esme a já stále sledovala zasněženou cestu k domu. Náhle jsem se z křesla zvedla a vyběhla ke dveřím. Něco jsem zaslechla. Byl to motor. Oči se mi rozzářily. Bylo to neuvěřitelné. Na příjezdové cestě se objevily dva páry bílých světel. Vyběhla jsem ven a v očekávání jsem ani nedýchala. On přijel.

Červené auto zastavilo kousek ode mě. Bylo to auto Rosalie. Vylezla od místa řidiče a přišla mě obejmout. Byla jsem ráda, že jí vidím. Následovně pak vystoupil od spolujezdce i Emmett a ze zadních dveří vystoupil Jasper s Alicí v náručí, která v zápětí už po svých přitančila ke mně a div mě neumačkala. Všichni vypadali šťastně a s taškami plné dárků odcupitaly dovnitř. Po pár minutách jsem se vzpamatovala a úsměv na tváři vyhasl. Edward mezi nimi nebyl. On nepřijel. Byl slyšet tichý vzlyk, který upoutal pozornost Cullenů, ale nikdo za mnou nešel. Věděli, že bych to nechtěla.

Rosalie si hrála s Nessie ve chvíli, kdy jsem vešla do tepla domu. Všechny zraky se na ni stočily a tázavě vyčkávaly. Neodpověděla jsem a lehkým zavrtěním hlavou jsem dala jasně najevo, že se o tomhle tématu na Vánoce odmítám už dále bavit. Nahodila jsem falešný úsměv a přidala se do hloučku lidí. Alice stál u stromečku a ladnými pohyby skládala dárky pod stromeček. Nessie natěšeně poskakovala kolem jak baletka a očekávala brzké rozbalování dárků. Byla tak kouzelná. Rozhlédla jsem se po místnosti, abych zjistila, že všichni sedí na svých místech a radostně se ještě slovně vítají a sdělují své nadšení a své pocity i příběhy z cest.

…

Nessie seděla na pohovce a sledovala celovečerní pohádku. V náručí muchlala plyšového tygra většího než ona sama a culila se. Esme poklízela nádobí, s kterým jí Rosalie pomáhala. Alice seděla Jasperovi na klíně a poslouchala Emmettovy historky z lovení medvědů, kterým Carlisle bedlivě naslouchal. Já jsem stála u obývacího okna a sledovala třpytící se sníh. Občas jsem se sama pro sebe usmála. Byla jsem šťastná, že jsou Cullenovi zase spolu. Byla jsem ráda za krásné Vánoce.

„Už jen jeden dárek.“ Vzhlédla jsem ke hvězdám a zavřela oči. Ruce jsem zkřížila na prsou a zachumlala se do svetru. „Prosím.“

Na příjezdové cestě zaskřípaly brzdy. Chvíli bylo slyšet vrčení motoru. To však po vteřině přestalo. Přestala jsem dýchat. Sice nejsem upír, ale tohle jsem velmi zřetelně slyšela. Sama pro sebe jsem ovšem nevěřila. Nenechala jsem se napálit dalším planým poplachem. Slyšela jsem otevření dveří, zřejmě na straně řidiče, které se po další chvilce s klapnutím zavřely. Otevřela jsem oči a podívala se z okna. Neuvěřila jsem. Na příjezdové cestě stálo velké černé Volvo, vedle kterého postával vysoký mladý muž v černých džínech, mokasínech, šedém kabátu a zářivých úsměvem na tváři.

Byl to Edward.

Byl to můj vánoční dárek.

… The HappyEnd.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoční dárek od JessicaBrikker: