Poviedka sa umiestnila na 7. mieste.
Gratulujeme a želáme krásne sviatky!
24.12.2013 (16:15) • souteznipovidky, Funny1 • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 2× • zobrazeno 1781×
Článok je ponechaný v pôvodnej podobe, bez opráv.
Edward
Super, zase jsou tu Vánoce, proč ne. Měl bych skákat radostí bez sebe, ale vůbec nevím, co bych měl koupit. Je den před štědrým večerem a já teprve kupuji poslední dárek. U jediné osoby, jsem dost dlouho váhal, co budu kupovat, a vymyslel jsem, spodní prádlo. Belle toho moc nezbylo, když ji vše roztrhám, tak proč ji něco nekoupit? Vešel jsem do posledního otevřeného obchodu obchodu, a začal se rozhlížet.
„Které, tohle je košíček B a tohle E, jak se v tom mám, sakra vyznat? A ňákých 80 a 70, co to jsou za čísla?“ Zaslechl jsem myšlenky jediného muže, který si probírat ve své mysli prsa své manželky.
„Mohu vám pomoci?“ zeptala se ho zrovna prodavačka, a já šel až dozadu, kde byly sexy oblečky.
„No, chci koupit své ženě spodní prádlo, ale nevím jakou velikost.“ Podrbal se na hlavě a začal si znovu vybírat kusy.
„No… A jaká má vaše žena prsa?“ zeptala se ho a začala si na prst namotávat svoje blonďaté vlasy. Tady ten červený kostýmek, by Bell určitě slušel…
„Jak to myslíte?“
„No, má vaše žena prsa jako třešně, citrony, pomeranče, nebo pomelo?“ trapně se ho zeptá, a zrudne.
„No, víte, jak vypadá kokršpaněl? Tak ty jeho uši,“ začal jsem se smát, ale hned mě to přešlo, když si ten muž představil svoji manželku nahou. Prodavačka zrudla a podívala se na svoji kolegyni, která mě hypnotizovala pohledem. Blondýna byla v rozpacích a přemýšlela, co má říct, muž se na ni díval a přemýšlel, co to do ní vjelo.
„Pardon, slyšel jsem vaši debatu, a myslím si, že vaši ženě by padla podprsenka 80C, něco mi říká, že by jí mohla být.“ Prodavačka si mě prohlédla a srdce se jí strašně rozbušilo.
„Vy tu pracujete?“ To je asi gay.
„Ne, jsem jenom zákazník,“ odpověděl jsem mu a v hlavě si už připravoval další pohotovou odpověď. Naneštěstí jen pokrčil rameny a dále to neřešil, vzal si kousek toho prádla a netrpělivě se hnal k pokladně.
„Víte, já nemám moc času…“ řekl pokladní, která se na mě usmívala, jak na svatý obrázek, konečně si ho všimla, namarkovala a on konečně spokojeně odešel. A ani ne za chvíli se ke mně sletěly všechny tři prodavačky z prodejny, a nutily mi své zbožné obličeje. Rychle jsem tedy vzal jeden z těch oblečků a šel taktéž zaplatit. Všechny tři znovu utíkaly k pokladně a soutěžily, kdo tam bude první, vyhrála to blondýna á-la kokršpaněl.
„Budete platit hotově, nebo kartou?“ zeptala se mě zadýchaně a hodila si vlasy do zadu.
„Kartou, prosím,“ podal jsem jí kartu, naťukal pin a už jen čekal, kdy mi to zabalí. „To je asi pro milenku, ale třeba bych měla šanci, hezká jsem dost…“ Honilo se jí hlavou.
„Chtěla jsem se zeptat, jestli…“ přerušil jsem ji.
„Promiňte, moje manželka na mě čeká, a musím jít. Děkuji, nashledanou,“ rozloučil jsem se rychle, a slyšel jsem jen zrádný smích kolegyň, a urážky na mou osobu.
Xxx
„Lásko, jsem doma!“ zakřičel jsem a domem se ozval Emmetův smích.
„Miláčku, já taky,“ řekla Bell a políbila mě. Když polibek až moc rychle ukončila, nespokojeně jsem zamručel. Zasmála se.
„Představ si, dneska mi Jess říkala, že byla nakupovat, a když přišla domů, a hledala peněženku, tak měla jen kartičku a na ní napsáno: „Veselé Vánoce, přejí kapsáři!“ Emm se začal znovu smát.
„A asi neví, kdo jí to vzal že,“ zeptal jsem se, políbil ji do vlasů a chytil kolem pasu.
„Ne. Ohlásila to na policii, ale pravděpodobně ji plnou už nenajdou.“
„Tati,“ zakřičela Nessie, skočila mi kolem krku a políbila na tvář. Je až k neuvěření, že vypadá na dvacet, ale naštěstí se její růst zpomaluje…
„Tati, víš kdo, je jediný tvor, který tě bude milovat jenom za to, že ho pohladíš, dáš mu najíst a půjdeš s ním ven?“ a než jsem stačil odpovědět, předběhl mě Emmett.
„Přece já!“
„Strejdo, to už není vůbec vtipný,“ založila si v mé náruči ruce na prsa a zamračila se.
„Vždyť je to pravda, jsem to určitě já,“ postavil se a taktéž dal ruce křížem.
„Nejsi,“ slezla z mé náruče a dupla si nožkou.
„Děti, večeře!“ celou dobu do kuchyně se ti dva hádali, kdo má pravdu a kdo ne. U stolu už seděl Jacob, Seth, Leah, ti se už hladově dívali na jídlo, ale Alice, Jasper, Carlisle, Esmé, Rose se dívali trochu znechuceně. Je to svátek, a dělá se to hlavně kvůli Renesmé. Na stole byl pečený 10kilový krocan a k tomu rýže, dýně, kukuřice a jablečný koláč. Posadili jsme se a Carlisle povstal. Každý, kdo tu seděl, čekal dlouhý proslov, takže se opřeli a čekali, ale co řekl, mě dostalo, a nebyl jsem jediný.
„Dobrou chuť,“ posadil se a rozprostřel si na kolena ubrousek.
„Žádné zdlouhavé povídání?“ zeptal se Jazz překvapeně. Carlislea jen zavrtěl hlavou a v hlavě si pomyslel: „Nechám to na silvestra.“
Esmé vstala a každému žijícímu, kterému se ten krocan stráví, ukrojila. Vlkodlaci a Ness se do toho živě pustili, a za chvíli si přidávali znova.
„Upéct krocana, je někdy nadlidský výkon, že, mami?“ zeptal se Emmett a pozoroval, jak do sebe Jacob cpe nohu.
„Jsem upír, takže mi to neudělalo žádnou námahu,“ usmála se na něj a podala Sethovi ještě trochu kukuřice.
„Je to vážně dobrý,“ zahlaholil a spokojeně mlaskl.
„To jsem moc ráda, zlatíčko,“ řekla mu láskyplně a pohladila ho po vlasech.
„Takhle přeci říkáš jen mně!“ ozval se naštvaně Emmett a měřil si pohledem pohlazeného.
„Ale Emmettku…“ zkusila to na něj. Odmítavě škubl hlavou a Rose ho kopla pod stolem do nohy, ozvala se ohlušující rána, zařval a škaredě se na ni podíval.
„Musíte kazit i ty dobré chvilky o vánocích?“ zasáhla rychle Alice, a všichni se omluvili.
„Co by byli vánoce, bez rodinného dramatu?“ zašeptala Ness a všichni se zasmáli.
„Mami, nemohli bychom si dát dárky už teďkom, a nečekat až do zítřka? Prosím,“ poprosila Renesmé a upírala pohled na Bellu, a ta upírala oči zase na Esmé. Ta kývla, tak Bella udělala to stejné.
„Jupí! Jdi tam, teda dát už dárky!“ křikla nadšeně a vyskočila.
„A nenosí dárky Santa?“ zeptal se přiblbě Emmett, vytáhl nějaký dopis z kapsy a začal číst.
„Milý Santo, nechal jsem Ti mléko a koláčky pod stromečkem, a nechal jsem také mrkvičku pro Tvého soba před dveřmi… A víš, co mi na to napsal?... Milý Emmette, mléko mi způsobuje větry a kvůli mrkvi mi pak sobi prdí celou cesto do tváře, když za nimi jedu na saních. Chceš mi prokázat laskavost? Nech mi za dveřmi medvěda.“
„Tento rok, mu teda donesu toho medvěda, a třeba dostanu něco hezkého,“ Jazz a já jsme se začali nehorázně smát, a až po chvíli koukání mu došlo, že tu odpověď jsme psali mi dva.
„Tohle teda od vás není hezký, že jo strejdo,“ přišla k němu Renesmé a pohladila ho po ruce, on ji zase vzal do náruče, a po frknutí odcházel do obývacího pokoje. Všichni zmizeli, aby donesli své dárky.
Tento rok, se rozdávání dárků zhostila moje dcerka.
„Takže, první dárek je tu pro… Esmé!“ podala ji malou krabičku, a když ji otevřela, byl v ní krásný prstýnek. Ženské se okamžitě nakupily kolem ní, a obdivovaly ho.
„Další… Mami,“ podala můj zabalený dárek. Můj.
„Ehm, lásko, myslím, že by sis ho tady rozdělávat neměla…“ řekl jsem ji, a kdyby mohla zrudnout, určitě by to udělala.
„Této Rose, pro tebe,“ věděl jsem, co tam je, a upřímně, mě až polilo horko. V tom zabaleném dárku, byl totiž úplně stejný obleček, jaký jsem dal já Belle. Ale co bylo nejhorší, rozbalila to před mojí malou holčičkou.
„Ale tati, myslíš si, že nevím, co to je?“ zeptal se moje sluníčko, když si všimla mého zděšeného pohledu a zvonivě se zasmála. Vražedně jsem se podíval na Jacoba, který si překládal státní hymnu do nějakých svých zvláštních slov. Něco určitě tají, asi si s ním budu muset zase promluvit. Tak jako každý měsíc.
„Na internetu, v televizi a tak podobně, je toho spousta, nemysli si…“ houkla na mě a já se trochu uklidnil. Bell mě chytla za ruku a políbila na tvář. To stejné udělal Jacob mé dcerce. Musel jsem se otočit, protože pořád je to ta moje malá holčička. Alice se začala šťastně smát a Jaspera naplnila ta stejná euforie. Zaměřil jsem se na její myšlenky, ale ta si v hlavě přehrávala, jak moc miluje Jaspera, tak jsem si myslel, že je to tím.
„Jo zlatíčko, s tatínkem jsme Ti koupili ještě jeden dárek, tak jestli půjdeš s námi ven…“ řekla moje manželka Ness, a tam byl červeným balicím papírem a s mašlí, zabalené auto. Zrovna začalo sněžit.
„To si děláte srandu? No páni!“ s Jacobem v závěru roztrhali papír, kde bylo výstavní lambo. Renesmé se rozbrečela. Takže nakonec všichni dostali vše, co si přáli, i když s tím autem, jsem moc nesouhlasil.
„Musíme vám něco říct ještě,“ začala nervózně Ness a Jacob ji povzbudivě stiskl ruku.
„Víte, věc se má tak, že…“ odmlčela se, a všichni byli jak na trní. Koukla se na Jacoba, a ten se z hluboka nadechl. ¨
„Jsme těhotní, teda, Nessie je těhotná.“
„Haleluja,“ křikl Emmett a všichni si povzdychli, že to není něco hrozného. Cože? Moje malá holčička, a je těhotná, tak to teda…
„Takže to auto budete muset asi vrátit,“ dodala moje malá holčička, a mě došlo, že budu děda. Šťastný děda.
Autor: souteznipovidky, Funny1, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky
Diskuse pro článek Urychlené Vánoce od Funny1:
Začalo to parádně, ale pak to bylo trošku chaotické... Jinak to, ale bylo super.
pěkné
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!