Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Twilight sága - Soutěžní úvaha

26.12.2009 (17:12) • RosalieHale • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 2712×

Esej - Twilight sága

Před nedávnem se mě ptaly mé dospívající nevlastní dcery, co pro mě Twiligth sága a vše kolem toho vlastně znamená. Já, člověk vždy s příhodnou odpovědí na jazyku, jsem se po nádechu zasekla.
Co znamená pro ně, je mi jasné. Jsou ve věku, kdy potřebují hledat, nacházet a opět měnit své ideály, vybrané jedince, ke kterým vzhlížejí a berou si z nich příklad. Ani jedna naštěstí není ječící fanatická fanynka lehající pod kola aut, jen aby svého boha viděla. Starší dcera nejdřív všechny díly poctivě přečetla, mladší viděla jen první dva díly v kině a poté ještě několikrát doma. Proto jen s úsměvem přecházím to, že v jejich dětském pokojíčku nahradili medvídka Pú a Sněhurku se sedmi trpaslíky Edward s Carlislem, shlížející na příchozí z plakátů olbřímí velikosti.
Ale já už jsem přeci jen o trochu dál – zítra mi bude třiadvacet let, jsem přes rok vdaná a snažím se hrát si na macechu. Přesto i mě Stmívání dostalo.
Přikradlo se ke mně nenápadně, polehoučku a v podobě kamarádky, která prohlásila, že větší slátaninu ještě nečetla. Znalá toho, co čte ona a co já, jsem namátkou zaběhla do knihovny pro první díl.
A už to bylo. Četla jsem v práci, doma, před spaním i u snídaně. Manžela vytáčel můj zjevný nezájem o něj a děti zase má neschopnost odtrhnout se od knížky a pomoci jim s úkolem z rovnic o dvou neznámých. Pravda, neměli to se mnou po ten měsíc, co jsem četla všechny čtyři a půl dílu, vůbec jednoduché.
Pak jsem dočetla poslední větu, zaklapla desky a útroby se mi sevřely. Po velmi intenzivním měsíci, na který jsem se díky své přespříliš živé fantazii přestěhovala do Forks, něco skončilo. Něco velkého. Alespoň pro mě.
Ač to byl jen příběh mající počátek ve snech Stephanie Meyer a následně uveden ve slova a věty její myslí a prsty,  pro mě znamenal hodně. Jistě, o upírech, vlkodlacích a podobných věcech si myslím svoje, ale tam nešlo o ty bytosti. Ani o lidi. Šlo tam o to, co dokáže láska a odvaha.
Nikdy, ani jako malá, jsem nevěřila na prince na bílém koni. A pravdou je, že kdyby se mi na něm teď zjevil Robert Pattison, nešla bych do kolen ani neomdlévala, spíš bych s ním zašla na jedno točený, rozdělila se s ním o krabičku cigaret a vyzvídala, jak to chodí ve velkém světě.
Ne on, ne herci a herečky, ani úchvatné exteriéry ve filmu. To pro mě není Stmívání, jen pobavení a oddech. Jistě, dali si na tom záležet a docela mě potěšilo, že do toho nenavezli nikoho skutečně mediálně známého, kdo by mohl pozornost strhnout jen na sebe. Také jsem ocenila výběr místa, protože místní sekvojové parky jsou naprosto dokonalé a lidskou rukou takřka netknuté.
Snažili se do filmů dát hodně z knih a z druhého dílu už jsem v tomto ohledu byla naštěstí méně zklamaná než po shlédnutí prvního. Herci se přeci jen snažili vypilovat techniku hraní, kameramani nasvícení a režisér Chris Weitz přeci jen snížil hladinu cukrkandlové sladkosti a ulepenosti mnohých scén. Pro mě to ale pořád není to skutečné. To ve mně.
To pravé Stmívání nalézám v sobě po dočtení nebo i při vzpomínce na ta slova, která se mi záludně usadila v hlavě. Když cítím tu neotřesitelnou pravdu, která z celé Twilight ságy zaznívá – láska není jen o štěstí, úsměvech a blízkosti toho druhého. Je také o strachu, obavách, odpírání a jemných lží. Stephanie Meyer totiž neukázala pohádkový dokonalý cit mezi princeznou a princem, ale mezi dvěma srdci, která se potýkají s nástrahami kolem sebe. Ukazuje, jak se někdy dokážeme zabývat malichernostmi a přitom nevnímáme, že kolem nás tiše proplouvají skutečné city a problémy, které pod námi ale časem podemelou břeh a kdo nebude dost silný, utopí se. Ukazuje, že i láska bolí.
Tak to cítím já – mladá žena, vnímající život už přeci jen poněkud jinak než před šesti či osmi lety. Já, která už se s těmito problémy potýkám a snažím se plavat, seč to jde. Já, která vím, jaké to je, potkat muže, se kterým plánuji, co spolu budeme podnikat za dvacet let.
Já, která už vím, co znamená skutečná láska.. A proto věřím v Edwarda a Bellu.

Autor: RosalieHale, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight sága - Soutěžní úvaha: