Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Tři oříšky pro Popelku - Pawi

22.09.2010 (21:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1478×

Pawi

Tři oříšky pro Popelku

Úvaha

Bolest. Slzy. To jediné následuje po smrti milované osoby. Díra v hrudi, pálící plíce, hořící hrdlo, vyschlé slzné kanálky. Bolí to, moc. Ale musíme se s tím vyrovnat, život jde dál. Bolest zatlačíme do kouta mysli a snažíme se žít dál. A když máte chvíli, kdy se ta bolestná část vzpomínek vydere na povrch, stačí myslet na bolest ostatních.  Je mnoho lidí, kteří cítí bolest větší a umí to překonat. Nač se utápět v bolesti? Lepší je vytvářet šťastné vzpomínky a na zesnulého vzpomínat s úsměvem…

Vypravěč

Bylo, nebylo. Žila, byla jednou jedna dívka, která si zažila mnoho. Ale pak přišel krásný a milý upír, který jí pomohl. Jak to vlastně bylo? Řeknu vám kousek pohádky…

Ona dívka

Co dělám? Sedím v tureckém sedu na houpacím křesle, přikrytá dekou a v klíně mi leží hrníček s kakaem. Otec a macecha odjeli na večeři, moje nevlastní sestry Rosalie a Amanda se snaží sbalit Edwarda a Emmetta Cullenovi v našem obýváku a Adam, můj nevlastní bráška, který mi jako jediný přirostl k srdci z celé mé nevlastní rodiny, odjel do města něco koupit. Slíbil, že mi něco doveze. Byl pryč už dlouho a tak jsem ho vyhlížela. Z obýváku se ozýval smích kluků a brebentění mých sester.

Adam, kde jen může být? Říkal, že do 6-ti by měl být doma a už je půl 7. S ním jsem trávila veškerý svůj čas. Jeho beru jako vlastního bratra. Blbneme spolu, vymýšlíme blbosti, pomáhá mi uklízet a vařit, když to sestry nedělají. Tak kde se courá? Určitě narazil na nějakou holku a teď nad ní slintá. Musela jsem se zasmát. Tohle se mu stalo jenom jednou a já si z něho dělám srandu do teď.

Opět jsem rozhoupala křeslo a lokla si poslední doušek kakaa. Zvedla jsem se, že si naliju další, když v tom se rozdrnčel telefon.

„Isabello, zvedni to! Nemám čas,“ zařvala Amanda.

„Hmm,“ zamručela jsem a vešla do kuchyně. Popadla jsem telefon a s úsměvem oznámila, komu se dovolali.

„Dobrý den, rezidence Swanových. U telefonu Isabella,“ opřela jsem se o linku.

„Ehm, dobrý den, tady John Smith zástupce šerifa místní policie ve Forks. Chci vám jen oznámit, že Adam Swan měl nehodu, kterou nepřežil. Je mi to líto. Mohli byste vyzvednout jeho věci?“ ozvalo se. Naprosto jsem ztuhla. Moje tělo nedokázalo tuto informaci přijmout. Srdce se mi rozeběhlo obrovskou rychlostí, dech se mi zrychlil a všechny svaly v těle se mi stáhly.

„Slečno?“ ozval se opět ten hlas.

„Prosím… ne,“ vydechla jsem a upustila hrníček, který jsem křečovitě svírala. Hlasitě dopadl na podlahu a roztříštil se na tisíce malých kousíčků. Oči se mi zalily slzami a celé tělo se rozklepalo.

„Je mi to líto,“ zašeptal.

„Přijedeme,“ zašeptala jsem stěží zadržujíc vzlyky drásající mi hrdlo a zavěsila jsem.

Pomalu jsem sjížděla po ledničce dolů. Rukama jsem si objala nohy a začala jsem se klimbat ze strany na stranu. Slzy mi pomalu mokřili tváře. Přišla jsem si jako blázen, ale tyto pohyby mě uklidňovaly. Moje srdce postrádalo další část a díra, která po ní zůstala, krvácela.

„Co děláš?“ přilítla Amanda a ukazovala na tu skleněnou spoušť.  Nevnímala jsem. Teď jsem cítila jen ohromnou bolest nad ztrátou bratra, milované osoby, která mi pomohla v nejhorších situacích.

„Isabello!“ zařvala a zacukala se mnou. Pořád jsem ji ignorovala. Rukama jsem pustila nohy, lokty jsem se opřela o kolena a prsty si zajela do vlasů, které jsem křečovitě sevřela. Mou hrudí začali otřásat vzlyky. Je pryč… znělo mi v hlavě.

„Co se děje?“ přiběhla Rosalie s Emmettem a Edwardem v zádech.

„Kdo je pryč?“ zaklepala semnou i Rosalie. Ani jsem si neuvědomovala, že to říkám nahlas.

„Adam, on…,“ zlomil se mi hlas a já vzlykala intenzivněji.

„Co je s ním?“ klekla si ke mně vyděšeně Rosalie.

„Um…“ zavzlykala jsem, „… řel.“

„Lžeš,“ vzlykla Rose. Amanda jen koukala.

„Jak mi to mohl udělat,“ zašeptala jsem. Moje slzy stékaly po tvářích v časovém rekordu. Rosalie mě naprosto nečekaně objela a vzlykala se mnou. Krk mě pálil suchým otřásáním. Plíce hořely nad nedostatkem vzduchu.

„Rosie,“ slyšela jsem říct Emmetta a najednou mě už nikdo neobjímal. Přes uslzené oči jsem zahlédla mohutnou postavu odnášející tu drobnější se zlatavými vlasy.  Stiskla jsem oči k sobě, protože mě už začaly pálit. Najednou jsem byla taky ve vzduchu přitisknutá na pevné a studené hrudi.

„Co to děláš!“ zakřičela Amanda.

„Promiň, jen jsem si myslel, že máš nějaké city, ale tobě zamře bratr a ty se culíš do telefonu? Promiň, ale už nemám zájem. Ne o bezcitnou a namyšlenou fiflenu,“ promluvil sametovým, klidným hlasem Edward, který mě odnášel do obýváku. Byla jsem nejdřív v šoku, že zrovna on, pan dokonalý, se stará o mě. Šedivou myš rodiny.

Posadil se na gauč vedle Emmetta a se mnou v klíně se začal pohupovat. Nahoře se ozvala rána. Asi jak Amanda zuřivě zabouchla dveře od pokoje.

„Ššš…“ klidnil mě a dělal příjemné kroužky na zádech a stehnech. Ještě víc jsem mu zabořila hlavu do hrudi a máčela mu košili slzami.

*** po pár hodinách***

Pomalu se mi začali klížit víčka.

„Pojď si lehnout,“ šeptl mi Edward do ucha.

„Hmm,“ zamručela jsem a víc se zachumlala do jeho košile, která krásně voněla. Jeho hruď se párkrát zatřásla, jak se uchechtl, ale zvedl mě do náručí, že mě odnese, když v tom se otevřely domovní dveře.

„Jsme domá!“ zakřičel táta.

„Ahoj,“ řekla jsem, ale zlomil se mi hlas. Moje slzy opět přetekly přes hráz.

„Co se stalo?“ Zeptali se oba. Jak táta, tak Abby, když uviděli i uslzenou Rose.

„Adam, on…“ nemohla jsem to říct, a tak jsem se ještě víc rozvzlykala a zabořila Edwardovi hlavu pod hlavu ke krku.

„Má-me se st-av-it pro jeh-ho věci na po-licii,“ chytla jsem pevněji jeho košili. Abby začala vzlykat Charliemu v náručí.

„Jedeme,“ šeptl smutně a otočil se. Edward mě postavil na zem, ale já se z křečovitého držení jeho košile nevzdala.

„Bell, jedete pro ty věci,“ šeptl něžně a pohladil mě po vlasech.

„Nepouštěj mě, prosím,“ zlomil se mi hlas.

„Dobře,“ vyzvedl si mě zase do náruče a mířil semnou do jeho jeepu. Usadil se dozadu a mě si posadil do klína. Chvíli po nás nastoupil i Emmett s Rose. Jak jsem vypozorovala, Emm řídil jednou rukou a druhou objímal mojí oblíbenější nevlastní sestru. Za chvíli jsme byli na místě. Klopýtavě jsem vcházela do budovy s mojí rodinou bez Amandy. Edward mě podpíral v pase.

Všichni jsme se posadili v čekárně, jen táta s Abbygale šli identifikovat jestli je to opravdu on. Podle hlasitých vzlyků a následného omdlení to bylo jasné. Dalších deset minut jsme se snažili Abby probrat. Ihned potom táta vyzvedl ty věci a odjeli jsme domu.

Všichni jsme se posadili v obýváku, včetně Amandy, která mě a Edwarda propalovala pohledem.

„John říkal, že stihl napsat dva dopisy, ještě v sanitce,“ vyndal je.

„Isabella a my ostatní,“ podal mi dopis a druhý si nechal. Dopis jsem otevřela a vyndala list papíru a zlatý přívěšek.

„Já nemůžu,“ vzlykla jsem. Edward vzal dopis do rukou a začal nahlas předčítat.

„Moje milovaná sestřičko,

Vím, že toto budou poslední slova, která io mohu říci. Cítím to. Vez, že tě miluju. Víš, když jsem tak chodil po městě a přemýšlel, co ti koupit když jsem ti to slíbil, na něco jsem narazil. Zrovna jsem šel kolem zlatnictví a tam objevil tento přívěšek. Přišlo mi, že tvůj život je jako ta pohádka Tři oříšky pro popelku. Pamatuješ, jak jsme na ní spolu o vánocích koukali? Tak ty máš macechu i sestry, které tě nemají rády a tak jsem si řekl, že ti pořídím i tři oříšky. Jsou sic malé, zlaté a bez překvapení uvnitř, ale snad se ti budou líbit. Doufám, že jsem ti zlepšil náladu tou polštářovou bitkou dnes ráno. Tolik polštářů jsme ještě neroztrhali. Snad si najdeš někoho, kdo ti bude oporou, tak jako já. Omlouvám se, víc asi napsat nestihnu, miluju tě Belli.

Tvůj bráška Adam.“

S přívěskem v jedné ruce a s košilí v druhé ruce jsem opět zabořila hlavu Edwardovi do hrudi.

„Rodino,

Vám píši jako prvním. Mám vás moc rád. Mamku, Charlieho, Rose i Amandu. Mami, i když si občas trochu upjatá miluju tě. Charlie, tebe moc neznám. Jsi tichý tvor, se kterým jsem byl párkrát na rybách a věřím, že mít víc času byly by z nás syn a otec. Ale teď mohu jen říci, že jsi byl báječný společník. Rosie, vím, že za maskou terminátora je milující osoba, která byla odvázaná a obětavá dokud nás neopustil náš otec. Poté ses uzavřela a skrývala se za neprostupnou masku ledové královny. Prosím, pusť si do života někoho, kdo tě bude milovat. Amando, prosím, nebuď tak chladná, nikdy nepoznáš lásku a já, ač si mě neměla moc v lásce, protože jsem tvůj starší bratr, tě miluji tak jako ostatní, protože si moje malá sestřička. Doufám, že ti někdo pomůže z té černé propasti a ty se konečně nebudeš bát oddat se pocitům. Všechny vás miluju, nezapomeňte na to.

Váš syn a bráška Adam.“

Jen co to táta přečetl, upadla jsem do říše snů.

„Mami, promiň, dneska se domů nedostaneme, ani Emmett a ani já. Zítra ti to vysvětlím…Dobře… Dobrou.“ Probudil mě telefonát. Posadila jsem se a všimla si, že ležím v mojí posteli a Edward vedle mě.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Spi dál, jsou tři ráno. Spala si jenom dvě hodiny,“ šeptnul tiše, aby nenarušil tmu. Byla jsem dost ospalá, že jsem si pořádně ani neuvědomovala, co říká. Zase jsem mu padla zpět do náruče a usnula.

*          *          *

Vypravěč

Za pár dní se konal pohřeb. Rose se více otevřela a její vztah s Emmettem začal být vážnější. Není divu, že po roce požádal Rose o ruku a ona souhlasila. Dokonce se chce nechat proměnit na upíra, jakým je on.  Amanda si našla přítele, kterého opravdu miluje, tak jako on jí. A Isabella? Edward se do ní zamiloval ihned, co jí uviděl v té kuchyni. Dlouhých sto let hledal lásku, jakou se pro něj stala ona. Bella mu pomalu začala důvěřovat a začali spolu chodit. Po půl roce zjistila, že je těhotná. Věděla, že Edward není normální a že je upír a tak věděla, že její miminko bude zvláštní. Porodila chlapečka, který se jmenoval Adam Cullen. Rose a Bella se sblížili a začali se mít rády. Alice byla šťastná za nové sestřičky, Esme a Carlisle za nové dcery a vnoučata, jak od Rose tak od Belly, a Emmett s Edwardem byli spokojení za svou nesmrtelnou rodinu.

A tak pokud nezemřeli, žijí Cullenovi dodnes.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Tři oříšky pro Popelku - Pawi: