Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Tři oříšky pro Bellu - Gabby01

23.09.2010 (21:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 1× • zobrazeno 1802×

Gabby01

Tři oříšky pro Bellu

Za desatero horami, řekami a lesy, leželo malé království zvané Forksfárium, ve kterém žila jedna dívka. Myslím, Isabella se jmenovala, ale její macecha a nevlastní sestry ji neřekly jinak, než Šmudlo, neboť se při práci většinou od něčeho umazala… Bohužel měla nárok jen na jednu sprchu týdně, protože byla doba krize… Nebo ji to aspoň macecha tvrdila.

Dětství neměla zrovna moc lehké. Její pravá matka po porodu zdrhla s jedním sedlákem, do kterého se bezhlavě zamilovala, a tak Bella zůstala i se svým otcem Charliem sama… Po pár letech se však Charlie znovu oženil s její nevlastní matkou, tedy macechou, Hannah a s ní přibily i její dvě dcery, Belliny nevlastní sestry, Lauren a Jessika. Neustále se mezi sebou pošťuchovali a hádali, která z nich je hezčí.

Na první pohled byla Hannah milá a pracovitá, ale jen co Bella vyrostla, udělala si z ní prostou služku. Charlie samozřejmě o ničem nevěděl, poněvadž nebýval moc často doma, ale kdyby mu to všechno Bella pověděla, stejně by ji nevěřil. Nebo si to alespoň myslela… Charlie měl velmi důležitou práci. Byl strážníkem Forksfária. Chránil království před loupežníky a staral se o bezpečnost všech občanů v okolí, zatím co Bella sloužila své maceše a nevlastním sestrám.

Byl to den jako každý jiný. V domě bylo ještě ticho, ale Bella už byla dávno na nohou a chystala snídani, aby byla na stole dříve, než se macecha a sestry probudí… Prostřela, nachystala talíře a sklenice, doprostřed stolu postavila vázu s čerstvě natrhanými květinami, voňavé lívance s jahodovou omáčkou naskládala na veliký stříbrný tác a postavila ho vedle vázy.

„Právě včas,“ pomyslila si, když uslyšela kroky směřující do jídelny.

„Dobré ráno,“ pozdravila a odsunula maceše židli.

„No nevím, jak pro tebe, ale pro mě teda dobré není,“ zamračila se macecha.

„Nespala si dobře?“ zeptala se Bella starostlivě, ale upřímně ji to bylo úplně putna.

„Nemohla jsem vůbec usnout,“ stěžovala si.

„Hlavně, že jsem tě slyšela chrápat,“ řekla si pro sebe tak, aby to macecha neslyšela.

„Říkala si něco?“

„Jen, že je mi to líto… Vypadáš unaveně, měla by ses jít po snídani ještě trochu prospat.“

„Asi máš pravdu,“ souhlasila macecha a dlouze zívla.

„Aspoň budu mít tu největší potvoru z krku.“

„Neviděla jsi někde Lauren a Jessiku?“

„Ne, neviděla.“

„Musím s nimi probrat šaty, které si chtějí vzít na ten královský bál.“

„Královský bál?!“ Bella si vždycky přála na nějaký jít, ale macecha jí to vždy zakázala.

„Včera nám přišla pozvánka.“

„Mohla bych jít tentokrát také? Chtěla bych tam alespoň nakouknout.“

„Cože?! Ty ses zbláznila, ne?! Copak někdo, jako si ty může jít na královský bál, na kterém si princ Edward vybere svou budoucí ženu, aby mohl místo krále Carlisla nastoupit na trůn?“

„Hm.“ Bella věděla, že macecha bude proti, ale aspoň to zkusila.

„Kvůli tobě mě teď rozčílením rozbolela hlava!“ Začala si třít spánky… Podívala se na prázdný hrníček a ušklíbla se. „A čaj nebude?!“ zeptala se rozčíleně.

„Jistě,“ odpověděla Bella a hned běžela pro konev s čajem.

„A aby ses dnes nenudila tak poklidíš dům, uvaříš něco k obědu, zajdeš nakoupit na tržnici, okoupeš psa, umyješ okna a pomůžeš holkám s domácími úkoly,“ nakázala Belle a odešla.

„No to teda ne! Já jsem starší a mě si princ vybere!“ křičela Lauren na Jessiku přes celý dům.

„Já jsem hezčí!“ opáčila Jessika.

„No to teda nejsi! Podívej se na ty svoje suché vlasy! I Bella je má hezčí než ty!“ Poprvé v životě uslyšela Bella své jméno z Laureniných úst.

„Bella? Jaká Bella? Já žádnou takovou holku neznám.“

„Vždyť je to naše nevlastní sestra, ty trubko!“

„My máme nevlastní sestru?“ podivila se Jessika.

„Bože můj!“ Lauren vešla do jídelny a posadila se na židli k jídelnímu stolu.

„Hele, počkej! A co mám dělat s těmi vlasy, abych je měla jako ty… Ty je máš takové lesklé a hebké…“ povzdychla si zasněně a sedla si na židli vedle Lauren.

„To ne já. To moje schauma.“

„Kdo?“ zeptala se udiveně.

„Schauma!“

„To bude zase nějaký náš nevlastní sourozenec, co?“

„Ne ty blondýno, to je značka vlasových přípravků! Jsi ty vůbec moje sestra?!“

„Jak to mám asi tak vědět?! Zeptej se mámy!“

Dále už Bella jejich rozhovor moc nevnímala a věnovala se raději práci, kterou ji macecha zadala… Vyluxovala celý dům, umyla okna, okoupala psa a vydala se do města.

„Ahoj Angelo,“ pozdravila černovlasou holku s brýlemi za pultem.

„Ahoj Bello… Tak co to dneska bude?“ Angela byla dcerou místního zelináře, a tak mu občas vypomáhala v krámu.

„Tři cibule, jeden česnek a pytel brambor.“

„Tady to máš… Budou to dva dukáty.“

„Díky,“ poděkovala Bella s úsměvem. Do proutěného košíku naskládala cibule a česnek, pytel brambor si přehodila přes rameno a vyšla zpátky do ulic rušného města.

„Nemáš zač a přijď zase!“ křikla za ní Angela.

Jako vždy se Bella domů vracela přes park, když v tom ji něco ťuklo do hlavy… Byly to tři oříšky. Už je chtěla zahodit, ale pak si to rozmyslela a strčila si je do kapsičky od zástěry.

„Možná se budou hodit do koláče,“ pomyslela si a pokračovala dál v cestě… Procházela zrovna kolem rohového činžovního domu, když v tom se ze zatáčky vyřítil nějaký mladík na koni. Bella uskočila a upadla přímo do bláta.

„Nestalo se vám nic?“ mladík okamžitě zastavil a seskočil z koně, aby mohl Belle pomoci na nohy.

„Ne,“ odpověděla a omámeně se zahleděla do jeho medových očí… Okamžitě ho poznala. Princ Edward v celé své kráse.

„Nevíte, kudy vede cesta do kostela?“

„A… ano,“ zakoktala se. „Pojedete rovně, pak zahnete do leva a pak do prava a pak do leva a pak do prava, pak pořád rovně a pak zase do leva a zase do prava a jste tam.“

„No… snad jsem to všechno pochytil. Tak vám tedy děkuji.“ Naskočil na koně a za chvíli byl pryč. Bella tam ještě chvíli omámeně postávala.

Dny plynuly a plynu až nastal den plesu, na který sestry a macecha tolik čekaly.

„Šmudlo, podej mi boty!“ volala Lauren.

„Šmudlo, kde mám ty šperky?!“překřikovala Jessika Lauren… Bella jen lítala po světnici a dělala vše, co jí řekly. Tak moc si přála jít na ples s nimi, ale macecha jí to přísně zakázala. Dala ji na večer tolik práce, že to nemá šanci do rána stihnout.

„Ať tě ani nenapadne se tam ukázat, nebo ti vlasy vyškubu!“ varovala macecha Bellu… Bella na varování nijak nereagovala. Jen stála a hleděla na své sestry a macechu, jak nasedají do kočáru.

„Rozumíš?!“ zvýšila macecha hlas. Bella jen souhlasně přikývla. „Jedeme!“ přikázala kočímu a kočár se rozjel. Bella tam stála, dokud kočár nezmizel v husté noční mlze a pak se, se slzami v očích vrátila do domu. Zabouchla za sebou domovní dveře a propukla v pláč… Klečela na studené kamenné podlaze, strhaný obličej skrývala v dlaních a tolik si přála utéct z domova a už se nikdy nevrátit. Ale pak si vzpomněla na někoho, koho nemůže jen tak opustit… Svého otce.

Najednou se stalo něco neuvěřitelného. Z Belliny kapsy od zástěry vylezla malinká elfí víla. Černé střapaté vlásky, křidélka a stříbrné šatičky měla celé smáčené… Otřepala se a rázem byla suchá. Hned jak spatřila Bellu, ladně přilétla na její rameno a šťouchla do ní malinkatým prstíčkem.

„Hej, to jsi byla ty, kdo mi vytopil domek slanou vodou?!“ podívala se zlostně na Bellu a vylila si z botek vodu… Bella se zmateně rozhlížela kolem sebe. „Tady! Tady jsem!“ zamávala vílka ručkama.

„Kdo jsi?!“ zeptala se Bella překvapeně.

„Já jsem dobrá víla Alice.“ Vzlétla do vzduchu a roztančila se a všude kolem najednou poletovaly malinké zářivé hvězdičky.

„Páni,“ vydechla Bella úžasem. „A odkud ses tu vzala?“

„Pamatuješ na ty tři oříšky, které ti spadly na kebuli? V těch já bydlím… Koupelna, ložnice s velikou šatnou a obývák s kuchyní. Tři místnosti, tři oříšky.

„Ty bydlíš v ořechách?! Vždyť bys musela být velká jako mravenec…“

„To je pro mě hračka… Já jsem přeci kouzelná víla.“

„No jo vlastně… Ta má skleróza.“

„Vím, co ti pomůže… Ginkoprim, pro vaši paměť a prokrvení. Tablety s obsahem extraktu z Ginkgo biloby, pro správný krevní oběh v těle a mozku, a magnesia pro svalové funkce, srdeční sval a nervový systém.

„Cože?!“

„Neřeš to… Jedenkrát denně ber tohle.“ Mávla kouzelnou hůlkou a na stolku se objevila krabička. „A jak pak se vlastně jmenuješ?“ Alice usedla na okraj stolku.

„Já jsem Bella.“

„Hm, hezké jméno… A pročpak si smutná Bello?“ zeptala se zvědavě.

„Víš, tolik bych si přála jít na dnešní královský bál, ale macecha mi to zakázala,“ povzdechla si.

„Nikdo ti nemůže poroučet! Zvláště někdo tak zlý jako je ona!“

„A co mám dělat?! Dala mi tolik práce, že to ani do zítřka nestihnu a pokud ji neposlechnu, čeká mě trest… Nemůžu tam jít.“

„Jen běž, já všechno zařídím.“

„Podívej se, jak vypadám… takhle tam přece nemůžu jít.“

„To je jen malý detail.“ Alice mávla nad Bellou kouzelnou hůlkou a ta během chvíle byla upravená, učesaná a oblečená v nádherných plesových šatech, které by ji mohly i její sestry závidět.

„A jak se tam dostanu? Všechny kočáry už jsou dávno na plese…“

„Tvůj kočár už je přichystán před domem… A ještě něco! Nasaď si na tvář tuto škrabošku, aby tě macecha a sestry nepoznaly.“ Máchla hůlkou a vmžiku Bella držela škrabošku v ruce.

„Strašně moc ti děkuji,“ poděkovala a vydala se na cestu.

„Nezapomeň, všechna kouzla do půlnoci vyprchají!“ křikla za ní Alice.

Všude kolem se rozléhala hudba. Bella pomaličku kráčela dlouhou zámeckou chodbou až k dřevěným masivním dveřím a nejistě vzala za kliku. Jakmile vstoupila, všechny pohledy v sále zíraly jen na ni. Tolik závistivých ženských pohledů, které směřovaly na ni, ještě neviděla… Po chvilce se zase všichni vzpamatovali a dali se do tance.

„Smím prosit?“ promluvil hlas za ní. Otočila se a spatřila jej… Prince Edwarda.

„Bude mi ctí,“ poklonila se ladně… Zazněli první tóny a s nimi i první kroky.

Bella se cítila jako po nějakém větším flámu, poněvadž už se skoro tři hodiny v kuse točili do kola.

„Neviděli jsme se už někdy?“ zeptal se princ a zahleděl se jí do očí.

„O tom pochybuji.“

„Ty nádherné čokoládové oči… Musíme se znát.“

„Někdy jsme se možná potkali…“ naznačila.

„Možná, kdybyste si sundala tu škrabošku, určitě bych vás poznal.“ Už natahoval ruku.

„Ne!“ zarazila ho.

„Proč?“ Pohladil Bellinu tvář… Měl tak ledovou ruku, až Belle naskočila husí kůže.

„Potřebuji na čerstvý vzduch… Půjdete se mnou?“

„Jistě,“ souhlasil.

„Odkud jste?“ posadil se na kamennou lavičku vedle Belly.

„Odsud,“ odpověděla.

„Vážně?“

„Ano… Narodila jsem se tady a zůstala tu se svým otcem.“

„A vaše matka?“

„Ta od nás odešla ještě, když jsem byla malá.“

„Musela jste mít těžké dětství… bez mámy.“

„To ano,“ souhlasila.

„A co vy? Už jste našel vhodnou partnerku?“

„Myslím, že ano.“ Chytil Belliny ruce do svých a chystal se ji políbit, když v tom začínala odbíjet půlnoc.

„Ale ne!“ pomyslila se Bella. „Promiňte, ale musí už jít.“ Vstala a běžela po schodech dolů směrem kočáru.

„Počkejte!“ vykřikl princ a rozběhl se za ní, ale už ji nestihl… Na jednom schodku našel ležet jen její škrabošku.

Bella utíkala, co jí nohy stačily, aby se co nejrychleji dostala ke kočáru a dojela domů dříve než macecha se sestrami… Rychle nasedla a kočár se rozjel. Zbývala poslední zatáčka před domem, když v tom se to stalo… Bella se proměnila zpátky v obyčejnou služku a kočár s koněm v chlapa na vozíku a nějakého kluka.

„Slez ze mě sakra!“ shodil Bellu ze svého klína ten vozíčkář. „Počkat, nejsi ty náhodou Bella?! Bella Swanovic? Dcera Charlieho a té nymfomanky Renneé?“

„Jo to jsem,“ odpověděla slušně.

„Já jsem Billy a tohle je můj sny Jacob, pamatuješ?“

„Jo vy jste ty bledé tváře z místního lesa… Táta s vámi kdysi chodil na ryby, že?“

„Přesně tak!“

„A my si spolu hráli na červenou Karkulku a vlka!“ připomněl Jacob.

„Jo, to si vzpomínám… Ještě pořád máš problémy s těmi blechami?“

„Ne, táta mi koupil obojek a okoupal mě ve psím šampónu.“

„Říkala jsem si, že se nějak leskneš.“

„No jo.“

„Tak pozdravuj tátu a brzy nashle.“ Jacob skočil Billymu na klín a společně pak odjeli na jeho vozíku.

„Vyřídím!“ Zamávala jim a pelášila domů.

Otevřela domovní dveře a nestačila se divit. Všechna práce, kterou ji macecha zadala, byla hotová… Tak moc se chtěla dobré víle Alice nějak odvděčit, ale jakoby se po ní slehla zem… Hledala všude možně, ale nešla ani ji a ani tři oříšky.

Bylo něco kolem jedné ráno, když v tom třískly hlavní dveře. Bella rychle utíkala do kuchyně a dělala, že utírá nádobí.

„Horší bál jsem nezažila!“ vztekala se Lauren a nakvašeně si sedla na židli k jídelnímu stolu, která se pod její vahou prolomila. „Mamy!“ řvala s brekem.

„Bože můj Lauren, klidni hormon! Nikdo nemůže za to, že si milostivý princ Edward protančil skoro celou noc s nějakou nánou, která se pak z ničeho nic vypařila… Možná, že ji nenajde a uspořádá další ples, na kterém tentokrát zazáříš ty,“ uklidňovala ji macecha… Bella se jen pousmála.

„A proč ne já?!“ rozčílila se Jessika.

„Ty si na takové věci ještě mladá.“

„Jaký byl ples?“ Bella celou dobu nenápadně poslouchala, ale alespoň jednou v životě si chtěla do Lauren nenápadně rýpnout.

„Ještě ty s tím začínej!“ Zvedla se ze země a odkráčela do svého pokoje.

„Co se tak přiblbě usmíváš, máš všechnu práci hotovou?!“ zeptala se macecha zlostně.

„Ano mám,“ odpověděla Bella s úsměvem. „Asi už si půjdu lehnout,“ oznámila a odešla do pokoje. Převlékla se do noční košile a ulehla do peřin. Ještě dlouho než usnula, vzpomínala na dnešní noc… Na svého prince.

Na druhém konci království

Edward nemohl usnout.  Musel stále myslet jen na ni.

„Zítra se ji vydám hledat. I kdybych měl projet každičký kout království.“ Jak řekl, tak i udělal. Brzy ráno se vydal na cestu společně i se svým bratrem Emmettem… Projeli už půlku kraje, ale po dívce, kterou tolik miloval ani stopy… Aniž by to tušil, zastavil před Belliným domem, kde na něj bohužel nečekala upravená a oblečená v krásných šatech, ale ušpiněná, neupravená a nahastrošená ve staré haleně, sukni a roztrhané zástěře. Naopak sestry byly vyšňořené a vyhlíželi prince před domem od brzkých ranních hodin.

„Princi, to jsem já, tvá vysněná dívka z plesu,“ poklonila se Lauren.

„Ne ona lže, to já jsem ta dívka!“ překřikla ji Jessika.

„Dámy prosím, nehádejte se!“ uklidňoval je. „Jestli tedy je jedna z vás má vyvolená musíte přesně určit, co na bále ta záhadná dívka ztratila.“

„Hm…“ Lauren se hluboce zamyslela, což u ní nebylo zvykem. „Myslím, že peněženku,“ odpověděla rozhodně.

„Ne,“ odpověděl princ a Lauren se jen ušklíbla.

„Peněženku?! Pche! Náhrdelník přeci, to je jasné,“ odpověděla Jessika a vítězoslavně se na Lauren usmála.

„Ehm… ne,“ odpověděl princ.

„Byla to škraboška,“ vyšla Bella z domu upravená a oblečená ve svatebních šatech své matky.

„Bingo!“ zvolal radostně Edward a seskočil z koně, aby mohl jít obejmout svou lásku.

„Proč ses z ničeho nic vypařila?“ zeptal se a při té vzpomínce přitisknul k sobě Bellu ještě více.

„Nechtěla jsem, abys viděl mou druhou tvář,“ vysvětlila.

„Druhou tvář?“ podivil se.

„Pamatuješ na tu holku ve městě, která ti ukazovala cestu ke kostelu? To jsem byla já, Bella,“ sklopila oči k zemi a čekala na nejhorší… Na to že se princovi zhnusí.

„Věděl jsem, že jsem ty oči někde viděl.“ Zvedl jí bradu, aby se do nich mohl znovu zamilovaně zadívat.

„Mamy, to nesmíš dopustit!“ křičela naštvaně Lauren.

„Co se to tady děje?!“ vyšla ven macecha.

„To Šmudla je ta neznámá dívka!“ odpověděla se slzami v očích.

„Cože?! To nemůže být pravda! Vždyť ona… a já… ty… V žádném případě!“

„Chtěl bych vám oznámit, že se tady s Bellou budeme brát a nikdo nám v tom nezabrání,“ oznámil Edward rozhodně.

„Gratuluji!“ kde se vzal, tu se vzal Bellin otec.

„Tati!“ vykřikla Bella radostně a rozběhla se k němu, aby ho mohla obejmout.

„Holčičko moje, je mi to tak líto, že sis musela toho tolik protrpět. Ž e si musela sloužit téhle čarodějnici!“ hladil ji po vlasech.

„Jak to víš?!“ zeptala se Bella překvapeně.

„Byla za mnou tvá přítelkyně Alice.“

„Alice,“ vzdychla. „Chtěla jsem se jí tolik poděkovat a nějak se jí odvděčit, ale ona prostě jen tak zmizela.“

„Já vím, vše mi řekla a mám ti vyřídit, že se jí odvděčíš svým štěstím… Tolik si přála, abys našla to, co hledáš. Lásku a šťastný nový život… A myslím, že se ti to splnilo,“ pohlédl na Edwarda. „Chtěl bych se ti omluvit za to vše, čím sis musela projít, když jsem nebyl doma a pochopím, když už mě nebudeš chtít nikdy vidět.“

„Budu moc ráda, když do mého nového šťastného života budeš patřit i přes to všechno ty.“

„Zlatíčko moje, mám tě moc rád,“ políbil ji do vlasů.

„Já tebe taky.“

A tak dobro zvítězilo nad zlem… Z macechy a jejích dcer se staly bezdomovci, Charlie si našel novou hodnou a pracovitou ženu, která mu porodila syna, Edward oznámil Belle, že on a jeho rodina jsou upíři a že ji hrozí menší nebezpečí, zvláště při společnosti Edwardova druhého bratra Jaspera, který se ještě neumí natolik ovládnout, jako zbytek rodiny a Bella se s tím vším docela rychle smířila, protože Edward byl a bude její velká láska

Naštěstí se nic závažného nestalo, tedy aspoň o tom není nikde žádná zmínka, a tak se tedy stal Edward králem a Bella jeho královnou, a pokud ji Edward na její požadavek proměnil, tak tam žijí dodnes… Vlastně do nekonečna.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Tři oříšky pro Bellu - Gabby01: