Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Rozhodnutí - Dendula007

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Rozhodnutí - Dendula007Soutěžní povídka - 4. téma Smrt Belly a/anebo Edwarda

Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.

29.09.2010 (21:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1085×

Dendula007

Rozhodnutí

Láska nemusí být věčná. A většinou není. Vlastně jsem za svůj dlouhý upírský život poznala jen málo lidí, kteří by se milovali až do smrti. Když jsem si vzala Edwarda, myslela jsem si, že naše láska bude…věčná…  Byla dlouhá, krásná, vášnivá a spalující, ale možná byla spalující natolik, že jí nakonec ty plameny vášně pohltily. Víte, když jsem s Edwardem, tak se stále cítím jiná, jako před tisíci lety, když mne proměnil v upírku, ale už necítím to vzrušení, ani ten pocit, kdy jsem přesně věděla, že pouze s ním jsem úplná a pokud není se mnou, kousek mě chybí. Mám Edwarda ráda, ale…už ho nemiluji.

Dříve nás neuvěřitelně spojovala naše dcera Renesme, ale ta se před tři sta padesáti lety odstěhovala a nyní nás již nespojuje nic. Vím, že Edward to tak nevnímá, možná právě naopak, on mě totiž miluje ještě víc, než tehdy a to mě jen utvrzuje v mém cítění. Moje srdce (pokud to tak mohu vůbec říct, vzhledem k tomu co jsem) mi říká, že musím jít dál. Tenhle život jsem si vybrala a jsem za to šťastná, ale už ne s Edwardem. Vím, že ho tím raním, ublížím, a dokonce snad zničím, ale já nemohu žít navěky s člověkem, kterého již nemiluji. Nechci s ním být ze soucitu, protože to by bylo utrpení pro nás pro oba.

Už jsem se rozhodla- opustím Edwarda. Je to jediná možnost, jak být šťastná. Jsem sobecká? Co byste udělali v mé situaci vy? Kdybych byla člověkem, řekla bych si, že těch pár let už nějak zvládnu, ale já před sebou mám věčnost. Musím od něj odejít-dnes večer…

 

Edward přišel domů po desáté. Právě se vrátil z lovu. Políbil mě do vlasů, a pak jemně přecházel přes spánky k očním víčkům a nakonec mě vášnivě políbil na rty. Už mě jeho polibky nerozechvívaly a to pro mne bylo jako zpečetění mého rozhodnutí…

„Edwarde, musíme si promluvit,“ řekla jsem trochu rozechvěle a hlasitěji než jsem sama chtěla, což zbystřilo jeho smysly, protože pochopil, že mám v plánu projednávat důležitou věc.

„Co se děje? Něco s Renesme?“ řekl trochu ustaraně a mezi obočím se mu objevila jemu tak typická vráska.

„Ne, Renesme je v pořádku. Dnes mi volala a říkala, že se chystá do Belgie, ale o ní teď nechci mluvit, Edwarde, chci mluvit o nás...“

Neříkal nic, jen se na mě díval a po tváři mu přeběhl stín. Připadalo mi, že ví, co chci říct, i když mi nedokázal číst myšlenky, protože už mě znal příliš dlouho.

„ Odcházím, Edwarde. Já už takhle nemůžu. Cítím, že potřebuji jít dál, ale hlavně cítím, že…“ tu větu jsem nahlas dokončit nedokázala, alespoň ne Edwardovi do očí.

„…mě už nemiluješ,“ dodal klidně. Jeho ledový klid mě ničil. Přála jsem si, aby křičel, rozbíjel věci, nadával mi-prostě cokoli! On ale jen poodešel k oknu a stoupl si tak, abych mu neviděla do tváře.

„Pokud to tak cítíš, tak ti samozřejmě nebudu bránit abys…“ hlas mu najednou zhrubl (věděla jsem, že to dělá proto, aby nad sebou neztratil kontrolu) „…odešla. Ale pamatuj si, že jsem tě vždycky miloval, miluji a milovat tě budu, ať budeš kdekoli.“ Dál neřekl nic. Jen se na mě podíval s bolestí ve tváři, přistoupil blíž, a jak se zdálo, měl v úmyslu mě políbit…naposledy. Pak si to ovšem rozmyslel, otočil se ke dveřím a odešel…

Tak tohle měl být konec té velké spalující lásky? Těch tisíc let prožitých jeden vedle druhého mělo skončit takhle? V hrudníku mě bodlo tak silně, že jsem si na setinu vteřiny myslela, že mě kdosi bodl nožem a co bylo horší, že ta bolest se zvětšovala. Kdyby mé tělo mělo tu moc, tak bych plakala. Určitě bych plakala. Znáte to pořekadlo, které je tak nechutně pravdivé? Hodnotu všeho poznáváme, až když to ztrácíme. Pane Bože co jsem to udělala? Odehnala jsem ho. Odehnala jsem svého Edwarda! Teď už jsem věděla, že miluji jen jeho, a že ho musím okamžitě najít, než udělá nějakou hloupost. Kde jsem sakra přišla na tu hloupou myšlenku, že můžu žít bez něj nebo že ho dokonce nemiluju?

V ten okamžik se stalo něco, co obrátilo celý můj život naruby. Do našeho malého dřevěného domečku přiběhla Alice a ve tváři měla zděšení.

„Bello, Bello, něco se stalo. Absolutně netuším co, ale Edward…“

„Co? Edward co? Alice, honem mi řekni, co se stalo!!!“ nemusela to říkat nahlas, protože jsem vnitřně cítila, co se děje.

„Edward je ve Voltéře. Je pevně rozhodnut, že chce zemřít. Takhle rozhodnutý ještě nikdy nebyl. Co se pro Boha stalo?“ Alicinou otázkou jsem se vůbec nezabývala. Tohle deja vu bylo strašlivé. Už jednou se kvůli mně chtěl Edward nechat zabít a já mu v tom stihla zabránit. Musí se mi to podařit i nyní. Tenkrát jsem přece byla jen bezmocný člověk a dnes jsem rychlý a silný upír. Ve chvíli, kdy jsem sahala na kliku Alice zařvala a skácela se na podlahu, kde začala z plna hrdla křičela: „Edwarde! Edwarde! Pane Bože Edwarde, ne!“  Pak se otočila na  mě a zařvala ještě silněji: „ Edward je MRTVÝ!!!!! On je mrtvý, Bello, mrtvý.“ V tu chvíli do našeho domu přiběhl celý zbytek Edwardovy rodiny, protože slyšel Alicin křik. A slyšeli úplně vše. Celá rodina se k ní sesypala na podlahu. Naříkali, křičeli, dusili se žalem. A já tam stála. Nehybná. Můj Edward je mrtvý a JÁ ho zabila. To JÁ za všechno můžu. Jen JÁ!!!!

Najednou povolila má nehybnost. V ten okamžik jsem utíkala pryč z domu. Nevěděla jsem, kam běžím, jen jsem chtěla být co nejdál od toho domu, od Edwardovy rodiny a jejich žalu. Doběhla jsem až na kraj útesu, ze kterého jsem před těmi tisíci lety skočila, když ode mě Edward odešel. Tehdy se mi tam zjevil, třeba se mi tam zjeví zas… Ne, on není mrtvý, tohle bude chyba. Aliciny vize přece nejsou sto procentní…(v hloubi duše jsem ale věděla, že to pravda byla). Stála jsem na útesu a byla jsem najednou úplně sama. Tak sama. Skočila jsem do vody a stále doufala, že ho v ní spatřím, ale nespatřila jsem ho. Nikdy jsem ho již nespatřila…

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rozhodnutí - Dendula007:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře