Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Přišla jsem do Volterry a... - Jogurtinka

30.09.2010 (20:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1227×

Jogurtinka

Přišla jsem do Volterry a...

Přišla jsem do Volterry a rozhlédla se okolo sebe. Nikde nikdo nečekal. Žádná auta… Nic. To se ještě nikdy nestalo.

„ Co budeme dělat?“ Zeptal se jako první Alec.

„Co asi. Zavolej hned Arovi, že jsme už dorazili a že čekáme na letišti,“ Bože! A tohle je můj bratr? Venku zase svítilo sluníčko, atak jsme nemohli ven. Ve Forks to byla docela nuda.  Pořád ale nechápu jak Cullenovi mohli zvládnou tak velkou armádu novorozených.

„A co vy dva tu pořád stojíte? Doneste snad zavazadla ne? Jste tu užiteční jako automat na kondomy ve Vatikánu,“ popohnala jsem kluky. Proč já vždycky na takový akce musím vyfasovat ty největší debily?

„ Jane, proč tam nejdeš pro jednou ty? Vždycky tam musíme chodit my. Stejně se nemůžeš unavit a síly máš dost. Tak hybaj!“ obořil se do mě Felix. Tss. Já a někam chodit? Na co jsou potom chlapy?

„Padejte pro ty kufry! To tě nenaučili, když jsi byl ještě malý, slušnému chování? Posílat holku pro kufry? Hoši s vámi to jde z kopce! Podívej se na Dema.  Ten jenom tiše čeká, až se uráčíš jít. Tak nežvaň a padej,“ skoro jsem se na Felixe rozkřičela.

„ Ale já nečekám, až Felix půjde, já čekám, až zmlkne a budu Ti moct říct to co on. Pořád tam chodíme jenom my. Tak pro jednou mlč a běž ty. Trocha pohybu Ti neuškodí. A jak se tak dívám tak se skoro do tohohle trička nevejdeš co? Měla bys s tím něco začít dělat.“ Cože? Tak už taky Dem?

„Empf,“ vypadlo nakonec ze mě. Tak tohle jsem nečekala. Tak tohle si vypijí! Oba dva! To potom povím Arovi. Ale co, nenechám se tady přece ponižovat. Hodila jsem na ně opovržlivý pohled a šla pro kufry.  Každý měli jeden kufr, ale já jediná jakožto holka měla dva. A jak mám všech pět kufrů pobrat?  Snažila jsem se všechny vzít, ale bezúspěšně.

Nakonec ke mně přišel pro lidi asi krásný mladík a zeptal se, „Nechcete pomoct, slečno?“

Že by gentlemani ještě nevymřeli? „ Strašně ráda, děkuji.“

Tak vzal dva kufry, ale asi  neodhadl jak jsou těžké a zřítil se k zemi pod tíhou kufrů. „Ou,“ uniklo mi z úst, než jsem se začala nekontrolovatelně smát.  Ten jeho výraz, takový vykulený oči.  Už jsem to nevydržela a skácela jsem se za ním dolů. Svíjela jsem se v křečích a myslela, že budu první upír, který se počůrá smíchy. Asi po deseti minutách stálého řehtání jsem ucítila dvě silné ruce, jak mě zvedají a podívala se na toho zachránce. Spatřila jsem Felixe, kterému pořád cukali koutky, asi to taky viděl. Rozhlédla jsem okolo sebe a spatřila skupinky lidí jak se pomalu rozcházejí a smějí se. Trapas

Ten týpek se zvedl a s tichými omluvami se odporoučel od nás co nejdál. Ani se mu nedivím. Felix a Demetri vzali kufry a mezitím se vrátil Alec. Auta pro nás přijela za chvíli. A my konečně mohli jet domů.

Když jsme dorazili, šla jsem rovnou za Arem. Běžela jsem, jak nejrychleji jsem mohla, aby mě nepředběhli ti dva a nenakukali Arovi nějaké kraviny typu, že jsem se k nim chovala hrozně a nepouštěla je často na lov. To známe.  Jak jsem tak letěla, nevšimla jsem si, že u Ara je taky Caius a naprala to rovnou do něj. Bohužel měl v ruce skleničku s krví a při té ráně ji na sebe celou převrhl.

Caius  na mě zavrčel a já myslela, že mě tady hned na místě roztrhne. Byl skoro rudý vzteky a od uší se mu málem kouřilo. Jeho vrčení nabíralo na intenzivitě a já se čím dál tím víc bála. Vlastně bych ho mohla zpražit dávkou bolesti, ale to se na naše trio nesmí. A asi by ho to rozčílilo ještě víc.

„Jsi naprostá… to slovo ještě nevymysleli, ale to jsi. Jsi naprostá tři tečky!“ zařval na mě. Ten má teda hlas, jako kdyby se nadýchal helia. Ale asi by nebylo namístě se tady skácet smíchy že?

„Já… já… já se omlouvám, pane,“ řekla jsem provinile. „ Já nechtěla.“

„ Jo tak slečinka nechtěla, jo? To by ještě bylo, kdybys chtěla. A co teď mám dělat s mým oblečením? Je na vyhození.  Tohle bylo moje oblíbené.“ Rozkřičel se na mě. Co? Jeho oblíbené? Vždyť tyhle dupačky pro dospělé co má teď na sobě nosí pořád a má jich snad stovky. A vsadím se, že se Athenodoře taky nelíbí.

„Ale Caie! Uklidni se. Jane přece nechtěla a lituje toho, že je to tak drahoušku?“ začal ho mírnit Aro.

Caius potichu zasyčel na Ara, po mně hodil nafrněný, nenávistný pohled a odporoučel se pryč.  Jakmile zašel tak jsem hned zpustila a povykládala mu všechno co se ve Forks dělo a nezapomněla jsem ani na ten malý incident s Demem a Felixem. Celou dobu poslouchal a tiše přikyvoval a ani jednou mi neskočil do řeči.

„ Tak to je všechno, Aro. Můžu už jít?“ Zeptala jsem se, když jsem mu vše řekla.

„ Ano, můžeš. Ale první mi řekni, jak se Ti líbí můj nový sestřih?“ Co? On má nějaký nový sestřih? Sem si nevšimla, ale to určitě nechce slyšet. Obešla jsem ho jednou dokola a podívala se, jestli něco neuvidím. A fakt. Vlasy měl asi o centimetr kratší.

„Tý jo. Nádherný. Jsem si toho všimla hned, ale nechtěla jsem se ptát. Kdo vás ostříhal?“

„To Sulpicia. Taky se mi to líbí. Jsem teď tak dokonalý, že být o trochu dokonalejší tak mě zakážou.“ Ježíši a tohle je náš vládce?

„ Ach ano. Omluvte mě, Aro. Už musím jít,“ řekla jsem a co nejrychleji odtud vypadla. Uff!

Vydala jsem se do svého pokoje. Moje kufry tam už jako vždycky byly. Pustila jsem se do vybalování. Příště si toho vezmu míň. Stejně jsem ten druhý kufr ani neotevřela.  Díky své upíří rychlosti jsem měla všechno rychle uklizené.

Svalila jsem se do své postele a zaposlouchala jsem se. Vedle mě měl pokoj Felix, a jak jsem slyšela tak u něj byl zase Dem a chtěli hrát nějakou hru.

„Zvol si hru,“ řekl Dem.
„Šachy,“ odpověděl Felix
„Jakoukoliv hru, jen si vyber.“
„Šachy.“
„Dáma, poker, cokoliv?“
„Šachy.“
„Halma, člověče nezlob se?“
„Šachy.“
„Monopoly. Třeba tě nechám i začít.“
„Šachy!!!“
„Asi chceš hrát šachy.“ Felixovi šli nejlépe šachy, ale Dem válel v Monopolech.

Co teď budu dělat? Heidi by měla přivést potravu až za pár hodin.  Aspoň se trochu zkulturním a potom zajdu za klukama. Přišla jsem k zrcadlu a zhrozila se. Jak jsem to vypadala? Moje vlasy byly slepené něčím bílým a k tomu příšerně zacuchané. Jsem se  česala sice naposled v letadle, ale tohle se přece nemohlo stát za tu chvíli. Pokoušela jsem se to umýt, ale nešlo to. A teď mě to trklo. To snad ne! Oba dva mi slíbili, že už to nikdy neudělají. Minule jsem to sundávala snad dvě hodiny.

Ta povedená dvojka hned vedle mě v pokoji mi museli zase dát na hřeben lepidlo. No jasně. Že mě to nenapadlo dřív. Oba dva jsem hned přes zeď zpražila pořádnou dávkou bolesti, až oba dva prosili, ať toho nechám.

Rozrazila jsem dveře do Felixova pokoje a už se nadechovala, že je pořádně seřvu, ale Dem mě předběhl. „Ahoj ty hloupá, páchnoucí, rozcuchaná upírská nádhero," řekl. Cože? To není zrovna chytré si zahrávat semnou, když mám takový dar.

„ Vy magoři! Co jste mi to udělali? Jak takhle mám někam jít? Co si o sobě myslíte? Chcete, abych to řekla Arovi? Víte, jak to dopadlo minule… Nechal vám utrhnout ruky a dal vám je až po měsíci,“ připomněla jsem jim. Co kdyby náhodou zapomněli, i když to je nepravděpodobné, aby upír zapomněl.

„Promiň,“ hlesli jen a cukali jim koutky.

„ Promiň? Vy si myslíte, že to spraví jenom jedno blbé promiň?“Tak to jsou hošánci pěkně na omylu. Když se neměli do řeči, použila jsem jemně svůj dar a oni propukli ve strašný smích. Svou dávku jsem zvýšila.

„Omlouváme se, slyšíš? Vážně nás to mrzí,“ zařval bolestivě Felix

„Ne, nemrzí!“

„Byla to nešťastná náhoda.“ No jasně. To mu tak uvěřím.

„Náhoda? Vymačkali jste na ten hřebínek celou tubu ty hnusný, odporný, smradlavý, opičí zvratku!“ Zařvala jsem na něj zplna hrdla. Ale už vím, jak mi to vynahradí.

„Za trest mi to z těch vlasů dostanete. Nebo jestli chcete tak já to řeknu Arovi? Žádný problém.“ Ha! Tohle je snad odnaučí dělat takové vylomeniny.

„ No… my Ti to asi z těch vlasů sundáme… neboj… nůžky, a je to do pár minut hotový,“ řekl kajícně Demetri. Jaký nůžky? Ostříhat moje krásný blonďatý vlásky? Přece mi nemůžou dorůst!

„ Jste Paka. To ať vás ani nenapadne. Pěkně ručně. Odmočit atd…“  S tichým zaskučením (od kluků) jsme vyšli do jejich koupelny. Ať se předvedou kluci.

Asi tak po hodině když už vypotřebovali dva šampóny, se mě Felix zeptal, „a nechtěla by, jsi raději můj sestřih?  Takový krásný krátký, moc péče nepotřebuje. Si ho nemůžu vynachválit.“

„Něco takového už mám, jenomže ne na hlavě.“ A Demetri zase zaperlil.

Po další hodině jsem se začala nudit, rozhlížela jsem se. Felix měl docela pěknou koupelnu. Až na ten divný obrázek naproti vaně, na který jsem se teď dívala.

"Zhoršil se mi zrak, to jsi maloval ty? To je brak,“ zeptala jsem se ho plna opovržení. Jsem o něm teda měla lepší mínění.

"Ne-e, to je zrcadlo, "odpověděl a začal se hurónsky smát. Sakra. Trapas.

„Laskavě mi dodělej ty vlasy dřív, než ti vrazím nos mezi uši a udělám z něj náplň pro ravioly.“ Začala jsem mu vyhrožovat a kupodivu to zabralo. Za další půl hodiny to měli.

Demetri se nade mě naklonil a řekl, „ už to máte, princezno.“

„Jsi mastný hnus Demetri s dechem, co by zahnal grizzlyho.“ To neměl dělat. Z pusy mu strašně táhlo. Že on si po každém jídle nečistí zuby, že?

Raději jsem vstala a šla si konečně dát vanu a do jídelny, kde by už měla být ta slibovaná svačinka.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Přišla jsem do Volterry a... - Jogurtinka: