Téma - Vánoční romance na Twilight
Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.
24.12.2010 (08:45) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 2× • zobrazeno 1417×
Jak Emmett potkal Yettiho
Pohled Emmetta:
Zrovna jsem poslouchal své oblíbené CD. (samozřejmě mnou nazpívané)
„Kachničky, kachničky kdopak vám dal smrt?“ Co si člověk neudělá sám, to nemá. Ta původní písnička Rolničky nebo jak se to jmenovalo, byla už ohraná. Vtom hudba ztichla a já jsem byl tak znuděný, že jsem zůstal dál sedět na pohovce.
„Ten záchod položte do Edwardovy postele! Je přímo nad vámi“
„Cože to mám položit do své postele?“ S hrůzou jsem zjistil, že to pošta není.
„Přece Bellu, kterou máš v náruči, ne?“ otočil jsem se a viděl Edwarda s chcíplým tchořem v rukách. Ajaj! Tak tohle jsem nechtěl!
„Teda chci říct tu čepici, co máš na hlavě!“ Sakra! On tam má holubí trus! Sakra, sakra, sakra!
„Teda, vlastně to oblečení co máš na sobě!“ Jenže on na sobě žádný oblečení neměl. Rázem mě popadl nevídaný smích. Mrknul jsem mu na nohy a ty měl obalené ledem. Dostal jsem ještě větší záchvat. Najednou přiběhla Bella celá od mechu nebo to bylo jmelí? Myslel jsem, že umřu, když jsem si představoval, co ti dva v lese spolu vyváděli.
„Jo tak já jsem podle tebe mrtvej tchoř?“ rozkřikla se a já si pomyslel jednu jedinou věc. Zdrhej! Chtěl jsem utéct, jenže Bella mě chytla a mrštila se mnou o strom. Jo, jo, novorozená se nezapře. Potom mě zvedla ze země.
„Chudák strom!“ Ta Bella je ale sobec! Najednou mě něco napadlo.
„Nessie!“ Ta holka mi vždycky zachránila krk tak proč ne teď? Do 5 sekund stála před námi.
„Co je strýčku Emme?“
„Nessie! Řekni prosím mamince, že není správná věc trhat strýčkovi hlavu a ani jiné končetiny! A ty Bellinko! Přece nechceš dávat svému dítěti takový příklad?“ Bella se jen lišácky usmála, „Nebo snad jo?“
„Ne. Máš pravdu,“ řekla a pustila mě.
„Díky!“
„Neděkuj! Renesmé? Sleduj maminku, jak se to dělá, ano?“
„Uj!“
„Za 1. Nikdy ji už neoslovuj jako Nessie, ale Renesmé!
Za 2. V domě máš Výzdobu pro náš dům, tak si pospěš!
Za 3. Jestli něco pokazíš, tak letíš na Sibiř! Expresem!“ Jenom jsem polkl a běžel domů. Měla pravdu. Skutečně tam nějaká výzdoba byla. Nejdříve jsem začal venku. To šlo celkem snadno. Vevnitř už to tak lehké nebylo.
Nakonec jsem zvládl všechno na jedničku. Navíc jsem nad každou postel a ke vchodům pověsil jmelí. To budou vášnivé vánoce! Pomyslel jsem si předtím, než jsem tušil, co se stane. V okamžiku kdy přijeli malijští se šli všichni uvítat. Bohužel ani nevím, jak se sešli Tanya s Edwardem pod jmelím. Musela to narafičit. Ne!
V okamžik kdy Tanya Edwarda políbila, jsem byl ve vzduchu. Počkat! Ve vzduchu? Vtom jsem dopadl do nějakého balíku a pak jsem jenom cítil něco, co se mnou pořád házelo. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale jakmile jsem se dostal ven, tak jsem zjistil, že je to krajina jako na Sibiři. Bella! Ach jo! Na zemi jsem viděl lístek.
„Opovaž se vrátit!“ stálo na něm.
„K čertu s žárlivými manželkami!“ V tomhle ohledu se hodně podobala Rosalii. Jak se teď budu živit? V ten okamžik jsem si uvědomil, že jsem nahý a v lese. Popadl jsem rychle nějaké větve ze smrků a uvázal si z nich obleček pro „muže v ohrožení“. Ušlo to.
Tak a co teď? Už vím! Manévr „Jeníček a Mařenka“ mi přišel pro tuto mizérii ideální. Vylezl jsem na strom, rozhlédl se po okolí a uviděl jeskyni. Potom jsem skákal jako Tarzan z větve na větev. Samozřejmě když mě to začínalo bavit tak mi zůstala větev v ruce a já se už řítil dolů.
Byl to tvrdý dopad, protože na tom místě nebyl sníh a víte proč? Byla tam stopa jako od mamuta. Začíná mě to děsit a to jsem upír. Do jeskyně jsem došel raději po svých. Jakmile jsem tam vešel tak na mě vybafl nějaký mužík s obrovskými tlapami a podobným oblečkem jako mám já.
Skutálel jsem se před jeskyni a čekal, co se bude dít. Bylo to chlupaté monstrum s vypláznutým jazykem. Začal si mě očuchávat a fuj… značkovat! Doufám, že víte co tím myslím.
„Fuj! Nevíš co je to mozek ty debile?“ Ten mužík se urazil. Proč já musím mít tak měkký srdce?
„Ale já to tak nemyslel! Já jsem Emmett,“ řekl jsem, ale ruku nepodal. Kdo ví, kde se mu válela!
„Yetti!“ zvolal.
„Co? Ty se jmenuješ Yetti? No tak to mi mohlo dojít dřív!“ Že mě to nenapadlo!
„Ty tu žiješ?“
„Goo-goga,“ řekl a pokýval hlavou.
„Beru ta jako ano. Počkej! Ty mi teda rozumíš?“
„Goo-goga.“
„Jsou tady ještě nějací tví kmoši?“
„Goo-goga!“
„A kolik?“
„Kou-pou!Kou-pou!“
„Cože? Oni se koupou?“
„Goo-gage!“
„Ne? Tak umírají Žízní?“
„Goo-gage!“
„Mají omrzliny?“ Yetti se jenom plácl do čela, ukázal za sebe do jeskyně a šel dovnitř. Pochopil jsem to tak že ho mám následovat. Nechci nic říkat, ale ta jejich mluva je nějaká divná. Já bych místo goo-gage dal pipo-ke. Co vy?
Najednou jsem uviděl světlo. Začínalo prosvítat jeskyní. Zjistil jsem, že to je oheň a kolem dokola něj jsou Yetti a Yettice. Měli to tu vyzdobené vánočními ozdobami, no vlastně lebkami, ale to bylo vedlejší. Schválně jsem všechny Yetti spočítal. Bylo jich přesně dvacet i s mým „kámošem“.
„Goli-goo, ru-koo pol-kkoo, mezo wer-kiki!“ řekl ten, co mě sem přivedl a ukázal na ně. Já jsem se jen křečovitě usmál. Najednou se všichni přítomní otočili a vytáhli příbory. Začali se oblizovat, jako když Mike vidí nějakou blondýnku v minišatech. (Rosalie)
„Ona bude večeře? Skvělý! Už mám hlad!“ Všichni začali ječet a tancovat kolem mě jako když tancují černoši kolem svých zajatců. Ja jsem jenom skákal. Pak ke mně přišel nějaký Yetti s velkou bradavicí na nose. Začal mě solit a pepřit. Pak na mě nasypal sladkou papriku a do šatů rozmáčknutý šípek.
Sice jsem nevěděl, na co to všechno bylo, ale svědělo to teda pořádně. Než jsem si stihl uvědomit, co to dělají, tak už jsem byl přivázaný za nějaký kůl nad ohněm. Začal jsem s tím dřevem rychle pérovat a nakonec jsem se odrazil tak, že jsem proletěl jeskyní a skutálel se nejméně kilometr od ní.
Běžel jsem, seč mi nohy stačily a nakonec jsem doběhl až na poštu. Zabalil jsem se do balíku a nasměroval se expresem do Forks. Bylo mi jedno, jestli mě Bella zabije nebo ne, prostě jsem chtěl už být doma! Nakonec bylo mé přání vyslyšeno. No, vlastně ne tak docela.
Bella podepsala papíry a mumlala si pro sebe, že je to nejspíš dárek pro Esme. Položila mě nejspíš do garáže, protože jsem slyšel známé zvuky. Opravující nářadí mé Rose! Rychle jsem se rozbalil a běžel k ní. Sklonil jsem se a řekl:
„Už jsem doma Rose!“ Rose mě, ale jenom uhodila do nosu, podala mi nějakou fotku a věnovala se své práci. Byl jsem na ní já, no vlastně mé podříznuté já a jedna Yettice která mě oblizovala.
„Rose! Jenže ona mě chtěla sežrat!“ Rose mi dala další ránu a potom mě políbila. Tak tomu se říká šťastné a veselé vánoce!
Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky
Diskuse pro článek Jak Emmett potkal Yettiho od skodovavera:
Paráda . Tie roliničky v Emmovom podaní nemali chybu . Je to jednoducho svok a hotovo . A Bella je teda skvelá novorodená . Ale to s Tanyou , to už nebola jeho chyba ... Ale mu to mohlo hneď dôjsť že ho idú zjesť keď vytiahli príbor . Bolo to fantastické a stále som sa smiala . A Emm na sibíri no proste úžas . Výborná paródia .
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!