Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - Info » Nedělník - 2. číslo

08.11.2015 (00:00) • Myfate, BellaNess • Info • komentováno 10× • zobrazeno 4857×

Vítejte!

Druhé vydání Nedělníku je zde! Opět vám přinášíme naše postřehy z různých soudků témat. Dnešním tématem je Oblíbená povídka. Zajímá vás, jak to je s oblíbeností povídek či dokonce jak se zlepšit? Tak s chutí do čtení!

Několik málo rad, jak zaujmout čtenáře

Vše potřebuje čas a snahu, kterou dokážete úplně vše, co chcete. Ve vašem případě je to skvěle psát povídky. Takže si dejte na čas! Ten je nejdůležitější.

Na gramatiku vám můžeme jen poradit, abyste trénovali, a vše se časem poddá. Čas hraje velkou roli, než člověk určitá pravidla pochopí a zažije si je natolik, že je nejen nemusí hledat na internetu či v knížkách, ale už na nimi ani nemusí přemýšlet, aby se jimi řídil. Proto si do začátku určitě berte po napsání příběhu jakoukoliv příručku gramatiky, ať už na internetu nebo Pravidla českého pravopisu, a díky její pomoci si při dalším čtení poopravujte to, čím si jen trochu nejste jistí.

Další důležitými body jsou vytrvalost, sebevědomí a sebereflexe. Před zveřejněním byste měli být spokojeni s tím, co jste napsali, protože jen tak budete vědět, že jste dělali to nejlepší, co jste v danou chvíli mohli. Zároveň byste ale neměli očekávat jen pozitivní ohlasy a usměvavé smajlíky. Pokud se najde někdo, kdo vám nabídne pomocnou ruku v podobě konstruktivní kritiky, neberte to negativně, ale jako podnět k zamyšlení. Některé autorky vyhledávají služby beta-readerů právě proto, aby jim napsali věcně a slušně svůj názor na jejich povídku.

Pokud se vám stane, že nejste příliš velkými přáteli s gramatikou (což není většina začínajících autorů), pak nezoufejte, když se vám článek z administrace vrátí k opravě. Berte to jako možnost znovu si článek přečíst a opravdu se ty chyby pokusit opravit. Když nějaké najdete a zjistíte, že jste to opravdu psali špatně, pak se rozhodně nejedná o ztrátu času, protože už si příště můžete dát pozor a napsat to správně. Pro začátek bychom doporučovaly vyvarovat se souvětí o délce celého odstavce, protože se do nich můžete zamotat a potom to ani my při opravě nerozmotáme. Stejně tak se to má i s komplikovanějšími jevy, jako je přímá řeč, které se ovšem nelze vždy úplně vyhýbat, ale je možné psát ji jednoduše tak, aby byla pochopitelná a správně. Rozhodně se nevzdávejte, pokud vám nejde něco napsat tak, jak byste si to představovali. Přijde chvíle, kdy si ani neuvědomíte, že to píšete správně.

Když se rozhodnete zveřejnit svou tvorbu, dáváte tím čtenářům možnost nahlédnout do sebe samého. Ve vaší tvorbě je vždy něco z vás. Ne všichni čtenáři si to ale uvědomují a třeba se jim zrovna vaše tvorba nelíbí, což není zase tak obvyklé, protože každý máme jiný vkus. Přesto byste ani ryze negativními ohlasy neměli být překvapeni a rozhodně si je neberte osobně a nezahořkněte kvůli tomu. Je to stinná stránka publikování tvorby. Z vlastní zkušenosti víme, že ti, kteří nejvíce kritizují (a teď myslíme opravdu negativní kritiku, na niž nelze ani nic slušného odepsat a nezřídka vžene slzy do očí), nejsou většinou schopni sami napsat jednoduchou větu, aby v ní neudělali hned několik chyb, natož aby to mělo hlavu a patu. Samozřejmě to není pravidlem a kritika v počátcích tvorby by vás měla spíše hecovat k lepším výsledkům než odrazovat. Pokud v takovém bodě budete, je nejlepší se se svými dalšími povídkami obrátit na beta-readera (v případě opakovaného vracení článků kvůli chybám na korektora), který vám s tím pomůže.

Co se týká děje, je vhodné, abyste ho v optimální míře rozepisovali a dali tomu pocity. Když čtete tvorbu jiných autorů, tak máte někdy pocit, že prožíváte to, co hlavní postavy a na těch místech jako byste byli, u jiných se zase nemůžete dostat do děje, ačkoli naprosto přesně víte, kde se nacházíte, nemálokdy se ocitáme také v bezčasí a neprostoru, kde jsou charaktery postav tuhé a jaksi ploché. Toto všechno jsou fáze psaní, a pokud se chcete posunout dál, je třeba mít na paměti, že střední cesta je tou správnou volbou. Pokud se budete na dvou stránkách zabývat pocity jedné postavy ohledně jednoho okamžiku, je to sice mnohem lepší než vše popsat jednou holou větou, ale děj to dost zdržuje, čtenáři se mohou ztrácet a přestane je to bavit. To samé platí o popisu scén, objektů, jiných postav... 

Co dalšího je třeba, aby vaše tvorba byla co nejlepší?

Začínejte vždy u sebe! Prvním bodem je nápad – podle vás by to měl být skvělý nápad. Je sice obtížné vymyslet neotřelé téma, ale i nějaké, které tu už kdysi bylo, může být skvělé i pro vás. Ptáte se proč? Protože každý jsme jedinečný, každý máme jinou slovní zásobu a každý z nás ten „stejný“ nápad napíše zcela jinak a jinými slovy. Téma by se vás mělo týkat, měli byste s tím mít zkušenosti a rozhodně byste měli mít nastudovanou příslušnou (odbornou) literaturu, abyste měli čtenářům co nabídnout. Především byste je měli zaujmout a třeba jim poskytnout reálné informace, které nejsou zase tolik známé (dobrým příkladem jsou například historické či vědecko-fantastické žánry, u nichž se očekává, že budou alespoň částečně vycházet z historických faktů anebo současných informací, které jsou obecně známé).

S volbou tématu vás ale musíme varovat před plagiátorstvím! Není férové vůči ostatním a už vůbec ne vůči vám! Máte svou hlavu, použijte ji a uvidíte, že budete mít ze sebe radost, až přijdete na nápad, který vám sedne lépe než nějaký převzatý.

Za plagiátorství je obecně považováno nejen přejímání dějových linií, ale také kopírování (ať už jednotlivých odstavců nebo celých stran). Nařčení z plagiátorství je prošetřeno a případný viník potrestán odpovídajícím způsobem.

Pokud by vám ale nějaká povídka učarovala tak, že prostě musíte třeba jednu větu použít, pak je třeba to udělat formou citace, tedy uvést autora i jeho dílo, z něhož věta pochází.

Snažte se povídku dokončit co nejdříve, ideálně si naplánujte počet kapitol a alespoň několika slovy obsah každé z nich. Pomůže vám to později, pokud si nebudete vědět rady. Někdo píše, když má chuť, někdo si zaznačí den a hodinu psaní v kalendáři / diáři / rozvrhu a potom sedne a píše. Je samozřejmě na vás, pro co se rozhodnete, ale nejlepší je zachovávat pravidelnost, abyste nevyšli ze cviku a nemuseli potom zpětně číst své vlastní povídky, abyste věděli, jak máte pokračovat. Když budete mít alespoň hrubé obrysy kapitol, pak můžete například každý pátek večer sednout a sepsat jednu kapitolu své povídky podle toho, jak jste si ji hned na začátku rozvrhli. Ale ruku na srdce, kdo je natolik disciplinovaný, aby si držel naprosto pevný rozvrh bez ohledu na více či méně ovlivnitelné okolnosti a dopsal takto například dvacet kapitol. Autorky s pevnou vůlí, neutuchající chutí psát a jasnými prioritami jsou a my jim to ze srdce přejeme (a někdy i trošku závidíme, když se nám večer pletou písmenka při čtení a klávesnice píše něco úplně jiného, než si my myslíme). Samy se ovšem (bohužel pro čtenáře) řadíme do kategorie, jejíž čas závisí především na dalších lidech, takže je u nás psaní dosti nevyzpytatelné, protože jsme začátky naprostého nadšení a pohlcení vlastní tvorbou již prošly. Cítíme odpovědnost vůči čtenářům a víme, že čekají na naše nové kapitoly (a také se snažíme udělat si čas). Ne vždy to ovšem jde.

Ale teď z lehčího a zábavnějšího soudku – inspirace. Někomu pomáhá hudba, citáty, filmy… dokonce může být inspirací pro příběh i událost v životě. Je toho celá řada, čím se můžeme inspirovat.

Mně (BellaNess) hlavně pomáhá jakákoliv hudba, která se mi právě líbí. Jinak než s hudbou nepíšu a nevím, jak bych se bez ní u psaní obešla. Pak mi pomáhá si několikrát pročíst to, co mám napsané, hodně nad tím pak přemýšlím, až mě nakonec něco nového napadne a postupně upravuji to, co mám napsané.

Mně (Myfate) pomáhá pouštět si pro navození atmosféry stále dokola jednu písničku pouze jako nevtíravý podtext k mým myšlenkám. Takto byla dána atmosféra například Kastelánce nebo některým scénám (především těm s Iss a Jakem) v Poslední naději. Jindy si lehnu do postele a nemůžu usnout, protože mám hlavu plnou myšlenek a především nápad na pokračování nějaké ze svých povídek, takže vstanu a v tichu a příšeří píšu, dokud neusínám vsedě. Snažím se dokončit celou kapitolu nebo alespoň její větší část. Druhý den ji znovu pročtu, učešu některé části, dopíšu zbytek kapitoly a třeba i začnu psát novou.

Co pomáhá vám při psaní? Podělte se s námi v komentářích, pokud chcete.

Co zaujme čtenáře na první pohled

Důležité je správně svou povídku uvést. To znamená zvolit vhodný, poutavý a především originální název (před použitím ho zadejte do vyhledávače na stránkách, abyste se ujistili, že jste opravdu první, kdo s ním přišel; přeházená slova v názvu jsou také považována za shodný). Poté věnujte pozornost perex obrázku (pokud chcete co největší, je třeba volit obrázek na šířku, abyste nebyli limitováni výškou jako větším rozměrem, a mít na paměti maximální velikost 20 KB) a perex textu, který musí vystihovat povídku, navnadit k přečtení a zároveň příliš neprozrazovat. Volit správná slova je mnohdy těžké, chce to však trochu té inspirace, chuti si hrát se slovíčky a také praxe.

A co samotný úvod příběhu? Prolog by měl zasvětit do určité části děje a měl by být i trochu záhadný, aby čtenáře napínal. Neměl by ale obsahovat veškeré informace o hlavních hrdinech! A ještě hned na začátku… To se má odkrývat později. Známí spisovatelé přeci nepíší „Ahoj, jmenuji se Isabella…“ a další informace, které se čtenář má dozvědět jindy a jinak… Vcelku to kazí kouzlo příběhu a čtenář už pak nemá co objevovat. Je to škoda, že?

Jak to má být tedy zajímavěji? Hezké je, když vlastně čtenář do toho děje vklouzne bez jakýchkoliv popisků a vysvětlivek. V tom tkví kouzlo příběhů, čtenář vlastně nic neví a vše objevuje. A zajímavý a poutavý příběh to jen zajistí. Proto popisujte příběh jako kdyby se to dělo vám – tím zajistíte to pocitové napětí. Je to, jako kdybyste vyprávěli někomu, co jste dělali třeba na prázdninách nebo o víkendu, jen je to delší a mělo by to být poutavější a plné pocitů.

Pokud byste například psali ve třetí osobě a začali tím, že Renesmé sedí na skále a Jake jí jde říct, že celou její rodinu vyvraždila horda novorozených upírů, protože ona příliš dlouho přemýšlela o životě, tak přesně takhle by to nemělo vypadat. :-D Pokud tedy nemáte v plánu rozjet takto příběh a děj vlastně věnovat něčemu jinému (například hledání těch upírů). I tak bychom ale úvod do děje skončily příchodem Jakea se špatnou zprávou.

Zajímavěji to zní například takto: Dívka, jíž větřík čechral bronzové vlasy, nepřítomným pohledem hleděla na vlny tříštící se o útes pod jejíma nohama, a třebaže se neohlédla, její výborný sluch zachytil zvuk blížících se kroků. Podle prodlevy mezi jednotlivými údery těžkých bot o zem a intenzity zvuku dopadajících podrážek poznala, že je to její Jake. Srdce jí poskočilo. Otočila se a podívala se na něho. Měla radost z toho, že ho vidí. Jako by se po dlouhém plavání v chladné vodě opět položila na pláž a vystavila svou bledou, jemně zářící pokožku teplému slunci, které rozehřívá vše, na čem spočine. Jakmile si však všimla jeho výrazu ve tváři a svěšených ramen, věděla s naprostou jistotou, že láska jejího života, její otisk, přichází jako posel špatných zpráv.

Jak zakončit takovou kapitolu? Správný spisovatel trochu napíná své čtenáře tím, že kapitolu ukončí zajímavě, ale nenastíní, co se stane dál. To je tajemstvím pro toho, kdo vše čte. To čtenáře přiláká k dalšímu čtení a opět by měl autor ukončit kapitolu nějak zajímavě. Někdy to nejde a proto nám slouží perex texty, kde můžete napsat poutavou informaci, aby čtenář neodolal a znovu se k povídce vrátil.

( 

A jaké povídky zaujaly nás?

Nejdřív zde máme příspěvek od slečny přispívající pod přezdívkou MyHeartBeatsForDorne:

Na Stmivani.eu mě, v dobách dávno minulých, zaujala povídka Upíří chůva od autorky Kajka007. Jde o povídku, která změnila můj pohled na Twilight a opravdu nepřeháním, když řeknu, že jen díky ní jsem se o Ságu sama začala hlouběji zajímat. 

Povídka je humorného ražení, psaná Ich-formou z pohledu upírky Belly, která přijme pozici au pair u majetné, smrtelné rodiny. A koho že má vychovávat? Dva potomky – sotva dospělého Edwarda a malou Rosalie. Oba dva mají daleko do andílků a rozhodně na ně nebudou platit normální výchovné prostředky. Další trable pak přijdou v momentě, kdy Bella zjistí, že flegmatický maturant Edward vlastně není zas až tak nesnesitelný, jak se jí zdálo. 
Styl autorčina psaní je lehký, povídka se výborně čte. Jediným mínusem zůstává skutečnost, že je nedokončená.

Další srdcovkou je pro mne povídka Soukromé šílenství od MaybellineEver. Hlavní dějová linie není nijak zvláštní, ovšem co mne na příběhu zaujalo, je (téměř dokonalé) zpracování postavy Jaspera. Nedostatkem je, že je povídka rovněž nedokončená. 

A poslední oblíbená, Na príkaz Volterry od Lolality. V této povídce je velmi zajímavě zpracován vztah Edward/Bella. I když se povídkám se středobodem těch dvou obyčejně vyhýbám, u téhle jsem neodolala. Nicméně, stálo to za to! 

Oblíbené povídky BellyNess

Mých oblíbených povídek je celá řada. Zde na webu čtu už několik let a jsem ráda za mnoho přispěvatelů a krásných povídek.

Ale má nejoblíbenější povídka se v poslední době stala od emam – Selhání věčnosti. Do této povídky jsem se prostě zamilovala. Vypráví příběh lásky chudé dívky Isabelly Swanové a bohatého Edwarda Masena. Prošli si trnitou cestou, než jejich láska vykvetla v růži. Důležité je, že jsou spolu a šťastní. Ale ještě je několik překážek potká. Děj se odehrává v jiné době a pro mne je to úplně něco nového a příjemného.

Dále mě z nových příběhů zaujala povídka od Zuni – Měsíc Rujány. Vypráví příběh upíra, který vypráví v hospodě svůj příběh lásky a na konci se rozhodne pro změnu svého života. Jiná doba je opravdu poutavá a uchvacuje mne opravdu čím dál tím více. Autorka příběh zpracovala velmi skvěle.

Zajímavá povídka je i od Myfate – Poslední naděje. Isabella bojuje proti zločinu a při prvním samostatném řešení případu jí pomáhá dávný přítel. Díky pověrám jednoho kmene se ocitá ve světě nadpřirozena. Povídka je psaná v Er-formě a je zajímavá už sama o sobě. Děj je pěkný a plynulý. Velmi se mi líbí její zpracování.

Další mou oblíbenou povídkou byla Milujem obe svoje deti od Ivka77. Vypráví příběh o Isabelle, Edwardovi a jejích dvou dětech a všech Cullenových. Nakonec na jejich poloupíří děti přijde Volterra a tak se mají rozhodnout, které dítě jim dají na pokusy, jinak zemřou obě dvě. Jejich syn se potom dostává do role, že se opíjí a snaží se znelíbit se rodině, což se mu asi i trochu daří, no, nakonec se on dostane do Volterry. Nakonec se vrátí k rodině, ale i s Jane a vystuduje medicínu. Příběh je velmi zajímavý a pěkně se četl.

Oblíbené povídky Myfate

První povídku, na kterou se opravdu pamatuji, jsem četla v roce 2009 a byla to povídka Angels od autorky Janny. Je psaná česky a velmi hezky. Příběh je jako z jiného světa a Edward s Bellou se tak nějak pořád míjejí, až to skončí čtenářovým slzavým údolím.

Hodně povídek jsem četla od autorky Aalex, která napsala více než sto jednorázovek a nemálo kapitolovek. K mým neojblíbenějším patří Interview s upírem. Vše má psáno lehce, vtipně a s nadsázkou.

Další velmi originální, ačkoli hodně hororovou povídkou, jsou Vražedné sny od Popoles. Sice není ještě dokončená, ale určitě stojí za přečtení, pokud se rádi bojíte. Doporučuji číst za bílého dne. :-) Rozhodně stojí za zmínku, že tato autorka má jedny z nejvtipnějších parodií, jaké jsem zde četla.

Kikketka je také autorkou více povídek a mě od ní nejvíce zaujala Nikdy neříkej nikdy. Vtipně napsaný s prvky erotiky vývoj vztahu Edwarda a Belly.

Další oblíbenou povídkou z archivu je Baletní střevíčky, aneb Tanec pro tebe lásko od Odehnalky a novější Vychoval jsem si lásku od Vesper.

Přečtených povídek je ještě mnohem více, ale tyto mi opravdu uvízly v paměti a občas se k nim vracím.

Pokud byste hledali další zajímavou tvorbu, rozhodně doporučujeme zavítat do Síně slávy, kde najdete nejlépe psané a nejčtenější povídky na webu.

Které povídky patří k vašim oblíbeným?

V příštím čísle se podíváme „na zoubek“ záporným postavám a jejich osudům, které je zavedly tam, kde jsme je jako záporáky potkali.

Autor: Myfate (Shrnutí povídek), BellaNess, v rubrice: Info

Sdílet

Diskuse pro článek Nedělník - 2. číslo: