Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Taková upíří rodinka, aneb Vánoce jsou svátky klidu a pohody

24.12.2009 (21:15) • WWewa • FanFiction parodie • komentováno 0× • zobrazeno 3092×

Čas se blížil k ránu. Seděla na posteli s knihou v ruce. Ale nečetla. Jen tiše pozorovala Jaspera, který seděl v rohu místnosti na křesle. Taky držel v ruce knihu. Ale na rozdíl od ní byl začtený do jejích stránek. Byl to rychlý čtenář, každou chvíli otočil list. Sledovala jeho výraz, který se s každým okamžikem měnil. Každé slovo, které přečetl, zanechalo na jeho tváři dojem. Když se zespoda ozvala obrovská rána, ani se nepohnul. Jen nepatrně protočil očima. Alice se uchechtla.

„Už zase.“ Naoko si postěžovala malá dívka se střapatými vlasy.

„Ještě, že je to jen jednou za rok.“

Když pronesl tu větu, Alice se na čele vytvořila hluboká vráska.

„Je to krásný čas.“ Odporovala.

„Netvrdím, že ne. Jen to jednou do roka bohatě stačí.“ Zasmál se a konečně zavřel knihu.

…

Mezitím v obýváku:

„Trochu doprava.“ Dirigovala Esme svého manžela, téměř visícího na lustru. Snažil se připevnit na strop dlouhý bohatý řetězec vánočních světýlek laděných do rudé a zlaté barvy. Po marném pokusu se ozvala stejná rána jako před chvílí - už totiž spadl po druhé. Zlostně se sesbíral ze země a znovu vylezl na vysoký žebřík.

„Vidím to.“ Stěžoval si, zatímco se chystal na další, tentokrát třetí pokus. Při těch slovek se podíval dolů na svou ženu, které v koutcích úst pohrával úsměv.

„Vánoce jsou svátky klidu a pohody.“ Zašeptala, ale věděla, že jí manžel slyší.

„Ale nejsou to - zasmějme se cizímu neštěstí - svátky.“ Postěžoval si.

„A i kdyby to bylo, tak jak ty říkáš, tak jedinej, kdo je tu v klidu a pohodě jsi ty.“ Zavrčel si pro sebe a znovu se natáhl, aby zachytil neposlušná světýlky na lustr. Tentokrát se mu to povedlo. Nadšeně si zatleskal a radostně se zasmál.

„Už jsem v pohodě i já.“ Řekl si pro sebe.

„Nemáš proč, čeká tě ještě předsíň a zdobení vánočního stromečku.“ Mrkla na něj Esme.

„Ten snad vždycky zdobíš ty.“ Zarazil se.

„Ale budeme tě potřebovat, abys přidělal špičku.“ Carlisle vykulil oči.

„Kde je vlasně Emmet?“ Zeptal se.

„Šel do lesa pro stromeček.“ Ušklíbla se Esme.

„Proč jsi tam poslala zrovna jeho?“ Ptal se, zatímco slézal ze štaflí. Esme jen pokrčila rameny. „Protože víš, že přinese nějaký, který měří nejméně tři metry, není to pravda?“ Esme se otočila a podívala se jeho směrem.

„Ale co bys neudělal pro radost své rodiny, když víš, že chce velký stromeček.“ Carlisle na ni překvapeně zíral. Přistoupila blíž.

„Když víš, že by tvoje žena chtěla velký stromeček.“ Zašeptala a zářivě se usmála. Carlisle jen monotónně přikývl.

„Tak fajn, ale do stojánku ho dá Emmet!“  S těmi slovy vzal štafle a odešel do předsíně.

…

Mezitím v lese:

„Máš něco?“ Zeptal se netrpělivě Emmet.

„Ne!“ Zařvala Rose. Potichu si při sebe zaklel. A hledal dál. Žádný stromek mu nebyl dost dobrý (čtěte jako dost vysoký, velký, mohutný). Zkrátka nesplňoval všechna jeho kritéria. Mezi stromy se mihla Rose. Blížila se k hledajícímu Emmetovi.

„Máš něco?“ Zeptal se podruhé.

„Ne.“ Zaúpěla Rose a sedla si do sněhu.

„Asi budeme muset vzít nějaký z těch bez těch ozdobiček.“ Postěžovala si Rose. Emmet se na ni nechápavě podíval.

„Co prosím?“ Zvedla hlavu, aby mu viděla do očí.

„No, když už jsou ty nazdobený vybraný.“ Emmet se pleskl do čela.

„Prosimtě běž domů, já něco najdu.“ Ještě jednou zakroutil hlavou nad blbostí své družky a dal se znovu do hledání.

…

Zpět v domě Cullenů

„Alice, kde je balicí papír?“ Ptá se Esme.

„V hale ve skříni.“ Esme se vydá do haly a zaúpí při pohledu na velkou skříň. Otevře ji a rázem na ni vypadá asi sto rolí balicího papíru.

„Zatraceně.“ Zakleje si a snaží se vyhrabat z pod té velké hromady. Přichází Rose.

„Kde je Carlisle?“ Ptá se.

„Dodělal předsíň a na mé přání omotává světýlka okolo oken. To mu jde rychleji, ani moc nenadává.“ Pochválila si Esme, jak jí ten den krásně vychází.

„Do prkýnka dubovýho!“ Ozvalo se.

„Tak dobře. Trochu nadává.“ Uznala Esme.

„Ale není to tak horký, jako když mi v předsíni strh lustr a musel ho opravovat.“ Při té vzpomínce se Esme pousmála. Skoro zapomněla, že pořád leží v hromadě balicího papíru.

„Kde je vlastně Emmet?“ Zeptala se, když jí bylo divné, že neslyší nadávat Carlislela, jestli si nemohl vybrat větší stromek. Tak to bylo každý rok. Taková zvláštní tradice.

„Pořád hledá. Ale já jsem mu říkala, že všechny ty s ozdobičkama jsou už dávno vybraný.“ Požalovala si Rose. Esme se na ni soucitně podívala a pohladila ji po tváři.

„Léčba to spraví, dítě.“ Zašeptala a pousmála se.

„Stůj!“  Ozvalo se z jednoho s pokojů. Rázem se po schodech řítí Jasper a za ním rozčílená Alice.

„Letos už ne!“ Křičí Jazz a utíká, seč může. Ze svého pokoje vyleze rozespalá Renesmee a sleduje ten blázinec okolo.

„Už zase.“ Postěžuje si a sedne si na gauč. Jasper se vyřítí ze dveří, které se za ním zabouchnou. Esme vehementně zakroutí hlavou a začne sbírat balicí papír. Hrne se s ním do obýváku. Když si všimne, že ji Nessie probodává pohledem, s úlekem se snaží všechny papíry schovat za záda-bezúspěšně.

„Co to děláš?“ Zeptá se Ness zvědavě.

„Ehm…nesu Santovi balicí papír?“ Nessie jemně vykulí oči a zaťuká si na čelo. Nakloní se k Alice, která právě přišla a zaujala místo vedle Nessie.

„Jsou ty papíry těžký? Já jen jestli jí jeden nepadl na hlavu.“ Alice jen pokrčí rameny. Esme se usměje a pobere znovu papíry, které jí popadaly na zem. Vycupitá nahoru do schodů a zavře je v ložnici. Alice se otočí na Nessie.

„Víš, potkala jsem Santu a ptal se, co si přeješ k vánocům.“ Usmála se Alice. „Copak on nedostal můj e-mail?“ Zeptala se zhrzeně Nessie.

Vchodové dveře se najednou hlasitě otevřou. Do nich vchází Emmet asi s třímetrovým stromečkem - už nazdobeným. Ve stejnou chvíli vychází z pokoje Bella s Edwardem. Jakmile Bella spatří stromeček povytáhne obočí.

„Nezklamal.“ Zašeptá si pro sebe.

„Emmete!“ Zařve Esme.

„Nejednou jsem ti říkala, že ten stromek máš vzít někde v lese!“ Emmet se na ni šibalsky podívá.

„Jak ty můžeš vědět, že není z lesa.“ Edward vyprskne smíchy.

„Myslíš, jako že by si ho nazdobily veverky.“ Esme oba zpraží pohledem.

„Edward si nechá ty blbý vtipy a Emmet půjde vrátit ten strom zpátky na náměstí.“ Zavrčí a Emmet se rázem otáčí - i se stromkem - čímž působí to, že všechny rozbitelné věci jsou rázem na padrť. Raději se rychle klidí ven, když si všimne čehosi ve sněhu.

„Jaspere?“ Zeptá se.

„Nečum tak blbě a pojď mi raději pomoct!“ Zařve na něj Jasper.

„Ten idiot přimrzl!“ Zakřičí Emmet a rázem se válí ve sněhu… buší rukama i nohama okolo sebe.

„Tak mi pomoz.“ Prosí Jazz.

„Dobře… rozdělám oheň… “ Začne Emmet.

„Nééééé“ Křičí Jasper a cuká celým tělem - snaží se rozrušit vazbu mezi zledovatělým sněhem a jeho stejně studeným tělem.

„Idiot.“ Zašklebí se Emm a jde mu pomoct.
…

Tento den všichni naštěstí ve zdraví přežili. Slunce se uchyluje ke spánku a na oblohu nastupuje měsíc. Rodinka ještě dokončuje poslední úpravy.

Když je konečně stromečkem na svém místě ve stojánku, všichni v obývacím pokoji a povídají si o zdarech i nezdarech roku. Celým pokojem vládne harmonie, všichni se skvěle baví. A slovem všichni, myslím i Jaspera, který málem přišel o zadek…  Carlislea, který málem přišel o život při zdobení stromečku. A dokonce i Esme, která z vánočních příprav letos nepřišla o rozum… Společně se těší na ráno a na rozbalování dárků… Alice si mne prsty nad tím, jak půjdou všichni do svých pokojů a ona si zahraje na Santovu pomocnici - na půdě má totiž schovaných pár set dárků pro každého člena rodiny.

„Alice, Alice!“ Řve Edward, když zachycuje její myšlenky. Ta raději bere nohy na ramena.

„Emmet si o žádnýho grizzlyho nepsal!!!“

Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Taková upíří rodinka, aneb Vánoce jsou svátky klidu a pohody: