Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Tak to je brutus!!! 6. kapitola

26.04.2015 (15:30) • chloe • FanFiction parodie • komentováno 2× • zobrazeno 2707×

6. kapitola

alleB

Společně jsme s Edwardem uložili Renesmé v jejím pokojíčku. Vypadala jako malý andílek, když takhle klidně spinkala a oddechovala. Příjemná změna od toho ďábla, co mám doma.

Edward mě vzal za ruku a odvedl z jejího růžového pokojíčku přímo do naší ložnice. Asi jsem génius, protože si fakt nemyslím, že bychom se právě chystali jít spinkat, takže…

„Co teď?“ zeptala jsem se ho a vyzývavě na něj přitom hleděla.

„No, teď bychom si mohli udělat nějaký ten čas pro sebe,“ navrhoval a přistoupil ke mně blíž.

„Poslouchám,“ zapředla jsem.

„Chci tě,“ zašeptal mi svůdně do ucha a pak mi dotyčný lalůček začal líbat.

„A co bys se mnou chtěl dělat?“ zeptala jsem se provokativně.

„Všechno,“ zasmál se.

„Dobře,“ souhlasila jsem začala ho opravdu vášnivě líbat.

V tu chvíli, kdy se naše rty setkaly, mi bylo úplně ukradené, že patřím úplně jinému Edwardovi, který s tímhletím třasořitkou nemá vůbec nic společného. Ačkoliv si to nechci přiznat, chci Edwarda ve všech jeho podobách, protože ho prostě miluju. Tak nějak...

Obmotala jsem mu paže okolo krku a nohy stočila okolo boků. Přidržoval si mě pod zadečkem a takto do sebe zaklesnutí jsme se dopracovali až k posteli, aniž bychom se přestali vášnivě líbat.

Mezi mnou a tímhle Edwardem to taky dost jiskřilo, takže proč si to neužít? Určitě je to lepší, než kdybychom teď hráli scrabble, a taky to líp vypadá.

Už se mi povedlo z Edwarda servat všechno oblečení a mně už zbývala jenom podprsenka, ze které mi ale vzápětí velmi rád pomohl. Ležela jsem pod ním, tiskla se k němu celým tělem a on se mě dotýkal snad úplně všude.

Jediným problémem bylo, že on mě chtěl neustále hladit a mazlit se se mnou, ale o to jsem fakticky nestála. Ne že by mu to nešlo, to ne. Vlastně mu to šlo dost dobře, ale nejsem ten typ co si vychutnává každičký kousek těla svého protějšku. Na to jsem asi příliš netrpělivý jedinec a ani tohle už jsem nevydržela…

„Chceš to dělat? Fajn, ale po mém…“ zamumlala jsem sotva slyšitelně a začala se chovat trochu víc… no, jako já.

Převalila jsem ho na záda a vyhoupla se na něj. Nehty jsem mu zatínala do hrudi a trochu mu protrhla kůži. Na nehtu mi ulpěla kapička krve. Slízla jsem ji jazykem a opět se vrátila k jeho rtům.

Kdybych mu teď přivázala nohy i ruce k posteli, bylo by mu to jedno, protože by jen spokojeně vrněl a nechal si ode mě líbit snad úplně všechno, což mě přimělo povolit uzdu své fantazii…

***

Nacházela jsem se v zahradě a vzpomínala na minulou noc. Bylo to, no, řekněme, že to bylo podnětné. Všimla jsem si, že jim tu kvetou bílé růže a jelikož jsem se už opravdu začínala nudit, začala jsem jim odtrhávat hlavičky.

Bylo fajn dát si na chvíli pohov a nemuset být neustále ve střehu, ale něco mi tu vadí a zcela výjimečně to není Edwardův upravený zjev slušňáka. Tahle alternativní realita je boží, ale něco tomu chybí…

Už vím, bude oběd a ještě nemám na rukou krev, to bude ono!

Asi je čas na trochu zábavy. Měla bych si domluvit schůzku s nějakou dobrou večeří, jenže kde tady někoho splaším? No, jedno je ale jisté. Zvířátka si mohou volně běhat po lese, jelikož je já jíst skutečně nehodlám…

Než jsem se ale vydala do města, musela jsem se stavit v malém domečku pro náhradní oblečení. Edward mě totiž vycvičil tak, že když se obvykle krmím, nadělám z lidí sračky. U nás je to všem jedno, protože neexistuje nikdo, kdo by nám v tom dokázal zabránit a ani tam není nikdo, komu by vadilo, že se vracím domů celá od lidské krve. Vlastně se spíš diví, když tomu tak není, ale tady je holt všechno jinak…

Prozatím musím zametat stopy a to velice pečlivě.

***

Cestou do města jsem měla přímo kapitální štěstí, protože sem po silnici právě mířilo auto, na jehož sedadle se nacházel velice lahodně vonící muž se ženou ve středních letech. Silnice nebyla vhodná lokalita pro masakr, ale chyběl výběr.

Jediným rychlým pohybem jsem se ocitla přímo před jejich rychle se řítícím automobilem. Jeli tak rychle, že řidič ani nestačil strhnout volant ke straně, ale křičet zvládli oba dva.

Byla to hudba pro moje uši, která mi vyloudila úsměv ve tváři, zatímco do mě jejich auto narazilo v plné rychlosti. Být strom nebo něco podobného, zbyla by ze mě jen hromada třísek, ale já jsem nebyla strom. Byla jsem upír, nejnebezpečnější predátor na světě.

Jejich auto se o mě částečně rozřízlo na dvě půlky a zbytek byl prostě na maděru. V téhle fázi nebyl žádný řev, protože muž byl v bezvědomí a žena zemřela na místě. To sice není žádná legrace, když se ani nebrání, ale je to potrava a tu momentálně potřebuji mnohem víc, nežli nějakou zábavu. Tu si můžu vynahradit i jinak…

Protáhla jsem ruku rozbitým předním sklem, uchopila hrdlo mrtvé ženy a vytáhla ji z auta ven. Vypít ji dosucha mi nezabralo ani minutu. Měla jsem vážně obrovskou žízeň. S mužem už jsem si dávala více načas, protože byl ještě naživu a chutnal o dost lépe.

„Bello!“ dolehl ke mně Edwardův šokovaný hlas skrze rudou mlhu, která mi kalila zrak i všechny ostatní smysly.

Chvíli mi trvalo uvědomit si, že se mi to nezdá a on skutečně stojí přede mnou, nemluvě o tom, že jsem musela překonat své instinkty, které mi přikazovaly, abych s ním o svou kořist bojovala. Nakonec jsem ten boj zdá se vyhrála a byla jsem schopná upustit tělo mrtvé dívky na zem.

Pohlédla jsem Edwardovi zpříma do očí a jazykem si olízla rty, abych z nich dostala posledních pár kapek krve. Cítila jsem se nádherně sytá, což mi celkem chybělo.

„Zkazíš každou legraci,“ vynadala jsem mu tiše a otráveně ustoupila stranou od dvou zkrvavených mrtvol v nahrbeném postoji.

„V pořádku, Bells. Vyřešíme to,“ promlouval ke mně mírným hlasem a dlaně obracel směrem k nebi na znamení míru.

Boha jeho, to je ale idiot…

„Oh, tak my to vyřešíme?“ zeptala jsem se udiveně, ale daleko větší práci mi dalo se nesmát.

„Chápu, že jsi ještě stále otrokem svých instinktů, tohle prostě nejsi ty. Znám tě a vím jistě, že tě to teď určitě moc mrzí, ale musíš vědět, že takovéto selhání se stává i těm lepším z nás…“

Tak o tohle mu jde? Myslí si, že jsem ze sebe nešťastná? Že mě dokonce mrzí to, co jsem udělala? Opravdu roztomilý naivka ten Edward…

On o mě má snad dokonce strach nebo co? Miláček, fakt, ale já si prostě chodím, kam chci, dělám si, co chci a kdy to chci. A taky žeru, co chci. Tak ráda bych mu to vpálila do tváře, ale nemůžu. Udělal by cokoliv, aby dostal zpátky svoji Bellu.

„Něco se ti stalo, jen nevím co,“ zauvažoval náhle při pohledu do mé tváře. „Chováš se, jako bys to ani nebyla ty.“

„A nebo jsem to konečně já,“ neudržela jsem se.

„Ne, priority se mohou změnit, ale osobnost ne,“ zavrhl to.

Osobnost? Jak ta pro ďábla souvisí s pitím lidské krve? Vždyť ten pocit, že máte moc nad něčí existencí, je skvělý sám o sobě. Při jejím pití si připadáte jako bozi a je úplně jedno, jestli jste bývala katolická školačka nebo kdejaká špína z kanálu. Krev je krev. Dává život a chutná zkrátka výtečně…

Sice jsem té druhé Belle řekla, že nebudu dělat chyby, ale právě jsem asi jednu udělala a to pořádnou. Jenže, kdo uvažuje správně s prázdným žaludkem a hořícím hrdlem? No, já tedy rozhodně ne…

„Bello, poslouchej mě,“ žádal mě, zatímco se ke mně rychle přiblížil a pokusil se mě dotknout.

To jsem mu ale nemohla a ani nechtěla dovolit, takže jsem bleskurychle vystřelila dlaní vzhůru a napálila mu pořádnou ránu do hrudi. Bylo slyšet, že jsem mu tím svým úderem něco zlomila. Minimálně žebro nebo dvě, ale co už s tím…

Díky síle mé rány se Edward ocitl na druhé straně vozovky, přičemž se pod ním prorazila zem a na silnici se nyní nacházela obrovská prohlubeň ve tvaru jeho zad. V mžiku se přetočil na bok, nedbaje na bolest, a vzápětí už byl opět téměř na nohou.

Sice bych tady ráda zůstala a sledovala, jak si vybírá z vlasů asfalt, ale momentálně bylo prostě moudřejší zdrhnout.

„Chceš mě? Tak si mě chyť,“ vyzvala jsem ho a už už se obracela k útoku, ale bylo to k ničemu, protože se zpoza keřů za mými zády objevil ten hromotluk Emmett a sevřel mě v objetí tak silném, že jsem téměř nemohla dýchat, natož se pohnout.

Byla jsem v pasti…

Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Tak to je brutus!!! 6. kapitola: