Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Protest

23.02.2011 (19:00) • ScRiBbLe • FanFiction parodie • komentováno 2× • zobrazeno 3976×

„Tohle má být demokracie?!” zabručel si pro sebe Emmett a vztekle kopl do malého kamínku, který se zasvištěním odletěl s nadzvukovou rychlostí kamsi do pryč. Přesněji - právě do míst, kde rybařil nic netušící stařík. Dostal přímý zásah do zad a dopřál si ranní ledovou koupel ve smrdutém rybníce.  

„To je pořád - Emme, poškrábej mě na zádech. Emme, namasíruj mi nohy. Emmééé, nejdřív mě pomazli a hlaď,” napodobil hlas své manželky a zašklebil se.

„Já bych se na to!” zavyl naštvaně a švihl s větví, kterou kdoví kde schrastil, o zem, ale ona se od ní odrazila a vrátila se mu s plesknutím do obličeje. Rozzuřeně ji popadl, přelomil vejpůl a pocitem zadostiučinění se usmál.

„Můžeš nám, laskavě, vysvětlit, proč jsi nás vláčel až sem?!” ozvalo se za ním ufuněně. Se šibalským úsměvem na rtech se otočil na příchozí.

„Vítejte v mé svatyni!” rozkřikl se  a rozpřáhl ruce. Oni po sobě hodili nechápavými pohledy. Jako svatyni si představovali chrám, a nebo alespoň pokoj, ale rozhodně ne nic obklopeno opelichanými stromy.

„Prosím, přijměte místo u mého stolu,” pobídl je vznešeně a ukázal na balvan trčící ze země.

„Stů-ůl?” pronesl koktavě Jasper, a Edward ho varovně šťouchl loktem do žeber.

„No jo,” vzdychl a semkl rty, aby udržel smích na uzdě.

„To je jedno, prostě si sedněte na tu zpropadenou zem do bláta a je to!” vykřikl s protočením očí.

„Alice nám dá,” hlesl polohlasně Jasper a následován svými společníky se pomalu sunul k zemi.

„Není to tak špatný, dívejte!” zaječel Jacob s úsměvem od ucha k uchu a začal se rochnit v bahně jako malé dítě. Nabral si plnou hrst té hnědé hmoty s úmyslem ji hodit po Emmettovi.

„Zkus a do smrti nebudeš jíst nic jinýho!” řekl varovně Emmett a tvářil se opravdu hrůzostrašně. Jacob to zkusil na Jaspera a ten mu ukázal řadu ostrých zubů, tak se s rozšklebenými ústy otočil na Edwarda, který mu pohrozil pěstí.

„S váma není žádná sranda!” mlasknul mrzutě a založil si ruce na prsou.

„No, když už se náš méně vyspělý psí kamarád, jehož IQ zamrzlo kdesi v době kamenné, vyřádil, tak bys nám už konečně mohl sdělit, proč jsme tady, Emmette. Toto místo je velice nepřívětivé.” Všichni si znechuceně odfrkli. Ty Edwardovi rádoby intelektuální žvásty už všem lezly krkem.

„No, to je prosté. Museli jsme hodně daleko,” dramaticky se odmlčel a rozhlédl se kolem sebe, jako by je někdo sledoval. Pak se naklonil blíž k nim a oni udělali to samé. „Od nich!” dodal šeptavě.V tom okamžení vyletělo šest párů obočí někam doprostřed čel.

„Od nich?” zopakoval nechápavě Jacob a podíval se na Edwarda a Jaspera, zda i oni jsou stejně zmatení. Hlasitě si oddychl, když viděl v jejich očích stejně velké otazníky a on zase nebyl jediný, kdo něco nechápe.  

„Pšššt!” zavrčel Emmett.

„Emmette, jak myslíše - nich? Kdo jsouc oni?” Všichni najednou protočily oči směrem vzhůru a kladli si stejnou otázku - Proč já?

„Edwarde, rád bych tě upozornil, že už dávno žiješ v jednadvacátém století!” procedil skrz zuby Emmett. Nechápal, proč někdy mluvil úplně (myšleno skoro) normálně a někdy tak zastarale, že mu sotva rozuměli.

„Ty ses melť-” Jeho pusu, která opět vypouštěla ta zaprášená slova, zacpala dobře mířená várka bahna. Edward se rozkašlal a plival všude kolem ten mazlavý hnus, a Jasper s Jacobem si vzájemně plácli.

„Tak, to bychom měli a teď už se můžem dobrat k věci, ne?” zaúpěl Jacob, jelikož ho to přestávalo bavit, i když poseděníčko v bahně se mu nesmírně líbilo.

„Od těch ženskejch, co nás pořád omezujou!” vysvětlil konečně Emmett.

„Omezojou?” řekli unisono, kromě Edwarda, který by to nedostal přes ústa.

„Bože, jste jak natvrdlý!” plácl se do hlavy Emmett.

„Úplně nám vymyly mozky, copak to nechápete? Stali se z nás roboti plnící jejich rozkazy. Z jejich zájmů se staly naše, že Jaspere?” koukl se na svého bratra, který na sobě měl huňatý růžový svetr. To Alice ho přiměla k tomu, že nákupy jsou vlastně super. Zadíval se na svůj svetřík a pak vytřeštil oči, jako by až v té chvíli zjistil, co to má na sobě. Bleskově ho ze sebe strhl, zahodil daleko od sebe a natáhl před sebe kříž utvořený z jeho ukazováčků.

„Jacobe, ty a Nessie?” Edward hrdelně zavrčel. Jacob jen hlasitě polknul, ale výraz v jeho tváři mluvil jasně.

„Edwarde, tedy popravdě nevím, co tady děláš. Měla by tady být spíše Bella, jelikož už od tebe chytila tu prapodivnou řeč.” Edward se zatvářil zdrceně, protože tam byl nevítaný.

„Ale jsi chlap,” dodal a nepatrně mrknul směrem k jeho kalhotám, zda tomu tak doopravdy je. Edward se zářivě usmál.

„No a dál?” pobídl ho netrpělivě Jasper.

„Vrátíme se domů a budeme skandovat za večery strávené u fotbalu. Za možnost mít ruku kdekoliv se nám zachce v kalhotách. Za vyloženě pánské jízdy!” vstal s rukou vztyčenou a netrpělivě je pobídl, když neudělali to samé.

Neochotně se vyškrábali na nohy a poněkud rozpačitě zvedli pravé ruce.

„Levou, ta je od srdce!” napomenul je a jejich námitky, týkající se toho, že to nemá žádný smysl, jelikož jejich srdeční chlopně už dávno nevytváří žádnou činnost, tedy kromě Jacoba, přerušil zavrtěním hlavy.

„A to ti máme složit nějakou přísahu, nebo tak něco?” zeptal se Edward.

„Jsme snad v nějakým přiblblým filmu o rytířích?” odvětil Emmett.

„Ne,” hlesl Jacob.

„Dobrá, následujte mě!” rozkázala vykročil směrem k domu s hlasitými výkřiky, které ostatní museli opakovat - „Nejsme žádní roboti! Jsme upíři z kamene a oceli!” A s Jacobovými dotčenými výtkami - „A vlk!!! Z kostí a šlach!”  

Do domu, kde se nacházely jejich drahé polovičky, se jejich vřeštění dostávalo, i když byli ještě půl míle daleko. Měli jediné štěstí, že nikdo z přítomných dam neovládal čtení myšlenek a Aliciny vize byly jen černá tma kvůli Jacobovi, jinak by z nich zajisté nezbylo nic jen hromádky prachu - a chlupů -, ještě dřív, než by stihli otevřít dveře.

„Co to?” zeptala se zmateně Nessie a Bella jí věnovala pokrčení ramenou. Upíří sluch byl hodně citlivý a vyjímečný, ale díky tomu, jak se ti čtyři překřikovali, jim nebylo rozumět zhola nic. Takže se postavily do řady a čekaly, až se dveře otevřou.
Po pár minutách se tak stalo a do domu se vehnali jejich muži.

„Nejsme roboti! Jsme upíři z kamene a oceli!” řvali jeden přes druhého a Jacob se je snažil překřičet svým: „A taky vlk! Řekněte i vlka!”

„Co to děláte?” optala se jich Rose a mírně nadzvedla obočí.

„Protestujeme!” vyřkli naráz.

„Za co, proboha?” zasmála se cvrlikavě Alice.

„Za to, že už je konec s tím, abyste nás ovládaly! Za to, že teď budete obskakovat vy nás!” vysvětlil Emmett, ale tentokrát se k němu nikdo nepřidal. Ostatní jen zírali na špičky svých bot a dělali, že tam nejsou.

„Srabi!” sykl Emmett.

„Tak takhle to je, takže to znamená už žádné nákupy, Jaspere?” řekla Alice přesladkým hláskem. Jasper rychle zavrtěl hlavou na nesouhlas a zároveň souhlas.

„Hm…takže už žádný sexy prádýlko, který tak zbožňuješ?” zavrněla. Jasper polknul, jako by měl plnou pusu krve.

„Se-e-xy?” zakoktal a okamžitě mu v mysli vytanul obrázek Alice zahalené jen do titěrných krajek. Než stihla cokoli říct, tak ji popadl a pelášil spolu s ní k autu, aby mohli odjet do nejbližšího obchodního domu.

„Zrádce!” zavrčel Emmett. Bella se usmála, jelikož pochopila Alicinu hru a zavrněla jako hravé kotě směre k Edwardovi: „Chtíše tím sděliti, můj chrabrý rytíře, že už nechtíce zalehnuti mne tělem svým?” Edwardovy oči zčernaly a kalhoty se pohnuly.  

„Chtíši!” zavrčel, vzal svou milou Bellu do náruče a odnášel ji do jejich ložnice.

Nessie se nenechala zahanbit, přivlnila se svůdně k Jacobovi, který ji doslova hltal očima a smyslně zašeptala: „Víš, Jaku, myslím, že bychom se měli pohnout dál, anebo ne?” přejela mu prstem po ústech a skousla si spodní ret.

„Edward tě zabije!” varoval ho Emmett.

„Myslím, že za tohle mi to stojí! Sorry, brácho, tak snad v příštím životě!” S těmito slovy se odporoučeli ruku v ruce pryč. A zůstali tam s Rose sami.  

„Emmí, bolí mě záda, potřebovala bych masáž,” mrkla na něho dlouhými řasami.

„Nebolí, jsi upír, a nemůžou tě bolet!” vzpurně si založil ruce na prsou a usmál se, jelikož on jediný dokázal odolat těm jejich laškovním pohledům a potlačovat vzdouvající se kalhoty. Přistoupila k němu se sladkým úsměvem, ze kterého šla hrůza.

„Miláčku, myslíš, že je tvá ruka hodně výkonná? Řekněme po dobu tak tisíce let?” Emmett vytřeštil oči a okamžitě vyhrkl: „Lásko, kdeže tě to bolí?"

Autor: ScRiBbLe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Protest: