Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Okurka ve Volteře aneb Chuck Norris zasahuje

Knizka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Okurka ve Volteře aneb Chuck Norris zasahujeTahle parodie vznikla na základě skutečné události. Ve třídě jsme totiž až donedávna měli na zdi přilepené kolečko okurky. Bylo tam asi tři měsíce, než záhadně zmizelo. Napadlo mě napsat něco na způsob parodie, ale nepovažuju to za svoje nejlepší dílo. Psala jsem jen tak z nudy ve škole a podle toho to taky tak vypadá. ;) Každopádně budu ráda, jestli si to přečtete a aspoň trochu Vás pobavím. Vaše Zoey

14.01.2011 (15:00) • Zoey • FanFiction parodie • komentováno 1× • zobrazeno 3859×

Bylo jaro a Jane měla toho dne dobrou náladu. Vzhledem k ročnímu období přicestovalo do Volterry hodně turistů dychtících po prohlídce památek. Do hradu Volturiových přivedla Heidi spoustu chutných lidí. Jednou z náruživých turistek byla i Samantha. Když před chvílí šla ulicemi Volterry, koupila si obloženou bagetu. Poté odešla na již zmíněnou prohlídku.

* * *

Pohled Heidi

Dnes máme štěstí. Turistů vedu do hradu hodně, Aro bude mít ohromnou radost.

Jdu s otravně hučícím a štěbetajícím davem chodbami našeho hradu. Blížíme se k přijímacímu sálu. Znuděně provádím smyšlený výklad o historii hradu a přitom si vybírám chutně vypadající oběti. Konečně je vedu do přijímacího sálu. Všichni Volturiovi a garda jsou na svých místech. Veškeré pohledy jsou upřené na Ara. Ten lehce pozvedá ruku, což je signál.

Během půl vteřiny jsme u nechápajících turistů, kterým trvá dlouhých pět vteřin, než jim dojde vážnost situace a začínají hystericky ječet. To už je jich ale většina na zemi se zlomeným vazem. Jedna z posledních křičících turistek má v ruce obloženou bagetu. Když se po ní vrhám, bageta jí vylétá z ruky a přistává někde v koutě sálu. Nevšímám si toho a lačně hltám její horkou krev.

* * *

O šest hodin později. Pohled Jane.

Při odklízení vysátých těl si všimnu něčeho příšerného. Na zdi je přilepené kolečko okurky.

„Co to má znamenat?“ vykřiknu pisklavým hláskem.

Jsem z toho absolutně rozhozená. Moci spát, tak řeknu, že je to nejspíš zlý sen. Nebo děsivá noční můra, to je jedno.

„Co se děje, má drahá Jane?“ zeptá se mě Aro a v mžiku stojí po mém boku.

„Pane, podívejte se na to!“ vykřiknu rozhořčeně. Aro se podívá směrem mého vyděšeného pohledu. Vykulí oči. Na setinu vteřiny zmizí jeho dobře udržovaná neutrální maska.

„Kde se to tu vzalo?“ vyštěkne pobouřeně, „a zrovna na mé nejoblíbenější stěně sálu. Taková smůla.“

„Co budeme dělat?“ zeptám se a upřu na něj prosebný pohled.

* * *

Postupně se o okurce dozví všichni upíři z hradu. Z úctyhodné vzdálenosti se na ni chodí dívat. Ale aby přišli s nápadem, jak tu odpornou okurku dát pryč, to ne. Potřebujeme někoho, kdo se nebojí okurek, napadne mě.

Nikdo takový se však v hradu nenachází. Giannu jsme bohužel použili jako moučník a teď toho všichni litujeme. Jakožto člověk by tu odpornost zcela jistě dokázala sundat. Jenže my ne. Vysáli jsme jí do posední kapičky. Sakra!

Dny plynuly a okurka mě rozčilovala čím dál tím víc. Stála jsem se založenýma rukama ve velkém sálu. Sledovala jsem tu výsměšnou okurku. Bolest. Šlehla jsem po ní pohledem. Trochu se scvrkla, jinak nic. Nakvašeně odkráčím pryč.

„Pff…,“ odfrknu si cestou. Neslýchané. Několik dní se nikdo neodváží do sálu vkročit. Časem se na okurku zapomene, nikdo nechodí do sálu a pomalu se s tím smiřujeme. Ve čtvrtek následujícího měsíce za mnou přibíhá Alec.

„Jane! Okurka! Zmizela!“ křičí už z dálky a odsekává jednotlivá slova. Ihned vím, o čem mluví. Ta okurka mě provázela poslední měsíc na každém kroku, i když jsem si to nikdy nepřipustila. Skoro si předplatila místo v mých myšlenkách.

„Kdo ji dal pryč?“ zeptám se překvapeně.

„Přece Chuck Norris!“ vykřikne rozrušeně.

Chuck Norris? Ten Chuck Norris? V hlavě se mi míhají myšlenky na toho senzačního hrdinu. Kam se hrabe Spiderman! Na dně mojí skříně vedle strakaté sukně leží schumlané i tričko s Chuckem. Je to můj vzor, můj superhrdina. Troufám si říct, že jsem do něj platonicky zamilovaná. Všímám si, že na mě Alec nechápavě zírá.

„A kde je? Myslím Chucka Norrise, ne okurku.“

„Už odešel. Doslechl se o okurce a rozhodl se, že nám pomůže s jejím sundáním. Poté, co okurku odloupl, snědl ji.“ Nemůžu uvěřit vlastním uším.

„Cože?“ zeptám se stupidně. Alec moji otázku přejde a táhne mě směrem do sálu. Už jsem tu hrozně dlouho nebyla. Jdu se podívat hned směrem k Arovo oblíbené zdi. Tam byla okurka. Z toho místa mě provokovala svojí nečinností. Z toho místa se mi téměř vysmívala svojí pouhou přítomností.

A nyní už tam doopravdy není. Zbyla po ní jenom odlouplá omítka. Taková úleva. Můj hrdina Chuck Norris nás zbavil té zlovolné okurky. Miluju ho snad ještě víc.

A tak skončilo nejstrašnější drama na hradě.

 

Pohled nikoho

Tedy, ne tak docela. Drama právě začalo.

Pohled Chucka Norrise (kdesi v Itálii)

Sakra. Ta odporná okurka mě pěkně nadýmá. Měl jsem se na tu zatracenou bandu upírů vykašlat. Za chvíli totiž nejspíš prasknu. Ups, trochu mi to ujelo.

Pohled nikoho

A tak, když si Chuck ulevil, způsobilo to ohromné otřesy země. Nestačila na to ani Richterova stupnice. Otřesy probudily k životu sopku Etnu, která následně vybouchla, což způsobilo řadu dalších strašlivých přírodních katastrof. Vše vyvrcholilo ničivou explozí zeměkoule.

A tak okurka nepřímo zapříčinila zánik světa.

 

Věnováno strakaté sukni slečny Bedly. :D A i Bedluše. Jsi moje inspirace, díky. ♥

Btw.: Při psaní jsem dostala ohromnou chuť na kyselé okurky a zrovna jsme doma žádné neměli. Tomu já říkám smůla. :D

Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Okurka ve Volteře aneb Chuck Norris zasahuje:

 1
1. Lulinqa
21.10.2011 [20:18]

Pchá... My sme raz mali mať písomku z angliny a niekto doletel do triedy, že nebude. A spolužiak sa tak tešil, že vyhodil zošit a ten pristál na tých školských lampách (neónových???) a potom sme ho nevedeli dať dole.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře