Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Nevěřím tomu

04.06.2012 (16:00) • Hanetka • FanFiction parodie • komentováno 26× • zobrazeno 4918×

„Nevěřím tomu. Tys to fakticky udělala!“ Alice, oči vykulené jako holubí vejce, zírala na Bellinu hlavu.

„Myslela jsem, že svým vizím obvykle důvěřuješ,“ usmála se Bella a prohrábla si vlasy. Tedy ty zbytky vlasů.

„No to jo,“ přikývla Alice důrazně. „Ale rozhodnutí se přece často mění. Do poslední chvíle jsem doufala, že si to rozmyslíš. A pak taky... byli tam s tebou Nessie a Jacob. A dobře víš, že když se ti dva někam vecpou, zmate mi to radar. Je ti jasné, že teď už to máš navždycky?“ Lítostivě si povzdechla a marně si projela vlastní krátké kadeře. Kéž by upírům dorůstaly vlasy!

„No a?“ opáčila Bella. „Vždycky jsem ti krátký účes záviděla. Jen si umýt vlasy, zatřást hlavou a jít. Víš, jak dlouho se ty dlouhé musely sušit?“

„Vím,“ povzdechla si Alice. „Vždyť jsem ti je většinou fénovala já! A líbilo se mi to. Když nemůžu vymýšlet účesy z vlastních vlasů...“ Znovu se zdrceně zadívala na Belliny krátké hnědé kudrny. Teď, když tíha dlouhých kadeří její vlasy nenarovnávala, měla Bella prstýnky stejně jako Charlie – zlatavě hnědou svatozář kolem hlavy - a vypadala jako Petr Pan.

„Ale sluší ti to,“ neochotně uznala Alice, teď když ji přešel první šok. „Edwardovi se budeš určitě líbit.“

Když se Bella zatvářila rozpačitě a nejistě, Alice na ni vykulila oči jako talíře. „On o tom neví, viď? Tys‘ mu neřekla, k čemu se chystáš? Prokristapána,“ ztratila Alice najednou rovnováhu, jak se jí poprvé v životě podlomila kolena.

Bella si nervózně projela svůj nový účes a až moc brzy se dostala ke konečkům vlasů. První rozčarování zamaskovala stažením prstů v malou upíří pěstičku a ruku vzápětí schovala do kapsy. „On to pochopí, bude rád, že jsem emancipovaná, mladá a spontánní...“ zamumlala. Alice se jen pochybovačně ušklíbla a očima přeletěla po bodlinách na Bellině hlavě. Tohle nedopadne dobře, tohle bude zlý, pomyslela si a svá slova podtrhla výstižným gestem. Plácla se do čela. „A miluje mě,“ dodala Bella, jako kdyby to vysvětlovalo mnohé a opravňovalo ji to k činu tak nehumánnímu, jako je ostříhání dlouhých vlasů.

„Přinejhorším ti je necháme nastřelit,“ vzdychla Alice rezignovaně. Její přehled o moderní době kadeřníků byl jako obvykle rozsáhlý. „Ale to by vlastně šlo asi jedině diamantem,“ protáhla zklamaně. „Možná budeme muset zvolit starou dobrou paruku.“

„Nebo si zvykne,“ přešla Bella do ofenzivy. „Což pochybuju,“ kníkla. Najednou si jedním ani druhým nebyla zas tak moc jistá.

Edward totiž její dlouhé vlasy zbožňoval. Skoro by se dalo říct, že trpěl obsesí. Nekonečné chvíle k nim dokázal vonět, s blaženě přimhouřenýma očima si je nechával protékat mezi prsty, shrnoval je Belle za ucho, odkud plynule rukou pokračoval ke krku a... níž..., a když se k němu v určitých chvilkách sklonila a vlasy ho zahalily jako temný vodopád, nebyla si jistá, jestli slastný sten, který vždycky vydal, nebyl vlastně jen kvůli těm vlasům. Jenže taky kolikrát málem zavyla bolestí, když jí je přilehl a málem vyrval z hlavy. Což se mu dařilo dost pravidelně. Upír neupír, něco se neztratí ani s přeměnou, a tahání za vlasy bylo jednou z věcí, která Belle dokonale lidsky vadila.

Ale do čeho se teď bude Edward halit? Krátké kudrny mu skrz prsty určitě neprotečou, i když přivonět by si ještě mohl, to jo. Pokud ji neroztrhne na místě jako hada. Jen doufala, že v tu chvíli nebude mít po ruce sirky.

„Alice,“ kuňkla a nejistě polkla. „A teď už vidíš jasně?“

„Ne,“ odsekla její švagrová naštvaně. „Je tam tolik možností, že i já bych si mohla leda hodit korunou. Vážně nemám sebemenší ponětí, jak tohle dopadne.“

„A...“ zakolísal Belle nejistě hlas. „A je v některé z těch... možností... oheň?“

„Teď se bojíš, co?“ zablýskalo se Alici potměšila v očích. „Jo, pozdě bycha honit, holčičko. Nic ti neřeknu. Můžeš si za to sama.“

Bella se zatvářila jako po zásahu elektrického proudu a Alice pocítila silné zadostiučinění. Za tohle si to zaslouží a to je ještě zvědavá – pomyslela si Alice – jak se zatváří její drahý manžel.

„Co nejhoršího by se mohlo stát? Infarkt nedostane, je upír, ne?“ panikařila Bella. Čím blíž byl Edwardův návrat z města, tím víc Bella litovala svého zkratového jednání. Co si vůbec myslela?

Vtom se Alice zajíkla a dlaní si zakryla otevřenou pusu. „Co je?!“ křikla bledá Bella.

„Už jede...“ hlesla Alice. Bella se rozhlédla po pokoji a hledala nejvhodnější místo pro úkryt. Do krbu nepoleze, to je jako kdyby Edwarda naváděla... takže koupelna? Upíra neutopí, ne? Ale vana plná vody a fén zapojený v zásuvce... fajn, chce to negližé a prázdný dům. „Pozdě,“ ujistila ji Alice a ve stejnou chvíli se ozval motor přijíždějícího volva na příjezdové cestě. Když se Bella podívala na švagrovou, u které očekávala menší (fajn, medvědí) pomoc, ta se jen pobaveně zašklebila, zkřížila ruce na prsou a sledovala divadlo. „Tak tohle si ujít fakt nenechám. Co bys chtěla jako dárek k rozvodu, Bello?“ zajímala se.

„Rozvod? Kdo se rozvádí?“ ozval se ze dveří Edward a oklepával ze sebe kapky vody. Bella si ani nevšimla, že venku začalo pršet. Zatím se na ni ani nepodíval. „Jazz ti zase smíchal proužky s puntíky?“ zasmál se a vzhlédl. Bella naprosto věrně napodobila jeho měnící se výraz. Třeštění očí, kapří papulka marně lapající po kyslíku a vzápětí kamenné štronzo.

„Tak tohle je lepší, než jsem čekala,“ uchichtla se Alice, ale Edward nereagoval. Bella přešlápla z nohy na nohu a neuměle si opět zajela prsty do vlasů.

„Líbí?“ kníkla a zamrkala řasami. Nic. Žádná reakce. Ani mrknutí, ani nádech, ani tik. „Edwarde?“ marně se snažila z něj dostat nějakou reakci. Před očima jí vyvstala vzpomínka na úplně stejnou kamennou sochu, ve kterou se změnil tehdy na Esme, když mu docvaklo, že je těhotná.

„Vnímáš?“ zamávala mu dlaní před očima, ale ani nemrkl. „Co je s ním?“ otočila se zoufale na Alici, která začala taky vypadat ustaraně.

„Je v šoku,“ objasnila Al. Nejistým krokem k němu obě přistoupily a Alice z bezprostřední blízkosti zkoumala jeho strnulost. „A hodně,“ informovala Bellu, jako kdyby to nebylo nad slunce jasnější.

„Edwarde?“ opakovala se Bella v naději, že tím upoutá jeho pozornost. Alespoň kmitnutí zorniček, prosím!

„Hm, zajímalo by mě, na co myslí,“ spekulovala Alice a zamávala mu před nosem dlaní. „Jestli ještě myslí,“ dodala šeptem. „Vypadá to, že mu selhal hardware, nebo co...“

„Co mám dělat?“ plašila Bella. „Edwarde, nechceš si jít zaběhat?“ nabídla mu v naději, že kývne. Nic. Pořád zíral do míst, kde před chvílí stála. „Zasekl se...“ vzdychla a sledovala Alici, jak ho obhlíží. „Co to děláš?“

„Hledám restart, co asi?“ odfrkla si. „Já tě varovala. Takhle ti zůstane napořád a budeš mít po ptákách.“ Dvojsmysl jejích slov si uvědomila ve stejnou chvíli, co Bella. Rozesmály se, ale s Edwardem to ani nepohnulo.

„To už je trapný,“ frkla Alice opět vážně a zabodla Edwardovi prst do prsou. „Nahoď si ho sama, jdu pryč,“ sykla a zmizela dřív, než její poslední slova dozněla v prostoru. Bella si manžela prohlížela s ustaranou tváří, než ji napadlo...

„Edwarde?“ zavrněla vilně a stáhla si z ramene ramínko tílka. „Co si takhle zašpásovat? Užít si prázdný dům?“ předla a připloužila se k němu. Mrkl. Vítěz! Stonehange versus manželka – nula jedna! „Vezmu si tu temně modrou košilku, co ji máš tak rád...“ slibovala a Edward vytřeštil oči. Bohužel ne vzrušením, ale šokem. „Ne? Nechceš tu modrou? Chceš jinou?“

„Eee...“ vyprodukoval Edward. „Já nemůžu,“ hlesl a konečně ožil. Sevřel kořen nosu mezi palcem a ukazováčkem a vzdychl: „Vypadáš jako chlap! A já to s chlapy v modrých košilkách nemůžu dělat! I když ten chlap jsi ty!“ vyhrkl a couvl.

„Chlap?“ opakovala nevěřícně. „Já vypadám jako chlap?“

„Přesněji Charlie...“ pípl Edward zahanbeně. „Jen nemáš knírek,“ dodal a natáhl k ní krk blíž, jako kdyby se chtěl ujistit, že jí nic pod nosem neraší.

Teď zase ztuhla Bella, ale vzpamatovat se jí nedalo ani zdaleka takovou práci jako Edwardovi. Ohnala se po něm a zasyčela: „A prsa asi taky ne, co?“ Edward uhnul na poslední chvíli. Opakovala svůj fackovací útok jako lopatky na mlýnském kole, dokud neuspěla a nezahnala ho do kouta. „Dost! Stačí! Bello, já nechtěl!“ vřískal a kryl si hlavu. Měl k dobru tu skutečnost, že neutekl.

„Já ti ukážu Charlieho! Taky ti neříkám, že vypadáš jako testosteronová Esme! A mohla bych!“ ječela na něj uraženě.

Edwarda zachránil jen včasný návrat zbytku rodiny. V nastalém mumraji překvapených výkřiků, šokovaných vyjeknutí a lapání po dechu nevěřící skvadry, která se shlukla kolem jeho ženy. Edward zmizel jako pára nad hrncem.

Tu noc ho nenašla v ložnici ani jinde v celém domě a blízkém okolí. A následující noc taky ne a ani tu další... Změnil se v dokonalý přízrak. Bella ho podezřívala, že podlehl legendám a na noc se mění v netopýra. Přes den se plížil do domu jen jako duch, schovával se po koutech a jako by hledal rakev, která by mu poskytla bezpečné útočiště. Kdykoliv mu padl zrak na Bellin klukovský účes, cuklo to s ním, bolestně přivřel víčka, a když ho zpozorovala a zamířila k němu, urychleně zbaběle opouštěl místnost. Teď se mu náramně hodilo, že je z upírů nejrychlejší.

„Já jsem ti to říkala,“ krčila rameny Alice, když si k ní Bella chodila stěžovat. „Nedokážu ti poradit, když si nedáš říct. Proč si nezajedeš do města pro tu paruku?“

„Protože nezajedu!“ odsekla jí Bella uraženě. „Vždyť to vypadá, jako by mě chtěl jen kvůli těm vlasům! Copak se mu na mně nic jiného nelíbí?“ Ale v duchu už dávno svého neuváženého činu litovala a vytrvala jen díky své uražené ješitnosti.

Po nějaké době zčernalé duhovky vyhnaly zase jednou celou naši rodinu na lov. Tentokrát Bella nelovila v tandemu se svým mužem, jako kdykoliv jindy. Edward zmizel v křoví okamžitě, jakmile vyrazili do lesa, a Bella jen zoufale zírala na pomalu se usazující jehličí, které svým raketovým startem zvířil.

„Ten se zastaví až v Kanadě,“ rozchechtal se Emmett. „Má štěstí, že Bella není taková stíhačka, aby ho dohnala,“ dusil se neskrývaným veselím.

„Mám dojem, že bych si mohla dojet do města k holiči,“ prohodila jen tak mimochodem Rosalie a Emmett zmlkl, jako když utne. Vyděšeně přivřel oči a jen špitnul: „Já už budu hodnej, miláčku.“

„No proto,“ pochvalovala si Rosalie spokojeně, a pak oba ruku v ruce zmizeli v lesní hloubi.

„Už mi to jde na nervy,“ zamračil se Jasper. „Kdo má tu hustou atmosféru mezi vámi dvěma pořád snášet? Jestli to brzo nevyřešíte, vložím se do toho sám a to by bylo, aby Edward...“

„Ne!“ okřikla ho Bella. „Nechci muže obluzeného cizím přičiněním! Já si ho chci obloudit sama!“

„Tak pojď, poběžíme, až nám budou vlát vlasy!“ křikl Jazz a pohodil svou kudrnatou blonďatou škticí. Teprve potom si uvědomil své faux pas. „Mně budou, tobě třeba tričko,“ opravil se a raději nasadil podobné tempo, jako před chvílí Edward.

Tenhle lov ji vyloženě nebavil. Pum byl nedostatek kvůli jejímu manželovi, který snad doufal, že si velkým množstvím krve odstaví mozek jako po lahvi whiskey, srnky její kroky slyšely a malí králíčci byli tak rozkošně krátkosrstí... přeci nesežere někoho, kdo má stejný sestřih!

Nakonec se okřikla. Uhnala menšího kolouška a s první srknutím se konečně probrala z lítosti nad uplynulým dnem. No a co, že se mu to nelíbí? Je to sobec! A ignorant nejnovější módy! Alice je taky nakrátko a Jazz ji miluje, ne?

Možná by mohla nosit turban, nebo být zahalená jako indické ženy. Oči má stále krásné a není v nich vidět účes. Jen pak vyhrne dlouhou sukni, no ne? Vztekle doběhla další zvíře, které mělo tu smůlu a přišlo jí pod ruku, a když z něj vysávala nakrknutě život dlouhými vzteklými srky, vymyslela jeden ze svých – opět geniálních – nápadů na svedení chotě. „Jen počkej, upíre!“ zamumlala a potlačila ďábelský smích. Vzpomněla si na svůj první lov a Edwardovy tmavé oči, když viděl oblečení ve stavu, do jakého jí ho upravila puma, a s jakou žárlivou vlastnickou péčí ji pak halil do vlastní košile, aby ji nikdo neviděl, a potměšile se jí zablýskalo v očích.

Rozhlédla se kolem sebe a vzala lem trička do obou dlaní. Když zkonstatovala, že nikde nikdo není, zakašlala a zamaskovala tím zvuk párající se látky. Rrrrrric! Trhání skončilo těsně pod košíčkem její krajkové podprsenky. „Hmf...“ prskla a sundala ji i se značkovými džínami. Schovala vše do vydlabaného stromu a pokračovala v kašlání a pšíkání, dokud nebyla naprosto spokojená. „Hm... myšičko, myš, poooojď ke mně blííííž...“ zacvrlikala do ztichlého lesa.

Zavětřila, zaměřila a vyrazila tím jediným možným směrem. K manželovi.

Našla ho, jak smutně sosá kňučící pumu a zírá do prázdna před sebou. Co na tom, že ho zvíře opakovaně drápalo do tváře a bolestně občas zařvalo. Držel jej v náruči jako dítě a srkal. Bella se vilně otřela o kmen stromu a vzdychla. Edward zkameněl a tikl očima přímo k ní. Zorničky se mu rozšířily a jeho interval sání rapidně zrychlil. Tváře se mu propadaly a opět nafukovaly jako kapříkovi.

„Ahoj,“ zavrněla a krokem šelmy se k němu vydala. Edward polkl poslední kapku a puma mu upadla od úst jako drobeček. „Trošku jsem se... heh, rozvášnila...“ mrkla na něj a otočila se na podpatku, aby měl výhled opravdu na vše, co mu nabízí. Jeho hrdelní vrčení ji přimělo dát se na útěk. Lov mě! pomyslela si a na celý les se zasmála.

Rozběhla se a s jásavým zvonivým smíchem zaregistrovala za sebou manželovy kroky, s konstatním zrychlením dopadající do spadaného jehličí. Konečně! Konečně před ní neutíká! Teď utíká ona před ním, ale však ona by se nechala chytit, i kdyby nebyl rychlejší než ona. Brzo. Ještě kousek... ještě...

Prásk! Edward udělal poslední skok a robinzonádou Bellu povalil do lesního mechu. A najednou mu krátké vlasy byly úplně fuk. Její spoře oděné tělo a tak známá vůně mu úplně zastřely vidění. Slepě ji líbal a hladil a laskal a nepřestával a Bella šťastně podléhala jeho hladové touze, tak dlouho potlačované.

Na druhém konci lesa Alice mrkla na Jaspera a vyzvala ho: „Sežeň ostatní a jedeme domů. A vyhni se severní části lesa... Edward překonal fóbii z kadeřnických nůžek, tak je neruš,“ vesele se ušklíbla a Jasper se na ni souhlasně zakřenil.

Po konečně!promilované noci, po chvilkách – no, spíš chvílích, nebo ještě lépe nekonečných hodinách – plných vášně, něhy a znovunalezené rozkoše si opuštění milenci za svítání leželi v náručí a s přivřenýma očima si vychutnávali vzájemnou blízkost. Bella se tulila Edwardovi k hrudi, on ji držel v náručí a nepřítomně ji hladil ve vlasech. Probíral se těmi střapatými kudrnami a v euforii po prožitých manželských radostech mu najednou ani nevadilo, jak jsou krátké. Jenže... ruka mu sjížděla čím dál níž Belle po zádech a přitom pořád cítil sametové kadeře. Už byl skoro u pasu a...

„Bello?“ vytřeštil najednou oči a Bella se vyděsila, že se lekl, že omylem prožil noc vášně s Charliem. Ale než stačila zareagovat, z Edwarda vypadlo šokované: „Tobě dorostly vlasy!“

Teď vykulila oči i ona. Posadila se, jako by ji píchl, a oběma rukama si vjela do pačesů. Fakt! Kudrny byly pryč a prsty se jí zamotaly do jejích starých známých dlouhých pramenů. Vyskočila na nohy a nevěřícně se obhlížela ze všech stran, jak se jí ta rozcuchaná hříva znovu kroutí až k pasu.

„Jak je tohle možné?“ otočila se na svého muže, který teď už taky seděl, a když spatřil svůj oblíbený výhled na růžové hroty ňader vykukující mezi vlasy splývajícími podél nich, oči se mu rozhořely černí, jaká po lovu nebyla obvyklá.

„Nevím,“ vydechl a vděčně zvedl oči k nebi. „Ale jedno vím už jistě. Bůh existuje!“

Skočil po ní. A jestli noc prožili v žáru vášně, pak tohle ráno se podobalo spíš výbuchu sopky. Nemluvě o tom, že Edwardova tvář se neustále rochnila v bujných loknách. Očuchával ji, ohmatával, nechával si protéct divoké vlasy mezi prsty a užíval si to. Snad víc, než kdy předtím. Miloval se s Bellou. Miloval se s jejími vlasy...

„Mám to!“ vyjekl nadšeně Carlisle, když si po jejich návratu celé dopoledne všichni marně lámali hlavy, jak je Bellin návrat k dlouhovlasosti vůbec možný. Vždyť upíři jsou přece neměnní, tak jak to, že Bella...

„Právě proto, že jsme neměnní. Jedině tohle to vysvětluje. Bella se zkrátka vrátila k původnímu stavu, ve kterém byla v okamžiku přeměny!“

„Ale proč jí to nedorostlo hned?“ ptala se malomyslně Alice, které tímhle objevem sklaplo. Už se viděla taky s vlasy až pod zadek. Když to mohlo dorůst Belle...

Carlisle se zamyslel a pak se rozzářil fanatickým nadšením objevitele.  „Krev! Neměla dost energie k regeneraci. Teprve lov jejímu organismu dodal to potřebné k obnově.“

„Takže... kdybych si nechala udělat třeba tetování...“ nesměle špitla Bella.

„Tak by se ti po lovu nejspíš zase ztratilo!“ nadšeně zajásal Carlisle. „To by se mělo ověřit pokusem,“ navrhl a v oku mu zacukalo dychtivostí vědeckého experimentátora.

„V žádném případě!“ zahřměl Edward. „Moje žena ti nebude dělat pokusného králíka! Jen si řekni Esme, nebo líp, proč se nenecháš tetovat sám?“

„Carlisle, to není moc dobrý nápad,“ přibrzdila ho Alice, které neušel Esmein pohled vyděšeného králíka. „Neumím si představit tetovací jehlu, která by prošla naší kůží. Nemyslíš, že by bylo tatérovi dost podezřelé, kdyby si o některého z nás zlomil náčiní?“

Hurónský Emmettův řehot tu diskuzi ukončil a život Cullenovic rodiny se vrátil do starých kolejí. Ne však nadlouho.

Příštího večera se najednou Alice rozesmála a div nespadla z křesla, ve kterém seděla celé odpoledne a jako by něco nebo někoho vyhlížela.

„Co se děje?“ zeptala se jí zmateně Bella, která si četla a při Alicině výbuchu se docela lekla.

„Ale nic,“ dusila se Alice. „Jen... pamatuj, že pánbůh peče oplatky, víš?“

Bellin zmatený výraz přešel do šokovaného, když se vzápětí otevřely dveře a dovnitř vešel Edward. A místo jeho obvyklého rozházeného bronzového roští se mu na hlavě skvěl centimetrový ježek. Udělal elegantní půlotočku na patě, mistrně si nadhodil již neexistující vlasy a mrkl na ně.

„Dobrý, ne? Vypadám mladší a víc mi vynikl krk, co?“ začal a zároveň skončil.

„Jsou ti vidět uši,“ zasmála se Alice. „Hodně... skoro jako Bel... ehm...“ zarazila se včas. „Alespoň že jsi nešel dohola,“ dusila se, aby odvedla pozornost od uší, a vesele si všimla, že se jejímu oblíbenému bratrovi malé plachetky nepatrně zavlnily vztekem.

Bella do šoku ovšem neupadla nadlouho. Polkla, našla ztracený hlas a zavelela: „Na lov! A hned!“

Když se pak ráno znovu probírala v jeho bronzové hřívě a Edward slastně přivíral oči a div nepředl jako kocour, Bella se k němu přitulila s ještě jedním poznatkem.

„Zítra zkusím punk,“ oznámil jí zasněně, než stačila promluvit. Byl náramně potěšený, že má konečně tolik možností! „Nebo dredy...“ Bella vyděšeně polkla. Edward se svému nápadu pobaveně zasmál a Bella si uvědomila, že mu skočila na špek.

„Víš, co mi došlo?“ vrátila se k tomu, co ji napadlo před chvílí. Když zavrtěl hlavou a zvědavě se na ni zadíval, skoro měl pocit, jako by se znovu lidsky začervenala. Tenhle stydlivý výraz znal a miloval.

„No... měl bys být vděčný, že jsem tě nakonec dohnala k sexu, ještě než jsi ze mě udělal upíra,“ uhnula očima a kousla se do rtu. Pak vzhlédla a v očích se jí šibalsky zablýskalo. „Jestli se vážně po každém lovu vracíme do stavu v okamžiku přeměny... a když uvážím, že jsme stejně kamenní všude po těle... kdybych to neudělala, ten tatér by nebyl jediný, kdo by si o mě pokaždé mohl zlomit náčiní!“

„Asi bych si na vlastní kůži ozkoušel rčení: Má po ptákách, co?“ hlesl s úsměvem a jen ta myšlenka mu nepatrně zkřivila rty.

„...ovi – zlato, ne ...kách, ale ...ovi... opakovaně,“ zašeptala a líbla ho do sladkých bronzových – a hlavně normálně dlouhých – vlasů.

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie

Sdílet

Diskuse pro článek Nevěřím tomu: