Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Krvavá revoluce u Cullenů

03.02.2011 (18:00) • Dakota • FanFiction parodie • komentováno 2× • zobrazeno 6727×

Tajemný hlas: Tak, o čem to bude tentokrát?

Emmett: Bude to o mně!

Dakota: Ne, bude to o mně! Ty bys to zkazil! Vzpomínáš na minule?

Emmett: Ale já za to nemohl, to ten slon!

Tajemný hlas: Jasně, a ten tygr taky viď? A netvrď mi, že za to mohli i ti artisté a krotitelé a všichni ostatní.

Emmett: Dobře, bude to o Dakotě.

Dakota: Hurá!

Sobotní ráno u Cullenovic vilky

Jazz: *prozpěvuje si venku před domem* Před naší, za naší, cesta má ať nepráší, hej…*pískání*

Alice: Ty někam jdeš?

Jazz: Ano, jdu. *pořád mírně naštvaný z posledního incidentu s Edwardem*

Alice: Vždyť víš, že jsem za to nemohla, Jaka nevidím, jak jsem mohla vědět, že je při tom přistihneš?

Jazz: To nemyslím, ať si ho Edward koupe, jak chce… Ale… To nemyslím!

Alice: *naštvaně* Fajn, tak nemysli!

Jazz: *zkrotne* A to se mě ani nezeptáš, kam jdu?

Alice: Ts, ts, ts! Už jsem to viděla. Jen si za ní jdi, když je ti milejší než já!

Jazz: *urazí se* Ale já za žádnou jinou nejdu!

Alice: Nesnaž se zapírat, já jsem tu motorku viděla!

Jazz: *úplně se rozplyne* Hezká, viď?

Alice: *pro změnu se urazí ona*

Jazz: *vrátí se do reality* Ale za ní nejdu.

Alice: *s hlavou nahoru* Mě nepřesvědčíš.

Jazz: *otočí se od ní* Fajn, ani nechci. *dál si prozpěvuje* Cestičkou půjdu stále vpřed...

Alice: Jen si jdi. Utíkej! Když myslíš, že je lepší...

Jazz: *z dálky zařve* Ale já za ní nejdu!

Alice: *pohodí hlavou* Mé vize nikdy nelžou...*tajemným hlasem*

Dakota: Nikdy? A co posledně?

Alice: *lekne se*

Jazz: Jenom do ní, Daky!

Alice: Daky! Daky... Mně nikdy tak neřekl...

Dakota: Asi proto, že se tak nejmenuješ.

Alice: Ale mohla bych!

Dakota: Nemohla!

Alice: Mohla! A budu! Viděla jsem to... *samolibě si založí ruce*

Jazz: *uklidní je* Dakoto...*podívá se na Alici* Klid.

Alice: Ty už ani nevíš, jak se jmenuju!

Jazz: Že já se vracel...

Alice: Lásko, tys mi chtěl utéct? *výhružně*

Jazz: Já, co tě to napadá. Od tebe bych nikdy nebyl schopen utéct. *myslí si pravý opak*

Alice: A co mé vize? S tebou a Dakotou?

Jazz: Ale vždyť ty budeš Dakota, ne?

Dakota: *zálibně si prohlédne majora* Tvé vize nikdy nelžou...

Alice: Pokud mě paměť neklame, tak už se znáte. A to moc dobře.

Jazz: *uraženě* To já teda radši jdu za ní.

Obě: Za kým?!

Jazz: *dál si zpívá* Cestičkou půjdu stále vpřed, nevěstu si vyhledám...*postupně se vzdaluje*

Dakota: Šak my ho nepotřebujeme. *odchází s Alice za zády do vily, kde najde zbytek „rodiny"*

Alice: Ale... Nepotřebujem.

Tajemný hlas: Jazz zmizí, zatím neznámo kam. Až přijde čas, tak se dozvíte...*ďábelský smích*

Jazz: *z dálky na tajemný hlas* Já umím mluvit sám, děkuji.

Tajemný hlas: *začne se bránit* Ale vždyť já bych si nikdy nedovolil vás přerušit, majore!

Jazz: Beru tě za slovo. *ke Cullenům* Já se vrátím, ale teď se budu mračit.

Alice: On zas určitě revoltuje, to ho přejde. Ostatně tomu tak bylo i minule, předminule, předpředminule... *po deseti minutách* ...předpředpředminule.

Jake: Už jsi skončila?

Tajemný hlas: To nikdy nevíš...

Esme: Kdo nám tu pořád kecá do života?

Tajemný hlas: To se dozvíš až bude čas... *ďábelský smích* A mimochodem, už jsi dávno po smrti.

Esme: Cože?!

Tajemný hlas: *tajemně* Zemřela jsi dne 13. 12. ve 3:15.

Esmé: A že o tom nic nevím?

Tajemný hlas: *už pořádně naštvaně* Vy mi do toho pořád kecáte, tady se nedá normálně pracovat!

Někde hluboko v temném lese...

Jazz: Když se dííííívám na sebe, tak se musím pochválit, nevypadáááááám jááááááááááááááá věru zle, zkrátka major, jak má být.

Co za nekalé úmysly skrývá? Asi jste poznali, že si nejde hrát na honěnou s dědečkem Hříbečkem...

Neznámé hlásky: Nevypadá věru zle to neeee.

Jazz: Kdo to řekl?

Tajemný šepot: My jsme to řekli...

Jazz: Kdo my?

Pazúři: To nás tu zkúšáš z osobních zajmén? *temný vrkot*

Jazz: A umíte je správně, pazúři?

Pazúři: A kdo to chce znat, pazgřivče?

Jazz: Tak takto mě oslovovat nebudete! Hezky po vojensku majore. Tákže pazúři, póóózor!

Pazúři: *všeci poslušně srazíja paty, jeden neisto pípne* Kdo chystá vojnu?

Jazz: V mém oddílu Jižanů bude ticho!

Jeden z pazúrů, Protlak1: A jak sa menujeme?

Druhý z pazúrů, Protlak2: Budeme Rudá smrt!

Třetí z pazúrů, Protlak3: Taký čudný název, jak za bolševika! Tak sa menovat nebudu!

Čtvrtý z pazúrů, Protlak4: Mně je jedno, co tu valíte za zmaty, budem Krvaví nindžovéééééééé!

Jazz: *autoritativním tónem* Ticho! Odteď jsme Jižanští nindžovéééééééé šířící rudú a krvavú smrt. Kruciš, už na mě taky leze nářečí...

Pátý z pazúrů, Protlak7 - rodilý čecháček: Hele, támhle na nás zírá ňáká mánička.

Protlak5: To je cuksfíra, balamuťo.

Jazz: Tady to není žádný med. Budou tu téct slzy a krev a proto vám nebudu trpět vaše protlakoviny. Kdo neuposlechne rozkaz, z toho Esme udělá rajskou!

Protlak5 (nebo sedm?): *zapiskoce* Ale šak upíři nemožú jest, ne?

Jazz: Máme jiné na jezení těch hnusů. A vůbec. Ako víš, že jsem upír?

Protlak5 (nebo sedm?): *sjede ho pohledem* Šak taký šumný voják sa hned tak nevidí... A major k tomu... Kdo dneska chystá vojnu, pověz mně.

Jazz: Poptej se mé manželky, ale ode mě to nevíš. *spiklenecky mrkne a pak se hned zas postaví do pozoru* A pokud jde o vás ostatní, bude tu disciplína!

Pazúři: *unisono* Zavládne řád, zavládne dokonalost, zavládne všechnooo!

Jazz: Správně, ale taky budete ticho!

Pazúři: *eště sborově* Zavládne tichooo!

Jazz: *hrozivě se podívá* Rozkazy se opakovat nebudou!

Pazúři: Nebudeme opakovat rozkazy!

Jazz: *vrčí*

Protlak3: Majore, není vám něco?

Protlak6: *přeměřá si majora* No, moc se mně nelíbí, je taký jakýsi bledý...

Jazz: *vrčí, kdyby mohl, zrudl by vzteky*

Protlak8: Anebo... Nemá steklinu? *uvažuje*

Protlak10 - rodilý slováček: Kúsne nás! Protlaky, utěkajte!

Jazz: *vytáhne kouzelnou hůlku a přiloží si ji k hrdlu* Sonorus *zamumlá* Tichooooooooooooooooooooo! *zařve*

Pazúři: On aj kúzlit dovede! *obdivně, hned na to se všeobecně zmatou*

Jazz: Jako byste to nikdy neviděli.

Reklama

Multifunkční vojáček. Opravdový od Mattela.

V dostání i jiné varianty.

Jazz: Jako byste to nikdy neviděli.

Pazůři: *panikaří*

Jazz: Vidím, že to jinak nepůjde...

Protlaci: *začnou si zpívat* Červená se line záře...

Jazz: *začne něco hledat*

Protlaci: *moravská část* U Hradišťa na trávníčkúúúúúúúúúú...

Jazz: *konečne nachází hledanou věc*

Protlaci: *moravská část* Kdéééééééé sa ně ten grajcar děl...

Jazz: *vytahuje vodítka*

Protlaci: *moravská část* Z kóóóží budú remeně...

Jazz: *švihne vodítkama*

Protlaci: *moravská část* Ja keď sa Janoško do vojný brál...

Jazz: *odchytává prvního pazúra a váže ho na vodítko*

Protlak2: *utěká co mu víčka stačíja*

Jazz: *vytahuje hůlku* Accio pazúři!

Pazúři: *všeci se poslušně snesou k majůrkovi*

Jazz: *začíná je jednoho po druhém přivazovat na vodítko*

Pazúři: *pořád sebú nějak melú a zpívají - vlastně enom moravská část* Éště sme sá néééééééožraliii, už nás major bííííííííje...

Pazúři: Nás to škrtí, sundaj nám to, už budeme hodňuncí!

Jazz: Opičky moe malinkaté, nežíkal sem vám... POZOR!!!

Pazúři: *už sú tak dohúkaní, že začínajú mluvit spisovně* Jak to víš? Co tím myslíš? Jsi snad Alice?

Jazz: *konečně tem pazúrum rozumí* Ne, nejsem. Ale můžeme za ní dojít.

Pazúři: *začnú radosťú poskakovat* Poďmééé za Alčóóóu!

Jazz: *povzdechne si* Že jsem nemlčel.

Pazúři: *tančíja kolem něho, prozpěvujú* Úúúúúúú muzíííííky su já chlap...

V domě Cullenů mezitím probíhá „menší" výměna názorů...

Alice: Ty boty si vezmeš a tečká!

Edward: To, že jdu na rande na pláž, neznamená, že si budu brát růžové žabky.

Alice: Ale žabky si vezmeš! Nekompromisně!

Edward: *zkouší pohled ála Jane* Kurnik, nefunguje.

Alice: Ani se nesnaž. *zkouší pohled ála Kocourek ze Shreka. Zabírá*

Edward: Tatíííí, jak to, že jí to funguje? Řekní jí něco...

Carlisle: *odevzdaně* No dobře, tak ať ty žabky koupí.

Edward: Máš být na mé straně! *dupne si*

Alice: Díky, tati. Za to se mnou dnes nemusíš na nákupy.

Carlisle: *vůbec v takové štěstí nedoufal* Děkuju, tímto se stáváš mou oblíbenou dcerou! *slavnostně*

Edward: *fňuk* I toto mi sebereš. *odbíhá do pokoje*

Carlisle: *volá za ním* Ale no tak, Edí! Dobře, jsi má druhá nejoblíbenější dcera!

Edward: *pípne* Vážně?

Carlisle: *doslova roztaje* Vážně, Edí.

Edward: *nesměle schází ze schodů, jako by se bál*

Carlisle: *mile se na něho usmívá* Pojď sem, dceruško...

Edward: *rozběhne se ke Kájovi* A dostanu lízátko? *škemrá*

Carlisle: *vytáhne mraženou krev* Ale jasně zlatíčko, tady máš.

Edward: *skrčí se u něho* A tatí...? Kde mám pejsánka?

Carlisle: Víš dceru, povím ti pohádku... Byla jednou jedna vilka, a v té vilce bouda a v té boudě pes.

Edward: A kde je ten pes?

Carlisle: Kočka ho odvedla.

Edward: Ale já chci Jakááá! *fňuk*

Carlisle: To... Už asi nepůjde... No tak počkej, najdeme ti jiného. *dodá, když vidí, jak Edward brečí*

Edward: Á tatí...? Bude mít taky ty zahnutý zuby nahoru?

Carlisle: Když vydržíš, budou... Co to tu říkám? Jen malý...

Edward: Á tatí? Uřežeme ty zuby a budeme mít vlkovinu a uděláš mi z ní pijáno?

Carlisle: No, synu, to musíme jít, ale udělat do garáže.

Edward: Á tatí, promiň, ale co je to ta garáž?

Carlisle: *chvíli se na něho podezřívavě dívá*

Edward: Vysvětli mi to... Prosím...

Carlisle: *tajemně se usměje* No, synu, to je takové místo, kde si lidé parkují své vlky.

Tajemný hlas: Héj, tajemný jsem tu já.

Carlisle: *protáčí očima*

Tajemný hlas: Chápu, už mizím.

Edward: *ještě hlas obviní* Tak tys poslouchal za dveřmama!

Tajemný hlas: Vždyť tady žádné dveřmami nejsou! A vůbec, přestaňte kopírovat filmy!

Carlisle: *osloví Tajemný hlas* Půjdeš se mnou, prosím? Možná bychom to mohli nějak vyřešit... A ty by ses o tom nemusel nikde zmiňovat...

Edward: A jsem tu zase sám...

Alice: *nenápadně se k němu přitočí* Já taky...*smutně*

Edward: *prohlídne si ji od hlavy po paty* Všiml jsem si...*zaligoce očénkama*

Alice: *vize* Edwarde, to ne. Přeci nemůžeme...

Edward: Proč nemůžeme...? *zastřeně*

Alice: Protože... Protože nemáš zahnutý zuby nahoru! *vydrmolí rychle*

Edward: *hrdě vypne hruď* Ale budu mít. A až budu, ty nedostaneš. *odchází*

Alice: *vize* Nebudeš, táta všechno dá tomu hlasu!

Edward: *vrací se* Ty víš, kdo to je?

Alice: *začne myslet na poslední díl Hannah Montany*

Edward: Ten jsem neviděl...! *nadšeně si ho přehrává s Alčou*

Alice: To bude na dlouho...

Dakota: *dobíhá do domu* Už jedooou! *

Pazúři: *z mračna prachu se zpěvem začnou objevovat * Kééď jsme kosíl zpoza humny trááááávu...

Alice: C-c-co to je?

Pazúři: Už zase. My, my, my, jenom my!

Jazz: *povlává za nimi na vodítku* Jsou naprosto nezvladatelníííííííííí!

Pazúři: *zastaví se a vyrovnají se do řady*

Dakota: A co teď?

Alice: Teď... *vize* Si dáme deli.

Jazz: *zavelí* Pazúři, póóózor!

Pazúři: *poslušně srazíja paty*

Jazz: Pohov!

Pazúři: *povolí*

Jazz: Lehněte!

Pazúři: Tož krucíkozacap, sme snáď opíce, lebo co?

Jazz: *mile* Ne, jste banda nevychovanců. A teď, k zemi!

Pazúři: *nechápavě stojíjú*

Jazz: Kurňa... Jsme v Rakousko-Uhersku? Auf!

Pazúři: My ni znájem, što my dólžni sděélat!

Jazz: Eh... Zas takto jsem to nemyslel.

Edward: Si naběh, chlapeček. To víš, jednou vojákem, navždy debilem.

Jazz: *vrčí* Na něěééj, Protlaci!

Pazúři: *čučí jak žaby z kyšky*

Jazz: Habadabadůůůůůůůůůůůů *skáče na Edwarda*

Pazúři: *chápavě přikyvují a skáčí na Eda*

Edward: *krčí se před nimi* Ááá... *jak z kofolácké reklamy*

Reklama

Kofola

50 let kofoly. Dejte si s námi.

Nová. Bez cukru. Bez konzervantů. Bez éček. Bez chuti.

Edward: Sundej je ze mě dělej! Mám protlakofobii!

Jazz: *odsekne* Pokud mi řekneš, kdo byl nejznámější jižanský generál.

Edward: Eee… Ňákej Pepík?

Protlak10 – rodilej Slováček: Franta, ty memlete. *přibatolí se k Alici, začne dělat důlek do země a dětským hláskem pronese* Této Alice, ty chystáš vojnů?

Alice: *přeměří si protlaka, potom Jazze, potom zbytek protlaků* Ne, miláčku… Jenom tady strejda bude mít vojnu jako řemen.

Jazz: Miláčku? Takhle jsi mi nikdy neřekla. *uráží se*

Alice: *hledá výmluvu* To proto… že se tak nejmenuješ!

Jazz: Ale mohl bych. *samolibě se usmívá*

Dakota: Ale ne, už zase…

Protlak10 – rodilej slováček: Šak já sa taky nevolám miláčik. *pípne*

Alice: *přesládlým hlasem* Ale budeš.

Edward: *výměšne* Na tu oči neplatí. Kolikrát já jsem to zkoušel…

Jazz: Cože?! Tys dělal oči na mou Alici? *majetnicky ji chytí kolem pasu*

Edward: *brání se* Já? Ne..

Protlak10 – rodilej slováček: Strýko, a já môžem? *udělá oči i na něho*

Jazz: Jasně že můžeš miláčku.

Alice: No, a mně jsi tak nikdy neřekl.

Jazz: Protože se tak nejmenuješ!

Alice: Ale…

Protlak10 – rodilej slováček: Mamička, otecko, nehádajte sa.

Alice a Jazz: Nebudeme, zlatko.

Protlak10 – rodilej slováček: No, teraz už neviem, ako sa volám.

Edward: A já tu zase sám… Neee! Ti si užívají rodinnou idylku, maminka vaří, tatínek zkoumá, Rose s Emmem dělají… nemravnosti.

Tajemný hlas: A to ještě neví, co ho čeká. Za pět minut se dívejte na východ. Jo, jasně, už zas mizím.

Esme: *objeví se na obzoru s vařečkou* A ať tě tu nevidím!

Tajemný hlas: Já jsem neviditelný.

Všichni: *čekají kdo se objeví na obzoru*

Tajemný hlas: Protlaci, zviřte mi trochu prach, ať je to efektivnější.

Pazúři: *začnou poskakovat a jančit kolem*

Tajemný hlas: Děkuji.

Esme: Jedeš! Kuš! Kšá!

Tajemný hlas: Já nejsu zvěř!

Všichni: A kdo teda jsi?

Tajemný hlas: Protlaci, už to stačí.

Pazúři: *neposlechnou*

Jazz: *autoritativně* Protlaci, pozor!

Pazúři: *postaví se do řady, kromě slováčka, toho drží Alice*

Jazz: *samolibě* Dobře jsem si je vycvičil.

Tajemný hlas: *posmutněle* Ani protlaci neposlouchají, já se nikomu ukazovat nebudu!

Esme: *s nadějí* Už zase odcházíš?

Tajemný hlas: Ne, to vám neudělám, tak hodní jste na mě nebyli. Protlaci, ještě trochu prachu.

Pazúři: *stále v pozoru*

Esme: *začíná se rozpalovat*

Tajemný hlas: *snaží se zachránit sám sebe* Podívejte, támdle už jedou!

Tu se všem pozdává, že v dálce slyší rolničky ruského trojspřežení. I hlas dokonce ne chvíli zmlkne.

Upřostřed prašného mračna se objeví rudý záblesk.

Edward: *schovává se za Esme*

Pazúři: *staví se do pozoru a začínají zpívat hymnu * O say, can you see, by the dawn’s early light...

Jazz: *zbledne* To - to - a já myslel, že jste se mnou!

Pazúři: *dozpívávajíc* ...ent d hóóóóóóóum of d bréééééééééjf

Jazz: *pomalu se mu navrací barva* Ehm... Toto, se stalo jednou a... víckát se to opakovat nebude. Příště jen jižanský lidovky!

Pazúři: Ale my jich neumíme, možem moravské?

Protlak7 - rodilý čecháček: A české?

Protlak10 - rodilý slováček: A slovenské?

Jazz: *rychle rozhoduje* Moravských je vás většina, takže zbytek je demokraticky přehlasován.

Protlaci7 a 10: Proč to někdy nemůže být nedemokratický násilí?

Jazz: Jestli chcete, klidně z vás bude rajská. *ledově klidně*

Protlaci7 a 10: Jen to ne.

Tajemný hlas: Můžu se vám teda představit?

Z dáli zazní Wagnerův pochod, přichází Bella s Kečupem.

Tajemný hlas: Kdo to sem zas leze!

Edward: *pootočí se po nich* To bych taky rád věděl.

Sluneční paprsek: *vhodně prozáří celou situaci, takže světlo dopadne zrovna na přicházející Bellu a Kečupa, oba dva nastrojení, vypiglovaní, enom sa ligotajú*

Kečup: *zpozoruje pazúry* Furt za mnú lezú.

Pazúři: *bráně sa* Šak my máme hen tady cugsfíru *ukazujú na majora*

Jazz: *zpozorní* Co? Já? Kde?

Pazúři: Už zas zájmena?

Alice: Kašli na ně... Pojď za námi... *mazlí se s rodilým Slováčkem*

Jazz: *odchází s Alice a slováčkem, na kterého cukruje*

Pazúři: *furt neisto stojíja v pozoru*

Tajemný hlas: Můžu se vám představit...?

Kečup: První my. My vám neco mosíme říct. Bude sa chystat sobáš.

Emmett: Vy jste židi? Kam ten svět spěje?

Carlisle: *překvapeně se na něj podívá* Synu, to jsem si o tobě nemyslel, že jsi fanatický katolík...

Emmett: Tati, vždyť to mám po tobě!

Tajemný hlas: *nemůže se na toto dívat* Sobáš jako svatba! Memleti, copak to neznáte? Kam ten svět spěje. Upíři... *všimne si Esme* ...jsou nejlepší ne světě.

Esmé: Krucikozacap, co zas já? Šak z Moravy nejsme, to akorát hen Kečup nám to tu furt valí!

Ozve se zaklepání

Tajemný hlas: Jděte otevřít.

Esme: A proč bychom tě měli poslouchat?

Tajemný hlas: Protože... éé... Je tam děsně důležitý člověk.

Jazz: Člověk? Že by to doručili tak brzy? *jde otevřít*

Všichni: Co měli doručit?

Jazz: Řekl jsem doručit? Myslel jsem doučit. Mají mi poslat pomocníka a musí být řádně doučený víte?

Ostatní: A k čemu pomocníka?

Alice: *podezřívavě* Nějakého poddůstojníka?

Jazz: *snaží se vykroutit* Hele, někdo klepá. Jdu otevřít. *otevře dveře* Chuck Norris?!

Chuck: Ale já nejsem v Čakovicích, Čaku!

Esme: Ten hlas. To ty jsi tu celou dobu kecal?

Bella: To ty jsi celou cestu otravoval?! *stoupá si vedle Esme a jde k němu*

Tajemný hlas, teda Chuck: Jak že jsem celou dobu kecal...? To víte... když už jste měli být dvakrát mrtví, ale smrtka vám to odmítla říct... člověk se nějak zabavit musí!

Dakota: *významě si odkašle* Já nejsem mrtvá, alespoň z části.

Chuck: Kdo mluví o tobě...?

Dakota: No, já nejsem mrtvá, a stejněs mi kecal do života!

Chuck: Ale nikdo neříkal, že jsou mrtví!

Dakota: Jsou to přece upíři!

Chuck: No, tak jim kecám do neživota, no!

Dakota, Esme, Bella: *vrčí*

Kečup: *snaží se zachránit situaci* Chucku, oddáš nás?

Všichni: Cože?!

S mou spoluautorkou Rajčinou jsme se rozhodly, že z této parodky uděláme něco jako příběh. Bude to stále tatáž parodie, jen na více dílů. Nevíme, jak rychle budou další díly přibývat, ale bude to minimálně jeden za tři týdny. Také bude záležet na komentářích, které tu po vás zbudou. Doufáme, že se vám naše blbnutí líbilo.

Mimochodem, byla tu otázka: Odkud berete inspiraci? Odpověď: Nápad se znásilněnou větví byl... Ze skutečnosti. Přefikli mi totiž mou oblíbenou větev. :D Inspirací pro tento díl, nám byla malinko rodinka k pohledání, díl s Chuckem...

Vyhlašujeme soutěž. Kdo z vás uhádne jako první, z jakých dvou filmů jsme čerpaly některé hlášky, tomu věnujeme příští díl. Pište nám na mail nebo na ICQ, kontakt v profilech. Jen to nepište do komentářů.

Děkujeme. Rajčina a Dakota. ;)