Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Jak odblešit Jacoba podle Dr. Cullena

20.02.2010 (13:30) • Pajam • FanFiction parodie • komentováno 0× • zobrazeno 4820×

Bylo nebylo v jednom lese žil vlk a on se z ničeho nic stal autobusem. Tohle se, ale rozhodl jeden upír zatrhnout.

Povolal si svého chytřejšího druha a společně přemýšleli, jak by mohli transformaci vlka vrátit zpátky. Na nic rozumného nepřicházeli.

Vlka stále dokola obcházeli, měřili, vážili a kontrolovali i délku srsti, ale na rozumný způsob jak do odblešit nepřišli.

„Já mám nápad!“ ozvala se co nejhlasitěji zlatá hlava. Jeho ozvěna se ozývala celým lesem a zrzoun na něj zaměřil svůj zrak.

„To nebude fungovat.“ oponoval, „ty nejsi veterinář.“ Dodal na vysvětlenou a nechápavě při tom krotil hlavou.

„Slyšel už jsem o tom. Je to prý bolestivá procedura, ale i chirurg mé kapacity by to měl zvládnout,“ potleskala si zlatá hlava po hrudi. Svůj zrak upínal na vlka a přemýšlel, jak nejlépe provést proceduru, kterou nikdy nedělal a slyšel o ní jen na neznámém programu Disney Channel.

Když v tom zrzek zaslechl myšlenky vlka a jediné na co se zmohl bylo jenom nechápavě kroutit hlavou.

„Ne nemůžeš si je nechat. Stačí, že jsem si jako mazlíčka nechali tebe. Nepotřebujeme, aby měl mazlíček mazlíčky. To by bylo trochu ujeté.“

Vlk hlasitě polkl a přemýšlel, jak z téhle šlamastiky pryč. Napadl ho útěk, ale hodná duše jménem zrzek ho držel na vodítku. Zmučeně zakňoural a svalil se v bezvědomí k zemi.

„Je mrtvý?“ zeptal se zklamaně blonďák, ale pak se usmál. „to nevadí. I tak ta operace půjde udělat.“

„A proč prostě nekoupíme sprej proti blechám.“ Rozsvítilo se konečně v hlavně zrzkovi.

Blonďák uvažoval nad tímto zjištěním, ale vize operace se mu líbila víc. „Je mi líto, ale to by nefungovalo. Je to vlk, a tak na operaci musí,“ rozhodl. Vlk se mezitím probudil, ale jen co uslyšel poslední větu skácel se znovu.

„Když jinak nedáš.“ Řekl zrzek nakonec a pak si uvědomil co to znamená. Vlk zemře a on bude mít klid. On chtěl dávat své dceři okolo krku obojek na odblešení, ale to se nechytlo a právě teď před tím stojí bleší autobus.

Blonďák byl smutný, že nebude moci použít své nové, extra účinné uspávadlo. Svou palici měl už půl roku připevněnou ke stěně a hledal využití a zrovna nyní, kdyby se hodila, je vlk už uspaný.

„Vezmeme ho ke mně do pracovny, po Belle mi tam zbyl ještě operační sál,“ rozkazoval a začal si chystat svůj příruční skalpel, který nosil věčně u sebe.

„A jak?“ Zeptal se nechápavě zrzek.

„Rukama.“ Odpověděl mu stejně nechápavým tónem zrzek.

„To mi je jasné, ale neprojde dveřmi.“

„Tak ho vezmeme garáží.“

„To nepůjde.“ Odpověděl klidně zrzek.

„Pročpak?“ Zrzek totiž nevěděl co se včera v garáži stalo.

„Je to složité,“ vykrucoval se zrzek. Vzpomněl si, jak včera s jeho ženou už nestihli dojít do svého domu a plni vášně zlikvidovali všechna auta. Momentálně tam zůstaly jen placky.

„Tak to provedem tady. Ale chtělo by to Domestos – bakterie pak nemají šanci,“ zauvažoval blonďák.

„A to mám sehnat kde?“ Zeptal se se zájem zrzek.

„Dojedeme pro ně do obchodu. Pokud nemáme žádný doma.“ Rozhodl blonďák.

„Určitě doma něco máme.“ Řekl zrzek a utekl do domu. Jenže nastal problém – našel jenom savo WC – na co ho mají doma upíři? Ale když nad tím tak uvažoval tak to je kvůli tomu, že WC po vlkovi vždy můžou jedině pořádně vydezinfikovat a za druhé už nebude smrdět vlkovy z mordy.

Zrzoun přinesl objevený prostředek, hrdý, jak dobře to vše vymyslel. Blonďák se smířil i s tím a už začali lít prostředek na jeho tělo. Podivně to zasyčelo, všechny chlupy slezly a kuže pod nimi se zbarvila dorůžova. Vlk zaúpěl z bezvědomí. Blonďák vytáhl svůj skalpel, vlypl na něj, protože upíří jed je i dezinfekce a přiložil ho k tělu.

Jenže si jaksi něco neuvědomil, za prvé je upíří jed pro vlkodlaky smrtelný a za druhé i kvalitní švýcarská ocel nevydrží sílu upířího jedu. Jak totiž Aro nedávno zjistil tak je to perfektní čistidlo, problém je ten, že se nadá prodávat v Pet láhvích. By na tom jedině prodělal, ale zase nulka v supermarketu pro upíry bude hit.

Ještě než skalpel mohl zaříznout do těla vlka rozpadl se. Blonďák zděšený tímto faktem uskočil a div se nerozplakal. Jeho univerzální skalpel, který pořídil na konci druhé světové války byl v tahu. Zrzoun, jakmile to uviděl, osvítil ho nápad. Nad jeho hlavou zablikala žárovka a on se poplácal po rameni s šeptáním, že je genius.

Zatímco blobďák plakal nad svým skalpelem tak zrzek zmizel v útrobách domu a vrátil se se šamponem Head and shoulders a usmál se na blonďáka.

„Pojď vykoupeme ho v řece.“

Blonďák odtrh zrak od kusu divného zakrouceného kovu, jenž byl kdysi jeho milovaným.

„Ale jak ho tam dostaneme? Ten mamut váží snad tunu,“ přemýšlel nahlas.

„Emmette!“ vykřikl zrzoun a přiřítil se velký hromotluk s černými vlasy.

„Žádal si mě někdo?“ ptal se a přitom zkoumal dění před ním. Na zemi ležel obrovský vlk s dírou na břiše a lahví od sava pohozenou vedle jeho těla. Nad ním se skláněl blonďák s nejspíše novým, převratným vynálezem, zrzkovi nad hlavou zářila žárovkou a v ruce měl odolný šampón proti lupům.

„Potřebujeme ho dostat k řece, abychom z něho smyli ty blechy.“ Řekl zrzek.

„Jasně, to není žádný problém. Já ho chytnu za ocas a vy dva za přední nohy.“ Dal se do plánovaní svalouš.

„Jasně.“ Řekl zrzek a blonďák jen kyvl hlavou. Bylo mu z jeho skalpelu k pláči.

Čapli bezduché tělo vlka, který se momentálně rozhodoval mezi životem a smrtí. Věděl, že se s jeho tělem něco děje, ale raději ani nepřemýšlel co. Cítil jak se jeho žaludek hlásí o slovo a on poprvé poznal, co to znamená nevolnost z pohybu.

„Jak to provedem,“ poškrábal se na hlavě černovlasý svalovec s tělem, že každá slečna v okruhu sta mil jen tiše slintá.

„Hodíme ho do řeky a ty ho budeš přidržovat, aby nám neuplaval,“ rozhodoval zrzek, protože blonďák měl v hlavě jen pohřeb svého nejoddanějšího přítele.

No a jak řekli tak i udělali. Hodili vlčka do vody a svalovec ho přidržoval za ocas zatímco zrzek skočil do vody a na vlka nalil asi čtvrtku šamponu a začal drbat jeho zbylé chlupy.

Čím víc se věnoval jeho chlupům tím víc šampon pěnil a po chvíli měli místo řeky bublinkové lázně.

„To je bublinek.“ Poznamenal svalovec. „Si ten šampon vezmu do vířivky. To bude něco.“ Začal se rozplývat nad tím co všechno by se v tom dalo dělat.

Zrzek jen nepřítomně kroutil hlavou. S jeho myšlenek ho, ale přivedl na skvělou věc, co by mohl dělat večer se ženou. Stále drhnul a drhnul, ale rychle mu to nešlo.

Blonďáka ani nenapadlo, že by jim měl pomoci. Stále stál na břehu a přemýšlel, jakou rakev by měl jeho přítel dostat, a kde nyní sežene stejně tak kvalitní skalpel.

Když vlka domyli nastal další problém. Jak z něho ten šampón bez pěny dostat.

„Co takhle je z něho vymýt.“ Napadlo svalouše.

„A to kde?“ Zeptal se zrzek.

„Co třeba městský bazén.“ Napadlo svalouše.

„Tam se ho asi dostat nepodaří, už tak jsem ho stěží dostali no řeky.“

„Buď rád, že jsi neviděl jeho výbavičku.“

„Ne, ale viděl jsem to přes tvé myšlenky.“ Řekl naštvaně zrzek. Tuhle vzpomínku opravdu nepotřeboval. Dost o tom, že s ním jednou bude spát jeho dcera zoofilička.

I na konec se zlatá hlava zapojila. „Děti, tak ho hodíme do oceánu k nim do La Push teď můžeme,“ rozhodl moudře.

Všichni přítomní vzali vlka a rázovali si to lesem. Na hranicích je však našel černý vlk a projevil tak svou zvědavost.

„Co to s ním děláte?“ ptal se přes myšlenky zrzka.

„Koupeme ho,“ vysvětlil a dál tahali napůl mrtvého vlka dál.

Tento vlk byl, ale velice zvědaví a tak šel za nimi se slovy, že na ně musí dohlédnout, ale ve skutečnosti ho zajímalo jak to dopadne a tak lesem pochodovala docela zajímavá skupinka. Nervalo dlouho a po nějaké dlouze byli už u útesů v La Push. A za celou dobu si nevšimli, že ho dost dřeli o zem a tak byl docela zázrak, že ještě žil.

„Tý jo, to jsme, ale vysoko.“ Prohlásil svalouš když se podíval z útesu dolů.

„Jacobe,“ ozval se zdály hlas zrzkovi dcery. Ten se ale tak lekl, že upustil tělo vlka. Shodou nešťastných náhod se svalouš nakláněl nad útesem a tím, jak bylo tělo puštěno ho leknutím pustil taky a vlk se řítil dolu, kde hodil příkladnýho placáka.

„A jsme v prd...“ zamumlala všichni společně. Jediný černý vlk se začal smát, ale v jeho podobě to vypadalo jako když se dusí a blonďák známý svým povoláním hned začal na něm praktikovat Hemlichův manévr.

„Tati. Co jste to udělali?“ Zeptala se smutně holčička.

„Dědeček ho chtěl odblešit.“ Svalil to zrzek na blonďáka, který momentálně škrtil černého vlka a jak se ho blonďák pokoušel oživit a vlk se bránit tak z toho vnikla jenom velká chlupatá koule, která po chvíli spadla z útesu taky.

„Dnes se nám daří.“ Poznamenal svalouš.

A tak se blonďák, zrzek a svalouš zbavili dvou vlků jedním vrzem. Holčička smutně koukala dolů a nebrala na tatínkovi řeči. Naštěstí nebo naopak byli dole lidi od Forkský zoo. Společnost, která byla teprve v základech. Všimli si dvou těl plavajících v moři a vylovili. Celý nadšený z úlovku do zoo je zavřeli do klece a odnášeli pryč.

„Vidíš? Jacoba ještě uvidíš,“ utěšoval zrzek svou dceru a odváděl ji pryč.

O dva roky později