Přináším další parodii. Tentokrát se bude řešit Mikuláš. Hulení se nechá stranou, prozatím. Doufám, že se parodie bude líbit, snažila jsem se, ale nelíbí se mi to. Vím, že Mikuláše už bylo, ale snad se trochu zasmějete.
10.12.2010 (16:00) • Simiik • FanFiction parodie • komentováno 4× • zobrazeno 4842×
1. kapitola - rozdělení rolí
Břečka, břečka, kam se podíváááš,
dneska se slaví svatý Mikuláááš.
Dupky, dupky, dup, dup, dup.
Dupky, dupky, jé, jé.
Dupky, dupky, dup, dup, dup.
Všichni tancujou!!!
Zpíval jsem si, když jsem mířil do své pracovny. Mám zde společně se svými bratry válečnou poradu.
Otevřel jsem dveře a naskytl se mi zajímavý pohled. Marcus šišlal na rybičku v mém akváriu. Nebyla živá, ale gumová poháněná motorkem. To jsem ještě strávil, holt je to náš ochránce přírody. A Caius seděl v mém křesle, to jsem nestrávil.
„Vysmahni, uzurpátore!“ houkl jsem na toho spratka blonďatého. Vyplázl na mě jazyk, a když se postavil, tak mu z kapsy vypadl pytlíček s trávou.
„Sorry, nějak mi to tam samo vlezlo a vylezlo,“ hájil se.
„Jasně, to samé říkám Suplicii každou noc. Schovej to, ať to nikdo nevidí. Nemusí každý vědět, že hulíš.“
„Každý to už ví,“ prohodil jen tak mimochodem.
„Co???“ zeptal se Marcus. Oba jsme se na něj otočili a vlídně se usmáli.
„Ale nic, bráško. Pěkně si hačni do křesla a nechej Zlatovlásku na pokoji,“ sdělil jsem mu klidně.
„Proč Zlatovláska? Vždyť je oranžová?“ divil se Caius.
„Protože má zlaté chlupy, tak si sakra už sedněte!“ křikl jsem dopáleně. Oba si sedli a bedlivě mě sledovali. Já si sedl do svého křesla, přitom jsem se významně podíval na Caia (pohledem - ještě raz, tak uvidíš, co jsi ještě neviděl a sex to nebude) a spustil jsem:
„Milí bratři, dnes je Mikuláš, to znamená, že budeme dělat…“
„Já budu stromeček!!!“ zapištěl Marcus. Společně s Caiem jsme se na něj pátravě podívali.
„Marcu, toto je Mikuláš, ne Vánoce. Já vím, že tě baví stát a svítit se svým tělem, ale to až za pár týdnů. Teď je M-I-K-U-L-Á-Š, chápeš? A to já jsem vyhulenej, vidíš, Aro? To na Marka bys měl víc ječet,“ stěžoval si Caius. Chtěl jsem si šílenství vytrhat vlasy, ale paruku se mi nosit nechtělo, není to in. Počkám si dalších dvě stě let.
„Ahááá, Mikuláš, takže já zas budu ten starej smradlavej dědek, co všem říká, jak jsou hodní.“ Sláva, Marka osvítilo Boží světlo!
„Ano, budeš Mikuláš, ani se moc nemusíš strojit. Starý jsi a smrdíš taky luxusně, jen bílé vousy a berli. A Caie, ty budeš jako loni a předloni a ještě těch několik stovek let předtím anděl. Já budu čert!“
„Výborně, tak já se jdu chystat, zatím,“ oznámil nám Caius.
„Stůj!“ řekl jsem. Zastavil se, podíval se na mě, jak na hajzla roku a podal mi pytlíček s hulením.
„Jsi zlý,“ zasyčel naštvaně a zmizel.
2. kapitola - nástup do sálu
Jako čert jsem se vydal za Caiem. Jemu anděl opravdu sluší, vypadá víc jak holka. Možná to je tím culíkem, hvězdou, křídly, bílými šaty a leskem na rty???
„Sluší ti to, odvedl jsi kvalitní práci,“ pochválil jsem ho.
„Fakt?! Díky,“ odvětil mi nadšeně.
„Kolik bereš na hodinu?“ ptal jsem se ho pobaveně.
„Kreténe, na to bys ty nikdy neměl,“ prohlásil naoko uraženě a vyšel z pokoje.
Já ho následoval a zamířili jsme pro Marca. Ten si prostě nedal říct. Vypadal jak typický Mikuláš, ale navíc si obmotal kolem pasu vánoční světýlka.
„Co jsme ti říkali?“
„Já chci být stromeček, aspoň trošku,“ prosil nás. Došel jsme k němu a strhl jsem z něj ty světla.
„Nebudeš vypadat jak vánoční stromek, který někdo vyhrabal z kontejneru v Malajsii,“ řekl jsem mu naštvaně. Vyhodil jsem ho z pokoje a společně s Caiem jsme ho odvlekli do sálu.
3. kapitola - mučení tří obětí
Vešli jsme do sálu. Caius se rozběhl a začal zpívat: „Jsem rumová víla…“
Přiběhl jsem k němu a zašeptal mu: „Dnes, není zasedání volterrských alkoholiků, je Mikuláš.“
„Sorry, nějak se mi ty prohulené mozkové buňky propletou a všechno popletou. Už jsem v pohodě, vím, jsem anděl, plním svou povinnost, budu mávat hůlkou a kamarádit se s Mikulášem.“
„Hodnej,“ pohladil jsem ho po vlasech a otočil jsem se na zbytek naší populace z hradu.
„Vítejte, každý dá své jméno do klobouku, který koluje. Jen tři budou vylosovaní a budou muset říct básničku, říkánku nebo modlitbičku. Ten, co se zmýlí, dostane za trest letenku do Forks a bude tři měsíce žít s Cullenovýma. Carlisleovi jsem volal a odsouhlasil to. A samozřejmě budete dodržovat jejich dietu.“
Všichni hlasitě polkli. Baví mě být čertem. V duchu jsem se ďábelsky zasmál. Caius ke mně přihopsal s kloboukem. Vytáhl jsem prvního.
„Demetri,“ oznámil jsem. Demetri se na mě vyděšeně podíval.
„Pojď, neboj, chlapečku, nedám tě čertovi,“ promluvil k němu Marcus. Demetri se na něj ještě vyděšeněji podíval a zdrhal ke mně.
„Náš, náš Mikuláš,
nese krev hodným upírkům,
náš, náš Mikuláš,
nese krev nám.
Když se Mikuláš rozčiluje,
čertík za ním se raduje.
Náš, náš Mikuláš,
nese krev nám.“
„Výborně Demetri, jako první si můžeš vybrat ze tří cen. Buď to bude Aston Martin a Ferrari, nebo zájezd do Monaka se šekem na jeden milion dolarů, abys měl co utrácet v kasině nebo domácí kino, loď a k tomu 500 filmů, které vybíral Marcus, určitě mezi nimi bude i Bambi. Takže, co si vybereš?“
„První nabídka se mi zdá nejlepší,“ odpověděl mi. Caius mu hodil klíče a Demetri si to mašíroval do garáže.
Znovu jsem zaštrachal v klobouku a vybral další jméno.
„Heidi, pojď ke mně a řekni mi něco pěkného,“ zavolal jsem na ni. Mile se na mě usmála a vydala se ke mně. Beztak se celou noc biflovala, šprtka.
„Mikuláši, Mikuláši,
sníh se na tvé vousy snáší.
Bílé vousy, bílý plášť,
copak pro nás asi máš?
Mikuláš je hodný pán,
dětem dává marcipán.
Nehodným dá brambory,
do tátovy bačkory.“
„Co se vtíráš k Marcusovi? Já rozdávám dárky,“ řekl jsem jí.
„Fajn, jsi jak děcko,“ řekla. Dramaticky si odkašlala a spustila znovu:
„Miku, miku, Mikuláš, přišel s čertem na koláč.
Čerte, čerte chlupatý, nechej pytel za vraty.
Slibuju ti, slibuju, že už zlobit nebudu. A chci to domácí kino a loď.“
„Googlit umí každý!“ křikl za ní Caius, když odcházela.
„Poslední bude, dvojčata!“ Alec s Jane se na sebe podívali.
„To není fér, jako každý rok! Schválně jsme tam hodili s Alecem naše jména. Jak to, že tam jsou dvojčata?“ vztekala se Jane.
„Jste z jednoho vajíčka, dělej, ať to máme za sebou,“ houkl na ni Caius.
Jane si povzdechla a společně s Alecem přešli ke mně. Jednohlasně spustili:
„Až přijde Mikuláš,
řeknu mu: „Zdar, jak se máš!“,
nastavím krčíček,
on mi doplní pár krevních destiček
a já mu zazpívám,
jak se v háji mám.
Přijde-li rohatý,
s metličkou od Prady,
schovám si hlavičku,
v proutěném košíčku,
nedám mu krvinku,
ani svou rakvinku.“
Všichni jim zatleskali. Uklonili se, vzali si cenu a zdrhli. Já se společně s Caiem a Marcem vydal do hospody, co jiného dělat. Nadílka proběhla na výbornou, nikdo nic nezvoral, Cullenovi si oddychli a my taky.
Už se těším na Vánoce…
Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction parodie
Diskuse pro článek Aro, Marcus, Caius a Mikulášská nadílka aneb Kdo recituje správně, naše vládce nezlobí:
Uděláš taky Vánocé?? jinak božíííí
nejlepší smrdíš tk luxsusně :D
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!