Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zrada opravdu bolí

05.01.2012 (17:00) • WhiteTie • FanFiction jednodílné • komentováno 21× • zobrazeno 2985×

Povídka navazuje na drabble Zrada bolí

Bella a Edward byli nádherný pár. Všichni jim tu lásku záviděli. On by pro ni udělal vše. Ona by pro něj zemřela. Všichni si mysleli, že jejich láska je navždy. Ale s postupem času se jejich vztah měnil. Začátky každého vztahu bývají vždy krásné. Ale jen láska nestačí. Vztah je jako květina. Musí opečovávat, živit. A když tomu tak není, začne chřadnout.

Postupem času se z jejich lásky stal pouze zvyk. Nedokázali být bez sebe. Bella věděla, že něco je jinak, ale zavírala před tím oči. Nechtěla to řešit. Nechtěla se v tom šťourat. Bála se, že by se dozvěděla bolestivou pravdu, co hůř - bála se, že by ho mohla ztratit. Ale Edward taky nebyl bez chyby. Už to nebyl ten pozorný mladík jako na začátku. Bellu zanedbával. Chyběly jí chvíle, kdy jen tak seděli a povídali si. Jejich vztah spadl do stereotypu, stejně jako každý vztah, o který se člověk nestará. Ale Bella udělala chybu. Místo toho, aby se snažila vztah oživit, nechala ho dál plynout tak, jak byl. Myslela si, že je to jen přechodné období, že se to všechno - nějak, samo - spraví. A proto se to stalo. Dokud se to nestalo, dokud Edward neudělal svou osudovou chybu, tak nevěděla, že ho pořád miluje. Myslela si, že to byl jen zvyk, ale nebyl. Byla to láska. Ta pravá...

A to bohužel zjistila ve chvíli, kdy už bylo pozdě...

Bella:

Byl to večer jako každý jiný. Seděla jsem ve svém oblíbeném křesle a četla si knihu. Čekala jsem na Edwarda, stejně jako včera, předevčírem, stejně jako jiné dny. Ale dnes nepřicházel. Nebylo u něj zvykem, aby se opozdil, nestávalo se to.

Ale co, asi se s někým zapovídal, myslela jsem si. Od pravdy jsem nebyla moc daleko...

Probudilo mě ostré světlo. Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že jsem v tom křesle usnula a probudila se až ráno. A Edward stále nikde. Už mi to ale bylo opravdu divné. Zvedla jsem telefon a vytočila jeho číslo.

Volaný účastník není dostupný, hlásil mi přístroj. Vztekle jsem s ním třískla o zeď a vyhrabala se z křesla. Zamířila jsem do koupelny. Shodila jsem ze sebe oblečení, vlezla si do sprchy a nechala jsem na své tělo dopadat kapky horké vody. Bylo to tak příjemné. V tu chvíli jsem zapomněla na všechno a vychutnávala si ten okamžik. Nevím, kolik času uběhlo, ale ze sprchy jsem vylezla jen proto, že mi začalo kručet v žaludku. Zabalila jsem se do županu, na hlavě si udělala z ručníku turban a vydala jsem se do kuchyně, udělat si něco ke snídani. Po cestě jsem ještě sebrala ze země knihu, kterou jsem četla včera večer, a rozhodla se, že ve čtení budu pokračovat u jídla. Do misky jsem si dala cereálie, zalila je mlékem a i s knížkou jsem si sedla ke stolu. Po tom, co jsem se nasnídala, jsem umyla misku a šla do svého pokoje, převléct se. Potom jsem šla zpět do obýváku, ze země zvedla telefon a zkusila ještě jednou vytočit Edwarda. Bez odezvy. Opět hlasová schránka. Sedla jsem proto do auta a vydala se k němu domů. Muselo se něco stát. Nikdy mě nenechával tak dlouho samotnou. Měla jsem tušení, že se něco děje. Tohle přece nebylo normální...

Zaparkovala jsem kousek od jejich domu a dál se vydala pěšky. Bylo tam ticho, klid. Nikde nikdo. Alespoň to jsem si myslela, dokud jsem zevnitř nezaslechla hlasy a smích.

„Edwarde, nechej už toho, co když se někdo vrátí?“ říkal ženský hlas.

„Neboj se, všichni jsou pryč a nevrátí se dříve, jak zítra. Tak už pojď ke mně,“ odpověděl druhý, mužský, hlas.

Nedalo mi to a musela jsem nakouknout. Jen trošičku, aby mě nikdo neviděl. I tak mi bylo divné, že si mě dosud nevšimli, ale jak jsem později zjistila, byli moc zabraní sami sebou, než aby si mě všimli. To, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Pohled, který se mi naskytl, bych nepřála ani tomu největšímu nepříteli. Uprostřed obývacího pokoje stál Edward, který objímal a líbal Alice. Zalapala jsem po dechu a nebyla jsem schopná se pohnout. Bolest, co jsem v tu chvíli cítila ve svém srdci, byla nesnesitelná. Stála jsem tam a dívala se na tu dvojici. V jejich očích jsem viděla tolik lásky. V jeho očích jsem viděla ten pohled, kterým se dřív díval na mě. Po tvářích mi začaly kanout slzy. Nemohla jsem se na ten výjev dál dívat, tak jsem se otočila a rozeběhla se ke svému autu. Nasedla jsem, ihned nastartovala a vyjela. Nevěděla jsem, kam jedu, neměla jsem cíl. Ani nevím jak, ale ocitla jsem se v La Push. Zamířila jsem si to na pláž. Posadila jsem se na vyplavený, starý kmen a před očima mi vyvstanula scéna, které jsem byla nedávno svědkem.

Jak mi to mohli udělat? On, láska mého života, a ona, má sestra? Tolik jsem jim věřila, tolik jsem je milovala a udělala bych pro ně vše. A oni mě tak zradí. Jak se to stalo? Vždyť mi tvrdil, že mě miluje, navždy... Už vím, co musím udělat. Nemůžu je už ani jednoho vidět. Nikdy. Takovou zradu jim odpustit nedokážu.

Spěšně jsem se vydala k autu, nasedla a jela domů. Měla jsem jediný cíl. Doběhla jsem do pokoje, zasedla ke stolu, ze šuplíku vyhrabala papír, vzala pero a začala jsem psát...

Alice, nechápu, jak si mi to mohla udělat? Jak si mě mohla takhle zradit? Věřila jsem ti a ty jsi toho zneužila. Nikdy jsem nečekala, že bych se mohla v někom takhle zklamat. Nikdy jsem nevěřila, že bych se mohla zklamat v tobě. Byla jsi pro mě tím nejcennějším, bylas mým nejlepším přítelem. Byla si mým rádcem, mou vrbou, mým vším. Nevím, proč si to udělala. Od něj bych to čekala, ale od tebe ne. Zlomila si mi srdce. Když člověk přijde o lásku, tak to tak nebolí, ale když ho zradí jeho jediný přítel... To se nedá odpustit. Alice, nechci tě už nikdy vidět. Ani tebe, ani jeho. Ty a Edward jste mi do srdce zasadili hlubokou ránu. V ten okamžik, kdy jsem vás spolu uviděla, se mi zhroutil celý svět. Víš, já bych ti tohle nikdy neudělala. Věděla jsi, že ho miluji, že ho miluji nade vše, ale stejně si to celé pokazila. Ublížila si mi nejvíce, jak si mohla. Bolí to, tak strašně to bolí. Zrada bolí. Zradili jste mě, oba dva.

Budu doufat, že se mé srdce někdy vyléčí. Ale jediné, co vím jistě, je to, že vás dva už nechci nikdy vidět. Nikdy...

Sbohem, Alice.

Přeložila jsem papír, dala ho do obálky a nechala na stole. Určitě jej najdou. Šla jsem ke skříni, vytáhla z ní tašku a začala si balit věci. Nemůžu tu zůstat už ani minutu, ani vteřinu. Už se s nima nemůžu vidět. Ta bolest v mém srdci je nesnesitelná. Oba mi tam, svou zradou, vyhloubili velikou díru, která se snad, někdy, jednou, zaplní. Ale než se to stane, nemůžu je vidět. Ani jednoho.

Jakmile jsem si sbalila, naškrábala jsem vzkaz Charliemu, nasedla do auta a vydala se na letiště. Koupila jsem si letenku a nastoupila do letadla. V tu chvíli, kdy jsem dosedla na své sedadlo, jsem věděla, že to pro mě ve Forks končí. Ztratila jsem svou milovanou rodinu, a to jen kvůli zradě dvou lidí. Teď jsem pochopila smysl toho, co mi jednou řekl Jacob - upírům se nedá věřit...

Slibovaná jednorázovka, navazující na drabble Zrada bolí. Doufám, že se aspoň trošku líbí. Tímhle jsem tak trochu vysvětlila situaci, která dopisu předcházela. Rozepsanou mám ještě jednorázovku z pohledu Edwarda a Alice. Ta snad také brzo přibude.

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Zrada opravdu bolí: