Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zoufalá touha po svobodě


Zoufalá touha po svobodě Gianna si vždy myslela, že její nejhoroucnější přání je stát se upírem. Co když jednoho dne zjistí, že již tomu tak není?

Tohle je její příběh...

Zoufalá touha po svobodě 

„Čekají na tebe…“

Ta slova se mi pořád míhala hlavou, i přes vynaloženou námahu ne a ne na ně zapomenout. Přesně jsem totiž věděla, co to znamená…

„Hned jsem tam, hned jsem tam,“ mumlala jsem si pro sebe, zatímco jsem upravovala věci na recepčním stolku. Byla to víceméně zbytečná činnost, protože moje puntičkářské já nesneslo nepořádek, ale alespoň to na chvíli zabavilo mé nepokojné myšlenky.

Měla jsem to vědět. Měla jsem s tím být již dávno smířená. Ale ačkoliv jsem se tak tvářila a zdatně udržovala statečnou masku, nebylo tomu tak. V hloubi duše jsem věděla, že i když mé srdce prahne po věčnosti a nesmírné, nikdy nepolevující kráse, rozum vždy trval na tom nepodléhat pošetilosti.

Které se mi měla stát osudnou.

Naposledy jsem usedla za psací stůl s počítačem. Pečlivě jsem prošla veškeré aktivity zdejšího rodu, které jsem měla na starost, nerada bych po sobě nechala rozdělanou práci. Alespoň tímhle jsem se jim mohla částečně odvděčit…

Když jsem dokončila, co bylo potřeba, dokončila jsem ještě pár věcí ohledně písemných záležitostí. Jakmile jsem odpověděla na poslední dopis, pečlivě jsem se rozhlédla kolem. Nikdo nebyl v dohledu ani v doslechu.

Přiběhla jsem k pultu, stále se otáčejíc. Teprve když jsem si byla jistá, že je vzduch čistý, vytáhla jsem zpoza stolu kabelku a z ní velkou žlutou obálku.

Naposledy jsem zkontrolovala správnost nadepsané adresy, vše naštěstí sedělo. V duchu jsem si trochu oddychla a obálka vložila mezi ty ostatní. Na pohled se jedna nelišila od druhé, opak byl však pravdou.

Postavila jsem se a několikrát se zhluboka nadechla. Už jsem to nemohla dále oddalovat, i kdybych sebevíc chtěla. Vládci dali rozkaz – a ten se musel bezpodmínečně splnit.

Pomalými kroky jsem se vydala jednou z mnoha chodeb. Osobě, která by zde byla poprvé, by se mohl celý hrad zdát jako labyrint. Ne však mně. Já tu rozhodně nebyla poprvé, za dobu svého působení zde jsem i přes nedostatek příležitostí stihla celé sídlo prozkoumat.

Přesně jsem věděla, kam a kudy mám jít.

Ještě jsem nebyla ani v půlce své cesty, když se dveře po levé straně otevřely a z pokoje vyšel vysoký černovlasý upír.

Felix.

„Ahoj, maličká,“ pozdravil mě přátelsky a usmál se na mě. Ráda bych mu úsměv oplatila, avšak obličejové svaly jsem měla tak ztuhlé, že to prostě nešlo.

„Kampak máš namířeno?“ zeptal se mě. Mírně jsem si odkašlala, nejistá si svou momentální schopností odpovědět. Po chvíli se mi to nakonec povedlo.

„Do Síně.“ Dvě slova. Jedna předložka a jedno podstatné jméno. Pouhá dvě slova – avšak stála více síly, než sebedelší souvětí.

„Už?!“ vyhrkl a ztěžka polkl. Z tónu jeho hlasu, který byl jaksi zvláštně zastřený, a z jeho překvapeného pohledu jsem poznala, že to nečekal. Věděl o tom, ale nečekal to – ne teď. A ne v nejbližší době.

Namáhavě jsem se nadechla. Tohle znamenalo definitivní konec mým bláhovým nadějím. Už jsem si nemohla nic nelhávat, pravda se přede mnou rozprostírala jako voda v oceánu.

„Dovol mi tě doprovodit,“ hlesl potichu Felix a nabídl mi ruku. Tentokrát jsem se zmohla na mírný úsměv. Jeho gesto mě potěšilo. Zaslechla jsem sice několik narážek, ale pokládala jsem to spíše jen za hradní šeptandu. Nikdy jsem tomu nevěřila…

Až teď.

Proč, proč právě nyní?

Chtělo se mi křičet. Vykřičet do světa nespravedlnost osudu. Vyřvat si hlasivky při té marné snaze o protest…

Ale nebylo to možné.

Přikývla jsem. Nic jiného mi nezbývalo. Nechtěla jsem být sama. Ne teď, když jsem si s definitivní platností vše uvědomila.

Náznaky. Srpen… Posunky. Tepna na krku… Detaily. Hladový výraz…

Zachvěla jsem se. Nebylo to ani tak zimou, na tu jsem si při pobytu zde stačila zvyknout, spíše náhlým poznáním.

Nikdy nehodlali mé přání splnit…

Nevýznamný člověk, jakých je na světě spousta. Ano, přesně to jsem pro ně byla. Nadále se mnou však nepočítali…

Došli jsme k mohutným, bohatě vyřezávaným dveřím. Byly mi až důvěrně známé, hned první den tady jsem měla to potěšení. Jako by to bylo včera…

„Gianno, drahoušku!“ Ticho panující v rozlehlém sále po rozevření dveří naplnil náhlý radostný výkřik. Na chvíli jsem zavřela oči, ale hned jsem je zase otevřela. Mírně jsem se pootočila, abych viděla na muže, který mi stál věrně po boku.

Vpila jsem se pohledem do toho jeho. Ta krvavá červeň mi už nenaháněla strach, pokládala jsem to již za samozřejmé.

Nenadálá něžnost v těch rudých studánkách patřila mé osobě. Při tom pomyšlení se mi zatetelilo srdce, následně mě však u něj píchlo.

Co jsme mohli mít, ale míti nebudeme…

Aro, autor onoho výkřiku při našem příchodu, došel až k nám. Nebral na vědomí, že tohle byla soukromá chvíle, do které neměl nikdo právo zasahovat, jeho sebestředná povaha opět vyplula na povrch.

„Rád tě zase vidím, má milá,“ oznámil mi, avšak v jeho hlase nebyla ani stopa po upřímnosti. Poprvé za celou dobu, co jsem v tomhle hradě pracovala, jsem se mu podívala zhluboka do očí.

Viděla jsem touhu. Touhu po krvi…

Chtěla jsem utéct. Vzít nohy na ramena. Překonat výkon všech maratonců, jen abych byla od něj co nejdále…

Vmžiku stál těsně u mě. Chytil mě drsně za ramena a pomalu se začal sklánět. Nejspíš zachytil tu špatně skrývanou prosbu v mých očích, viděl v těch zelených tůních přání být svobodná…

Přesně to jsem v tu chvíli chtěla. Zachvátil mě zvláštní a velmi silný pocit, o kterém jsem však věděla, že nedojde naplnění.

Zoufalá touha po svobodě…

„Je čas, má drahá…“



Věnováno Bubulience - za všechno, co pro mě dělá...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zoufalá touha po svobodě :

 1 2   Další »
15. Deedee
05.03.2013 [1:01]

DeedeeTo bylo perfektní. Nemám slov a jsem ohromena. Tématem, stylem, prostě vším Emoticon Emoticon Emoticon

14. mea
16.12.2012 [21:09]

No jednoduse nadhera!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.09.2012 [19:58]

VeubellaPáni! To bylo dokonalé! Vážně moc krásná povídka. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.09.2012 [11:30]

vilinkaTak nějak jsem se k tomu konečně dostala.. Po pravdě, o Gianně nečtu. Neměla jsem nikdy o ní nějaký větší zájem, ale tohle jsem si přečetla. Možná kvůli tomu, kdo to napsal? Emoticon Emoticon Jo, taky na tom něco bude... Emoticon
Každopádně toho nelituju. Bylo to opravdu moc krásné, jako všechny tvé povídky. Emoticon A nakonec mi bylo Gianny i líto. Chudák holka si kdysi myslela, že by mohla být upírkou. Úžasné, nevím co víc k tomu říct... Emoticon Emoticon Emoticon

02.09.2012 [21:56]

Agule99úžasný! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Promiň, ale nemám slov! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. belle
02.09.2012 [20:49]

bellevýborné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.09.2012 [19:12]

kajka007Zlato, mám malý dotaz... Proč jsi mi o té povídce neřekla? Dokážeš si představit, jak bych mohla být sama na sebe naštvaná, kdybych si toho náhodou nevšimla? No nic, jen malá prosba, příště bych ráda o novinkách tvého psaní ráda věděla. Emoticon
Ta povídka byla naprosto... dokonalá. Pro mě už jen tím, že jsem o osudu Gianny už několikrát přemýšlela. A dle mého jsi naprosto krásně vystihla pocit někoho, kdo jde na smrt. Prostě jsi to popsala prostě geniálně.
A Felix? To bylo naprosto trefné, vůbec mě tohle spojení nepřekvapilo, i když bych jej sama vymyslet nedokázala.
A ten konec, přesně jsem věděla, že to zakončíš nějak takhle. Nějakou takovou tou silnou větou, pře které všichni zalapají po dechu. Přesně tvůj styl. Emoticon
(Už tě nějakej pátek znám.)
Jednoduše máš můj obdiv. Já bych takovou jednorázovku nikdy nesesmolila. Jsi šikula! Emoticon

8. winna
01.09.2012 [16:23]

originální a velmi dobře napsané, až mi jí bylo líto. Normálně jsem ji moc nemusela, ale takhle... aj aj.. je mi jí tak líto

01.09.2012 [15:35]

kiki1To bylo nádherný Emoticon Tolik pocitů... prostě úžasné Emoticon Emoticon

6. Anne
31.08.2012 [22:02]

bylo to krásný ale slib mi že napíšeš ještě něco kde bude co nechala v tý obálce

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!