Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Život je jako bonboniéra - nikdy nevíš, co okusíš 2. část

Strange - Já kůň - Akkisek

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Život je jako bonboniéra - nikdy nevíš, co okusíš 2. částPokračování 1. části, kdy se rodina dozvěděla o nemoci Renée.

11.08.2013 (16:15) • Kissek • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1304×

2. část

„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí Edward, když se neočekávaně ocitl v jejím okně. Dělával to tak každý den, kam až její paměť sahá.

„Nevím, zase jsem ji slyšela. Říkala, to co pokaždé, ale dnes to bylo jasnější.“ Z pusy jí utekl tichý vzlyk a hořká slza stekla po tváři, až se elegantně vpila do hedvábného povlečení.

„Vstaň, pomačkáš si šaty,“ řekl a pomohl jí. Otočil ji k sobě a políbil na čelo. Mluvil s ní něžně, protože tyto chvíle zažíval zhruba před sto lety. Tenkrát zemřeli oba jeho rodiče. Co však zmůže nad ztrátou milovaného? Dávno se naučil, že stačí mlčet, v tomhle případě jsou slova útěchy zbytečná.
Jednou rukou ji pořád objímal a druhou pomalu rozepínal zip na černých sametových šatech.

„Dnes je to přesně rok, tak proč mi přijde, jako by to bylo včera?“ zeptala se spíš sama sebe než jeho. 
Pořád nemohla uvěřit, že s ní mluví, se svou matkou, s Renée. 

Každý den chodila na hřbitov k jejímu náhrobku a povídala si s ní, někdy i několik hodin. Lidem, kteří chodili okolo, to přišlo normální. Každý promlouvá ke svému blízkému, i když už mezi námi není, ale nikomu nikdo neodpověděl… jen Belle ano.  Netušila příčinu toho všeho, ale byla ráda, že svou matku neztratila úplně. Svěřila se o tom jen Edwardovi. Uvěřil by jí někdo, kromě něho, nadpřirozené bytosti? Věděla to, a ani neměla tu potřebu svěřovat se někomu dalšímu. Není přeci blázen. 

„Proč ji slyším? Co je se mnou špatně?“ Nebo že bych opravdu blázen byla? Zešílela jsem? Pomyslela si.

„To je ta samá otázka, jako ‚Proč já neslyším tvé myšlenky?’,“ odpověděl jí Edward s nepatrným úsměvem.

„Máš pravdu, měla bych být vděčná.“ Nevědomky se usmál a svalil se s ní na postel. Dlouhou chladnou rukou hladil její vlasy ledabyle stažené do culíku. Pohrával si s pramínky, kterým se nějakým způsobem podařilo uniknout. Mohl by to dělat celou věčnost. Dívat se, jak se její lokny natahují, když zatahá za konec a jak se vrací do své původní spirály, když jej pustí. Bylo to fascinující.

„Miluji Tě,“ zašeptal tiše.

Zahřálo ji u srdce. Je to malé zpestření dnešního chmurného dne. Přisunula se k němu blíž a doufala, že do dveří nevkročí Charlie. Políbila ho na rty a oddávala se polibku.  Ale i přes náhlý příval vášně cítila, že ji půlka chybí. 
Tolik se jí stýskalo po maminčině otevřené náruči, usměvavé tváři.  Smíchu, při kterém neustále a neúmyslně chrochtala, po jejich očích, které se vždy rozzářili, když ji Charlie šeptal zamilovaná slůvka. Stýskalo se jí po celé její bytosti, kterou už jí nikdo nevrátí.

„Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co okusíš,“ říkávala Renée.

Tato věta vždy v Belle vyvolala spoustu otázek, na které nikdy nedokázala odpovědět. Věděla, že to, co Renée neustále opakovala, byla pravda, ale nikdy netušila, co okusí tentokrát.  Jemnou mléčnou čokoládu nebo hořkou jako grep. Karamel, či snad oříšek?

Jednou se jí zeptala: „Mami, jak je tohle všechno možné?“

A ona na to: „Nevím broučku. Lidé, co tu jsou se mnou, říkají, že jsme v modrém horizontě mezi nebem a zemí. Že jsme uvězněni v našem malém perfektním světě. Avšak perfektní je jen zřídka.  Každou noc se mi zdá stejný sen… Pocit vlhkých očí, křik bolesti, který nikdo neslyší. Zvuk mého tlukoucího srdce. Jako kladivo na železo. A slyším, jak mě volají hlasy mrtvých. Chci je následovat a najít cestu ven. Ale vždy dojdu ke stejným dveřím. A mám strach. Vím, že kdybych tam vešla, už bych nikdy nevyšla ven a neslyšela tvůj hlas.“

To jí jako vysvětlení stačilo, už víc slyšet nechtěla. Věděla, že jednou přijde ten čas, kdy její duše odejde. Kdy se rozhodne vejít do těch dveří. A až ten čas přijde, už nebude plakat. Bude šťastná, že její milovaná matka konečně našla klid pro svou duši.

 

 

„Co se děje?“ zeptal se Mason, když si k ní váhavě přisedl.

„Bella mi dělá starosti. Moje smrt ji hodně vzala.“ Mason na ni pohlédl a soucítil s ní. Kdysi ztratil Rose, která ho stejně nikdy nemilovala. Měla svého Dimitrije. Není to sice totéž, jako ztratit dceru, ale srdce bolí stejně.
Mason byl její nejlepší přítel v tom dokonalém vězení. Pomáhal jí, radil jí, nahrazoval syna, kterého nikdy neměla.

Sevřela v dlani dopis, který pro ni Charlie kdysi napsal… 
  Kdybych měl jen hodinu lásky. Jen hodinu lásky na téhle Zemi. Kdyby to bylo vše, co mám. Dal bych svou lásku tobě. Charlie

„Jak se odtud dostanu?“ ptala se Renée mezi vzlyky.

„Na to přijde každý sám.“ 

 

 

„Mami? Už dlouho ti chci něco říct.“ Bella se na chvíli odmlčela. Přemýšlela, jestli by jí to měla říct. Přeci jenom, komu jinému by se mohla svěřit, když ne své matce? Vychovala ji a naučila žít.

„Jsem těhotná,“ vydechla.

Čekala to. Věděla, že to jednoho dne přijde. Její dcera je sice ještě mladá, ale je po matce. Byla to přeci ona, kdo v jejím věku seděl s Charliem u kuchyňského stolu a přemýšlel co dál. Nechat, nebo nenechat? Kdyby se rozhodla proti, neměla by ji.

„To je skvělé, zlato.“

„Bojím se,“ rozvzlykala se.

„Neboj se, ty to zvládneš. Vím, že ho budeš milovat tak, jako já miluji Tebe.“ Později dodala. „Je čas.“

‚Je čas‘ – Bella věděla, co to znamená.
„Sbohem, mami,“ zašeptala a uronila slzu pro svou matku.

 

Největší dárek, který můžete někomu dát, je váš čas. Protože když někomu darujete čas, darujete mu kousek života, který už nevrátíte. Ona mi darovala život. Je čas darovat svůj čas dál. 

 

 

 

Autor: Kissek, v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život je jako bonboniéra - nikdy nevíš, co okusíš 2. část:

 1
3. hela1007
23.08.2013 [20:08]

krásné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Jana
11.08.2013 [16:32]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Roxana
11.08.2013 [12:44]

RoxanaAhoj,

článek jsem Ti opravila:
* v nadpisu jsi měla malou chybičku; /2.část/ -> /2. část/;
* překlepy;
* mezery;
* sem tam Ti ujela přímá řeč;

Příště si dávej, prosím, pozor.
Děkuji... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře