Život Alice než se stala upírem a nic si z dřívějšího života nepamatovala...
29.11.2009 (11:40) • Kimberly • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2215×
Život ve tmě
Ani nevím co je za rok strašně dlouho už žiji tady ani nevím kde to místo leží. Poslední co si pamatuji z mého života než mě zavřeli tady, je Anglie roku 1896 a také že se jmenuji Alice. Nevím kolik let od tehdejška uplynulo ale bylo mi 14 let. Jsem zavřená tady ve tmě. Mám tolik času na přemýšlení. Nejspíš jsem slepá že je taková tma a nebo tu není světlo. Najíst nám tu dávají třikrát týdně, trpím strašným hladem. Nechápu jak to mohou lidem dělat a co na mě bylo tak odlišného, pouze jsem viděla věci které se měli stát. Chtěli mě upálit, ale jelikož mi bylo 14 odsoudily mě do uvržení do tmy. Přemýšlím jak bych se zde mohla zabít, přemýšlím o tom pořád a neustále.
Dnes poprvé mě vyvedli na slunce. Přišel jsi pro mě Eleazar Volturi. Divné jméno, ale říkal mi že se nemám bát že mě vysvobodí z té tmy. A já mu začala pomalinku důvěřovat. Odvezl si mě do Itálie. Byl rok 1900, mě je 18, byla jsem tam zavřená celé čtyři roky. Br… při té představě že jsem promarnila čtyři nejlepší roky svého života se mi zase chtělo umřít. Při cestě do Itálie jsem se pokusila už dvanáctkrát zabít. A jelikož se mi to nepovedlo zkusím to teď znovu. Pluly jsme na lodi do Itálie. Do nějakého města s jménem Voltera. Stoupla jsem si na příď lodě a chtěla skočit. Wow … to byl pocit tam jen tak stát a nechat se ovívat větrem. Pocit kvůli kterému by stálo za to žít …
Najednou jsem slezla z přídi a věděla jsem přesně proč se mi chce žít. O smrti jsem přemýšlela celé čtyři roky a teď si chci užít život který mi Eleazar pomohl získat. Do konce plavby než jsme připluli do Benátek jsem na přídi té lodi trávila svůj veškerý čas a uvažovala co bych chtěla. Najednou jsem se chtěla vdávat. Chtěla jsem mít děti a chtěla jsem mýt velký dům se služkami. Nevím co se ve mně pohlo, ale měla jsem takovou chuť čít, že nechápu jak jsem někdy mohla chtít umřít a jak jsem někdy mohla přemýšlet o smrti. Teď mi připadalo tak směšné že jsem byla tak morbidní a zkoušela se tolikrát zabít. Musela jsem se sama sobě smát. Eleazar viděl ve mně tu změnu.
„Možná by sis Alice mohla koupit nějaké oblečení. Co říkáš?“
„Ty bys mi to dovolil? Eleazare?“
„No ovšem Alice, přece nemůžeš po Benátkách chodit v tomhle oblečení!“
„Díky Eleazare.“
„Kde chceš začít? Co třeba Chanell?“
„Děláš si ze mě srandu? Chanell. Oh to snad není možné!“ vypískla jsem a vydala se do obchodu. Koupila jsem si troje šaty jedny celé černé, jedny červené a jedny modré které jsem si hned oblékla.Eleazar málem spadnul když mě viděl vycházet z obchodu.
Za tři dny jsme dojeli do Voltery. Eleazar řekl ať se převléknu do těch karmínově červených šatů. Poslechla jsem a převlékla se. Potom mě Eleazar vedl dlouhatánskou chodbou do velikánské místnosti plné krásných bledých lidí.
„Dobrý den Aro. Tady je. To je Alice.“ řekl Eleazar tomu blonďatému pánovi.
„Ahoj Alice, jak se dnes máš?“
„Mám se dobře, pane.“ odpověděla jsem.
„Říkej mi Aro, pojď sem a podej mi svou ruku.“ řekl a já uposlechla. Podala jsem mu svou ruku a ten se jí dotknul a zavřel oči všichni ho sledovali i já se zaujetím sledovala co to dělá. Poté oči otevřel.
„Eleazare, nezklamal jsi.“řekl mu Aro.
„Alice chceš se přidat k nám?“zeptal se mě. Pohlédla jsem na Eleazara a ten přikývnul.
„Ano pane. Velmi ráda se k vám přidám.“řekla jsem.
Šli jsme s Eleazare do mého nového pokoje a v ten moment jsem měla vidění. Klesla jsem na kolena a zavřela instinktivně oči. Viděla jsem člověka ne nebyl to člověk byl to upír! Všichni tady byli upíři. Kousnul mě a já se probudila. Potom vidění jsem otevřela oči.
„Co je ti Alice, co se stalo?“
„Ale nic Eleazare, měla jsem vidění. Možná si o mě budeš myslet že jsem divná, ale je to tak doopravdy jsem měla vidění.“řekla jsem mu.
„Já ti věřím, ale co jsi viděla?“ byl až moc zvědavý.
„Naši svatbu.“zalhala jsem. Koukal na mě vyvedený z míry a já to moc dobře věděla.
„Mohu se jít projít Eleazare?“ zeptala jsem se.
„Ovšem jen běž, neztrať se.“ neztratím řekla jsem a zmizela. Šikovně jsem si pod kabát schovala šaty a utekla z voltery pryč. Půjčila jsem si auto. A odjela věděla jsem někde v podvědomí že by mě mohli rychle najít. A tak jsem se zastavila až v Benátkách a odtamtud jsem se lodí dopravila do Ameriky. Přijela jsem do Los Angele. Tam jsem si našla práci v kabaretu jako zpěvačka. Byla jsem tam asi tak dva měsíce. A potom jeden večer jsem v obecenstvu uviděla toho upíra z mého vidění. Dozpívala jsem, vzala si peníze a utekla. Odjela jsem do Las Vegas kde jsem působila jako tanečnice a zpěvačka necelé tři měsíce než jsem ho tam uviděla znova. Potom jsem vystřídala mnoho dalších měst v Americe. Nakonec jsem náhodou narazila v brazilském pralese na Eleazara.
„Eleazare, promiň prosím zachraň mě někdo mě sleduje.“
„Bohužel, je mi líto. Mám rozkaz od Ara¨, musím tě změnit.“ Řekl potom mě přitáhnul k sobě a kousnul mě do krku… když jsem se po několikati dnech pálení celého těla otevřela oči ležela v džungli na zemi. Nepamatovala jsem si nic z mého předchozího života, jen jsem si uvědomovala že jsem upír že ten co mě kousnul musel být tady upír…
Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Žít život ve tmě...:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!