Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Začátek konce 1. část

ddvx

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Čtu hodně povídek od hodně autorů a u většiny si všímám alespoň jedné jednodílné povídky. Tak jsem se tedy o to pokusila i já. Jen s tím rozdílem, že to bude asi na několik čístí. Asi 2 nebo 3. Tohle je něco jako úvodní část. Jedná se o klasickou tématiku. Edward odchází od Belly. Přeji pěkné čtení. Vaše barushQa.

11.11.2010 (15:30) • barushQa • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1186×

1. část

 

Přišla jsem domů, sedla si na mou postel a zamyšleně se dívala do země. Přemýšlela jsem nad tím, co se to poslední dobou děje s mým Edwardem. Tím, který se usmíval, i když by se mělo zabíjet. Ten, co se mnou trávil každičkou chvíli mého doposud krátkého života. Byl mou jiskrou ve tmě, teplem v zimě a lékem v nemoci. Ale teď? Co se to s ním jen děje. Už to není ten starý Edward. Tenhle byl jiný. Byl mi pořád cizejší a cizejší. Jako by naše silné ocelové pouto zřídlo na nitky a drželo se z posledních sil. Dlouho se však neudrží. Cítím to.

Z mého přemýšlení nad chmurnými myšlenkami mě vytrhl zvonek. Neochotně jsem se zvedla a pomalu sešla schody do předsíně. Byla jsem zvědavá, kdo mě to zrovna ruší. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře. Nálada se mi najednou zvedla. Byl to Edward. To je poprvé za tenhle měsíc. Od té nehody s Jasperem se mi snažil více méně vyhýbat. Bál se, že jsem se Jaspera vylekala a mohla se začít bát i jeho. Opravdu musel být velmi naivní. Na upíra určitě. Jak jsem ale ráda, že tu stojí. Snad se všechno vrátí do starých časů a my budeme opět šťastni. Mělo to v tento moment ale háček. Zatímco já měla na tváři úsměv, Edward se tvářil smutně. Měl v obličeji bolest. Vylekalo mě to.

„Ahoj Bello,“ prolomil ticho. Jeho hlas zněl tak tvrdě. Jako by byl bez citu.

„Ahoj,“ zašeptala jsem. On to určitě slyšel. Byla jsem trochu zaskočená jeho tónem hlasu.

Chvíli bylo ticho. Bylo to obvyklé. Většinu času, co jsem trávila s Edwardem v mém či jeho pokoji, jsme jen tak promlčeli a užívali si přítomnost druhého. Teď to ale nebylo příjemné ticho.

„Chtěl bych si s tebou promluvit,“ díval se mi zpříma do očí, ale já ucukla. Vždy jsem jeho pohled opětovala a dokonce ho i vyhledávala. Dnes ale ne. Bolelo mě to. A to jsem ani netušila, co mě brzy čeká.

„Já s tebou taky. Tak pojď dál,“ pobídla jsem ho rukou, aby vešel. On ale záporně zatočil hlavou. Tímhle gestem mě hodně znejistil.

„A kde si chceš promluvit?“ otázala jsem se.

„Nechceš se projít?“ nadhodil jen tak. Už jsem to pochopila. Asi se bude lépe cítit venku. Budu se muset asi přizpůsobit. A tak jsem kývla a nazula si tenisky. Zabouchla za sebou dveře a vyběhla ven. Chtěla jsem se ho zeptat, kam půjdeme, ale nemělo to asi cenu. Edward už stál ode mě asi třicet metrů. Měl namířeno na lesní cestu. Vydala jsem se rychlou chůzí k němu, protože pomalou chůzí by to trvalo dlouho a při běhu mi hrozí, že vyjde navenek má nešikovnost a já bych zakopla.

Když jsem byla už u něj, tak si mě prohlížel. Připadala jsem si jako pod rentgenem. Nejdřív se mi díval do obličeje, jako by se mi snažil nabourat do myšlenek, ale jak usuzuji, tak asi neúspěšně. Přesunul se na mé ruce. Chvíli se mi zdálo, že by mě za ně chtěl chytnout, ale potom se najednou stáhl. Povzdechl si a začal.

„Je mi moc líto, co se stalo…,“ chtěl pokračovat, ale já ho vyrušila. Protože už s tím zase začínal.

„Já nechci, aby ti to bylo líto. Snad jsem ti několikrát říkala, že to s Jasperem nic a znova opakuji nic nebylo,“ zdůraznila jsem Jasperovo jméno.

„Bello. Já nemyslím Jaspera a události tvého večírku k narozeninám,“ řekl. Co tedy myslí?

„Nerozumím ti,“ vykoktala jsem.

„Ani bys nemohla. Za to mohu já. Nemělo se to vůbec stát. Neměl jsem ti nikdy zkřížit cestu. Kdybych neexistoval, nikdy bys nebyla napadena Jamesem. Nemusela by ses teď strachovat, jestli si na tebe nevzpomene Victoria. A nemuselo ti hrozit nebezpečí ze strany Volturiových v podobě proměny a smrti.“

Bylo vidět, že slova proměna a smrt mu z úst šla hůře.

„Co tím chceš naznačit? Neber vinu na sebe,“ pokárala jsem ho.

„Ach Bello. Nesnaž se mě ospravedlnit. Jsem vinný. Nejlepší bude, když bych to tady ukončil.“ Jeho slova mě udeřila jako blesk. Ukončil. Mluví o tom, jako o nějaké hře! Ukončit? Počkat. To nemyslel, doufám, vážně. Myslel. Jeho obličej to říkal.

„Nemůžeš jen tak říct, že to ukončíš! Nesmíš mě opustit. Já tě miluji!“ zakřičela jsem. Byla jsem vyvedená z míry. S ním to ale vůbec nehlo.

„Bello. V mé předlouhé věčnosti pro mě znamenáš moc. Jsi pro mě nejdůležitější člověk a bytost ve vesmíru. Ale musím jít. Neboj. Slibuji ti, že…,“ větu nechal doznít v tichu. Všiml si asi mého obličeje, který se snažil zadržet slzy, deroucí se na povrch.

„Co mi slibuješ?“ zajíkala jsem se.

„Slibuji ti, že to bude, jako bych nikdy neexistoval,“ ztrápeně se usmál. Divím se, že mu to v takovéto situaci vůbec jde. Ta věta mě hodně zabolela u srdce.

„Nemůže to být, jako by jsi nikdy neexistoval, protože jsi existoval a existuješ. Vždy budeš žít v mých myšlenkách a srdci,“ ohradila jsem se. Edward ztrácel jistotu v obličeji. Vypadalo to, jako by vedl vnitřní boj. Rozhodoval se co říct. Ten ale vytasil eso.

„Už tě nemiluji Bello,“ zašeptal. Znělo to, ale jako by to přímo křičel. Nemohla jsem tomu uvěřit. Moje tvář ztuhla. Začala se mi točit hlava a bylo mi mdlo. To nemůže být pravda. Pokud ale ano, tak mi to mohl říct hned a ne si se mnou jen tak hrát.

„Tak když je to takhle, tak tedy sbohem,“ odpověděla jsem suverénním hlasem. Zdálo se, že ho to zaskočilo.

„Sbohem,“ řekl a přistoupil ke mně. Svými ledovými dlaněmi vzal na posledy moji tvář. Sklonil se a políbil mě na čelo. Nadechl se mých vlasů a hned odstoupil. Než jsem stačila cokoliv říct, už tu nebyl. Bylo, to jako by náhle zmizelo něco co jsem hrozně milovala. A taky to tak bylo. Stalo se to všechno dnes tak rychle. Nic jsem nestačila vstřebat. Co ale teď, když není kvůli čemu žít?

Pokračování příště…

Autor: barushQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Začátek konce 1. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře