Tohle je moje jednorázová povídka. Je krátká a je o tom, jak to s Jane a Alecem začalo. Je to jen můj výmysl, jak si to asi tak trochu představuju já:) Taky je to moje první pořádná (ale krátká:D) povídka. Tak čtěte...a taky komentujte:) Moc mě zajímá váš názor..:)
05.03.2009 (21:40) • Denda • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2909×
Utíkali jsme lesem a za námi jako lavina se řítil oranžový a teplý proud světla. Bylo slyšet mnoho různých hlasů, které se přes sebe kryly, ale my se jen snažili se odsud dostat.Byli jsme samá odřenina, boule a modřina, ale museli jsme vydržet, jinak nás čeká strašný konec. Běžela jsem, jak nejvíc to šlo. Ani jsem se pořádně nekoukala na cestu, takže jsem i párkrát spadla. Otočila jsem se, abych mohla zkontrolovat, kde je bratr - dvojče.
,,Jane tudy!“ ozvalo se kdesi z temnoty.
,,Alecu? Alecu, kde jsi?“ šla jsem podle hlasu za ním, zatímco oranžová lavina se blížila.
,,Tady. Jane nelekni se,“ zmateně jsem se rozhlídla a něco mě popadlo za nohy a stáhlo dolů pod křoví. Nevykřikla jsem, i když jsem měla namále, ale za to jsem se pěkně poškrábala o trny v tom křoví a různé malé větvičky, ale jelikož už tak jsem byla hodně poškrábaná, tak ani nebylo vidět, že by něco přibylo.
,,Teď musíme být zticha a doufat, že nás nenajdou,“ řekl Alec a já jsem ho chytla za ruku. Pevně mi ji sevřel a přitáhl si mě k sobě.
,,Neboj se,“ zašeptal a pak jsme jen poslouchali, jak se k nám blíží kroky a proud světla z pochodní. Když byli skoro u nás zaslechli jsme plno hlasů a viděli moc párů nohou, jak běhají kolem nás.
,,Musí tu někde být!! Musíme je chytit dřív, než budou to čarodějnictví roznášet dál!“ zavrčel jeden hlas blízko nás. Přitiskli jsme se s Alecem k sobě a nevydali ze sebe hlásku. Je nám teprve 13 a život máme před sebou, kdežto ostatní si to nemyslí. Ani nevím, proč nás prohlásili, že provozujeme čarodějnictví, ale rozhodně z toho teď jsou problémy.
,,Prohledejte všechno! Nesmí nám utéct!“ ozval se další zlověstný hlas blízko nás až jsme se lekli. Dupání nohou trvalo strašně dlouho a my byli strašně unavení, ale nesměli jsme usnout. To by byl náš konec.
Když dupání ustalo, hlasy se oddálily až nebyly slyšet a hořící pochodně nebyly vidět, vylezli jsme ze skrýše a šli jsme pomalu po cestě na druhou stranu než utíkali lidé, kteří nás chtěli upálit. Našli jsme stodolu, která vypadala velmi opuštěně a tak jsme tam vlezli, že se na chvilku prospíme.
,,Jane jdi si lehnout. Budu hlídat, kdyby se blížili lidé z vesnice, abychom mohli ještě utéct, pak se vystřídáme,“řekl Alec a zastavil se před stodolou. Přikývla jsem a vešla jsem dovnitř. Všude byla sláma a nic jiného. Lehla jsem si na slámu a v okamžiku jsem usnula.
Křik! To mě probudilo. Vytrhla jsem se ze spánku a zamžourala očima kolem sebe, než jsem si uvědomila, že jsme sem s Alecem došli. Alec! Vyskočila jsem a jak nejrychleji to šlo jsem se snažila dostat ke dveřím stodoly. Přes ty hroudy slámy to šlo špatně, ale když jsem se ke dveřím dostala a otevřela jsem je, tak jsem neviděla nic, protože mě do očí udeřilo slunce, ale pak jsem viděla dvě věci naráz. Aleca na zemi v křečích a bolestech. Přímo řval bolestí. A nad ním se skláněla postava v kápi.
,,Co chcete, kdo jste?!“ vykřikla jsem a popadla vidle, které naštěstí byly hned vedle mě. ,,Jděte od něj dál!“ namířila jsem vidle na postavu v kápi. Postava se ke mně otočila. Neviděla jsem jí do obličeje, ale pořád jsem na ní mířila vidlemi. Podívala jsem se na Aleca a všimla si ještě malé drobnosti. U hlavy měl loužičku krve.
,,Co jste mu provedl?!“ zakřičela jsem.
,,Jsem Aro. Jane…Já vím, že po vás jdou místní lidé a přišel jsem vás z toho vysvobodit. Alec bude v pořádku. Ničeho se nemusíš bát,“mluvil klidným mužským hlasem, ale zaskočilo mě odkud zná naše jména.
,,Nevěřím vám,“stále jsem svírala vidle a mluvila hlasitě.
,,Pomůžu vám oběma dostat se z tohohle pekla a pak už od lidí budete mít klid. To ti můžu slíbit,“ promluvil klidně Aro. Alec se mezitím pořád svíjel v křečích a křičel. Nedalo mi to a hodila jsem po něm ty vidle a přiběhla k Alecovi. Koutkem oka jsem si všimla, že vidle se do Ara nezabodly, ale že se otupily a spadly na zem. Otočila jsem se zpátky sedíc vedle bratra, který křičel bolestí a vykulila jsem oči.
,,Jen vám chci pomoct,“ naklonil se ke mně a i přes to, že jsem s křikem řvala, aby mě nechal být a bránila jsem se, ucítila jsem, jak mě svírají jeho ledové pevné ruce a jeho ledová ústa, jak se přitiskly na můj krk a jeho zuby mi zajely hluboko do krku. Pak jsem ucítila oheň. Všude v těle byl oheň a zaslechla jsem se, jak křičím bolestmi. Stejnými bolestmi jakými právě procházel Alec.
Autor: Denda, v rubrice: FanFiction jednodílné

Diskuse pro článek Začátek Jane a Aleca:
Wow to je nádherné škoda že není pokračování :/ ale jinak mocinky pěkné
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!