Většina z vás, kdo četl Krátký druhý život Bree Tannerové, doufá, že Diego přežil. Já v to doufám také, ale napadlo mě - proč nezkusit změnu?
Tato jednorázovka pojednává o posledním rozhovoru Rileyho a Diega. O jeho smrti a pravém významu věty: Sejdeme se za tři dny.
09.01.2011 (16:00) • BreeTanner • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 2581×
„Jdi svou vlastní cestou, Diego. Bree to zvládne. Je chytrá. Vím to,“ řekl Riley.
Možná opravdu není tak špatný, možná mu ona nic o tom, co chystá, neřekla. Ale na druhou stranu… musela mu to říct dnes. Jinak by se oba před temnými plášti nechovali jako že ví vše. I Riley. Ale proč nic neřekl nám?
„Ne, Riley, nepůjdu, dokud mi neřekneš všechno, co víš. Co ti řekla? Kdo to vlastně je?“ zeptal jsem se.
„Diego,“ pousmál se a já viděl, že v jeho výrazu je něco jako lítost, nebo… omluva, „já vím, že jsi mě sledoval. I Bree. Cítil jsem váš pach. Chápu, že chceš vědět co nejvíc, ale já jí dal slib. Slíbil jsem jí, že vám nic neřeknu.“
„Neříkal jsi snad, že jsem tvůj nejlepší přítel?“ zeptal jsem se.
„To jsi, i nejvěrnější, ale to neznamená, že…“
„Tak mi to řekni,“ naléhal jsem.
Kam pošle moji Bree? Kam?
Riley kousek poodešel a podíval se do prázdna. „Diego, sám víš, že tu nejsme sami. Je tu ještě jeden klan. Nejsou novorození, ale jsou silní a jsou vychytralí a mají… schopnosti,“ řekl.
„Schopnosti?“ zeptal jsem se a dělal, že jsem o tom nikdy neslyšel, přestože jsem o tom dávno věděl.
Fred má schopnost. Mluvil jsem o tom i s Bree. Raoul má schopnost. Superdebilitu, jak řekla Bree. Pousmál jsem se, když jsem si na ni vzpomněl.
„Čtení myšlenek, vidění budoucnosti… vnímání a ovládání cizích emocí. To jsou schopnosti, které oni mají. Říkají si Cullenovi,“ odpověděl mi Riley.
„Temné pláště, to byli oni? Cullenovi?“ zeptal jsem se.
„Ne. Ona, Viktoria, jim říká Volturiovi. Prý jsou něco jako královská rodina. A myslím, že také s Cullenovými nesdílí zrovna přátelské vztahy.“
„Takže, co bude, Riley? Válka? Válka s Cullenovými?“ zeptal jsem se nedočkavě.
Nemám rád, když se někdo vyhýbá jádru konverzace. A zvlášť to nemám rád u Rileyho Bierse. U té prohnané krysy, co se támhle v chatce líbá s někým, kdo nás vede do války a neřekne nám to, a tady se skoro klepe strachy, když o ní jen mluví!
„Myslím, že ano. Řekla, že jinak to nejde. Volturiovi nám řekli, že se máme modlit, abychom vyhráli. Protože pokud ne… budeme zničeni jimi. Volturovými. Diego, sakra, vždyť jsi to sám slyšel,“ řekl Riley.
„Proč jde Bree do války?“ zeptal jsem se.
„Protože proto byla stvořena,“ odpověděl.
„A já snad ne?“ zamračil jsem se.
Riley se škodolibě usmál. „Tebe by byla moc velká škoda.“
Měl jsem chuť po něm skočit a roztrhat ho na kusy. Řekl to tak, jako by si byl jistý, že tu válku prohrajeme a všichni umřeme!
„Nech ji jít, slyšíš?! Nech ji jít, Riley, ty necitelná, prohnaná, bídná kryso, slyšíš mě?“ zařval jsem na něj rozzuřeně.
„Jak že jsi mi to řekl, Diego?! Jak?!“ zavrčel, ale já náhle zaslechl jiný hlas.
Zvonivý, čistý a jasný. Hlas, který patřil ženě.
„Tohohle nerváka chráníš, Riley? Oh, nehorázně jsi mě zklamal! Neřekla bych do tebe, že budeš chránit takovýhle hadr! K čemu sis myslel, že by nám asi tak mohl být dobrý?“ zeptala se ta žena.
Riley zahanbeně ustoupil stranou a já měl možnost pohlédnout do její tváře. Zrzavé vlasy, jenž se jí kroutily do spirálek, jí splývaly někam po ramena. Pozorovala mě červenýma očima, v tváři měla tvrdé rysy, bez špetky soucitu. Vášnivě políbila Rileyho na rty – ušklíbl jsem se – a zašeptala mu, že ho miluje. Potom se podívala na mne.
„Ty budeš Diego, Diego Bolger. Riley mi o tobě vyprávěl. Říkal, jak jsi chytrý a čestný. Vždy jsem tě toužila poznat. Teď, když se můj sen konečně splnil, jsem zklamána. Riley tě přecenil. Oh, jak blízko jsi smrti!“
Přistoupila až ke mně a vzala mě za krk. Bylo mi jasné, co chce udělat. Nebránil jsem se, nemělo by to cenu.
„Možná bys chtěl předat poslední zprávu své milované, až se setkáte za tři dny v říši mrtvých! Bree Tannerové!“ dodala.
Naštvaně jsem s sebou škubnul.
„Riley, vyřiď Bree, že jsem vymyslel ten pozdrav. Ukážu jí ho za tři dny, až se setkáme,“ řekl jsem smutně.
Nic dalšího jsem říct nepotřeboval.
Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Diskuse pro článek Za tři dny se opět shledáme, má drahá Bree:
Bree a Diega naozaj zbožňujem a poviedka bola naozaj skvelá, ale vadilo mi na nej, že tam bolo veľa uvádzacích viet, ale inak super
Tohle je tak smutné, ale zároveň tak skvělé. Upřímně Bree byla jedna z mých nejoblíbenějších postav a je to vážně smutné jaký pro ni Stephanie naplánovala konec. Chápu nezapadala tam, ale stejně ji mohla nechat žít
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!