Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » What if...

04.10.2010 (16:00) • TwoFaceLady • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1461×

Povídka je protkaná textem písničky What if od Simple Plan. Věnuji ji Infiny a PixieOfWater - větší příznivce sad endů jsem snad ještě nepotkala. ;)

What if I lead the way.
What if I make mistakes.
What if I change the world.
What if I take the blame.

Will you be there?

 1. Bouračka

Míříme chodbou k východu. Emmett má pořád nějaké narážky na mě a Bellu Swanovou. Vždycky, když něco řekne, ostatní se přihlouple uculují a Jasper stěží zadržuje smích. Už mě omrzelo stále dokola jim lživě vysvětlovat, že k ní vůbec nic necítím. Jediným řešením bylo prostě je nevnímat.

Už skoro vycházíme ze školy, když z jedné učebny vykoukne můj učitel biologie.

„Na slovíčko, pane Cullene,“ volá na mě.

„A seš v háji. Určitě jde po tobě, protože v poslední době tak často zarýváš nehty do lavice, až z nich zbývaj jenom třísky. Ale v tom případě, bys to měl hodit na Tu-kterou-už-nemůžu-ani-zmínit-jinak-mě-praštíš, protože to ona tě rozptyluje, co Edí?“ Jasper už to nevydrží a vyprskne smíchy. Doufám, že to učitel neslyšel a vracím se za ním do učebny.

„Potřebujete se mnou mluvit?“ ptám se a bojím se nejhoršího.

„Ano. Jistě jste si všiml, že v mé třídě jste zdaleka nejlepší student. Chtěl bych vás proto poprosit, jestli byste nechtěl doučovat ty, kterým tolik biologie nejde. Byl bych vám neuvěřitelně vděčný. Já sám na to bohužel nemám čas.“

Chvíli přemýšlím. Bylo by to příjemné rozptýlení.

„Dobře, beru to.“

„Děkuji vám, opravdu vám děkuji. Během týdne vám dám seznam hodin, kdy byste doučoval, ano?“

Přikyvuji, loučím se a vycházím z učebny. Sotva ale vyjdu ze školy, všímám si, že něco není v pořádku. Myšlenky všech kolem jsou naprosto zmatené, jen jedno v nich je společné – zděšení. Snažím se zjistit víc, ale nikdo není schopen rozumně myslet. Přicházím na parkoviště, a až tam spatřím příčinu toho všeho. Dvě zaklíněná auta a pod jedním z nich leží nehybné tělo. Krev, která z něj vytéká, se mísí s roztávajícím se sněhem. V tu chvíli se dokážu ovládat jen díky myšlence jedné ječící spolužačky, která stojí nejblíže dvou autům. To je Bella Swanová, vyděšeně si opakuje v mysli.

A právě tahle myšlenka mě drží na místě. Odřízne moje smysly a nedovolí mi se soustředit. Nedokážu uvěřit, že konec přišel tak brzy. Ničím mě představa, že kdyby si mě učitel nezavolal, stihl bych přijít dřív a mohl bych bouračce zabránit. Teď už se nikdy nedozvím, jestli bych se někdy osmělil a promluvil si s ní. Nikdy se nedozvím, jak by moje existence pokračovala po tom, co jsem potkal svojí spřízněnou duši. Už nikdy!

 I am never going back
to the place we used to lay.
But I keep losing track.
Now the days they all turn black
and our dreams all start to fade.
But there’s no turning back,
cause the world keeps turbiny.
And my heart´s still burning,

 2. Port Angeles

Utíkám, ale vím, že jsem příliš pomalá. Lapám po dechu a snažím se zrychlit, když v tom mi jeden z mužů zastoupí cestu. Stěží se ale dokáže udržet na nohu, je silně opilý. Otáčím se, ale už i tam stojí další muž a ostatní se pomalu vynořují ze tmy. Strachy se nedokážu pohnout, a tak zůstávám obklíčená. Jeden z nich promluví.

„Když se nebudeš bránit, nic se ti nestane. V opačným případě-“ nedokončí větu, jen strká ruku do kapsy od bundy. Opětuji jeho gesto a součastně s tím, kdy vytahuje pistoli, já vyndávám svůj pepřový sprej. Ihned si uvědomuji jejich převahu a chci pepřák zase schovat. Další z mužů mi však ruku, ve kterém ho držím, zkroutí za záda. Syknu bolestí a začínám se klepat strachy.

„Takže holčička si vybrala druhou možnost. Máš štěstí, že jsem dneska v dobrý náladě. Bude to rychlý.“ Zvedá ruku s pistolí a míří na mě. Rozhodnu se riskovat.

„Ne, prosím, ne! Dělejte si se mnou, co chcete. Dám se vám dobrovolně, jen mě, prosím, nezabíjejte,“ křičím a klekám si na kolena. Muž s pistolí ke mně přistoupí a kopne mě do břicha. Okamžitě se choulím do klubíčka a vysloužím si tak další kopnutí, tentokrát přímo do obličeje. Začínám zoufale vzlykat. Copak ti muži v sobě nemají ani trošku citu? Další kopnutí mě povalí na záda a já si odpovídám – ne, nemají. Všechen ustoupil před alkoholem.

Muž si nade mě obkročmo stoupne, malinko zavrávorá a zamíří mi pistolí přímo na srdce. Ostatní se smějí, asi se výborně baví. Srdce mi běží jako o překot a v ústech mám sucho. Blíží se můj konec a já se mu odevzdávám. Zavírám oči a čekám. Netrvá dlouho a od okolních zdí vysokých skladišť se odráží zvuk výstřelu.

„Sbohem, Edwarde,“ unikne mi z úst spolu se spoustou krve poslední věta.

 What if I change the world,
if I lead the way?
What if I be the one, who takes the blame?
What if I cant go on without you?
What if I graduate?
What if I don’t?
What if I don’t?

3. James

Sklání se nade mnou, ve tváři samolibý úsměv. Cukám sebou, pokouším se vstát a utéct, ale s přelámanou nohou bych asi daleko neutekla.

„Marný pokus,“ odsuzuje hned James moje snažení.

„Mě neutečeš a ten tvůj obětavý přítel tě nepřijde zachránit. Asi mu na tobě tolik nezáleží, jeho přízeň jsi si jen namlouvala.“ Tyhle slova mě zraňují daleko víc, než všechny jeho dosavadní rány. Nechci ho poslouchat a on to ví. Proto pokračuje.

„Je příliš pozdě. V posledních chvílích svého bezcenného života ti budu dělat společnost jenom já,“ šeptá a hned na to mnou naprosto nečekaně mrští do jednoho ze zrcadel, která ještě zůstala celá. Cítím, jak se mi střepy zařezávají do kůže. Cítím potůčky krve, které mi stékají po zádech a pažích. Přes to všechno nepřestávám doufat, že mě Edward zachrání. Ale jen na to pomyslím, už je u mě opět James a rukama mě přišpendlí k zemi. Sklání se ke mně a mé naděje mizí stejně rychle, jako se objevily. Zemřu. Snad jako by chtěl potvrdit mou myšlenku, zvedá jeden z milionů střepů a se zájmem si ho prohlíží. Vteřinu na to už mi jím přejíždí po odhaleném předloktí a oči se mu zastří, jakmile spatří stroužku čerstvé krve. Na nic nečeká a jazykem ji slízne. Cítím jeho jed a neubráním se výkřiku.

„Chtěl jsem si s tebou sice ještě chvíli hrát, ale už to déle nevydržím, jsi příliš dobrá. Sladká,“ řekne a olízne se. Zvedá mou ruku a pije ze vzniklé trhliny. Nemůžu se nijak bránit, a tak jen křičím a vzlykám.

Nestačí mu to. Kleká si na mou hruď a rty přiblíží k mému krku. Cítím bodnutí, a pak bolest, která neustále sílí a spolu s ní moje smysly naopak slábnou. Vnímám jen bolest, Jamesovo slastné mlaskání a poslední údery svého srdce. Jako úplně poslední však slyším údery a zděšené výkřiky, ale jenom chvíli. Pak už je jen ticho.

Now I’m slowly giving up,
as the world keeps losing faith.
And you still turn your back.
And now the path I follow, takes a toll on me, on you,
But there’s no turning back,
cause the world keeps turning
and my heart´s still burning.

4. Narozeniny

Bella si rozbaluje další dárek. Naplno vnímám její zvědavost stejně jako odevzdanost. Nejdřív sice protestovala, ale teď už je ráda, že se Alice rozhodla připravit oslavu jejích narozenin. Cítí se tu jako doma, natolik už se s námi sžila. A my s ní taky. Esmé ji miluje stejně jako kohokoli z nás a i u Carlislea v srdci si našla místečko. S Alice jsou nejlepší přítelkyně, Emmett ji bere jako příjemné zpestření volného času. A já? Snažím se jí vyhýbat, stále ještě nemám svoji touhu po krvi příliš pod kontrolou. Zbývá jen Rosalie. Vždycky, když se jí Bella přiblíží, jímá ji závist. Nedokážu si domyslet proč…

Pozoruji ji, jak rozdělává uzel na růžové mašličce a zahazuje ji na zem. Hned na to strká jeden prst pod balicí papír, ve kterém je krabička zabalená. Trhá ho, a jakmile prst vysouvá, objevuje se na něm krůpějka krve a já cítím, jak se mi v hrdle zažehne oheň. Sžírá mě zevnitř a najednou nejsem schopen vnímat nic jiného. Myslím jen na to, jak by se dal uhasit.

Krev. Když se jí napiju, bude klid, žízeň zmizí. Potřebuji ji!

Napínám svaly, skáču. Vnímám, jak se mě snaží zadržet čísi ruce, ale já se nedám. Hrozivě zavrčím a dopadám na zem vedle své oběti. Jak krásně voní! Znovu se mě někdo snaží odstrčit. Marně, já se s nikým o svou kořist dělit nebudu. Je jenom moje, celá.

Slyším výkřiky a další ruce se mě stačí odtáhnout, ale je pozdě. S majetnickým vrčení se skláním ke své večeři. Zuby prokousávám slabounkou kůžičku a nechávám si lahodnou krev stékat do krku. Je to neskutečné nádherný pocit. Jak jsem mohl zapomenout?

„Jaspere!“ Slyším zoufalé volání. Od někudy ten hlas znám, jenom ho teď nejsem schopen ho zařadit. Nedokážu se soustředit na nic, než blaženost, která mě zaplavuje s každým douškem krve. Jenže nemůžu pít do nekonečna. Tělo už je dokonale vyschlé. Stavím se na nohy a otáčím se. Pozoruje mě šest párů zděšených a zoufalých očí a teprve teď si uvědomuji, co jsem udělal.

What if I change the world,
if I lead the way,
What if I be the one, who takes the blame?
What if I cant go on without you?
What if I graduate?
What if I don’t?
What if I don’t?

5. Opuštěná

Kolikrát znovu budu ti psát a ty nenapíšeš mi ani řádku, která by ukojila mou věčnou touhu po tobě?

Stíská se mi!

Kolikrát prsty mé marně ve tmě pátrat budou, neschopny najít tvé tělo?

Chci se tě dotýkat!

Kolikrát budou mé lačné rty, hledajíc svůj cíl, neuspokojeny?

Toužím po nich!

Kolikrát ze spaní budu dychtivě volat tvé jméno, když vedle mě ležet nebudeš?

Chybíš mi!

Kolikrát ucítím tu bolest, nesnesitelnou a neustávající bolest v mé hrudi?

Vítej agónie!

Kolikrát ještě bezdůvodně udeří mé srdce?

Nechci už dál žít!

Kolikrát, táži se, budu nucena ptát se kolikrát?

Jen krátce. V předsíni visí na háčku má spása. Charlieho služební pistole.

What if I lead the way?
What if I graduate?
What if I change the world?
Would you still remember me?

6. Skok

Slézám vysoký masiv La Pushkého pobřeží. Jsem blízko, přesto hned, jak dopadnu na zem, zběsile utíkám dál. Chodidla se mi boří do písku a to mě brzdí. Měním se a hned se mi utíká lépe. Dobíhám k moři, které je dnes mimořádně rozbouřené. To sis nemohla vybrat lepší podmínky, Bello?

Když mi vlna olízne přední tlapu, vím, že se budu muset přeměnit zpátky. Vlci nemají vodu příliš v lásce. A tak, jako člověk, skáču do moře a hned napoprvé si lokám slané vody.

„Sakra,“ prskám, ale plavu dál.

Nevím jistě, ze kterého útesu přesně skočila. V tom si všimnu, že na vrcholku toho nejbližšího vlaje ve větru v keři zachycená Bellina mikina. Okamžitě pod něj plavu, ale na hladině není po Belle ani stopa. Nezbývá mi nic jiného, než se potopit.

Voda je zakalená, vůbec nic nevidím. Zmateně kroužím dokolečka, a co chvíli mě strhává vlna blíž a blíž ke stěně útesu. Také mě dochází vzduch, a tak se musím vynořit. Hned se ale vracím pod vodu a plavu ještě hloub než před tím. A pak ji spatřím. Její tělo je za pásek u kalhot zachycené o skalní výběžek a vlny si s ním pohazují. Plavu k ní a neujde mi její prázdný výraz. Nevzdávám se naděje, vyvlékám jí pásek z kalhot a ihned s ní v náručí mířím nad vodu. Jenže, kterým směrem? Moře mě dokonale zmátlo. Nezbývá než plavat ke dnu, od kterého se vzápětí odrážím a mám jistotu, že vyplavu nad hladinou. A taky, že ano. Vysloužím si ještě jedno smýknutí o skálu, ale pak už mi moře dovolí doplavat až k jeho břehu. Z posledních sil vylézám na písčitou pláž. Toužím lehnout si do písku a načerpat sílu, ale to si nemůžu dovolit. Důležitější je Bella. Nakláním se na ní a dávám jí umělé dýchání, ale srdce ne a ne spolupracovat. Plíce také nefungují, přesto nepřestávám pumpovat. No tak, Bello, buď silná, probuď se! Neposlouchá.

V tom slyším povědomí hlas, ale nevěnuju mu pozornost. Musím zachránit Bellu! V tom mě od ní někdo odtahuje a mluví ke mně.

„Už jí nepomůžeš, slyšíš, Jacobe? Je mrtvá.“

Nedokážu najít význam těch slov, ale určitě znamenají něco strašlivého. Vždyť Bella je mrtvá.

What if I lead the way?
What if I graduate?
What if I change the world?

I´ll be waiting here for you to call me.

1. chuťovka - Jeho hra
2. chuťovka - Hračka Gianna

Autor: TwoFaceLady (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek What if...: