Bella vzpomíná na chvíle s Edwardem... Je to můj první pokus o povídku, tak prosím napište důvod, proč se Vám to nelíbí. Děkuju :)
12.05.2010 (13:30) • Mishulka001 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1764×
Seděla jsem na svojí posteli, v uších sluchátka. Zněla v nich smutná melodie, která mi tolik připomínala moji ukolébavku. Po tváři mi klouzala slza, byla obrovská, ale přesto se v porovnání s mým utrpením zdála maličká. Pohltil mě obrovský smutek, který pramenil z té smutné písně. Přesto jsem nedokázala sluchátka z uší vyndat. Ta píseň mi ho tolik připomínala. I přes slzy jsem si vybavila naše společné chvíle.
Leželi jsme spolu na nádherně rozkvetlé louce, políbila jsem ho a on mi polibek oplatil. Nesl mě na zádech a utíkal se mnou lesem. Smál se. Čišela z něho radostná nálada. Při těchto vzpomínkách jsem se pousmála. A pak se mi před očima mihl ten okamžik, který všechno změnil.
Měla jsem narozeninovou oslavu. Sestupovala jsem s Edwardem ze schodů. Do nosu mě udeřila krásná vůně a pak jsem spatřila nádhernou výzdobu.
,,Alice,´´ vydechla jsem. Alice se zasmála nad mým výrazem a už stála u mě. Nic neříkala, chytla mě za ruku a táhla mě k velké hromadě dárků.
,,Neříkal jsem, že žádné dárky nechci?´´ obořila jsem se na ni. Zasmála se svým zvonivým smíchem. Podala mi obrovskou krabici. S hlubokým nádechem jsem si ji vzala.
,,Páni, ta je lehká,´´podivila jsem se. Pomalu jsem ji otevřela. Byla opravdu prázdná! Všichni se začali smát. Přišel ke mně Emmett. A se smíchem mi oznámil:
,,Už je nainstalované v tvém náklaďáčku.´´ Koukla jsem na krabici. Rádio.
,,Páni,´´ vydechla jsem.
,,Děkuju,´´ dodala jsem a šla je všechny obejmout. Pak přišel na řadu další dárek. Byl malý, obalený do modrého papíru se stříbrnou stuhou. Zajela jsem prstem pod papír, abych ho roztrhla. Řízla jsem se o papír a z místa zranění pomalu vytékala malá kapička krve.
,,Sakra,´´ řekla jsem. Vzhlédla jsem a viděla jsem Jaspera, jak se rozbíhá, došlo mi co chce udělat. Edward se přede mě postavil, odstrčil mě stranou a poté odrazil Jaspera. Spadla jsem do růžových střepů - sklenice. Měla jsem pořezanou celou pravou ruku. Emmett s Rose odváděli Jaspera, který měl ve tváři chtivý výraz. Alice mě uklidňovala, ale bylo vidět, že ona klidná není. Edward si zakryl ústa a s omluvným pohledem zmizel spolu s Esmé ve dveřích. Carlisle mi obvazoval ruku a Alice mu pomáhala.
,,Alice, nechceš taky odejít?´´ ptala jsem se jí. Alice pohotově odpověděla:
,,Ne, Bello, byla jsem před oslavou na lovu.´´ S úsměvem ukázala na svoje oči. Byly karamelové, i když v trochu tmavším odstínu. Po tváři mi stékaly velké slzy. Když jsem si vzpomněla, co po oslavě následovalo, z mých očí vyklouzly další.
Edward mě odvezl ze školy domů. Bylo mi divné, že Alice nebyla ve škole, ale nechtěla jsem se ho na to ptát. Vystoupila jsem z jeho auta a šla si do domu odnést tašku. Šel mlčky za mnou. Když jsem chtěla jít nahoru, zadržel mě se slovy:
,,Bello, půjdeme se projít, prosím?´´ Byla jsem zmatená a tak jsem jen kývla. Šli jsme na kraj lesa. Tam se zastavil.
,,Bello,´´začal. ,,To, co se stalo včera na té oslavě...´´
,,Ale, Edwarde,´´ chtěla jsem pokračovat, ale on mi přitiskl jeho ukazováček na má ústa. Nechala jsem ho pokračovat.
,,Jsme pro tebe příliš nebezpeční. Bude lepší, když ti zmizíme ze života.´´
,,Jak to myslíš?´´vyhrkla jsem.
,,Bello, my jsme upíři. Jsme nebezpeční. Teď odejdu a už ti nikdy nezasáhnu do života. To ti slibuju.´´ Rychle jsem odpověděla:
,,Ale já nechci, abys mi tohle sliboval! Já tě miluju!´´ To co řekl, rozdrobilo moje srdce na tisíc malých kousků.
,,Ale já tebe už ne. Mám tě rád, ale nemiluji tě.´´ S těmi slovy se otočil a odešel.
Asi 10 minut jsem tam stála se slzami v očích. Pak jsem se rozběhla do lesa, cestou, kterou šel. Hledala jsem ho a křičela:
,,Edwarde!´´ Nevím, jak dlouho jsem takhle chodila po lese, ale najednou jsem si všimla, že zachází slunce. Naposledy jsem zvolala Edwardovo jméno a pak jsem se zhroutila na vlhkou zem. Dlouho poté, co jsem se probudila, jsem stále ležela. Z té bolesti mě vytrhl až kužel světla směřující mi do tváře. Zamrkala jsem. Muž s baterkou zvolal:
,,Našel jsem ji!´´ Pak ubíhali měsíce a já se stále vzpomínala a brečela.
Už dlouho jsem si na ně nevzpomněla. Jednou to muselo přijít. Přišla obrovská vlna smutku a mě z očí vytryskly slzy. Po půl hodině jsem se konečně uklidnila. Řekla jsem si, že už je to minulost. V mé budoucnosti nebudou hrát žádnou roli. Když na mě dolehla pravda těch slov, z oka mi vyklouzla poslední, největší slza. Zašeptala jsem:
,,Edwarde, miluji tě.´´ Zavřela jsem oči. Vtom mi ale slzu utřel studený prst. Pomalu jsem otevřela jsem oči a spatřila mého anděla. Tiše promluvil:
,,Miluji tě, vždycky jsem tě miloval, a vždycky budu.´´ Políbila jsem ho a on mi polibek oplácel. Pomalu mě svlékal a při tom mě stále líbal na rty. Já jsem nezůstávala pozadu a rozepnula jsem mu knoflíčky na košili...
Autor: Mishulka001 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Vzpomínky - jednorázovka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!