Rosalie si nikdy nepřála být upírem. Jak by asi vypadal její život, kdyby nepoznala Royce Kinga? Nechte se překvapit.
Je to moje úplně první povídka, takže to nebude žádný zázrak.
27.01.2011 (17:15) • monacullen • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1650×
Psal se rok 1933. Bylo mi osmnáct let. Jiné dívky v mém věku už myslely na vdávání, ale já jsem nikoho neměla. Žila jsem s rodiči ve velké vile, měli jsme dost peněz, takže jsem měla hodně krásných šatů. Byla jsem nejkrásnější dívka v okolí, proto pro mě rodiče dlouho hledali správného ženicha. Měli dost velké požadavky, musel být z bohaté a vysoko postavené rodiny a pohledný. Ale já jsem si chtěla vybrat sama, nechtěla jsem žít s nikým, koho nemiluji.
Jednou, když jsem se probudila, mi maminka řekla, ať si vezmu na sebe ty nejhezčí šaty, jaké mám, a jdu za tatínkem do práce. Bylo to zvláštní, ale šla jsem. Když jsem přišla, tatínek mi představil mládence, který podle vzhledu byl dost bohatý.
„Tohle je Royce King,“ řekl táta. Podívala jsem se na muže, který stál naproti mně. Nebyl mi moc sympatický, přesto zdvořilý. Chvíli jsme si povídali a poté jsme se přesunuli do tátovy kanceláře. Bylo mi divné, že tatínek chce, abych o sobě vyprávěla. Pak se táta zvedl a odešel. Řekl, že nám nechá soukromí. Hned mi to došlo. On měl být můj dlouho očekávaný ženich. Ale to jsem přece nechtěla! Popadla mě zuřivost, že jsem se ani nerozloučila a vyběhla jsem z kanceláře. Nechtěla jsem, aby mi někdo určoval, jak a s kým mám žít, i když to byli moji rodiče. Já už jsem byla dospělá. Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla
Běžela jsem do lesa, ale to jsem si uvědomila, až když jsem se zastavila na výběžku malé skály. Sedla jsem si na zem a přemýšlela. Přemýšlela jsem o životě a o lásce. Zrovna jsem se rozhodla, že se vrátím domů, když jsem uviděla, že se na mě kouká nějaký kluk s puškou na rameni. Prohlédla jsem si ho pečlivěji, měl vypracovanou postavu, hnědé vlasy a milý úsměv. Byl velmi hezký, ale podle šatů bych řekla, že je z chudé rodiny. Usmál se na mě a já se nezmohla na slovo.
„Já jsem Emmett McCourtny Cullen,“ představil se. „A jak se jmenuješ ty?“
Měl krásné hnědé oči s dlouhými řasami a rovné bílé zuby. Uvědomila jsem si, že na mě mluví.
„Já… já jsem Rosalie, ale říkají mi Rose,“ řekla jsem. Podal mi ruku, aby mi pomohl se postavit. Dlouho jsme si povídali, ale pak se setmělo, tak jsem musela jít. Šel mě vyprovodit a u našeho domu jsme se rozloučili. Doma už se k mému útěku nikdo nevracel, tak jsem si šla lehnout do postele. Zítra půjdu na to samé místo, a když budu mít štěstí, tak ho tam zase potkám. Doufám, že to štěstí mít budu.
(…)
Scházeli jsme se tam každý den. A já jsem věděla, že jestli si mám někdy někoho vzít, bude to jedině Emmett. Ale také jsem mohla s jistotou říct, že se to rodičům líbit nebude. Maminka s tatínkem nebyli zlí, ale chtěli pro mě jen to nejlepší. Měla jsem strach jim Emmetta představit, ale on si z toho nic nedělal. Stále mě utěšoval a byl pro mě velkou oporou, takže jsem se rozhodla říct rodičům pravdu. Spolu to zvládneme…
Autor: monacullen, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Vysněný život - 1. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!