Nová jednorázovka. Měla jsem sice v plánu napsat 11. kapitolu Zapomněla jsem lásko, ale… nedařilo se a tak vzniklo tohle. Doufám, že se to bude líbit. Poprvé nepíšu o Belle a Edwardovi, takže nevím jak se vám to bude líbit. Napište nějaké komentáře, abych zjistila jestli se vyplatí psát i o někom jiném…. Předem díky.
13.07.2009 (09:41) • Lil • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 14392×
Výroční růže
Již poněkolikáté sedím na téžem místě. Na lavičce parku v Seattlu a přemýšlím.Dnes je nádherný den. Ale já ho nějak nedokážu vnímat. Sedím pod stromem, který na mě uvaluje stín. Hluboký a tmavý, bez naděje slunečních paprsků. Stejně jako je můj život zahal pod temné roucho neopětované lásky. Čas pro mě přestal mít váhu. Přestal existovat od chvíle, kdy se mě nadobro vzdala. Pro mě již vše pozbylo významu.
Sluneční paprsky zapadající ho slunce si lehce pohrávají v trávě. Kolem mě proudí život všedního dne. Ale mě nezasahuje. Stále sedím na tom mě známém místě a pozoruji tu krásu života kolem. Plno lidí tudy prohází a já… Já jsem na tomto světě neviditelný. Jako bych neexistoval. Čas běží dál, ale mě jako by nevnímal. Jako by mě schválně nechal ve skleněné bublině věčnosti, kde není možnosti útěku. Nemohu do ní udeřit a rozbít ji. Ta skleněná koule, ta zábrana nemůže zmizet. Nemohu z ní vystoupit a zemřít. Mohu se jen dívat skrz ní, jako přes tlusté sklo a zůstat stál. Na věčnost.
Kolem pobíhají skotačící děti, které ještě nepoznaly zákeřnost života. Jsou plní dětského ideálu a optimismu zamlžující pravý obraz světa. Ale až spoznají tu bolest z jejich bezvýznamného života, bude to pro ně krutá rána. Rána kterou doposud nepoznali a která… bolí. Život… bolí. Až poznají svět a jeho lsti zhnusí se nad jeho bytím a sami uvítají to co mě nikdy dopřáno nebude. Smrt. Zbaví se hloupého lidství a budou někde kde tolik bolesti nepřebývá. Ale já… zůstanu. Navždy.
Navždy sám. Bez lásky. Bez naděje. Beze všeho. Je to k smíchu. Můj život je k smíchu. Na mé tváři přebývá ironický, hysterický smích. Směju se mému osudu. Osudu vlka, psa, vyvržence, samotáře… Dívám se na svět, ale sám v něm nežiji. Již dlouho nežiji. Jen a pouze pozoruji. Pozoruji… Co vlastně pozoruji… Život… nebo lásku… Jedno co, ale já to nikdy mít nebudu, nemůžu.
Jako je na mě uvalen stín stromu, je na mě uvalena i věčná samota. Jako paprsky, které nemají šanci dostat se přes zábranu, tak láska nemá šanci dostat se přes vzpomínky. Vzpomínky, které tak hrozně bolí, ale který se nemohu a nechci vzdát. To jediné mi po ní zbylo. To jediné mi připomíná, že jsem někdy v minulosti žil. Že jsem byl ten starý veselý Jacob Black. Ale to bylo už dávno. Již dávno…
Proto sedím tady na té známé lavičce. Abych se vzpamatoval a přežil další den… bez ní. Nemohu ji za to nenávidět. Ona za to nemůže. Nedávám ,to za vinu ani jemu. I když ho nenávidím, jeho vina to není. Už před mnoha lety mě pomsta opustila a tím i poslední zbytky naděje, že se vrátí. Že vše bude jako dřív. Že přijde do mého starého domu, sedneme si do garáže a budeme si povídat o čemkoli, že budeme spolu. Je to k smíchu.
Slunce zapadlo a den skončil. Příroda usnula, kolem je ticho nerušené ničím. Ani líbezným zpěvem ptáků, ani člověkem, či zvířetem. Ticho mého prázdného života. Ticho mého srdce.A tak to zůstane. Věčné ticho.
Dnes je ten den. Dnes je ten co jsem o ni nadobro přišla. Musím se zvednou a jít. Jít vstříc další minutě, dnu, roku… bez ní. Musím vstát a jít žít, ale je to těžké a nyní na to nejsem připraven. Možná příští rok…
***
Mladý muž se zvedl z lavičky a šel. Běžel tichým lesem pořád dál. Zastavil se až u známého hřbitova. V ruce rudou růži, prošel bránou vstříc hrobu. Došel svého cíle. A jako každý rok položil na hrob růži, otočil se a vracel se zpátky tam kam patří. Výroční růže ležela tam, kde on nehal srdce. A tak to zůstane na věčnost.
Na náhrobku :
Bella Swan
Milovaná dcera a přítelkyně
Na náhrobku vedle :
Edward Cullen
Milovaný syn a přítel
Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Výroční růže - Jednorázovka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!