Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Výročí - jednorázovka

emily

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Doufám, že se bude líbit, dostala jsem inspiraci, když jsem četla povídku na jiné téma.Budu moc ráda za komentíky:)

14.06.2009 (19:30) • sara • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2452×

Tohle si pusťte:

http://www.youtube.com/watch?v=T55PGh-qwA8

 

Bledý mladík s bronzově hnědými vlasy a očima černými jako uhel se mlčky procházel pustými ulicemi. V ruce držel bílou lilii. Jen světla lamp osvětlovali tu temnotu. Čím více se blížil k cíli své cesty, tím více mu těžkly nohy. Čím více kroků udělal, tím měl větší nutkání se otočit. Ale neudělal to. Musel tam jít. Nemusel to místo hledat, jeho srdce ho vedlo samo. Uběhlo sto let, přesně sto let od onoho osudného dne. V mysli si začal přehrávat ty nejkrásnější i nejhorší okamžiky existence.  Vzpomínal na jejich první setkání, na den kdy proletěla jeho existencí jako meteorit v jeho nekonečné temnotě, na den, kdy svět zkrásněl a vše se rozjasnilo. Při téhle vzpomínce se mladíkovi na jeho mrtvém obličeji objevil mírný úsměv. Vzpomínal na jejich první polibek, na její teplé a sladké rty, které mu dávali pocit, že může létat, vzpomínal na její hluboké čokoládové oči, které dokázali tak omámit. Na její krásný úsměv, při kterém se mu pokaždé zatajil dech, na vůni jejich kaštanových vlasů, které voněly jako lilie...
Ano, taková byla. Byla pro něj vším, smyslem jeho existence, ona byla to nejdůležitější pro něj. Pro ni existoval, pro ni by bojoval, pro ni by zemřel. Ale osud tomu chtěl jinak. Jeho tvář se z mírného úsměvu zkřivila do bolestné grimasy. Opět si začal přehrávat vzpomínky.
„Ty mě nechceš?" optala se dívka přiškrceným hlasem.
„Ne," odpověděl ve vzpomínkách. Jak chladně tohle slovo znělo navenek, ale uvnitř se cítil, jako by ho spalovalo tisíce ohňů, jako by do něj bodalo tisíce nožů. Chtěl ji zachránit, chtěl pro ni něco lepšího, než byl on sám. Ten den ji opustil, ten den ji zanechal v temném lese a doufal, že zvolil správně. Že život bez něj bude pro ni lepší. Jak osudově se zmýlil. Jak rád by vrátil čas, aby to mohl změnit...

Byl u cíle, pomalu udělal několik posledních kroků a zastavil se. Zadíval se na mramorový náhrobek před sebou, na kterém bylo zlatým písmem vyryto:

Isabella Marie Swan
1987 - 2005
Milovaná dcera
oddaná přítelkyně
„Nikdy nezapomeneme".

Srdce mu pukalo na tisíce kousků, ale nemohl odtrhnout oči. Netušil, kolik času strávil hleděním na dopad své osudové chyby. Tíha jeho bolesti ho srazila na kolena, přičemž se z něj vydral umučený vzlyk. Hlasem prosyceným bolestí začal promlouvat:
„Tak moc mi chybíš, lásko, tak hrozně moc, bez tebe na ničem nezáleží. Za sevření tě v náručí na pouhou sekundu, bych vyměnil za věčnost v horoucím pekle. Proč si v tom dopise po mě žádala, abych nešel po tvé smrti za tebou? Proč mám žít věčně, když nemohu být s tebou?"
Opatrně položil lilii vedle Belliného náhrobku.
„Zatraceně proč jsi mě o to požádala?! To já mám být mrtvý, to já mám trávit věčnost v pekle! Ty jsi měla žít šťastný a dlouhý život! Nemám...nemám se obviňovat ze tvé smrti? Je to moje vina! To já tě nezachránil, to já dovolil, aby tě zabila! Slíbil jsem, že tě ochráním! Myslel jsem, že beze mě ti bude líp, že nebudeš neustále v nebezpečí! Jak bláhový jsem byl, jak hrozně jsem se mýlil!" křičel z plna hrdla.
„Lásko, miluju tě, nikdy jsem nepřestal, odpusť," zašeptal zlomeně.

V té chvíli, jako by se rozjasnilo, a zvednul se lehký větřík. Prosvištěl kolem něj a jemně ho pohladil po tváři. Mladík se zmateně porozhlédl kolem sebe, ale nic neviděl, jen pár lístků ze stromů lehounce dopadlo na zem...Mladík zatřepal hlavou a opět se zadíval na náhrobek.
„Chybíš mi" zašeptal. Větřík se opět zvednul, ale tentokrát spočinul na jeho rameni, cítil, jako by ho něčí drobná ručka za něj držela.
„Bello?" zašeptal. Větřík se opět zvednul a pohladil ho znovu po tváři. Věděl, že když se otočí, neuvidí ji, raději zavřel oči a vybavil si svou vyvolenou v paměti.
„Také tě navždy budu milovat," zašeptal směrem ke své milované.
Sesul se na zem, schoulil se do klubíčka a vychutnával si její přítomnost, protože věděl, že je to naposled...

 

 

Autor: sara, v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Výročí - jednorázovka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře