Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vítej, Heidi!

Jak se do hradu ve Volteře dostala Heidi? Kdo zařídil její smrt?

19.08.2011 (15:15) • Kika57 • FanFiction jednodílné • komentováno 21× • zobrazeno 2581×

„Už jen chvilka.“ V celém sále se ozýval šepot.

Nikdo se nemohl pořádně dočkat. Po podezření musela začít Viola vodit lidi pouze dvakrát do týdne. Každý upír na hradě se nemohl dočkat té chvíle, kdy se rozevřou vrata. Kdy vstoupí chodící krevní konzerva. Nikdo se nemohl dočkat chvilky, kdy se špičáky zakousnou do krásně odhalené a tepající krční tepny. Kdy se ta teplá, rudě zbarvená tekutina dotkne jejich nedočkavého jazyka a poté hlouběji do krku. Kdy ukojí tu neskutečnou touhu a bolest zmizí. Zmizí a tělem se společně s krví roznese klid a pocit uspokojení.

Aro, jeden z nejhlavnějších upírů sedající na prostředním trůnu, se koukal na čekající a nedočkavé upíry. I on kdysi býval takový. Je to jen o zvyku a nepoddajnosti. Nenechat se ovládnout touhou a být schopen myslet na něco jiného, co zaměstná jeho mysl aspoň na nějakou chvilku.

Po jeho boku stáli i jeho bratři – Caius a Marcus. I oni se uměli natolik ovládat v přítomnosti nějaké krve, aby nepůsobili jako novorození. Oni, společně s mladým Alecem, dávali pozor, aby se nikdo nevrhl na návštěvníky a nebohou Violu – lidskou dívku, která sháněla lidské oběti.

Před krmením má vždy hlavní slovo Eleazar. On rozhoduje, kdo zemře, nebo komu bude přidělen věčný život. Musí člověka po člověku prozkoumat a zjistit, jestli má nebo nemá nějaký dar. Svým způsobem je objevování nových upírů zajímavé, ale přeci jenom zdlouhavé. Hladoví upíři jsou hladoví upíři…

„Vítejte, Violo… Už se na vás čeká.“ Upíři v celém sále konečně uslyšeli to, co tak očekávali. Ve vedlejší místnosti – recepci už byla Viola s lidmi.

„Teď se podíváme do nejstarší části hradu. Je to…“ Její vyprávění přerušil ohlušující otevírání dveří, které netrpělivě otevřel jeden z upírů.

„Děkuji, Demetri,“ usmála se. I ona měla své touhy.

Jednou z nich byl on. Krásný, ale pro ni nedosažitelný upír. Tolik si přála být jako on. Přála si ochutnat jeho rty a někdy její fantazie šahala mnohem dál než k pouhým vášnivým polibkům. Milovala ho, ale on v ní viděl pouhou potravu. Nižší životní druh. Však kdyby byla stejná jako on… To si i myslela. Myslela stejně jako ostatní lidské dívky, které kdy na hradě pracovaly a budou pracovat, že i z nich se jednou stanou upíři, ale budou pouze potravou…

„Vítej, Violo! Koukám, že vedeš hosty.“ Z plna hrdla se Aro začal smát. Miloval beznaděj, strach a paniku v očích svých obětí. Miloval, když někdo křičel bolestí a žadonil o smrt, kterou mu milerád dopřál.

„Jistě, můj pane.“ Zdvořile se uklonila a dala tím najevo svou úctu a oddanost.

„Eleazare?“

„Jistě.“ Jistým krokem vyrazil vpřed mezi lidi, kteří mu zděšeně ustupovali. U každého se pozastavil a zahleděl se mu do očí. Hledal někoho výjimečného. Někoho, kdo by se mohl připojit k řadě slavných Italů.

„Ty oči… Zabijí nás… Bože! Ochraňuj nás!“ Prosby, modlitby, děs, strach a panika se dostávaly na povrch. V celém sále vládlo napětí a očekávání.

„Mě nezabiješ,“ ozvala se žena, které právě koukal do očí. Pozastavil se u ní a zkoumal ji pohledem. Něčím ho fascinovala. Něco z ní cítil, ale nevěděl co.

„Proč myslíš?“ Stále si koukali do očí. Ani jeden nepřerušoval oční kontakt.

„Proč bys to dělal? Nemáš k tomu důvod.“ Její povýšený úsměv vyhrál.

„Ona!“ Jediné slovo se neslo sálem a hned to rozpoutalo šílenství. Každý se rozeběhl a snažil se co nejrychleji ukojit tu slast. Pouze Viola a žena, u které byl odhalen nějaký talent, byly ušetřeny.

Po celé místnosti byla mrtvá těla. Několik upírů je odnášelo a mezitím přešel Aro blíže k ženě.

„Kdo jsi?“

„Heidi.“ Ani jedno zaváhání. Po celou dobu, co byla v přítomnosti upírů, nedala najevo jakoukoliv emoci. Nezalekla se ani krvavě rudých očí.

Aro otočil svůj pohled na Eleazara a čekal, co mu k ní poví…

„Její dar je zvláštní. Každý člověk, nejsem si jist, jestli i upír, udělá to, co chce…“ Nevědomky vyřkl ortel německé ženě, která přišla na prohlídku krásného města.

„Vítej, Heidi!“ Po těchto slovech se hradem nesl pouze křik způsobený bolestivou proměnou.

 

shrnutí

Pokračování - Máš smůlu, Violo!

---

Tak co na to říkáte? Vystřídala Violu ta pravá?

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vítej, Heidi!:

sice jsem první četla ten druhý díl, ale nevadí je to moc pěkné, holka chvilku tu nejsem a tady se jen množí nové povídky krása

Perfektní, Kiko, naprosto perfektní. Skvěle jsi zachytila atmosféru krmení, čekání na lidi, na Violu. Překvapil mě i Eleazar, který rozhodl o osudu Heidy. Heidy se podle mě na práci lovkyně hodí, už když při "krmení" a při srážce se smrtí nedala najevo žádné emoce, už to odhalovalo její sílu.
Pokráčko bys napsat mohla, určitě bych byla věrným čtenářem. A možná i nějakou kapitolovku? Ne, samozřejmě je to na tobě.
Moc se mi to líbilo, máš zkrátka talent.

Kika- mne si radost rozhodne urobila!

ada1987, N1I1K1O1L, DarkFireflies: Fajn... Pokusím se napsat pokráčko, ale nevím kdy... Tak snad jsem vám udělala radost

Dobře, koukám, že nejsem jediná, kdo tady stojí o pokráčko. Takže Kiko, mazej psát! Ale vážně, nechtěla by jsi pokračování napsat

ada1987: díky!

Bubulienka: Díky moc! Jsi skvělá! Komentář mě moc potěšíl (viz komentář na tvým shrnutí )

Aalex: Děkuji. Komentáře od tak úžasně talentované spisovatelky vždy potěší!

Veubella: Díky... Snaha byla velká

Deedee: I tobě děkuji za komentář. O Heidi se moc nepíše a když jsem si přečetla její schopnost, tak jsem o ní chtěla něco napsat... A napadlo mě toto

N1I1K1O1L: Pokráčko... Nevím A facku nechci!! Upřímně... Podle mě se mi to nepovedlo... Je to krátký a v podstatě až konec je o Heidi. O ní to mělo být celý I tobě patří velké díky!

Moc vám všem, kteří jste si našli chvilinku na tuhle pidi jednorázovku a hlavně těm, kteří ji okomentovali! Jsem opravdu ráda, že jsem s ní pouze neztrácela čas. Díky!

cože? tohle je ta nepovedená jednorázovka? cheš dát facku?
vždyť tohle je úžasné
chtěla bych pokráčko, ale toho se asi nedočkám, co?
fakt krásný

To je výborné! Nápadité. Heidi mám moc ráda, její schopnost mi přijde dokonalá.

Opravdu se ti to moc povedlo. Bylo to fantastické!

Skvělý nápad a moc hezké zpracování. Heidi má opravdu velký dar, když dokázala okouzlit i Eleazara.

Ejha, to bolo skvelé. Doteraz cítim ten adrenalín. Priznám sa, že Violu mi bolo ľúto, celkom by sa možno k Demetrimu hodila... Takisto Eleazar bol v tejto poviedke veľmi zaujímavý a iný... Aro nemal chybu, ten sa musí ako vždy prejaviť svojou milosťou.
Heidi ma prekvapila... Volturiovcov si získala svojou sebaistotou a hrdosťou, teda Eleazara upútala. Bolo mi ľúto aj tých ľudí, ktorí zomreli.
Perfektne napísané, krásne, výstižné, adrenalínové, pekné a veľmi sa mi to páčilo.
Kika, znova si dokázala, že vieš písať perfektne a zaujímavé príbehy. Len tak ďalej, zlato.

Kika- nemala úspech?! ved je úžasná!

PetraCullen: Taky mám raději Cullenovi, ale pokusila jsem se pochopit i tu "temnou" část. Děkuji za komentář)

DarkFireflies: Komentář vůbec není zmatený, ale moc krásný! Moc ti děkuji za pochvalu a komentář. Jsem strašně ráda, že se ti povídka líbila a je fakt, že je kratší... Moc děkuji!

patulka13: Co se dělo s Violou dál vůbec netuším. Každopádně ti taky moc děkuji. Jsem moc ráda, že toleruješ moje (někdy) šílený nápady, pořád je čteš a věrně komentuješ. Moc ti děkuji... Jsi zlatá!

Cora: Děkuji za komentář.

Victoria1: Děkuji. Jsem ráda, že se ti to líbí.

ada1987: Moc ti děkuji za komentář. Jestli bude něco dále o Viole netuším. Tahle jednorázovka neměla moc úspěch, tak netuším, jestli by někdo četl pokračování.

úžasné! rada by som si prečítala aj pohlad Violy a prečítala si o jej smrti.

To je úžasný. Super nápad a perfektní provedení. Absolutně nemám slov.

Wow!! Moc hezké!!

wow... nádherný! Nechápu, jak pořád můžeš mít tak skvělé nápady! Takže... Aro potom Violu zabil? Nebo... ji přeměnil? Hm... zajímavý... hooodně zajímavý takže, takže, dál... Viola se snažila o Demetriho, on ji bral jako potravu... chudák holka, asi to neměla lehké... a pak přibrala tu Heidi a všechno bylo... v háji už ani nevím, co k tomu všechno psát... každopádně je to opravdu nádherný! hodně jsi mě překvapila!!!

Ty....bláho!! Já nemám slov (ten komentář asi bude poněkud zmatený). To bylo skvělé, úžasné, dokonalé, originální, neuvěřitelně dobře napsané. Začala jsem číst a najednou jsem byla na konci. Nechápu, jak tě vůbec napadlo! Je to vážně skvělé Děj byl skvělý a v tvém podání to bylo prostě skvělé! Máš ohromný talent! Tohle se ti vážně povedlo.
promiň, on ten komentář asi nedává smysl Takže abych to shrnula - bylo to neuvěřitelně skvělé. Upíří pocity byly skvěle vyjádřeny, dokázala jsem se do příběhu skvěle vžít. Jsi skvělá autorka!

Takže komentuji, jak si chtěla! Ale když jsem nevyspaná budou ze mne padat blbosti. Takže tahle ta jednorázovka byla poněkud zajimává a tajemná. Ponořila jsem se do děje takže jsem nemohla uvěřit, že je konec. Moc se mi líbila! Ale ty chutě těch upírů no blé! Zlatí Cullenovi! koment je na světě alelujááá! a mi hráblo radši půjdu tak papa.

Ahoj,
Článek jsem ti opravila, ale pro příště pozor na tyto chyby.
* Pozor na objetí/oběti. Oběť je např. padlý člověk ve válce. Objetí je přátelské gesto.
* Mrtvá těla byla, ne mrtvé těla byla.

Tak pro příště.

Článek ti musím vrátit. Chybuješ v přímé řeči, níže ti posílám její koncept.

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Dále chybuješ v čárkách, máš tam pár překlepů. Stačí, když si článek po sobě ještě jednou projdeš. Až to budeš mít, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.

Přidat komentář:

Nick:

Text: