Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Violence of the Beauty

11.01.2010 (16:15) • Niki311 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3094×

Violence of the Beauty

Stála jsem před výlohou v mém milovaném městečku, kde jsem se narodila. Uvažovala nad tím, zda ty šaty se hodí opravdu na tak krásnou ženu, jako jsem já. Nezáleželo mi na tom, že jsem tu sama, uprostřed noci. Nezáleželo mi na tom, že mě policie hledá za vraždy těch, kteří si to upřímně zasloužili. Nezáleželo mi na tom, že můj hrob je přeplněn květinami od mé rodiny. Nezáleželo mi na ničem.

Jediné, co pro mě bylo momentálně na vrcholu zájmu byly ty bílé šaty.

1933- Rochester, New York

Těžko říct, co jsem si měla myslet. Ticho. To nic prostupovalo celou teplou místností a oheň, plápolající v krbu vydával jemné praskání. Chvílemi jsem magnetizovala to nažloutlé, téměř narudlé cosi.

Říká se: Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán a já s tím plně souhlasila. Nikdy jsem se k ohni nepřiblížila na krok. Matka říkala, že to jen ušpiní, ať se s tím zabývají jen služky. A já špinavá být nechtěla. Na to si až moc cením své krásy a toho, co mi bylo bohem dáno.

Zase jsem očima přeplula po lehce zastaralém krbu až k mé hostitelce. Její rezavé, do copu svázané vlasy, které lemovaly obyčejnou dívčí tvář. Měla ji lehce oválnou, s pihami na nose a pod jemným obočím se nacházely hluboké, modré oči.

Vera Byla tak šťastná. Seděla jsem naproti ní. Z malého, bílého hrníčku jsem upíjela černý čaj a sledovala její štěstí. V náruči chovala malého chlapečka. S ďolíčky a kučeravými vlasy. Natahoval buclaté ručičky k Veře a dožadoval se mléka. Jmenoval se Henry.

,,A jak jdou přípravy na svatbu Rose?‘‘ vytrhla mě z mého zkoumání.

,,No, dá se říct, že podle plánů, jen mám starost o to, aby nepršelo. Chtěla jsem, aby se svatba konala venku, na sluníčku.‘‘

,,Ano, máš pravdu, je to tak příjemnější než stát v nějaké zatuchlém kostele,‘‘ přikyvovala. Skousla jsem si spodní ret a usrkla znova příjemného čaje. ,,Ach, Henry, au, nekousej!‘‘ zasmála se k děťátku přisátem k jejímu ňadru. Ještě chvíli jsme si povídaly o nezáživnostech tohoto města a její syn mezitím usnul.

Pomaličku ho položila do kolébky a políbila na buclatou tvářičku.

,,Vero, ráda jsem tě viděla, ale asi půjdu,‘‘ zašeptala jsem. Hodiny se pomalu přibližovaly k vrcholu. K půlnoci. Matka se bude vyptávat… Nebyla jsem z toho dvakrát nadšená.

,,Jistě Rose, víš, že kdykoliv přijdeš, si u mě vítána.‘‘  Obě jsme se zvedly a Vera mě doprovázela ke dveřím. Ty se prudce před námi otevřely a dovnitř nakoukla hlava jejího manžela.

I know you've suffered,
But I don't want you to hide,
It's cold and loveless,
I won't let you be denied

Vím, že si trpěla
Ale nechci, aby ses schovávala
Je zima a bez lásky
Nedovolím, abys byla odepřená

,,Vero! Jsem doma lásko! Ups, nevěděl jsem, že máme návštěvu, dobrý večer Rose.‘‘ Uklonil se a zase usmál- přesněji na svou ženu.

,,Já už stejně odcházím,‘‘ proklouzla jsem okolo něj a Vera s úsměvem k nám došla.

,,Jsi unavený?‘‘ zeptala se. Snad si mysleli, že to neuslyším?

,,Jako kůň, ale ještě něco zvládnu.‘‘ Láskyplně ji políbil a mě bodlo u srdce.  Tolik radosti a štěstí pro jednu osobu. Já jí tolik závidím.

Royce nikdy nebyl takový… nikdy… nikdy mě nepolíbil tak, jako on ji, nikdy mě neobjal okolo pasu, jako manžel Very, nikdy mi neřekl… lásko. Bylo mi najednou tak mizerně z toho, že ona má vše a já stále ne. Co se ale tolik smutním! Já pošetilec. Vždyť já budu mít i to a mnohem víc! Budu mít nejkrásnějšího manžela, nejkrásnější svatbu. Každý den mě do nového dne uvítá puket růží. Po nějakém čase se nám narodí stejně krásný-snad i krásnější- děťátko a já budu nejšťastnější, nejdokonalejší osobou pod sluncem. Co se tak stresuju?

Objala jsem naposledy Veru, oblékla si kabátek od Royce a vydala se ven.

Soothing,
I'll make you feel pure,
Trust me,
You can be sure

Konejšivá
Budeš se cítit neposkvrněná
Věř mi
Můžeš si být jistá

Zase jsem se zamračila. Na to, že byl konec dubna bylo celkem chladno. Zahalila jsem se ještě víc do lehkého kabátku a spěchala domů. Zima mě bodala do těla a nepříjemně, jako jehličky, dráždila. Chvíli jsem přemýšlela, proč jsem vlastně nezavolala otci, aby mě přivezl. Možná zase moje tvrdohlavost zapracovala. Přeci proč si neudělat procházku na čerstvém vzduchu? Nebo to byl osud?

Zahnula jsem za roh páté Dolsignovy u kavárny a na moment se zastavila. Podnik byl už dávno zavřený, ale skleněná vitrína mi dovolila dovnitř nahlédnout. Stoly, židle… starý, odrbaný pult byl zahalen v temnotě. Odlepila jsem se od skla a v odrazu zahlédla prameny svých zlatých vlasů. Byla jsem na to pyšná…

Sotva jsem zahnula za ten podnik, setkala jsem tváří v tvář bolesti, smrti a špíně.

I want to reconcile the violence in your heart
I want to recognize your beauty is not just a mask,
I want to exorcise the demons from your past,
I want to satisfy the undisclosed desires in your heart

Chci urovnat zuřivost ve tvém srdci
Chci poznat, že tvá krása není jen maska
Chci vymýtit démony ze tvé minulosti
Chci uspokojit utajené touhy ve tvém srdci

Všechny sny se rozplynuly v prach. Jako hvězda padá z nebe, tak i já jsem spadla z pohádky do reality. Knoflíky vyškubnuté z kabátku od něj. Kdysi jsem toužila po lásce a rodině. Teď? Klobouk bolestně stržený z mé hlavy. Jehlice vyškubávající mé zlaté vlasy s kořínky. Teď jen cítím, jak mě můj vlastní snoubenec, stejně jako jeho přátelé, potupují sprostě na ulici. Vyhrnutí šatů, rozpárání punčocháčů. Chtěla jsem snad tak moc?

Však jen touha po tom, co má Vera, byla tak nedosažitelným cílem? Vážně? Modřiny, strach, prosby o to, aby mě nechali. Proč jsem si já bláhová myslela, že mě potká stejné štěstí jako ji? Ne, ba dokonce větší! Smích, bolest, křik, alkohol táhnoucí od muže, plenící mé rty. Proč! Proč jsem nezavolala otci! Proč já hloupá šla pěšky! Odpor, bolest na tom místě, kde se mě směl dotknout jen ten, kterého miluji. Teď už Royce  nenávidím. Pomstím se mu, jim, všem, kteří tu jsou. John Jillous, Greg Smith, Philip Halliwell, Simon Scrooge a můj snoubenec- Royce King II. Další opilecký smích, zima, led, potupa, dočkám se i smrti? Odpověď je ne.

You trick your lovers,
That you're wicked and divine,
You may be a sinner,
But your innocence is mine

Podváděla jsi své milence
Že jsi zkažená a božská
Možná jsi hříšnice
Ale tvá nevinnost je má

Setřela jsem si neexistující slzu z téhle vzpomínky. Stále ve mě přetrvávaly lidské instinkty. I když ne jako dřív, stále tu byly.

Ano, ty šaty budou dokonalé. S lehkostí jsem přejela po skle nehtem a za ním zůstávaly hluboké rýhy. Zatlačila jsem nepatrnou silou na průhlednou hmotu a ta se s tříštícím zvukem rozsypala na zem.

Člověk by mě ani nepostřehl s jakou rychlostí jsem šaty vzala a utekla do lesa. Téhož večera jsem měla s jistým mužem mít… rande.

Šaty mi padly jako ulité. Šťastně jsem se na sebe v odrazu jezírka usmála. Jsem krásná. Jak jinak? Rosalie Haleová nebyla nikdy jiná. Teď je jen… dokonalejší, tvrdší a pomstychtivější. S mocí v rukách, kterou nemá žádný nicotný človíček.

Celou tu dobu jsem si o něm hledala informace. Na mém pohřbu dělal, jako že je to světová katastrofa, jako kdybych pro něj znamenala vše, ale vše bylo zahaleno pod rouškou falešnosti.

Podívala jsem se na bledou lunu a porovnala ji s mou bledostí… jsem samozřejmě jako křída- tudíž světlejší. Zvonivě jsem se zasmála a rozběhla k Roycovi domů.

Nikdo mě neviděl. Nikdo mě neslyšel. Byla jsem nedosažitelná. Nepřekonatelná. Má chodidla se sotva dotýkala střech a občas jsem měla pocit, že létám. Byla jsem jako pták, orel... Byl to tak opojný pocit.

Please me,
Show me how it's done,
Tease me,
You are the one

Potěš mě
Ukaž mi, jak se to dělá
Dráždi mě
Jsi ta pravá

Vklouzla jsem oknem do haly a všimla si dvou spících stráží s Glocky (druh pistole). Začala jsem se zase smát. On je vážně tak primitivní? Dozvěděl se určitě o smrti svých přátel.Na to, jak jim vrah nechával na hrudi krvavou růži. Na vše jsem si dala pozor. Dohlédla jsem na to, aby on věděl, že jsem to já, kdo to dělá. Už i samotné růže, které jsem nechávala u těch zrůd to musely prozradit.

Přiskočila jsem k nim a trhnutím jim zlomila vazy. Nedýchala jsem. Nechtěla jsem mít v sobě ani kapičku té nejodpornější krve na světě. Jejich mrtvá těla se svalila na zem a já k nim jen opovržlivě shlédla. Kdyby nebyli tady. Kdyby nesvolili s tím, že budou hlídat toho strašpytle, tak jsou naživu a užívají si děvek na ulici.

I want to reconcile the violence in your heart,
I want to recognize your beauty is not just a mask,
I want to exorcise the demons from your past,
I want to satisfy the undisclosed desires in your heart

Chci urovnat zuřivost ve tvém srdci
Chci poznat, že tvá krása není jen maska
Chci vymýtit démony ze tvé minulosti
Chci uspokojit utajené touhy ve tvém srdci

Co to je? On je asi vtipálek! Zase jsem se začala smát a prázdnou chodbou se to rozeznělo jako zvonkohra. Tak příjemný byl můj smích. ,,Copak lásko, snad se nebojíš své vlastní snoubenky!‘‘ zakřičela jsem přes ocelové dveře. To že si kvůli mně nechal udělat ocelové dveře do pokoje! Mě snad dojetím ukápne slzička. Chudáček, kolik ho to asi stálo? Tímhle se zavírají trezory v bance jeho papá. Prudce jsem vylomila dveře a pomaličku je otevírala.

Byla to jen otázka strašidelného efektu.

Úděsem vykřikl. Viděla jsem se zase v odrazu jeho rozšířených očí a musela se sama pochválit za to, že se mi nikdo nevyrovná.Seděl na posteli. Ve tmavém koutě místnosti, která byla osvětlená jen matným světýlkem lampy.

,,Jsi mrtvá! Mrtvá! Vždyť! Ne, to není možné! Já - oni - ty - tam venku! Ta whisky! Ne - nevěřím ničemu! Já šílím!‘‘ Pomaličku jsem k němu došla. Znovu jsem zahlédla své zlatavé kadeře a karmínové oči s nitkami zlaté v jeho ledových kukadlech.

,,Nekřič miláčku,‘‘ zašeptala jsem mile a on zavzlykal. ,,Vždyť jsem tu s tebou, přišla jsem si pro tvou duši, abys shnil v pekle. Je tam příjemně, teplo, sucho, čeká na tebe očistec a to, co tys udělal mě. Nemusíš se bát.‘‘ Můj hlas byl přeslazený. Až moc milý a strašidelný než aby byl důvěryhodný. O to mi ale šlo.

Please me,
Show me how it's done,
Trust me,
You are the one

Potěš mě
Ukaž mi, jak se to dělá
Věř mi
Jsi ta pravá

Po čele mu stékal pot a celý se třásl. Když jsem ho ledovou rukou pohladila po tváři, cukl  se a začal brečet. Byla jsem překvapená. Muž? A brečí! Bylo mi to k smíchu. Jak se ta krysa opovažuje brečet! Jak se opovažuje cokoliv mi říct!

Jemně jsem mu dala facku a on se praštil hlavou do zdi. Na tváři měl otisk mých prstů. Mohlo do dopadnout hůř. Mohl mít rozbitou lebku. Začal zase brečet a z nosu mu stékala krev. Okamžitě jsem přestala dýchat. Ještě ne!

Vzala jsem ho za zápěstí a utřela mu krev s odporem do rukávu. Překvapeně na mě zíral. Skenoval můj obličej a já zase kypěla pýchou. ,,Víš, jsem monstrem jen kvůli tobě. Vidíš mě? Prohlédni si mě pořádně Royci,‘‘ šeptala jsem těsně u něj a zatočila se šustícími svatebními šaty dokolečka. ,,Líbím se ti? Víš jak krásná nevěsta bych byla? Škoda jen, že mě vidíš tak pozdě, ale vím, že si mě budeš pamatovat navěky.‘‘

,,Rose...‘‘ Zavrčela jsem. Přikrčil se na posteli.

,,Nedomluvila jsem!‘‘ zakřičela jsem. ,,Převyprávím ti ten večer z mého pohledu, ano? Ne neberu jako odpověď, takže nemáš jinou možnost. Sedni si, uvolni se. Budu ti šeptat do ouška a přejíždět jazykem po krku. Přesně jako vy.‘‘

Bál se. Jeho strach byl cítit všude okolo. Vzduch byl nasátý tou hrůzou, kterou cítil. Jeho srdeční tep byl jako třepotání motýlů. Rychlé, neustávající. Vyprávěla jsem mu ten hnus,co mi provedli. Nazývala jsem každého jinak. Monstrum, zrůda, ten odporný, démon a pro něj jak jinak vražedný snoubenec. Zvýrazňovala jsem v mém příběhu každou ránu, kterou mi uštědřili, každou modřinu, každou rýhu a všechnu tu strast a muka.

Řval jako malé děcko a prosil o milost.

I want to reconcile the violence in your heart,
I want to recognize your beauty is not just a mask,
I want to exorcise the demons from your past,
I want to satisfy the undisclosed desires in your heart

Chci urovnat zuřivost ve tvém srdci
Chci poznat, že tvá krása není jen maska
Chci vymýtit démony ze tvé minulosti
Chci uspokojit utajené touhy ve tvém srdci

,,Pro tebe jsem si přichystala něco lepšího než bezbolestnou smrt - to by nebylo vůči mě fér.‘‘

,,Ale ty jsi tu!‘‘

,,Kdepak, jsem tu, ale v mé lepší podobě. Už to nikdy nebudu já, Royci.‘‘ Názorně jsem mu předvedla svou rychlost i sílu. Klepal se jako osika a byl celý bledý- téměř jako já!

,,Ty jsi ďábel!‘‘ plakal.

,,Chyba Royci, jsem upír,‘‘ zkonstatovala jsem suše a donutila ho vstát. Dala jsem mu další facku a chytla pod krkem. ,,Už tvůj nadešel čas, manželi, bereš si Rosalii Lilian Hale za svou právoplatnou vražedkyni?‘‘ Narazila jsem ho na zeď, až kameny pod silou pukly a jemu zase z rány vyrazila krev.

,,N -‘‘ sípal. Jedním trhnutím jsem mu zlomila nohu.

,,Neslyším dobře! Bereš si mě za svou vražedkyni!‘‘

Když se zase pokusil zapřít a tentokrát praskaly kosti v jeho ruce. ,,Ano!‘‘ zařval bolestně. Tvář zbrázděná slzami, zarudlá a ponížená. Tak vypadal.

Odhodila jsem ho na druhou stranu místnosti a v nose mě zašimrala vůně jeho krve. Tolik mě volala! Došla jsem k němu a položila mu dlaně na hruď. ,,Sbohem, snad se někdy sejdeme, abych dokončila to, co moje sebeovládání ničí.‘‘ Pomalu jsem přesouvala tlak z mého těla do paži a žebra mu na protest praskala. Chtěla jsem cítit poslední úder jeho srdce. Chtěla jsem slyšet jak pomalu umírá, protože touha po pomstě bylo něco, co mi za lidského života uniklo.

S každým rupnutím jsem si uvědomila, že nikdy nezapomenu, že nikdy nepřestanu cítit tu bolest v sobě samé a  navždy zůstanu taková, jaká jsem.

***

Lidé mě nemusí znát. Lidé nemusí vědět, kdo jsem. Nejsem spokojená s tím, že jsem zabíjela, ale jinak bych se nikdy nezbavila té špíny, kterou na mě zanechali a to já nemůžu zvládnout. Nechala jsem u něj jednu z rudých růží, kterou zanechával i on mě. Jeho tělo se nečinně válelo na zkrvavené zemi a nebylo po třeba více. Musela jsem zmizet.Přestat existovat pro svět.

Carlisle a jeho rodina mi odpustila tyhle činy. Věděla jsem, že Esme mě vždy přijme v domě, protože její srdce bylo nekonečně milující a láskyplné. Nikdo z nás si nezasloužil tohle. Kdybych mohla vrátit čas, zabila bych se radši sama. Nechtěla bych se znovu stát tím, čím jsem, protože to obnáší i jiné problémy.

Sklopila jsem hlavu a přejela si po mém plochém bříšku. Nikdy nepoznám to štěstí, které poznala Vera. Nikdy nebudu moci ve svém lůně nosit dítě, protože svět i osud si dělali, co chtěli.

Vystřelila jsem rychle z domova do lesa. Cítila jsem, že si to zase připravilo něco pro mě, ale nevěděla jsem co.

Budu věčně mladá, věčně krásná a dokonalá… Ale za jakou cenu?

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Violence of the Beauty: