Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Věříš v zázraky? Ano, jeden jsem zažila - 2. část

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Věříš v zázraky? Ano, jeden jsem zažila - 2. částTak a je tu to. Po nalehání některých komentářů jsem se rozhodla pro pokračování této povídky. Doufám, že se vám bude líbit a budete spokojení stejně jako já. Pro ty, co si myslí, že by se tím tato povídka mohla zkazit a stačil jim první díl, myslím, že jim toto bude připadat přehnané. Vaše Twilightlady

06.05.2010 (18:15) • Twilightlady • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1651×

Píseň

Věříš v zázraky? Ano, jeden jsem zažila – Happy End

Pohled vypravěče

Carlisle uvažoval nad tím, zdali tu dívenku proměnit, ale Rosalie čekat nemohla a ani nechtěla. Rozhodla se, že to udělá sama. Nevěděla, jestli je sice natolik silná a ovládne se, ale věděla, že tahle dívka je pro ni důležitá. Pomalu se sehla k jejímu krku a ucítila krev kolující v její tepně. Její zuby prošly kůží dívky jako nůž máslem. Rosalie začala pomalu sát. V krku se jí rozlévala ta blahodárná tekutina, kterou si tak dlouho odepírala. Ale něco v jejím nitru jí napovídalo, že musí přestat. Ač by její pravé upírské ‚já‘ chtělo pokračovat, ta lidská část, která v ní zůstala, chtěla přestat. Pomalu se odklonila od jejího krku a podívala na dívku, již se zmítající v křečích. Rukou si utřela kapku krve, která jí unikla koutkem

Dívka poprvé vykřikla a to přilákalo Carlisleův pohled. Otočil se na proměňující se dívku a pak na Rosalii. Jeho vyplašený pohled se změnil na nechápající. Viděl v Rosaliiných očích pohled, kterým se Esme dívala vždy na její děti. Pochopil. Rosalie se dočkala toho, co si vždy přála.

Pohled Bella Swanová:

Celým tělem mi prostupoval neuvěřitelný oheň. Tohle je očistec? Ten, o kterém vždy mluvila babička? Ten, kterým musí projít všechny hříšné duše? Jak jsem já zhřešila? Chtěla jsem zemřít. Je toto snad můj hřích?

Ani nevím, jak dlouho jsem tady byla, ale najednou oheň začal ustupovat od konečků prstů. Myslela jsem, že tohle je konec, ale to byl omyl. Oheň se nyní soustředil jen do jednoho místa. Do srdce. Chtělo mi vyskočit z hrudi, ale bránila mu v tom žebra, do kterých tak silně naráželo. Buch. Buch. Buch… Buch a nic. Poslední čtyři údery mého srdce a konec. Tohle je nebe. Temnota? Nadechla jsem se nosem, ale ucítila jsem mnoho vůní. Voněl tady les. Otevřela jsem oči a do očí mě uhodilo ohromné bílé světlo. Rychle jsem oči znovu zavřela. Pomalu jsem se je pokusila znovu otevřít. Nyní jsem již viděla víc. Chtěla jsem se posadit, ale než jsem cokoli mohla udělat, seděla jsem. Rozhlídla jsem se kolem sebe a uviděla sedm překrásných osob. Tohle museli být andělé.

„Tohle je nebe?“ zeptala jsem se a pak se pousmála nad svým hlasem. Byl krásně jemný a vysoký.

„Kéž by,“ zamumlal jeden chlapec, který stál na druhém konci místnosti. Myslel si, že ho asi neuslyším, ale slyšela jsem ho. Měl krásně bronzové vlasy.

„Ne, tohle není nebe. Jak se jmenuješ?“ zeptal se mě ten blonďatý muž, který stál skoro u mě.

„Isabella. Isabella Swanová,“ odpověděla jsem zdvořile.

„Tak, Bello, tohle opravdu není nebe. Já jsem Carlisle a tohle je moje rodina. Esme, moje manželka, Edward, Emmett a Jasper, moji synové. A Alice a Rosalie, moje dcery. Rosalie tě sem donesla,“ promluvil znovu.

Na mysl mi vytanula jedna jediná otázka.

„Proč?“

„Protože jsi umírala a to jsem nemohla dopustit,“ promluvila poprvé Rosalie, jak ji představil Carlisle. V jejích očích jsem viděla to, co jsem viděla v posledním pohledu maminky v mé iluzi. Dívala se na mě tak… tak… tak mateřsky.

„Ale pokud jsem umírala, tak jak to, že jsem tady?“ Její tvář se změnila do bolestné grimasy.

„Vím, že mě za to asi budeš nenávidět, ale já jsem musela. Promiň mi to, prosím. Nechtěla jsem, ale něco ve mně to chtělo udělat,“ vzlykala Rosalie. Vůbec jsem nechápala o čem mluví.

„Stal se z tebe upír, Bello,“ zašeptala. Cože?

„Cože?“ vyvalila jsem na ni oči.

„Vím, že ti to připadá neuvěřitelné, ale je to pravda,“ promluvil znovu Carlisle.

Všechno mi později vysvětlili. Dozvěděla jsem se, že někteří upíři mají schopnosti. Edward, ten, co má bronzové vlasy, umí číst myšlenky, ale na mě to nepůsobí. Alice, ten elfík, vidí budoucnost.

 

O Deset let později:

Je to už deset let, co mám novou rodinu. Mám matku, kterou jsem neměla možnost poznat. Babičku, která mi zemřela až příliš brzy. Sourozence, které jsem nikdy neměla. A tátu, který se o mě s láskou staral. Rosalie a Emmett jsou ti nejlepší rodiče, jaké jsem si mohla přát. Rosalie si ještě dlouho vyčítala to, že mě proměnila. Já ji přesvědčovala o tom, že jsem nyní šťastná. Nakonec se s tím smířila.

Edward, tak s tím jsme si bezvadně rozuměli a všichni doufali v to, že se dáme dohromady.

Rosalie mi řekla, že v momentě, kdy mě uviděla na té ulici ,věděla, že zemřít nesmím. Řekla mi všechno o sobě a o tom, co zažila. Věděla, co to je nemít rodinu. A proto ji nechtěla odepřít mě.

Šla jsem do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a vytáhla ze stolku jedinou památku na rodinu. Na obrázku jsem byla já a babička. Z druhé strany byla maminka a táta. Z hrdla se mi draly vzlyky. Lehla jsem si a prohlížela jsem si maminku. Něco na ní mi připomínalo Rose. Možná ten pohled. Obě pro mě byly důležité. Maminka zde už, ale není. Nyní je tady Rosalie. Nikdy na maminku nezapomenu. Ať už jen kvůli tomu, že je krásná jako Rose, nebo kvůli tomu, že ji navždy budu mít ve svém srdci.

Pak jsem svůj pohled přesunula na otce. Byl beze mě nešťastný. Prý rok na to, co jsem zmizela zemřel. Častokrát jsem přemýšlela o tom, že bych se podívala na jeho hrob, ale vždy jsem si to rozmyslela. Nyní se tam však podívám.

Rodině jsem to oznámila a vydala se zpět do Forks.

Kráčela jsem mezi hroby a hledala ten otcův. Je vůbec pohřben tady? Měl ho vůbec kdo pohřbít? Pomalu vyprchávala všechna naděje, když v tom mě do očí uhodil hrob, který jsem hledala. Pomalu jsem k němu přišla blíž.

Charlie Swan

12.3. 1900 - 28.9. 1952

Otec, který nad ztrátou své milované dcery zemřel.

Miloval ji, ale nikdy neměl tu možnost jí to říct.

Znovu jsem začala vzlykat. Kdo nechal toto na náhrobek napsat? Pomalu jsem se otočila a odcházela.

„Nechal někdo z vás udělat hrob pro otce?“ zeptala jsem se rodiny. Všichni vrtěli záporně hlavou až na Edwarda.

„Já jsem ho nechal udělat,“ řekl Edward.

„Proč?“

„Zasloužil si mít alespoň hrob a navíc věděl jsem, že tam jednou půjdeš. Dřív nebo později.“ mluvil klidně. Šla jsem k němu blíž, až jsem byla sotva půl metru od něj.

„Proč jsi to udělal? Proč jsi to tam nechal napsat? ‚Miloval ji, ale neměl nikdy tu možnost jí to říct‘. Proč jsi to tam nechal napsat, když to není pravda?“ Teď jsem už stála u něj. Bušila jsem do něj pěstmi a vzlykala. Edward kolem mě objal své paže.

„Šššš, Bello. Je to pravda a právě proto jsem to tam nechal napsat. Častokrát jsem tvého otce pozoroval. Chtěl jsem vědět, které zvíře ti to mohlo udělat, a pak jsem se dozvěděl to, že všeho litoval. Bylo mu líto to, co se stalo. Chtěl se ti omluvit a chtěl všechno napravit. Tu možnost ale už nedostal. Věděl jsem, že k tomu hrobu jednou pojedeš. Proto jsem chtěl bydlet tak blízko a proto jsem to tam nechal napsat.“ Celým mým tělem otřásaly vzlyky. Edward jezdil konejšivě svou paží po mých zádech. Bylo to celkem uklidňující.

„Děkuju,“ zašeptala jsem.

Později mě do své náruče vzala Rosalie. Byla jsem šťastná za to, že jsem věděla pravdu. Měla jsem rodinu. Milující rodinu.

 

Prosím o kometíky. Twilighlady

Autor: Twilightlady (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věříš v zázraky? Ano, jeden jsem zažila - 2. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře