Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Věčné pouto

16.12.2009 (14:00) • Texie • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4904×

Věčné pouto

(od Amishy)

V temné místnosti sedí ten poslední na světě. Sám tiše přemítá co se to vlastně stalo s jeho poklidným vesmírem. Kam se poděla jeho rodina a láska, láska co je to za slovo, má divnou pachuť na jeho jazyku. Nic si nepamatuje, v hlavě prázdno, ticho, mrtvo. Chtěl by zemřít, nechce už být sám. Oči mu bezděky přejíždějí po tom pustém místě kde je.

V půli pohybu se zarazil, něco ho upoutalo, takový drobný malý záblesk. Jde blíž, pomalu. Není sám, jeho nitro zaplesalo, dívá se do dvou černých očí a bledé tváře bez úsměvu, ale není sám. Otevírá ústa ve stejnou chvíli jako cizinec,zmateně zamrká a pak procitne pochopením. Ta osoba není nikdo další, je to on sám zpustošený a sám, tolik sám. Chvilku se tiše prohlíží a ví, že nezemře, on totiž nemůže, je zrůda, je upír.

Náhlé zjevení jeho mysli mu ukazuje tváře, usměvavé tváře beze jmen. Všechny bledé a neuvěřitelně krásné s medovýma očima. Sedm nádherných obličejů bez stopy strachu nebo smutku. Přemýšlí kdo jsou, tak známé a přitom cizí. Všichni jako on, upíři. Kdo jsou a kde jsou? S pochopením situace přichází trýzeň, bolest žízně. Pochopení bolí. Vzpomínání bolí.

Cullen. Edward Cullen. Jméno, které se mu zabodlo do hlavy a nechce o sobě říct víc. Jméno, ach moje jméno! Rodina, ty tváře to je moje rodina. Kde jsou ?

Kde jsem já ? Co je to za špinavou pustou díru? Voltera. Aro, ten had, proč mě tu drží? Co udělal s mojí rodinou? Náhle se ozval šramot, který přerušil jeho rozjímání. Tupé rány ozývající se z temnoty. Co to sakra...

Až teď si všiml těžkých kovových dveří, odkud se nyní ozýval ten lomoz. Křik a bouchání zesilovalo až náhle prudký náraz do dveří je odhodil na stěnu vedle něho. Ve vzniklém otvoru stála silueta.

„Mám ho, sakra konečně ho mám!“

Strnul ani nedutal a jen se vpíjel do karamelových očí před ním. Bella si ho obezřetně měřila asi vteřinu a pak se společně váleli v prachu na podlaze. A najednou nebyli sami, nad nimi stál Emmet a kdyby mohl, tak z jeho očí kapaly slzy velikosti tenisových míčků a nebyl sám, celá rodina stála a tiše vzlykala bez slz. To co si neuvědomil bylo, že ho rodina bez ustání hledala celých 100 let .

Bella vstala a s tichým Hned jsem zpět, zmizela za rohem. Potichu jako zloděj se plížila chodbami Voltery až našla to co hledala, hlavní síň. Egoističtí parchanti ani si nevšimli, že jsme jim vyplenily půlku hradu i když svědci nezůstali a kdo se objevil tak z toho udělal Emmet posyp na led.

Mezitím co Bella tiše pronikala hradem se u Edwarda odehrávalo vítání se vším všudy, div z něj nebyla hromádka kamínků na ozdobu cestičky, jak ho mačkali samou radostí z jeho nalezení. Ovšem na kameny na ozdobu tu byli jiní adepti, což nás přivádí zpět k Belle. Zhluboka se nadechla a hodlala rozrazit ty obrovské nevkusné dveře, když v tom jí na rameni přistála ruka...

Esme s jejím mateřským citem a naprostou netečností k boji, se k Belle připojila se slepou zuřivostí. Rozrazily dveře a za nimi na ně překvapeně hledělo pět párů očí, některé víš než jiné.

„Tak rád vás vidím, copak vás přivádí do našeho skromného příbytku?“ úlisně, nechutně a hlavně falešně milý Aro jako vždy.

Bella, aniž by ztratila kousek z odhodlání, které v ní kypělo se na něj zářivě usmála. A v tu chvíli ležel na zemi, trhán na malinkaté kousíčky. Esme provedla naprosto čistou práci bez chybičky, jenom škrtnout. Caius i Marcus zírali neschopni slova, natož pohybu. Jane, která se snažila skolit Esme svým ohnivým pohledem plným bolesti, nevěřícně kroutila hlavou. Alec držel svou sestru, neboť se bál, že o ni přijde. Navíc dobře si byl vědom důvodu vzteku obou upírek. Bella si povzdechla, neboť cupování Ara měla v úmyslu sama, ale Esme se alespoň ulevilo. Do sálu přišel zbytek Cullenů. Edwarda podepíral Emmet, byl pořád hodně slabý.

Bella upřela pohled na manžela a usoudila, že potřebuje vzpruhu. Nevěděla kdy a jestli ho vůbec najdou, ale počítala s tím, že jeho stav nebude nijak dobrý pokud se mise zdaří. Netušila, jak moc bude zbídačený a doufala v dostatečnost toho, co chtěla udělat. Sáhla do batohu a vytáhla podivnou lahev, bez zaváhání ji po něm hodila a on ji chytil. Chvilku nechápavě koukal až mu Emmet odšrouboval víko a nechal ho čichnout. Potom už pochopil a celou ji naráz vypil. Nebylo toho dost, aby byl v plné síle, ale už mohl stát sám a v jeho očích se objevily nitky hnědé barvy.

Všichni si oddechli, až na naše milé hostitele. Nevěděli co s nimi bude, pravda Aro se už začal slézat k sobě, ale Esme ho pokaždé dotrhala zpět. Pak s potměšilým úsměvem upíří rychlostí roznesla pět hromádek z Ara po místnosti a sledovala co se bude dít.

Náhle se ozvalo zakašlání od dveří, všichni se prudce otočili. Marcusovi spadla čelist až cinkla o podlahu. Tohle teda nečekal. Celou dobu se podivoval kde je zbytek gardy, ale že by to měli na svědomí vlci, to ho vůbec nenapadlo. U rámu opřený a oprašující si kalhoty stál Jake a za ním stáli nebo seděli ostatní ze smečky.

„Musím říct, že Felix a Demetri trošku zlobili,“ ukazoval při tom na Paula, který měl vytrhané chlupy od levého ucha až po levou stranu ocasu. Paul si odfrkl, ale už bylo vidět počínající nový porost chlupů. Ještě že se hojí a roste u nich vše tak rychle. Teď už se Marcus a ostatní začali opravdu bát, žádná pomoc nepřijde. Počkat venku je přece ještě Heidy na lovu lidí, sakra to nám v dané situaci asi nepomůže.

Najednou se ozval křik a pak bylo ticho, ve dveřích se objevil Seth a v tlamě nesl zmítající se trup s hlavou která se ho snažila kousnout.

„Tak se rozluč, nějaké poslední přání?“ zeptal se Jake směrem ke zbytku Heidy. Ona jenom vztekle prskala.

„Hm tak to beru že ne,“ prohlásila Bella a otočila se na rodinu.

“Kdo to dokončí?“

Rose kývla, křik, ticho.

Carlisle celou dobu stál a tiše vše pozoroval bylo mu líto toho, co se nevyhnutelně muselo stát, ale za peklo, kterým celá rodina prošla, chtěl vědět proč. Proč to vlastně celé bylo. Musel se zeptat,

„Marcusi proč to, nač jste tu celou dobu drželi našeho syna?“

Ovšem ozval se Caius. „Vážně sis myslel, že vás necháme se takhle beztrestně množit a ohrožovat naší poklidnou existenci? Byl to váš trest, jenom jste na to neměli přijít takhle rychle“

Chtěl pokračovat, ale hlava už mu neseděla na ramenou Bella trhala a kousala bez sebemenšího slitování. Vznikla další pěkná hromádka, která se vztekle kroutila a zmítala ve snaze dostat se k sobě. Bella zvedla pohled, ale nemusela ani nic říkat, za dobu hledání Edwarda se celá rodina neuvěřitelně sehrála. Jasper a Alice už rozdělávali oheň. Usmála se a hodila po nich hlavu Caria. Teď zůstal už jenom Marcus a dvojčata.

Edward to celé pozoroval a nevěřil vlastním očím, tohle se stalo z jeho mírumilovné rodiny. Bez slitování vyplenili Volteru, kdo teď bude dávat pozor na dodržování zákonů? Předběhla ho ovšem jeho žena, nemohl se na ní vynadívat.

„Marcusi, nechceme vládnout ani hlídat zákony, chceme se vrátit k našemu poklidnému životu bez vás, navždy. Pokud jde o mě, bránu Voltery už nechci nikdy vidět. Tím myslím nikdy a nikoho z vás!“

Celá rodina mohutně přikyvovala, jenom vlci byli zjevně smutní, že další trhání nebude a to ještě nevyhladili celý hrad, protože ty zbabělý příšery někam pozalízaly.

„No zrovna jsem chtěla navrhnout to tu podpálit, ale takhle to asi bude lepší,“ smutně si povzdechla Esme.

„Tak souhlasíš?“ vložila se do toho Bella.

Marcus jenom úlevně přikývl byl rád, že se nepřidá ke svým bratrům v teď již jenom kouřícím ohništi.

Cullenovi a smečka bez jediného ohlédnutí odcházeli z Voltery a ještě než odešli úplně, smečka se proměnila zpět na lidi, aby místní obyvatelé neutrpěli psychickou ujmu. No i když z dvaceti polonahých svalnatých mužů, kdo ví.

Cesta domů byla tichá, všichni nechávali prostor Belle a Edwardovi. Bella měla jeho hlavu opřenou o své rameno a hladila ho po vlasech, byla šťastná. Zase spolu.

2. kapitola

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Věčné pouto: