Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vánoční překvapení

26.12.2010 (10:30) • NikuseAlice • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1738×

Vánoční překvapení

Bylo, nebylo, jedno malé městečko ve státě Washington, Forks. Bylo to obyčejné městečko. Přes rok bylo takové deštivé, ponuré a smutné. Měli byste ale vidět, když přijde zima. Stane se z něj totiž úplně jiné město. V zimě celé jen svítí, doslova svítí. Je to takové kouzelné město, které je na vánoční svátky a Vánoce samotné nabité vánoční náladou, všechny domy jsou ozdobené blýskavými řetězy a lidé si pomáhají navzájem. Je to nejkrásnější období z celého roku.

Ale se všemi těmi radostmi, přicházejí i starosti. Je tu totiž předvánoční shon. Maminky, tatínci, babičky i dědečkové a také mnoho dalších shánějí na poslední chvíli dárečky pro své ratolesti, posílají vánoční přání a strachují se, aby na určené místo došli včas.

Nevím, který byl den, ani kolikátého bylo, ale bylo zhruba dva týdny před Vánoci. Všude bylo plno sněhu, děti se koulovaly, nebo stavěly sněhuláky. Také tu byl již předvánoční shon a s ním i naše rodinka Cullenů, řešící úplně stejné problémy, jako ostatní lidé.

Příběh Esme:

Esme létá po domě, neví, kde jí hlava stojí. Běhá nejdříve v kuchyni, poté v ložnici a nakonec zaběhne do obýváku, kde najde Rosalii. Rosalie ji chytí za ramena a povídá:

„Esme, uklidni se!“

„Nemůžu Rose, nemůžu, není čas!“

„Na co není čas? Esme, uklidni se, prosím a vysvětli mi, co se děje!“ naléhala Rose. Posadila ji na gauč, aby se uklidnila, a aby si mohly v klidu popovídat.

„Tak, a teď mi v klidu řekni, co se stalo!“ řekla Rose.

„Rosalie, za chvíli jsou Vánoce a já ještě nemám nakoupené všechny dárky, ještě mi jich pár chybí. Potřebuji si zajet do města. Chtěla jsem poprosit Carlislea, aby mě svezl, ale ten je někde zašitý v nemocnici. Edward je s Bellou a Renesme na výletě a Emmett, ani nevím kde je. Zbyly jsme tu jen my dvě, Rose. Co si jen počnu?“ řekla, a kdyby mohla, tak se snad i rozpláče.

Rose se začala smát.

„A Esme, nenapadlo tě, že auto mám i já?“ ptala se Rose celá vysmátá.

„No to je pravda. Rosalie? Rosalie, hodíš mě prosím tě do města?“

„Ale jistě Esme, že hodím. Stejně si ve městě potřebuji něco důležitého vyřídit.“

Šly se tedy obě převléknout a za chvíli již vyrážely červeným kabrioletem do města.

. . .

Rosalie si odešla vyřídit svoje věci a Esme zatím zašla do jediného obchodního centra, co tam bylo. Procházela tam všechny možné obchody, všude byly fronty lidí, a cestou potkala i Alici s Jasperem.

„Alice, co vy tu děláte?“ ptala se Esme.

„Ahoj Esme, co bys asi tak řekla, že tu děláme? Samozřejmě tu od rána nakupujeme,“ řekla Alice a Jasper za ní otráveně zakoulel očima.

„A co tu vlastně děláš ty, Esme?“

„Já tu nakupuji poslední vánoční dárky.“

„A jak se ti to daří? Nakoupila si vše, co jsi potřebovala?“

„Ano, nakoupila jsem vše, co jsem potřebovala.“ Rozloučila se s Alice a Jasperem a šla ven počkat na Rosalii.

Rosalie přišla asi za pět minut, takže ani nemusela moc dlouho čekat, a odjely spolu domů.

Příběh Edwarda:

Edward, Bella a Renesme se vrátili z výletu domů. Teď se všichni, celá rodina Cullenů sešla v obýváku. Esme se zeptala:

„Renesme, tak co, kde jste byly na výletě?“

„Babičko Esme, bylo to krásné. Byli jsme s tatínkem a s maminkou se podívat do parku. A víš babi, kde je tam ta fontána?“

„Ano, vím.“

„A ta fontána celá jen svítila. Měla na sobě samá modrá světýlka. Moc se mi to líbilo. Ale babi, tatínek se mi zdá nějaký divný. Je takový smutný.“

„Opravdu?“

„Ano, babičko.“ Esme se se starostmi otočila na Edwarda.

„Edwarde, je to pravda? Je ti dobře? Jsi v pořádku?“

„Esme, pojď se mnou vedle a Carlisle, ty prosím také.“ Odešli spolu do vedlejší místnosti, aby si o té věci mohli popovídat.

„Tak Edwarde, co se s tebou tedy děje?“ strachovala se Esme.

„Já vůbec nevím, co to se mnou je. Už dva dny jsem nějaký přešlý, občas si připadám takhle maličký,“ naznačil prsty. (Jenže takto si jen nepřipadal. On se doopravdy začal ze dne na den pomalu, pomalinku zmenšovat. Sice to na něm nebylo vidět, nikdo to nepoznal, ale dělo se to.)

O DVA TÝDNY POZDĚJI:

24. 12. Štědrý den. Večer.

Všichni se chystali na Vánoční „večeři“. Tohle ale nebyla ledajaká večeře, byla to večeře podle Cullenů. To znamená, že se večer vydají do lesa a budou lovit nějaká zvířata. A protože je tedy Štědrý den, mohou si dovolit nějaká lepší zvířata, než jen vysokou zvěř. Většinou si vychutnají nějakých pár pum a vydají se zpět domů.

Bella běží ruku v ruce s Edwardem.

„Edwarde, děje se s tebou něco? Pozoruji tě a už asi dva týdny se mi zdáš nějaký vykolejený. Není ti nic?“

„Nic se se mnou neděje Bello, nedělej si starosti. Podívej se na Renesme, jak běží za tou pumou,“ odvedl Edward pozornost jinam. Ale byly to již dva týdny, co se s ním začaly dít ty divné věci. Nejen, že se začal zmenšovat, ale také se mu zdálo, že mu začínají špičatět uši. Co se to s ním jen může dít?

Zakroutil hlavou a přestal na to na chvíli myslet.

„Myslím, že by to pro dnešek stačilo,“ zavolala Alice.

„Už bychom se mohli vrátit domů,“ dodala Esme.

A tak se všichni vrátili domů. Nežli však vešli dovnitř, zastavila je Esme.

„Byla bych ráda, kdybyste se teď převlékli do něčeho svátečního, a poté se všichni sejdeme v obýváku a rozbalíme dárky.“

Když to dořekla, zaběhli všichni do svých pokojů se tedy převléknout do něčeho svátečního.

Za malinkou chvilinku se celá rodinka Cullenů sešla opět v obývacím pokoji u nazdobeného stromečku, skrývajícího plno dárečků.

„Jé!“ volala Renesme a hned začala jeden po druhém rozbalovat.

Nejdříve nechali rozbalovat dárky jen Renesme, ale za chvíli se na ně vrhli také.

Bylo tam moc krásných dárečků. Všichni nadšeně rozbalovali jeden za druhým, až vánoční papír létal všude kolem nich. Moc času jim to rozbalování nezabralo, jsou to přece jen upíři. Po rozbalování přišlo zkoušení dárků. Rosalie si například zkoušela nové černé večerní šaty. Byly určitě od Alice. Vypadala v nich nádherně, moc jí ty šaty slušely. Renesme zase zkoušela nové hračky. Emmett si hrál s ní a docela ho to bavilo.

Nakonec vše také všichni pomohli uklidit. Přestože už bylo docela pozdě, dovolili Renesme se dívat na pohádku. Myslím, že to byla pohádka Tři oříšky pro Popelku. Hned jak pohádka skončila se Bella, Edward a Renesme se všemi rozloučili, popřáli jim dobrou noc a odešli do svého domečku.

Přišli dovnitř a hned uložili Renesme do postýlky. Byla po celém dni docela hodně unavená. Za chvilinku už sladce spinkala.

Edwardovi ale začalo být divně. Řekl Belle, že se na chvíli půjde projít ven. a aby o něj neměla strach, že to bude dobré.

Po chvíli se zastavil v lese, bylo mu mizerně. Najednou se před ním někdo objevil, instinktivně uskočil a zavrčel. Chvíli si neznámého prohlížel a zjistil, že je to nějaká žena hodně malého vzrůstu. Nevěděl, co má dělat a tak alespoň slušně pozdravil:

„Dobrý den.“

„Dobrý den, Edwarde,“ pozdravila také.

„Promiňte, odkud znáte mé jméno?“

„Já jsem elfka Edwarde, já vím všechno. Mimochodem jmenuji se Mia. Jsem královna elfů.“ Edward zakroutil nevěřícně hlavou.

„Co že jste?“

„No přeci královna elfů?“

„A můžu se zeptat, co tady děláte?“

„Nedějí se s tebou, Edward,e už delší dobu divné věci?“

„Ano, vy víte, co se to se mnou děje?“

„Ano, Edwarde, na tuto otázku ti mohu dát odpověď. Stává se s tebe také elf.“

„Cože, ale jak je to možné?“

„Edwarde, zachovej klid, nebude to napořád.“

„Uf, to jsem si oddychl.“

„Budeš se přeměňovat na elfa vždy o vánoční noci, každý rok.“

„Cože?“

„No ano, už je tomu tak,“ řekla elfka.

„Tohle je bláznivé,“ řekl Edward.

„Jen pro tebe Edwarde, protože v nás nevěříš.“

„A mají tedy elfové také nějaký úkol?“

„Ano, vždy na Štědrý den v noci budeš plnit dětem přání, které jim vyčteš z myšlenek.“

„Aha, to je zajímavé,“ řekl a v tu chvíli elfka zmizela. Rozhlížel se všude, ale nikde nikdo nebyl. Tak se rozeběhl domů a myslel si, že měl asi nějakou halucinaci. Už tomu nevěnoval pozornost.

Když ale doběhl před domek, zjistil, že se mu změnilo oblečení. Stal se z něj tedy elf, alespoň pro dnešní noc. Prohlížel se a řekl si, že takhle se nemůže vrátit zpět domů.

A teď se to stalo!

Narostla mu křídla. Mohl létat.

A jako v transu létal od domu k domu a plnil dětem taková přání, která jim vyčetl v mysli.

Už proletěl celé městečko. Vracel se tedy domů. Musel jít zadními dveřmi, aby ho nikdo neviděl, hlavně Bella. Myslela by si, že se zbláznil.

Vešel tedy dovnitř a šel se podívat na Renesme, jestli spí. Pozoroval ji a nejednou ho napadlo:

„Ano, jediné Renesme jsem nesplnil přání. Když jí ho splním, snad tohle bláznovství skončí,“ řekl si potichu pro sebe.

Přišel k Renesme a pozorně se začetl do její mysli. Netrvalo dlouho a splnil její přání.

Dal jí pusu na čelo a odcházel. Při odchodu však Renesme otevřela oči a posadila se na posteli.

„Ty jsi elf?“

„Ano to jsem,“ řekl a otočil se.

„Tati?“

„Ano Renesme, jsem to já.“

„Ale jako je to možné?“ zeptala se mě Renesme.

„To nevím, ale je to prostě tak. Nikdy to ale nesmíš nikomu říct!“

„Neboj se tati, nikomu to neřeknu. Nechám si to jen pro sebe.“ Usmáli jsme se na sebe.

„A teď už běž spát Renesme. Dobrou noc.“

„Dobrou tati,“ řekla a hned usnula.

Edward vyšel ze dveří a v tu chvíli se změnil na normálního Edwarda, upíra.

. . .

Probudil se uprostřed lesa. Byl podvečer. Bylo mu divné, kde se vzal v lese. Vyskočil na nohy a šel domů ke Carlisleovi a Esme.

Bella, když ho uviděla, ptala se:

„Kde ses na tom lovu zdržel?“

„Cože? Na jakém lovu? Kolikátého je?“ ptal se Edward.

„No na vánoční večeři, kde jinde.“

„No jistě. Dělám si srandu,“ řekl, ale sranda to nebyla.

Šli si tedy rozbalit dárky a Edward si uvědomil, že to všechno byl jen sen. Uf, oddechl si.

Ale počkat, upíři přece nikdy nespí…

Na Vánoce se prostě může stát cokoli. Bylo to vánoční kouzlo.

shrnutí

Tuhle povídku jsem psala strašně narychlo. Doufám, že to nebude úplný propadák. :)) Tak prosím piště komentáře i kritiku. Já to snesu. :)) Vaše NikuseAlice

Autor: NikuseAlice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoční překvapení: