Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vánoce mi vrátily to nejcennější 2/2

27.12.2010 (16:30) • Iva • FanFiction jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 3122×

Vánoce mi vrátily to nejcennější 2/2

Bella

Ležela jsem a ani jsem nedutala. Pokoušela jsem se dýchat pravidelně, aby to vypadalo, že spím, ale myslím, že se mi to moc nedařilo. Nevím, na co jsem čekala, ale myslím, že zloděj to nebude.

Někdo přišel k mé posteli, odhrnul deku a rychlým pohybem mě vzal do náručí.

Já jsem vykřikla, ale někdo mi přikryl pusu studenou velkou rukou a sklonil se k mému uchu.

„Buď potichu, Bello,“ zašeptal mi někdo a v tom hlasu jsem poznala Emmetta.

„Emmette, co tady děláš?“ vyjela jsem na něj ostře a možná i hodně nahlas

„Bello, kolikrát ti budu říkat, že máš být potichu. Jdu si pro jeden dárek,“ řekl a nesl mě k oknu.

„A kde ho tady u mě seženeš?“ Pane Bože, chraň mě od jeho nápadů.

„Ty jsi ten dárek, Bello, a jen tak mimochodem, v té košilce ti to sakra sluší,“ řekl, plácl mě po zadku a já cítila, jak mi rudnou tváře.

Z ničeho nic mě začal šoupat do pytle. Já opět začala samovolně křičet a mlátila jsem kolem sebe a kopala a kousala, ale bylo mi to k ničemu.

„Bello, buď potichu,“ šeptal ke mně Emmett a dál mě tlačil do pytle.

„Kdo si mě přeje? Koho můžu zavraždit?“ Trochu jsem se uklidnila a tázavě na něho hleděla.

„Přeje si tě pod stromeček Edward,“ odpověděl jasně a já začala vidět rudě nepříčetností.

Opět jsem okolo sebe začala kopat, ale to už to se mnou Emmett nevydržel.

„Jaspere,“ zavolal do všude přítomné tmy.

Do okna z ničeho nic vpadl Jazz, koukal na mě vyvaleně a v ruce svíral malou lahvičku s hadříkem.

„Fakt to chceš udělat? Ty víš, že nás Alice zabije,“ řekl Jazz směrem k Emmettovi.

„Takhle bychom ji nikam nedopravili,“ řekl jasně Emmett, silněji mi přidržel ruce, Jasper pohotově přiskočil, namočil hadřík a přiložil mi ho k ústům.

Já se nadechla a cítila jsem jen opojnou vůni a začala mě obstupovat temnota.

„Ahoj, Bello,“ slyšela jsem naposledy a upadla jsem do ráje klidu.

Emmett

„Vždyť jsem viděla, jak na ní visíš pohledem,“ ječela na Edwarda Luci.

Opět se hádají. To je na denním pořádku, já nevím, kvůli čemu s ní chodí. Prsa nemá, zadek nemá, obličej nic moc, oproti tomu Bella…

„Emmette, nech si ty myšlenky,“ zavrčel na mě Edward, když si sednul vedle mě na pohovku. Luci se opět zavřela v pokoji Edwarda a trucuje.

„Asi ji půjdu odprosit,“ řekl Edward.

„Jen ji nech, proč se s ní vůbec držíš?“ zeptal jsem se a otočil jsem se na něj.

„Já ti ani nevím,“ pronesl a vypadal hluboce zamyšleně.

„Belle to dneska slušelo,“ jemně jsem nadhodil.

„To jo,“ vydechl.

„Ty šaty jí slušely,“ řekl jsem.

„Jo, ty šaty byly nádherný,“ řekl Edward a vypadal, že ani neví, co mluví.

„A nejenom ty šaty,“ řekl jsem pro sebe, ale neuniklo to ani Edwardovi.

„Co máš na mysli, Emmette?“ vyjel na mě zostra Edward.

„Se podívej na Bellu, je čím dál krásnější a to její tělo je přímo k nakousnutí, ještě že mám Rose, protože by byla ještě dneska moje. A podívej se na Luci, to její tělo je jako ze second handu. Co by sis vybral? Ferrari nebo trabanta?“ vyjel jsem na něj a celým tělem jsem se k němu otočil. Po mém proslovu bylo slyšet zasyčení z jeho pokoje, takže všechno slyšela.

„Jasně, že Ferrari,“ řekl Edward, jakoby to nebylo nad slunce jasnější.

„Tak co tady děláš? Proč nejsi u Belly? Proč se radši zahazuješ s tím trabantem v tvém pokoji?“ Toto se fakt nedalo pochopit.

„To nejde,“ řekl Edward a sklopil hlavu.

„Ale jde. Co chceš za dárek?“ zeptal jsem se jen tak mimochodem.

„Ty víš, co bych chtěl nejradši,“ řekl Edward a podíval se na mě tím pohledem, který dával mým úvahám za pravdu.

„Máš to mít,“ řekl jsem a rychlostí blesku jsem vystartoval do pokoje Jazze a Alice.

„Potřebuji pomoc,“ vletěl jsem do jejich pokoje zrovna, když Alice okolo Jazze hopsala v oblečku berušky. Já to nevydržel a rozchechtal jsem se na celé kolo.

„Co tady chceš?“ zavrčeli na mě sborově a já dostal další záchvat smíchu.

Alice někam odběhla a Jazz si natahoval kalhoty. Za chviličku se přede mnou objevila Alice už v civilu.

„A šetrně,“ řekla, protože už věděla o mém plánu. Jazz na nás nechápavě hleděl.

„O co jsem přišel?“ zeptal se nevrle.

„Pojď,“ řekl jsem a čapnul ho za ruku a táhl k oknu, kterým jsme vyskočili.

Cestou jsem mu všechno vysvětlil. On všechno odkýval a za méně než šest minut jsme byli u Belliny vily.

„Já tam vlezu jako první,“ oznámil jsem mu a vyskočil jsem do jejího okna, které bylo otevřené, překvapivě.

Jemně oddychovala, ale vím, že nespala. Asi počítala s tím, že za ní přijde Edward, ale Edward nepřišel, tak Bella musí k němu. Pomalu jsem šel k ní a odkryl ji a nejvíce mě zaskočilo, že měla na sobě lehkou noční košilku. Mám Rose, mám Rose. Vzal jsem ji opatrně do náručí, a to se teprve pořádně probudila. Kopala, křičela a trhala sebou a pokoušela se mě kousnout, ale to by si spíš zničila chrup, než by se jí to povedlo.

Měla takové otázky, křičela a nebyla k utišení. Chtěl jsem ji dát do pytle, který jsem si s Jazzem připravili, ale ona ne a ne tam vlézt.

„Jaspere,“ zavolal jsem na něj a během chvilky byl v okně a v ruce svíral nějakou lahvičku s hadříkem. Kde to vzal?

Přišel k ní a tázavě se na mě podíval. Bella byla, bohudíky, v klidu.

„Fakt to chceš udělat? Ty víš, že nás Alice zabije,“ zeptal se mě Jazz a mírně zvednul ruku, v které měl tu voňavou tekutinu, po které lidi ztrácí vědomí. Mírně jsem kývl.

„Takhle bychom ji nikam nedopravili,“ řekl jsem a kouknul na Bellu, která vyděšeně hleděla na to, jak Jazz nalévá na hadřík tu tekutinu a přikládají k její puse.

Bella se moc nebránila, jemně se nadechla a už polevovalo i její sevření.

„Ahoj, Bello,“ řekl sarkasticky Jazz a váhal jsem nad tím, jestli ještě vnímá.

„Pojď,“ zavelel Jasper a chytl ji za nohy a strčil ji do pytle.

Jemně jsem si ji přehodil přes rameno a seskočil z okna.

„Kde jsi sebral tu lahvičku?“ zeptal jsem se Jazze, když jsme běželi k nám domů.

„Alice,“ odpověděl mi jednoslovně, ale bylo mi to jasnější, než kdyby mi to složitě vysvětloval.

„Ale neměli jsme to přehnat, ale my jsme to přehnali,“ řekl starostlivě Jazz a pohlédl na pytel ležící na mých zádech.

„Je vzduch čistý?“ zeptal jsem se Jazze, když jsme se ocitli před naším domem. Bellu jsme museli odklidit do sklepa, ale jak nepozorovaně přejít přes dům.

„Edward zase přemýšlí s knihou v ruce, Luci je v pokoji a přebírá šatník, Rose nevrle kope nohama a Alice chodí sem a tam po pokoji a Esmé s Carlislem jsou u sebe,“ řekl Jazz.

„To bych věděl i bez tebe,“ řekl jsem a jemně jsem Bellu sundal a pomalu jsem šel zadním vchodem ke sklepu.

Došel jsem k velké krabici v rohu sklepa. Položil jsem Bellu na zem a pomalu ji vyndal.

„Já jdu domů, aby to nebylo tak nápadné a radím ti, skonči to tady rychle. Bella se neprobudí, ale Rose je hodně naštvaná,“ řekl a zmizel, podrazák.

Bellu jsem dal do té krabice a tu krabici jsem zalepil nádherným zlatavým papírem a převázal velkou, červenou mašlí. Vzal jsem ještě vrták a vyvrtal jsem Belle několik dírek, aby mohla dýchat.

Tak jsem to tam nechal a utíkal k Rose.

Jasper měl pravdu, opravdu byla naštvaná. Pomalu jsem vešel k ní do pokoje a klekl si na kolena.

„Rose, odpusť mi to, dělal jsem dárek pro Edwarda,“ prosil jsem.

„Taky ti to trvalo,“ řekla a skočila mi do náruče.

Položil jsem ji a rozjela se naše obvyklá smršť vášně…

„Vánoce, vánoce přicházejí…,“ rozléhal se po domě hlas Alice, která už od rána běhala po domě a toto na dům křičela.

Vylezl jsem z postele a zarazila mě Rose a pohledem mě prosila, abych si s ní dal ještě jedno kolo.

„Počkej na večer, budu celou noc jenom tvůj, ale teď pojď,“ řekl jsem a vytáhl jsem ji z postele.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Večer 24. prosince

Seděl jsem na pohovce a koukal jsem se na Toma a Jerryho. Ty mě vždycky dokážou rozesmát, nebo Bořek stavitel.

Celý den jsem si před Edwardem chránil myšlenky. Myslel jsem na Rose a na to, jaký musí mít hlad lidi v Africe. On jen nad mými myšlenkami kroutil hlavou.

Luci byla celý den byla pryč. Rose, Alice a Esmé dodělávaly vánoční výzdobu a Carlisle s Jazzem je chválili. Já jen koukal a pokoušel jsem se nějak zakrýt zvuky, které se linuly ze sklepa. Bella se už vzbudila a teď dělá jako zamlada. Křičí, piští a volá, ale teď si dala pokoj.

Edward si někde četl, a když přišel čas rozdávání dárků, Luci nikde. Byl z toho celý nesvůj a přešlapoval po pokoji jako kohout v kleci.

„Edwarde, už si sedni. Nevidím na Toma a Jerryho,“ řekl jsem nevrle a zaujatě koukal na televizi.

„Dárky,“ zvolala Alice a s zvonečkem v ruce seběhla ladně schody.

Celá rodina se začala shromažďovat u vánočního stromu a teď přišla moje chvíle.

„Luci tady ještě není,“ vzdychl starostlivě Edward.

„Však ona se objeví,“ řekl jsem a poplácal jsem ho po zádech.

Vletěl jsem do sklepa a Bella opět dělala jako opice v kleci, málem i krabice s ní spadla.

„Bello, potichu, teď budeš překvapení pro Edwarda, tak buď potichu,“ prosil jsem ji a ona mě překvapivě poslechla.

Vzal jsem tu krabici a Bella lehce zaskučela. Málem jsem ji nepřenesl přes dveře, ale protože jsem borec, tak jsem to zvládl.

Pomalu jsem ji nesl do pokoje a všichni na tu krabici vyjeveně koukali, i Jasper hrál překvapeného.

„Tak, teď se může rozbalovat, ale můj až na konec,“ řekl jsem, když jsem Bellu postavil na zem.

Rose se vzpamatovala jako první a vzala první dárek, na kterém byla cedulka Carlisle. Carlisle dostal novou knihu s názvem 2000 nemocí světa. Jeho obličej zářil více než samotný stromeček.

Bella se v bedně nevrle zavrtěla. Alice dostala nové boty na podpatku a Jazz nového průvodce mladého šachisty. Rose ode mě dostala prsten s perličkou a dovolenou na našem ostrově. Já dostal trenky s medvídky. To mě trochu vyvedlo z míry, ale rychle jsem se dostal do normálu. Večer se v nich předvedu Rose.

Pod stromečkem zbyl už jen můj dárek.

„Rodino, už jsem doma,“ zakřičela na celý dům Luci a přišla k nám. To se nemohla někde zdržet?

„Já mám pro tebe dárek,“ řekl Edward a poklekl před ní.

„Vezmeš si mě, Luci?“ zeptal se a všichni jsme koukali na ně jako vyorané myši.

V tu chvíli se stalo mnoho věcí.

„Ne,“ zakřičel někdo a já zjistil, že to byl hlas Belly z té krabice.

Asi sebrala všechnu svoji sílu a krabici převrátila tak, že víko potom vykopla.

Potom v celé své kráse vylezla z té krabice, všichni jsme na ni koukali. Vypadala jako bohyně pomsty. Mírně si upravila svůj obleček a vydala se k Edwardovi, který už teď stál. Prošla kolem mě, kroutila smyslně boky a šla k Edwardovi. Luci jen zaraženě koukala.

Nevím, kde se v ní vzalo tolik kuráže, ale vzala od něj ten prsten z té krabičky, nasadila si ho a vášnivě jej políbila. A Edward se ani nebránil, obmotal jí ruce kolem pasu a dál se líbali.

„Edwarde Cullene, okamžitě se od ní odlep a přijď ke mně a popros mě o odpuštění,“ ječela na ně Luci jako smyslů zbavená.

Prvně zareagovala Bella, která se jemně od něj odklonila, pohledla na Luci.

„Ani ho nenapadne, my se budeme brát a ty jsi tady jaksi navíc,“ řekla a otočila se zpátky k Edwardovi, „pokud mě teda Edward bude chtít,“ řekla a zrudla ve tvářích.

Nikdo v tu chvíli nedýchal, Edward na ni pohlédl a usmál se.

„Jistě, že tě nechce. Chce mě,“ řekla Luci a přišla k němu a pokoušela se na něj nalepit, ale on ji odstrčil.

„Samozřejmě, že tě chci, Bello,“ řekl a políbil ji.

Luci, když to viděla, tak by se asi nejraději hanbou propadla. Sebrala svoji kabelku a utekla.

„My jsme spolu ještě neskončili, Edwarde Cullene!" zaječela a třískla za sebou dveřmi.

Když jsem vzhlédl, tak jsem si uvědomil, že mají nad sebou jmelí.

„Ehm,“ odkašlal jsem si a ukázal prstem vzhůru.

Oba vzhlédli a společně jsme se všichni zasmáli tomu, jak se ti dva našli.

„Miluji tě,“ řekl Edward a pohlédl Belle do očí.

„Já tebe taky,“ řekla a navzájem se políbili.

Já tomu začal tleskat, protože nic lepšího mě nenapadlo.

„S tebou si to ještě vyřídím," řekla přísně Bella a toto bylo směřované na moji osobu.

Edward ji vzal do náručí a odnášel ji vstříc jejich společné budoucnosti.

Já jsem přišel k Rose, vzal jsem ji za ruku, políbil jsem ji na ni.

„Madam, pojďte, půjdeme vstříc naší věčnost,“ řekl jsem, pohlédl jsem jí do očí, vzal jsem ji do náručí a odnesl jsem ji k nám do pokoje.

____________________________________________________________________________

Jak se vám to líbilo? Děkuji ještě jednou za vaše komentáře k první části této jednorázovky. Vaše Iva.

P.S.: Příjemné svátky...

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoce mi vrátily to nejcennější 2/2: