Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vánoce mi vrátily to nejcennější 1/2

23.12.2010 (15:15) • Iva • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 9352×

Vánoce mi vrátily to nejcennější 1/2

Bella

Můj život se pomalu rozpadá na milion kousíčků. Už je to dva roky, co mě opustil Edward. Byla to pro mě velká rána, dlouho jsem se z toho dostávala, ale nějak jsem se z toho dostala, ale stále to ve mně je. Od té doby jsem neměla přítele, a taky proč, když jsem ošklivá. Nedivím se Edwardovi, že mě pustil k vodě. Teď jsem na vysoké škole a studuji medicínu, bude ze mě chirurg, jako byl Carlisle. Ale nechci na ně vzpomínat, otvírá to moji staronovou ránu, která se ještě nezahojila a ani nezahojí. Jak já ho milovala a on mě nechal v lese, jen s pouhým, „opatruj se,“ a zmizel. Celé dny jsem byla jako chodící mrtvola, maturitu jsem zvládla v polovičním kómatu a ještě na trojku, ale to jsem se potom zvedla, protože mi Charlie řekl, že to se mnou už nehodlá snášet a ať se vrátím k matce. To jsem byla tolik nesnesitelná? Já bych ho chtěla vidět na svém místě.

Tak na jeho příkaz jsem se přestěhovala k matce a nastoupila na medicínu. Z počátku to bylo velmi těžké, kamarády jsem neměla a v hlavě mi koloval jen jeden objekt, Edward. Myslím, že ho z hlavy nikdy nedostanu, je to moje životní láska, ale jak jsem viděla, já jeho zřejmě ne.

To byla moje druhá zrada, kterou jsem od Charlieho nečekala. Nemyslela jsem si, že mě přestěhuje k matce, ale aspoň vidím, jaký doopravdy je. Nikdo mě nemá rád, protože i matka se ke mně chovala odtažitě, jenom kvůli tomu, že jsem maturovala s trojkami. Mně je taky hanba, ale svoje dítě bych kvůli tomu nezavrhla. Kdybych mohla, celý život bych začala znovu. Stačilo by mi, kdybych se vrátila k svým patnáctým narozeninám a raději cestovala s mamkou a Philem než se přistěhovat k Charliemu a potkala toho, kterému teď patří mé srdce.

A třetí rána, která byla asi nejhorší. Moje matka zemřela na rakovinu a teď jdu na dědické řízení. Phil se na mě opět kouká, jako bych za to mohla, ale za ty roky jsem se naučila perfektně ignorovat okolí.

„Slečno Swanová, víte, že Vaše matka pochází z bohaté rodiny?“ vypálil na mě notář a já koukala jako tele na nové vrata. Babičku z její strany jsem nikdy neviděla.

„Pane notáři, o tomto nemám ponětí, svojí babičku ani dědečka z její strany jsem nikdy neviděla,“ řekla jsem a čekala jsem, co z něj vypadne.

„Vaše prarodiče jsou už po smrti, a protože Vaše matka byla jejich jediná dcera, která bohužel zemřela, tak celé dědictví patří Vám,“ řekl a já koukala na něj jako puk.

„A co dostanu já?“ vykřikl Phil a spontánně se zvednul ze židle.

„Sedněte si, na Vás je tu psaný jen dům ve Phoenixu a auto, které jste sdíleli s Vaší ženou,“ řekl klidně notář a ukazováčkem mě vyzval, abych šla za ním.

„Slečno, tady mám Vaš majetek po tomto vyrovnání. S Vaším nevlastním otcem se o nic nebudete muset dělit. Vaše matka to měla vymyšlené. Takže Vám připadá rodinná vila ve Vancouveru i se služebnictvem. Potom veliký majetek rodiny Vaši matky a to hlavně drahé obrazy, velký kapitál peněz, mnoho akcií, a protože Váš děd sbíral auta, budete vlastnit i velkou sbírku sportovních aut,“ začal notář číst výčet mého majetku a já myslela, že to tady se mnou šlehne.

„A abych nezapomněl, Vaše matka měla pojistku, která byla psaná na Vás,“ ještě řekl notář a se mnou se zatočil svět.

„Slečno Swanová, jste v pořádku?“ ptal se starostlivě notář a skláněl se nade mnou.

„To byla jen taková chvilková nevolnost, už je mi dobře,“ řekla jsem a pokoušela jsem se vstát.

„Tvoje matka byla hamižná coura a vůbec jí na mně nezáleželo. Její střed vesmíru jsi byla ty. Věděl jsem o té vysoké pojistce, ale nepočítal jsem, že celá ti padne do chřtánu. Jsi stejná hamižná mrcha jako tvoje matka. Samozřejmě, jablko nepadá daleko od stromu,“ ječel na mě Phil a pak odešel s bouchnutím dveří.

„To bychom měli,“ řekla jsem tiše a obrátila jsem se na notáře, který stále koukal na dveře, s kterými bouchl Phil. To bych nečekala.

Asi další dvě hodiny jsme probírali moje dědictví a já nemohla přestat žasnout. Já byla celý život bohatá a ani jsem to nevěděla. A ani matka mi to neřekla.

„Předání Vašeho domu ve Vancouveru proběhne těsně před Vánocemi, tak bych byl nejraději, kdyby to bylo co nejdříve. Jsem novopečený dědeček a chtěl bych slavit Vánoce s mým vnoučkem,“ vysvětloval mi notář a připomněl mi tu věc, na kterou jsem nechtěla myslet. Na Vánoce budu opět sama.

„Dobře, tak třeba za tři dny ve Vancouveru, teda nevím, jak to tam najdu,“ řekla jsem rozpačitě a přemýšlela jsem nad tím, kolikrát se budu muset vyptávat, než najdu ten dům.

„A abych nezapomněl, slečno, vlastníte ještě několik domů ve Vancouveru a vlastně po celých státech, a ten domek ve Vancouveru, nebo spíše vilka, je pronajmutí a pronajímatel by chtěl s Vámi mluvit,“ řekl mi při odchodu.

„Dobře, promluvím si s ním,“ řekla jsem, natáhla jsem na sebe svůj ošuntělý kabát a vyrazila do svého provizorního bytu, rozdýchat nově objevené štěstí.

Za tři dny

„Slečno, tak toto je Vaše,“ vysvětloval mi notář, když jsme projížděli okolo bílé vilky v lese. Stálo u ní stříbrné Volvo a to mi hned připomnělo jednoho člověka, který mi rozerval srdce. To nemůžou být oni. Kolik jezdí po světě stříbrných Volv?

„Toto je hlavní sídlo Vaší rodiny,“ oznámil mi a naskytl se mi pohled na obrovský moderní luxusní dům, u kterého stálo několik aut.

Vystoupila jsem a na prahu domu mě čekalo šestnáct lidí. Usmívali se na mě.

„Madam, je nám ctí poznat naši novou paní,“ řekla silná paní v zástěře.

„Těší mě,“ podala jsem jí ruku. Myslela jsem si, že si se mou zatřese pravicí, ale ona mi ruku políbila!

„Prosím, ruku mi nelíbejte, nejsem Bůh, tak se mi ani neklaňte,“ řekla jsem jim mile a ostatní užasle vydechli.

„Pojďte, madam, ukážu Vám váš dům,“ řekl zdvořile nějaký muž v obleku a brýlemi na nose.

Vedl mě okolo jídelny, přes obývací pokoj nebo salón, nevím, jak bych to nazvala, a pak mě zavedl do nějakého modrého pokoje, byl skvostný.

„Madam, toto je Váš pokoj a zde,“ ukázal na dveře vlevo a otevřel je, „Vaše koupelna,“ řekl a ukazoval na luxusní koupelnu. Takový luxus neměli ani Cullenovi. Už je to tady zase. Proč si otvírám staré rány? Odpověď je jasná, protože na něj i na ostatní nemohu zapomenout.

„Jmenuji se John a jsem Vám k službám,“ ještě se mi představil, jemně uklonil a zmizel.

Pomalým krokem jsem se vydala k té nádherné posteli a jemně se dotýkala látky, z které byla tvořena tato deka, nebo to byl přehoz?

Rozhodla jsem se, že na svátky tady zůstanu. Nic jsem sebou neměla, ale moje skříň byla vybavená, takže už se mnou počítali.

Natáhla jsem na sebe červené šaty, které se mi líbily, a k tomu jsem si vzala lodičky na podpatku. Já se nepoznávám. Od kdy hoduji botám na podpatku?

Pomalu jsem sešla dolů a šla jsem do obývacího pokoje, odkud se ozýval hovor.

Když jsem vešla, všechna pozornost spadla na mě. Všichni se na mě dívali s obdivem.

„Sluší Vám to, madam,“ poznamenal John a já zrudla a usmála jsem se na něj.

„Dům je skvostný, ale byla bych nadšená, kdybych zde našla nějaké obrázky mých prarodičů. Chtěla bych tu na svátky zůstat,“ oznámila jsem jim a služebnictvu se roztáhl na tváři úsměv, ale i notáři.

„Tak abychom podepsali smlouvu o převzetí a můžete zde rovnou zůstat. A mimochodem, opravdu Vám to sluší,“ poznamenal, když jsem podepisovala smlouvu.

„Nashledanou,“ rozloučil se se mnou notář a slavnostně mi předal klíče od domu.

Když zaklapl dveře, otočila jsem se na služebnictvo.

„Jak jste spokojení s novou paní?“ zeptala jsem se smíchem. Všichni se nad mou otázkou zasmáli a souhlasně přikývli.

„Chtěla jsem se zeptat, nevíte, kdy chtějí přijít dohodnout tu nájemní smlouvu ti dotyční?“ otázala jsem se Johna ve dveřích.

„Madam, myslím, že chtějí přijít den před štědrým dnem, takže dnes,“ oznámil mi se smíchem.

„Ups, abych se šla nachystat. Co myslíte, Johne, mám si vzít něco normálního nebo raději šaty?“

„Madam, lepší by bylo, kdybyste si vzala společenské šaty. Je to vážený pan doktor s jeho rodinou,“ řekl a mně to začalo šrotovat v hlavě. Doktor s rodinou, stříbrné Volvo… ach, ne.

„Děkuji,“ řekla jsem přidušeně a utekla jsem nahoru.

Sedla jsem si na postel a kývala jsem se ze strany na stranu. Nemám vzít nějaké auto a odjet? Nebo mám dělat překvapenou a potom kamennou? Stále ho miluji, ale proč bych mu měla odpouštět? Vím, jsou Vánoce a mělo by se odpouštět, ale umím to ještě? Umím odpouštět někomu, kdo mně takto ublížil? A bude stát vůbec o to, abych mu odpustila?

Ležela jsem na posteli a po dlouhé době jsem nechala své myšlenky proudit sem a tam. Všechny se zaobíraly Edwardem a Cullenovými.

Rozhodla jsem se nakonec, že tam přijdu a budu dělat kamennou. Nepotřebuji mít opět rozervané srdce, budu dělat, že je neznám.

Dlouhou dobu jsem váhala mezi černými a modrými šaty. Takové dilema jsem už dlouho nezažila, vlastně nikdy v životě, protože kdysi mi bylo jedno, co na sebe navléknu.

Nakonec jsem vybrala ty modré, oblékla si je a učesala jsem si vlasy do účesu, který mě v tu chvíli napadl.

Na nohy jsem si obula modré střevíčky na vysokém podpatku, které mi ladily s šaty. Doopravdy jsem se musela změnit, protože jsem nikdy nehodovala lodičkám, spíše pohodlným keckám.

A proč to všechno? Chci mu dokázat, že když mě odkopl, tak to byla chyba, převeliká chyba.

A co když to nebudou Cullenovi, ale někdo jiný?

V mé hlavě to stále šrotovalo, když se ozvalo tiché zaťukání na dveře.

„Dále,“ řekla jsem tiše.

„Madam, je tu pan doktor Cullen s rodinou,“ řekla nesměle moje služebná, myslím, že se mi představila jako Anna.

„Děkuji, Anno, uveď je do obývacího pokoje,“ rozkázala jsem jí.

„Jistě madam,“ řekla a zavřela za sebou dveře.

Koukla jsem se ještě do zrcadla a řekla bych, že jsem dosti obstojná. Otevřela jsem pomalu dveře a ještě jsem uslyšela tichý rozhovor zespod.

„Není vám ten pach nějak povědomý?“

„Taky bych řekla, že už jsem ho cítila, ale ta osoba, které tento pach patřil, je pryč,“

„Jsem zvědav, kdo je ten nový majitel,“

Pomalu jsem vyšla ode dveří a divila jsem se, že jsem ještě nespadla.

„Cullenovi,“ vydechla jsem a dívala jsem se na ně přes zábradlí.

Všechna pozornost v místnosti se svrhla na mě. Všichni se na mě dívali, ale já chtěla vidět jen pohled jednoho, Edwarda. Ale největší šok přišel pro mě. Edward objímal kolem pasu nějakou hnědovlásku a já myslela, že budu vraždit.

Pomalu jsem scházela ze schodů a dávala jsem si záležet, aby moje chůze byla elegantní.

„Bells,“ zašeptal ten, kterému patřilo mé srdce.

„Edwarde, takto mi prosím neříkej,“ řekla jsem přísně.

„Bello,“ vypískla Alice a už mě drtila v náručí.

„Alice,“ zašeptala jsem a hlavu jsem si položila na její rameno. Z očí mi tekly slzy štěstí.

„Co ty tady?“ vydechla potom, co mě dodusila.

„Jsem nová paní tohoto domu,“ řekla jsem a otočila jsem se kolem své osy.

„Bells,“ vydechla Rose a přiběhla ke mně a objala mě. S tím jsem nepočítala. Rosalie, ta chladná Rosalie se se mnou teď objímá.

„Rosalie? Takže válečná sekera zakopána?“ zeptala jsem se jí, když jsem ji taky rozpačitě objala.

„Jasně, že je! Jsi lepší než ta semetrika zamnou,“ zašeptala mi do ucha a já se uculovala. Takže nic moc nebude.

„Já to slyšel?“ zavrčel Edward

„No a co?“ zavrčela jsem na něj pro změnu já, ale jeho zavrčení bylo lepší.

Zmlkl a já se potom ještě objala s Esmé, Carlislem a Jazzem, ale Emmett musel mít něco extra.

Nejdříve ke mně přišel, že si se mnou potřese rukou, a pak mě za tu ruku chytl, stáhl k sobě do náručí a vyhazoval mě do vzduchu. Já se smála na celý dům.

Jediný, kdo si se mnou nepotřásl a ani se ke mně nepřiblížil, byl Edward a ta jeho. Jak ta mě štvala, ale nedávala jsem to najevo. To pro změnu ona mě přímo vraždila pohledem.

Přemístili jsme se k sedačce a v klidu probírali vše, co se za ty roky odehrálo.

„Tak ty jsi taky chodila s Edwardem?“ zeptala se mě přesladce ta jeho.

„Ano, chodila,“ odpověděla jsem jí po pravdě.

„To mi musíš dát za pravdu, že v posteli na něho není,“ řekla a mě zatrnulo. Ona s ním spala. S mým Edwardem spala taková rajda!

„Zlatíčko, mi jsme s Edwardem prožívali mnohem lepší věc, než je dovádění v posteli, ale myslím, že na něho není, i když musím říct, že já nebyla takový zloduch a nevzala jsem mu jeho nevinnost,“ řekla jsem jí dost arogantně a myslím, že už s dalšími otázkami nepřijde.

Trpce se zasmála.

„Tak ty jsi ještě panna nebo jsi to už s někým udělala?“ to už bylo moc.

„Luci,“ zavrčel Edward a chtěl ji odvést pryč, ale já ho rukou zastavila, a když jsem se ho dotkla, tak mnou projel ten samý elektrický proud jako před lety.

„Jsem panna, když to chceš vědět,“ odpověděla jsem jí a odešla jsem na balkón. Uslyšela jsem jenom hlas Edward, jak něco vyčítá té Luci.

Venku sněžilo a byla velká zima. Přesně takto jsem si vždy představovala Vánoce, ale chtěla jsem je slavit s touto rodinou, ale ta si za mě našla náhražku.

Někdo přes mě přehodil kabát, ale dámský a byl mi malý.

„Je lepší než jsem byla já?“ musela jsem se zeptat.

„Ne, ty jsi byla lepší a taky jsi stále lepší. A taky jsi moje nejlepší kamarádka,“ řekla Alice a objala mě.

„Chceš radu od dobré kamarádky?“ zeptala se mě a lišácky na mě mrkla. Alice má něco v plánu.

Jemně jsem kývla na souhlas a čekala jsem, co z ní vypadne.

„Vezmi si dneska na spaní tu košilku, kterou máš položenou na posteli a nech se překvapit,“ zašeptala mi do ucha a já zakývala, že udělám, co jí na očích uvidím.

„Myslím, že bychom už mohli jít, Bella taky už musí jít spát,“ řekla Alice dost nahlas, aby to všichni slyšeli.

Všichni mi popřáli dobrou noc a odešli. Tedy ta holka, co je s Edwardem, šla dřív, že se prý s Edwardem chytli. To mi hraje do karet. Edward celý den ze mě nespustil oči a byl velmi udivený, že jsem ještě panna. No co? On měl být ten, kdo mě toho věnečku zbaví, ale neudělal tak. Spíše se vyspal s tou rejdou.

Služebnictvo už též bylo pryč, tak jsem se vydala k sobě do pokoje.

Na posteli opravdu ležela košilka i s podvazky v bílé barvě. Když jsem ji viděla, málem mi vypadly oči z důlků. Něco tak odvážného jsem ještě na sobě neměla.

Osprchovala jsem se a vlezla jsem do té košilky. Zalezla jsem až po krk do peřiny a čekala jsem, co se stane, ale vtom zaskřípaly okenice a do místnosti vpadla nějaká osoba, ale Edward to nebyl.

_____________________________________________________________

První část je za námi a doufám, že jste našli na ní, aspoň nějaké pozitivum. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoce mi vrátily to nejcennější 1/2 :