Zase mě přepadla múza, a tak z toho vznikla tato jednodílná povídka. Je trochu vánoční, i když smutná. Je o Belle, kterou Edward opustil, ale dal jí slib. Jaký to je slib? To si přečtěte tady. Vaše Twilightlady
26.12.2010 (16:15) • Twilightlady • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 2109×
Vánoce? Doba, kdy se plní sliby
Pohled Isabella
Seděla jsem venku a všude kolem mě padal sníh. Všechno vypadalo jako z pohádky, ale mně to spíše připadalo jako noční můra. Už je to přesně 58 let, co ode mě odešel.
Žij normální život. Měj rodinu, manžela, děti, to co ti já dát nemůžu. Vždycky budu blízko, i když ty mě neuvidíš. Slibuju, že se ještě jednou setkáme.
Tahle slova mě držela při životě. To, že se jednou, alespoň na chvilku ukáže. Neukázal se. Zapomněl. A teď jsou Vánoce. A já jsem stará babička.
Vychovala jsem syna a dceru. Adriana a Lisu. Také jsem měla manžela. Jmenoval se Emmett. Já vím, já vím, Ale nebyl to ten Emmett Cullen, byl to Emmett Hawk. Ale občas mi jej připomínal. Také měl dolíčky ve tvářích, když se smál. Když se vracel domů, vždycky se usmíval. Ale potom se něco zvrtlo a my se rozvedli. Na děti jsem zbyla sama, ale i tak jsem z nich vychovala správné lidi.
Nakonec jsem se dočkala i vnoučat. Lisa má krásné malé děvčátko Kathrine a Adrian má chlapečka, Toma. Dodržela jsem všechno, co jsem mu slíbila, a on i přesto nepřišel.
Teď, když jsem stařenka a je mi 76 let, jsem sama venku. Bez něj. Lisa i Adrian slaví Vánoce. Sice mě zvali, ale já odmítla. Už to není pro mě a já cítím, že přichází můj čas.
Pohled nikoho:
V ten okamžik se zvedl vítr a vytvořil sněhový vír kousek od lavičky, kde seděla. Stařenka si zakryla tvář, aby se chránila před sněhem. Sníh však zmizel stejně rychle, jako se objevil. Místo toho tam stál chlapec s bronzovými vlasy a zlatýma očima. Pomalu se posadil na lavičku vedle stařenky. Ta něj jen s úžasem hleděla. Vůbec se nezměnil do doby, co se před 58 lety viděli naposledy. Pomaličku k ní natáhl ruku a ona jej za ni pevně chytla. Pořád měl studenou pokožku, jak si to pamatovala.
V ten moment si uvědomila rozdíly mezi nimi, ale už ji netrápily. Byla šťastná. Ten, kterého celý život milovala, dodržel slib a teď tam spolu seděli. Tak to má na Vánoce být.
„Dodržel jsi slib.“ Jako by její hlas omládl a ona si znovu připadala jako ta 18-ti letá dívka, která se do něj zamilovala. Jako by se vrátila v čase.
„Jsou Vánoce, sliby se přece musí plnit,“ řekl. Na jeho tváři pohrával pokřivený úsměv, který uměl vykouzlit jen on, ten, který tolik milovala. Jeho hlas byl pořád stejně sametový. Jeho rty pořád vybízely k polibku. Měl pravdu, jsou Vánoce. Sliby se musí plnit.
Pohled Isabella:
„Musím už jít,“ řekla jsem. Nechtěla jsem zůstat tady. Cítila jsem, že už se blíží můj čas. I on to věděl. Chtěla jsem zemřít doma, naposledy si zatopit v krbu a naposledy ulehnout do peřin.
„Já vím,“ řekl a pomohl mi vstát. Nabídl mi rámě, jako tehdy, když mě vodil domů. Šli jsem pomalu a mlčky, slova nebyla potřeba. Zastavili jsme až před domem.
„Půjdeš dovnitř?“ zeptala jsem se.
„Moc rád,“ odvětil a já otevřela dveře. Zamířila jsem do kuchyně a postavila si vodu na čaj. Pak jsem šla do ložnice, která byla i obývacím pokojem. Zažehla jsem oheň v krbu a šla se převléct.
Pohled nikoho:
Stařenka se převlékla a šla zpět do pokoje. Seděl na gauči. Najednou ji přepadla únava, a tak si lehla do postele. Chlapec vstal a přisedl si na kraj.
„Cítím se tak unavená,“ zašeptala.
„Já vím,“ řekl a pohladil ji po šedivých vlasech. Těch, které dřív měly barvu hnědé, kterou tolik miloval. Věděl, co se teď stane.
„Edwarde?“ zašeptala znovu.
„Ano?“
„Miluji tě,“ řekla a pomalu zavřela oči.
„Taky tě miluji, Bells.“ To bylo poslední, co slyšela. Bells, tak jí říkal jen on.
Pak už ji pevně lapila ta černota. Ona však pořád viděla jeho tvář, i když byla mrtvá.
Chlapec ji naposledy políbil na rty a složil svou hlavu do peřin vedle ní.
Domem zněl pískot konvice, ve které se vařila voda na čaj. Na čaj, který si už nikdy Bella nevypije. A tak tam Edward ležel vedle své milované Belly, až do následujícího rána, kdy musel odejít. Ale věděl jedno: jednou přijde ten čas a on se s ní znovu setká. Jednou.
Tak a toto je nejspíš poslední letošní povídka. Je to skoro rok, co jsem na webu a jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla poznat, i když jen přes pc, tak úžasné ličky, jako jsou Hanulka, Petronela - bez kterých bych ani snad nepsala. Holky, které mi neuvěřitelně pomohly. A taky Alicejazz, spoluautorku, která je naprosto neuvěřitelná a vydrží to se mnou.
Děkuju i všem ostatním, i těm, kteří čtou moje povídky. Bez vás by to neměla cenu. Děkuju. Vaše Twilightlady
Autor: Twilightlady (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Vánoce? Doba, kdy se plní sliby:
Úžasné, dojemné, smutné..
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!