Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » V náruči ďábla - Část 2.

27.08.2011 (17:45) • Roxana • FanFiction jednodílné • komentováno 35× • zobrazeno 3913×

V náruči ďábla

(Část 2. - Clona lásky a zloby)

Láska je pocit, kdy jste ochotni zahodit vše, a věnovat zbytek toho, co vám zbylo, tomu druhému…

Léta trápení? Ne! Pouze potupy a veřejného posměchu. Ale zvykla jsem si na to. Když jsem vycházela z domu, lidé si na mě ukazovali prstem a šuškali si o tom, že je to ona. Dívka, jež dala svou nevinnost v sázku, a on ji nechal. V prvních měsících jsem ronila slzy a proklínala dotyčného, ale po roce jsem si řekla, že všechny mé slzy přijdou vniveč, když jsem v ruce držela nový smysl života. Uzavřela jsem se do sebe a nikomu nedala šanci na to, aby se pokusil mě rozesmát, či pobavit.

Už žádný lord, či hrabě, už žádný muž, který by mi zlomil srdce. Vlastně jsem zanevřela nad všemi, jejichž původ byl mužského pokolení, krom jednoho. Každý žena by si měla uvědomit, že za andělskou tvářičkou a hříšnými pohledy se v nitru schovává ten nejproklatější tvor na zemi – mužská ješitnost a pocit moci, kterou drží nad ženou. Ovšem mýlili se; ženy nejsou pouhými majetky, nýbrž útěchou na jejich nevydařené pokusy a vášnivé hrátky. Bohužel si většina mladých dam neuvědomila, že ony jsou těmi pomyslnými trofeji, o které se gentlemani s vervou přou.

Já si to uvědomila, a to hned v to ráno, kdy jsem zůstala se slzami v očích sedět v opuštěné posteli. Byla jsem tu jen já, moje nenapravitelná bolest a deník, jenž ukrýval tak málo a zároveň tak hodně…

Držela si masku u obličeje a očima přejížděla taneční parket. Měla divné tušení, krk se jí nervozitou stahoval a žaludek se jí chvěl a nebylo jí moc dobře. Dokonce uvažovala nad tím, že by odešla a nechala Damiana s Aaronem na plese samotné, ale než stačila něco podniknout, vyřítila se proti ní její služebná s malým gentlemanem za ruku a málem svalila Bellu k zemi, když spěchala k ní.

Je to tady, pomyslela si Bella a polkla tlustý knedlík, jenž jí zabraňoval v dýchání.

Elis měla červené tváře a otevřené rty. Zelené oči měla vykulené, div jí nevypadly, ruce se jí třásly a kolena se jí podlamovala na vysokých podpatcích. Ve své ruce drtila maličkou ručku a překvapeného klučinu s červenými tvářemi. Když doběhla k Belle, začala ztěžka dýchat a snažila se popadnout dech.

„V klidu, Elis,“ upozornila ji a vyděšeně si ji prohlédla. Elis si přiložila dlaň na hrudník a pomaličku se její tep znovu srovnával. Bella ji chytila za zápěstí a jemně jej pohladila. Vyprostila z jejího sevření Maxe a přivinula si jej do náruče. Elis byla postarší dáma, která i na svůj věk sloužila velice dobře. Viděla v ní jakousi druhou matku, která se od ní starala od narození. A právě ona a Aaron v té nejtěžší chvíli Belle pomohli. Ona ji podržela a jediná z rodiny jí při každé příležitosti nevyčítala, že jméno Griffinů pošpinila právě ona. Zahrnula ji mateřskou láskou a stejně tak i nemanželské dítě, které se před sedmi lety podívalo na svět.

Naopak Aaron ji bránil před hněvem a kázáním postaršího bratra, který se ve skandálu částečně vyžíval, neboť se splnilo to, co od začátku předpovídal. V tom, že Bella dokáže snést plnou zodpovědnost za svou osobu. Jako novopečený strýc nebyl absolutně k ničemu, a tak se Bella nemohla divit, když mezi nimi panovalo rodinné peklo. Belle šlo jen o lásku a dobrou výchovu dítěte, žádala od Damiana pouze to, aby malému nahradil otce, ale všechna snaha přišla vniveč. Jediné, o co Damianovi šlo, bylo dědictví, které za žádnou cenu nechtěl přenechat nemanželskému dítěti. Naopak Aaron se postaral o to, aby alespoň malý Max měl pocit, že není odstrčen, a tak se mu věnoval jako milující strýček.

Byl pravým opakem Damiana.

„Copak se stalo?“ zeptala se Bella překvapeně, když zjistila, že už může popadnout dech. Tušila, co má Elis na jazyku, šuškal si o tom celý Londýn. A ačkoli Bella mezi společnost často nevycházela, nemohli před ní utajit nečekanou návštěvu lorda Cullena. Více si přitiskla Maxe k sobě a hladila jej po droboučkém tělíčku. Služebná se jí podívala do očí, v nichž spatřila strach a pochopení. V Belle v první chvíli něco hrklo a ona věděla, z jakého důvodu, ale ten pocit zaplašila a věnovala se Elis.

„Je tady,“ řekla znovu tím napjatým hlasem a její srdce se zas vydalo na hon. „On je tady,“ dodala přesněji Elis a v klíně si mnula složené ruce nervozitou. Bella nepotřebovala upřesnění, aby jí došlo, koho tím Elis myslí. Bylo jasné, že se jednalo o největšího sukničkáře celého Londýna. A také o muže, jehož činy Bellu pošpinily natolik, že má jen poloviční šanci stát se uznávanou lady.

„Viděla jsi ho?“ vydala ze sebe Bella vyrovnaným hlasem a netvářila se nijak zaujatě. Elis zavrtěla hlavou.

„Kdo je tady, mami?“ vypískla Max a zvědavě se na Bellu podíval. Bella nevěděla, jak v té chvíli zareagovat, a byla ráda, když se do toho vložila Elis. Nejhorší pocit je, když musíte svému dítěti lhát. Bylo těžké mluvit do očí, jež vám připomínaly toho nejhoršího svůdníka na celém světě. Max byl na svých sedm let velice vyzrálý a chápavý, vlastně se ani nepodobal sedmiletému klukovi, byl vyspělý a také velmi prozíravý. Nebyl to obyčejný chlapec, byl to výjimečný gentleman. A to právě po svém otci. Právě díky Maxovi Bella poznala, že lord Cullen nebyl pouze obyčejným člověkem, ale mnohem víc, o čemž ona, ani nikdo jiný nevěděl.

„Dávný přítel rodiny,“ vysvětlila stručně a znovu se věnovala Belle.

„Neviděla, ale říkaly to služebné, když se bavily s vrátnými. Prý viděli jeho kočár.“ Strach z jejího pohledu se nedal přehlédnout. Drtila Bellino zápěstí, až jí Bella musela dát najevo, že jí zarývá nehty do kůže. Nesměle se omluvila a upravila si sukni šatů. Bella na to reagovala pouze úsměvem, o němž si byla přesvědčená, že neprozradí žádné známky její náhle změněné nálady.

„Mylady, myslím, že bychom měli i s Maxem odejít,“ pronesla nakonec šeptem. Vehementně začala záporně kroutit hlavou. Nemínila se před ním schovávat, a už vůbec ne s Maxem.

„Ne, Elis, my nikam nepůjdeme,“ řekla rozhodně a chytila Maxe za ruku. Jeho zvědavý pohled v Belle zanechával podivné chvění, měl přesně ten uhrančivý pohled jako jeho otec. Stále sledovala tančící páry a vzpomínala na chvíle, kdy se ona, jako mladá dáma, promenádovala po parketě s úsměvem na tváři a s věčně plným pořádkem.

„Ale lady -“ Utnula ji rukou a nepřístupně se zamračila. Neměla v úmyslu utíkat před ním. Neměla v úmyslu se vůbec chovat zaujatě k jeho osobě. Vše se stalo před sedmi lety a ona se poučovala ze své chyby. Chtěla Cullenovi čelit se zdviženou bradou a názorně mu předvést, že to nebyla ona, kdo se z jejich nepovedeného románku nevzpamatoval. Věřila v to, že Edward ukojil svou touhu jinde, ale také v nitru dušičky doufala, že i jej zabolelo to, jak s ní vypekl. Ona ztratila svou důstojnost a pověst urozené lady, ale získala něco, co za všechno to utrpení a věčné slzy stálo. Získala důvod k bytí.

„Ať už se tady lord ukáže, nebo ne, budeme se chovat, jako bychom se neznali. Nemám v plánu utíkat z válečného pole, Elis, ne, když mám šanci seznámit se zde s galantním hrabětem, jako je Deverill. Myslím, že i Maxovi se tady mladý pán zamlouvá,“ dodala zastřeně a schválně se vyhnula vyslovení jeho jména. Nechtěla jej už nikdy slyšet, natož pak vyslovit. Max hned zpozorněl, jakmile se ozvalo jeho jméno. Bella nenápadně ukázala prstem na lorda Deverilla a Max začal nadšeně přikyvovat.

„Lord Deverill je velmi štědrý muž. Nechal mě jezdit na svém hnědákovi,“ pochlubil se Max Elis a pyšně vystrčil maličkou hruď.

Elis chtěla protestovat, ale zavřela pusu beze slov, jakmile spatřila Damiana se sklenkou punče v ruce. Jeho rty se zvlnily v podivný úsměv. V očích spatřila ten výsměch, který Bellu pronásledoval po celých sedm let jejího skandálu. Když došel k nim, letmo pohladil Maxe po vlasech a více se nahnul k Belle.

„Doufám, že je vše v pořádku, nerad bych, aby došlo k dalšímu skandálu.“ Bella se na něj naštvaně podívala a změřila si jej nepěkným pohledem. Nechtěla se ve společnosti Maxe s Damianem hádat, ale jeho nejapné poznámky ji vždy vyváděly z míry.

„Neboj se, Damiane, nic, co by mohlo poškodit tvou pověst slušného bratra,“ zavrčela tiše a cítila, jak se jí chvěje spodní ret. Elis se na ni vystrašeně hleděla a nenápadně ji tahala za lem šatů, aby se už konečně rozhodla. Nechtěla tady zůstat a sledovat, jak jeho přítomnost Bellu ničí a její nitro opět drolí na kousky. Bella stále vrtěla hlavou, zatímco usrkávala doušky punče. Najednou se místností roznesl povzdych mladých i starých dam a Belle poskočilo srdce.

Nemusela se na něj podívat, aby věděla, že je to on. Nikdo jiný by tak svou přítomností neudělal tolika rozruchu. Navíc, skřípání zubů a zaujatý postoj Damiana ji utvrdil v tom, že je to tentýž muž, který byl pro Belliny bratry mrtvým mužem. Nemusela čekat dlouho a z druhé strany se u Belly objevil Aaron. Na spáncích mu tepala žíla nepříčetnosti a na čele se mu objevily krůpěje potu. Ovšem v přítomnosti Aarona se cítila bezpečněji a jistěji. Byl pro ni oporou, nikoli kazatelem, který si vynucoval autoritu, a právě proto jej Bella uznávala více. Pevněji stiskla ruku Maxe a přivinula si jej do náruče.

„Děje se s vámi něco?“ dělala si z nich Bella srandu. Potutelně se usmála a odložila sklenku s punčem na stranu. Sebrala v sobě veškerou odvahu a podívala se jeho směrem. Mohla čekat, že pouhý pohled jí učiní zásah do srdce. Vzdorovitě zvedla hlavu a vystrčila bradu. Hned se na něj nalepily zaslepené mladé dámy a začaly jej sladkými slovíčky přesvědčovat, aby si zatančil právě s nimi. Bella i na takovou dálku – přes celou osvětlenou místnost – spatřila v jeho pohledu tu živočišnost a inteligenci, kterou použil k tomu, aby ji dostal tam, kam chtěl.

Vpíjel se do jejího pohledu a nenechal ji ani ucuknout. Bronzové vlasy měl elegantně ulíznuté na pravou stranu, pečlivě uvázaného motýlka a zapnuté sako, jehož švy ukazovaly majitelovy svaly. Nedokázala potlačit skoro slyšitelný povzdech, který se jí vydral z hrdla. I přestože si nakázala nemyslet na něj jako na hříšného požitkáře, nemohla se zbavit myšlenky, že i nadále touží po jeho polibku.

Letmo zavadila pohledem o jeho rty a ihned se stáhla. Tváře jí hořely studem a očima těkala po tančících párech, jen aby se vyhnula jeho uhrančivému pohledu. Okolo zápěstí se jí objevilo mužské sevření a ona leknutím nadskočila. Podívala se do Damianových černých očí, které jasně dávaly najevo, že je schopen lorda Cullena vyzvat na souboj.

Se zaujetím je pozoroval malý Max, který nevěděl, jaká bije.

„Možná bys měla -“

„Ne, nikam nepůjdu!“ postavila si tvrdě Bella svou a vytrhla se mu, až se Max lekl. Elis si jej vzala k sobě do náruče a obličej mu schovala do záplavy mušelínových šatů. „Nejsem mladá holka, abych se musela schovávat za něčí sukní. Jsem dospělá žena, která má práva jako každá jiná,“ rozzlobila se na něj a zamračila se. Damian si povzdechl a raději se znovu napil punče. Popravdě měl chutě na něco tvrdšího, co by mu propálilo krk, ale už jen kvůli Belle se držel. Chtěl ukázat, že je nad věcí. Přeci jenom bylo lepší, když se choval, jako by jej lordova přítomnost vůbec nepřekvapila, dával tím najevo nezájem a hlavně vyšší postavení nad jeho egem a nemorálkou, kterou oplýval.

„Tohle jsi naposledy také říkala, než jsi druhý den přiběhla domů s pláčem a za devět měsíců mi přišla se škvrnětem v peřince,“ utrousil suše a opustil je. Než však jeho aura zmizela Belle z dohledu, neodpustil si tiché kázání o tom, že ji bedlivě sleduje, a nepřeje si, aby se s lordem setkala o samotě. Samozřejmě nemusel Belle říkat, že si nepřeje, aby měl Max cokoli s lordem Cullenem, to bylo vcelku logické. S nezájmem protočila oči a podívala se na Aarona, u kterého hledala pochopení a útěchu, které se jí dostalo. Bratrsky ji a Maxe objal kolem ramen a oba je políbil na čelo. Elis postávala vedle nich a po Belle házela nervózní pohledy.

„Neboj se, Bells, bude to dobré.“ Chytila jej za zápěstí a pod maskou jej letmo políbila.

„Nebojím se,“ šeptla, „přestala jsem se bát již v tu dobu, co jsem okusila veřejnou potupu,“ podotkla kysele, „a přinesla na svět tohohle nezbedu,“ usmála se a pohladila svého syna po tváři. Zkusila se usmát, ačkoli mimické svaly jí to moc neusnadňovaly. Aaron ji chytil za ruku a prohlížel si osazenstvo poblíž Belly. Zatím stál stále na konci sálu a s potutelným úsměvem hleděl jejich směrem. Pohled upíral hlavně na Maxe, který postával u Belly a drtil sukni šatů v pěstičkách. Bella sebrala všechnu odvahu a zvedla k němu pohled. Její tváře nabraly nachovou barvu a prsty začala nervózně mlít.

Nebylo pochyb o tom, že ji i přes masku poznal. Měla mírně odhalený dekolt v safírových, plesových šatech. Zatímco se zaobírala svou róbou, která na ni neměla přivádět tolika pozornosti jako dříve, Edward se vyprostil z hloučku vdavekchtivých dámiček a mířil si to rovnou k místu, kde Bella s Maxem vystávali důlek. Neušel jí zaujatý pohled Aarona, a tak jej tichým hláskem poprosila, aby odešel, načež on reagoval velice impulzivně.

„Tak to ani náhodou!“ skoro zakřičel. Bella se na něj podívala prosebným a zároveň káravým pohledem, který jej měl přimět k rezignování, ale Aaron si stál stále za svým. Když věděla, že nemá u svého bratra šanci, podívala se na Elis, která ihned pochopila. Ačkoli byla toho názoru, že by při lordově přítomnosti měla mít kolem sebe svou rodinu, na kratičkou chvíli se vypařila. Bella stepovala u mísy s punčem a nervozitou se jí klepala kolena. Nebyla však nervózní z toho, že by se odhodlal k ní přijít a oslovit ji, na to ani neměl právo, aby ji ještě více znemožnil, ale jeho pohled v ní zanechal chvění v žaludku a také v podbřišku, což si nechtěla Bella připustit.

Po chvíli se u nich objevila hraběnka s úsměvem od ucha k uchu a vyžadovala si Aaronovu přítomnost při tanci. Bella věděla, že v tom má prsty Elis, a proto jí mlčky poděkovala. Aaron se sice zdráhal, ale nakonec svolil a nechal Bellu pouze v přítomnosti gardedámy.

„Slibuju, že se hned vrátím. Maxi, nechceš jít s námi?“ zeptal se a Max jen zakroutil hlavou. Více se držel u Belly a nespouštěl z ní pohled. Vycítil to napětí. Bella se jen usmála a s polibkem na tvář Aarona vyslala na parket. Nemohl dámu znemožnit tím, že by ji nechal čekat, nebo ji dokonce odmítl. Na to byl Aaron moc velký gentleman a muž, jenž oplýval charismatem slušného muže.

Nutkavost prohlédnout si jej Bellu pobídla, aby zvedla pohled, a podívala se, kde právě je. Očividně se zdržoval v přítomnosti zdejších kurtizán, které na plese měly také svou jistou společenskou potřebu. Vlastně se Bella cítila podobně jako ony; také byla opotřebovaným zbožím, jen s tím rozdílem, že jí za to nikdo nezaplatil, a Max ji ode všech držel dál. Spíše ji ještě obral o ten kousek důstojnosti, co si násilím vybojovala, ale nikdy jej nenařkla z toho, že by jí zničil mládí, či dokonce pověst. Zato Edwarda ano.

V jednu chvíli se jejich pohledy střetly a Bella se v duchu jasně nabádala, aby mu dala najevo, že tu jeho přítomnost není vítána. Hlavním důvodem však bylo, že si Bella nepřála, aby se Max setkal s mužem, jehož pověst není ničím zajímavá pro tak mladého a slušného chlapce, jakým byl Max.

Ovšem odtrhnout od lorda pohled byl nadlidský úkol, kterým ani Bella neprošla. Nakonec se jeho nohy začaly pohybovat směrem k ní. Byl si tak sebejistý, až to Bellu urazilo. Možná právě proto se zatvářila vítězně, když se před jejím obličejem objevil hrabě Deverill a přímo nadpozemsky se na ni usmál.

„Lady Griffinová, smím prosit?“ zeptal se pyšně a usmál se i na Maxe, kterému se rozšířily oči, a chytil Deverilla kolem nohou. Deverill jej objal a vzal si Maxe do náruče. Oba si hleděli do očí a usmívali se na sebe. Právě v tu chvíli ten něčím výjimečný okamžik překazila přítomnost neohlášeného hosta.

„Přeji krásný večer,“ přemístil na sebe pozornost lord Cullen a pokřiveně se usmál. Jeho pozornost samozřejmě upoutal Max v náruči Deverilla a poté Bella, která si odložila masku na stůl, a vzala si Maxe zpět k sobě. Neodvážila se Edwardovi podívat do očí, neboť ji náhle přepadl takový zápal hněvu, až se obávala své impulzivní rekce. Sklopila pohled k zemi a urovnala Maxovi neposedné prameny bronzových vlásků. V hloučku panovalo hrobové ticho, ani Deverill se neměl k pozdravu, a tak jsem se jala příležitosti první.

„To samé nemůžu říct já vám, lorde,“ řekla odtažitě, když se postavil blíž ke ní. Jeho odhalený chrup jasně dával najevo, že je nad věcí. Vůbec nic jej nemohlo vykolejit a zřejmě ani znervóznit. Sledoval se zaujetím Maxe a nemohla si nevšimnout, jak se mu v jedné chvíli zachmuřil celý obličej.

„Dlouho jsem vás neviděl, lady Griffinová. Jmenujete se tak ještě, že?“ Bella našpulila rty a měla co dělat, aby Maxe nezmáčkla vší silou.

„Ovšem. Muž, jehož činy tak předpověděly, musí cítit zadostiučinění,“ pronesla hořkým hlasem a obrátila se na Deverilla, aby se na něj usmála, a tak trochu odlehčila napjatou atmosféru, neboť Deverill nevypadal na vzájemnou konverzaci.

„Lady Griffinová, zatančíte si se mnou?“ vplul do konverzace Deverill a oslnivě se usmál. Bella ihned reagovala a už chtěla přikývnout, když se jí kolem zápěstí omotala studená ruka.

„Mohl bych s vámi mluvit o samotě?“ vyhrkl na ni otázku, které se obávala. Okamžitě se v ní probudily instinkty chránit Maxe. Samozřejmě v tom byla taky bolest, kterou cítila, když se ráno probudila a vedle ní bylo prázdné místo, které měl očividně zaplnit pouhý dopis, jenž leží na dně nočního stolku v pokoji.

„To není dobrý nápad,“ promluvila zastřeným hlasem, vytrhla se mu ze sevření a otočila se k lordovi zády. Deverill využil příležitosti a nabídl jí rámě, které Bella vděčně přijala. Položila Maxe na zem a poslala jej k Elis. Než je však opustil, přicupital k Belle a políbil ji na líčko. Přitáhl si ji blíž k sobě, až těsně k uchu.

„Je to velmi divný pán, mami. Doufám, že budeš v pořádku.“ Bellu dojala Maxova slova. Rychle zamrkala, aby zahnala slzy, které jí tlačily, a políbila Maxe na čelo.

„Všechno bude v pořádku, zlatíčko,“ zašeptala směrem k němu a ztratila se v davu s lordem Deverillem.

ﻺ

Procházeli zahradou, jejíž strany byly lemovány keři růží. Bella sem tam popotáhla nosem, aby se nadechla té omamné vůně, ale myšlenkami byla stále jinde. Myslela na Edwarda, na Maxe a hlavně na to, aby se ti dva spolu nesetkali o samotě. Věděla, že by si Edward všiml podobnosti mezi ním a Maxem, a právě proto je nechtěla vystavovat příliš nebezpečné vzdálenosti. Jeho příchod zamotal celou situaci.

„… a tak jsem se vrátil zpět do Anglie, abych si našel ženu a zplodil potomka,“ vyrušil její tok myšlenek Deverill a okouzleně se na Bellu usmál. Bella úsměv opětovala, ale nemohla činit víc. Vlastně jej ani nevnímala.

„Co si o tom myslíte vy?“ zeptal se jí a Bella se mohla propadnout hanbou. Nevěděla, co odpovědět, po celou dobu jejich konverzace byla myslí úplně jinde. Společně se prošli klenutým obloukem, jenž byl vchodem do ozdobného altánku. Posadili se na lavičky a každý hleděl jiným směrem, jen ne na sebe.

„Zajímavé,“ špitla skoro neslyšně a málem nadskočila, když slyšela, jak za nimi zašustil keř.

„Lorde,“ ozvalo se z dálky před nimi. Deverill zpozorněl a zadíval se na svého sluhu, „vikomt Melbourne si žádá vaši přítomnost, prý je to naléhavé.“ Deverill nakrčil obočí a omluvně se na Bellu podíval. Ta jen kývla rukou a usmála se. Na jednu stranu byla ráda, že je o samotě. Mohla tak přemýšlet o tom, co se v sále stalo. Její noční můry se vyplnily. Měla strach z toho, jak na sebe zareagují Max s Edwardem, ale podle zoufalého pohledu Maxe a frustrovaného Edwarda to Bella neviděla na moc příznivý vztah, což bylo na jednu stranu dobře.

„Možná bys mi měla vysvětlit, kdo je ten mladý gentleman,“ zaznělo Belle za zády a ona se trhnutím otočila směrem k němu. Zalapala po dechu, když zjistila, že je k jejímu tělu blíž, než by čekala. Jejich pohledy se měly v jednu chvíli střetnout, ale Bella jím uhnula k lemu šatů. Edward si však nenechal ujít její pohled prosycený studem, a tak ji studeným dotykem přiměl, aby si jej prohlédla.

Je stále tak krásný, pomyslela si zlomeně a ještě více se zachmuřila, když v sobě vedla vnitřní boj. Nechtěla si přiznat, že ji stále přitahuje. Jeho pohled, protkaný zlatými pavučinkami, jeho smyslné rty, které měl tak blízko jejích, jeho chladné doteky, jež jí dokázaly po celém těle vykouzlit nepoznatelný dotyk rozkoše, a v neposlední řadě jeho mohutné tělo, jež se přes kabátec a zdobenou vestu letmo dotýkalo pevně svázaného korzetu.

„To si nemyslím, lorde,“ odvětila s velkou dávkou hořkosti a snažila se mu vytrhnout, ale marná snaha. Edward ji držel pevně u sebe, až Bella cítila na své tváři jeho chladný dech, který ji málem roznesl na kopytech. Sehnul se k její bělostné šíji a nasál do nosu Bellinu omamnou vůni. Rozšířily se mu nozdry a oči náhle zčernaly, aniž by to jejich majitel vnímal. Byla přesně taková, jako si ji pamatoval. Nikdy nezapomněl na její vůni, vpil si ji tenkrát do kůže a nikdy nevypudil. A ani nechtěl.

„Proč ten ostrý tón?“ zeptal se pobaveně a potutelně se na Bellu usmál. Ačkoli by v jiné situaci samým štěstím roztála, neudělala to. Možná tehdy, ale dnes, v tuto chvíli, necítila k jeho osobě nic víc než jen pouhou nenávist, zlobu a hněv za to, jak se k ní a jejímu synovi zachoval. Zatnula svou drobnou čelist a vší silou se mu vytrhla ze sevření.

„Myslím, že takovou nejapnou poznámku jste si mohl nechat.“ Sjela jej nepřístupným pohledem a zacouvala pár krůčky dozadu, dokud nenarazila do mohutného sloupu, po jehož šířce se pnula rozkvetlá růže. Edward toho využil a pomalými krůčky se k ní přibližoval, zatímco sledoval, jak se Belliny mimické svaly napínají. Držela se. Ale jen do té chvíle, než ji uchopil za ruku a přemístil si ji na pravou stranu hrudě. Pod dotykem cítila mužné svaly.

„Pusťte!“ sykla na něj naštvaně, ale on - jako by její agresivní příkaz ignoroval - a učinil pravý opak. Ještě více se k ní přitiskl, a tak zničil veškerý odstup mezi jejich těly.

„Nač ta naštvanost. Myslím, že bychom si o tom mohli promluvit v klidu, bez zbytečných hádek.“

Zakroutila hlavou, až jí z úhledně sepnutého drdolu vypadlo pár kaštanových pramínků. „My se spolu nemáme o čem bavit, lorde.“ Měla nutkání jej oslovit Edwarde, ale kousla se do jazyku, když už se odhodlala k oslovení. Sevření kolem jejího zápěstí povolilo a Edward ustoupil o pár kroků dozadu. V tu chvíli, jako by Bella opět mohla popadnout dech. Její červené tváře ovanul chladný větřík, za který byla ze srdce ráda.

Než by mohla jakkoli zareagovat, dlouhé, štíhlé prsty ji uchopily za zátylek a přitáhly si ji těsně k sobě. Rty putoval po červené tváři, jež hořela studem a vztekem zároveň. Jeho obličej byl tak blízko jejího, nedělily je ani centimetry. Pevně jej sevřela za předloktí. Věnoval jí letmý polibek na tvář, a když v jejím sevření nepoznal žádné protestování, přitlačil. Líbal ji na nose, tvářích, bradě, čele, ale rtům se záměrně vyhýbal.

Bella věděla, že je chyba nechat jej, aby si s ní hrál, ale v tak těsné blízkosti neměla ani sílu, aby jej od sebe odtlačila. Mohutné, chladné paže se jí omotaly kolem pasu a více natiskly na Edwardovo tělo. Okusoval bílé tváře a usmíval se, jak bylo snadné znovu cítit tu neskonalou vášeň, která jej nutila činit více. Chtěl ji tady a teď, ale byl natolik gentlemanem, že si to nedovolil.

Když Bella zamručela a zaryla mu nehty do kabátce, s radostí jí vyhověl a přitisknul se na její rty. Náruživě z nich pil, sál je a prozkoumával jejich hebké zákoutí. Bella pootevřela rty a sama začala vycházet v ústrety. Strhnul se mezi nimi vášnivý tanec jazyků, který Bellu nejen ohromil, ale i ochudil o poslední zbytky sebedůstojnosti.

Oba začali ztěžka oddechovat, a tak se od sebe odtáhli a jeden druhému hleděli do očí. Edward opřel své čelo o její hruď a vychutnával si tu chvíli, kdy Bellino srdce utíkalo světelnou rychlostí. Líbezný zvuk tepu se mu zalíbil natolik, až jej chtěl ucítit. Přiložil dlaň na levé ňadro, avšak ne za účelem osahávání, ale aby ucítil zběsilé údery srdce. Nadšeně povytáhl koutky, když se ozvalo.

Sledoval ji s takovou intenzitou, až se pod jeho pohledem krčila. Viděla v něm opět ty jiskry, jako v tu chvíli, když jej nedopatřením shodila do fontány.

„Vzpomínáš, jak jsem musel svou touhu ukojit ve studené vodě?“ zeptal se pobaveně a pohledem střelil ke kamenné fontáně, nad níž stál okřídlený amor. Bella zčervenala a přikývla. Uchopil její obličej do železného sevření.

„Také jsem na to vzpomínal, celých sedm let,“ prozradil jí vroucným hlasem, až se Bella zachvěla. Jako na povel se jí v břiše objevilo divné mravenčení, které pro ni a její tělo neznamenalo nic dobrého. Přesně tak se cítila po celou tu dobu, když se spolu sbližovali. Když jí dokazoval lásku tím, že ji vodil po Hyde Parku, šeptal jí sladká slovíčka, projížděl se s ní na koni a dovoloval jí, aby na něj nasedala obkročmo. Dával jí okusovat kousek po kousku dobrodružství, po kterém tolik toužila. Na konec si nechal to nejlepší… její nevinnost. Měla být doteď nedotčena, ale ona již dávno někomu patřila.

„Překvapuje mě, jak dokážeš lhát,“ vydala ze sebe a odtáhla se od něj. Nechápavě se na ni podíval. „Nejsem ta naivní slečinka, kterou jsi poznal před sedmi lety. Právě v tu chvíli, kdy jsem se probudila osamocená v posteli, jen s bílým prostěradlem, jsem poznala, že svět není nikdy spravedlivý, ale ví, co dělá. Možná, že nám nikdo nepřál, abychom byli spolu, ale kdyby se osudu postavili dva zamilovaní lidé, otočilo by se vše na jinou stranu.“ Uchopil ji za ruku.

„Můžeme se o to snažit to napravit,“ namítl stále s upřeným pohledem na ni.

„Ne, to nemůžeme. Zamilovaná jsem byla pouze já, ty jsi byl jen pokušitelem, dostal jsi mne tam, kam jsi chtěl. Dokonce sis ukradl i to, co bylo jen mé. Nemůžeme se o to pokoušet, já nechci.“ Ačkoli jasně dala najevo, že si nepřeje, aby se mezi nimi něco dělo, její nitro řvalo, protestovalo, ale Belle jej nebrala na vědomí. Už nechtěla zažít to samé zklamání jako tenkrát.

„Mami?“ Hrobové ticho mezi nimi proťal chlapecký hlas Maxe. Zpoza dlouhé řasy a neposedně upravené bronzové prameny se zvědavě díval na Edwarda. Něco mu na něm nesedělo, ale s jistotou nedokázal určit co.

„Zlato…“ oslovila jej rozechvěle Bella. Rty měla stále naběhlé po nekonečném polibku Edwarda. Letmo si prsty přejela po rtech a ještě více nabrala nachovou barvu. Také jí neušel zpytavý pohled Maxe, který jasně tušil, že mu něco uniká.

„Ty budeš syn lady Griffinové,“ vložil se do celé situace Edward a mile se na něj usmál. Otočil se k němu čelem a jako staří, dobří přátelé si potřásli rukama. Max se v první chvíli na Edwarda díval zvláštním pohledem, jako by hledal záchytný bod na jeho obličeji, ale nakonec se na něj mile usmál a stisk pevněji opětoval. Belle se nelíbilo, že se na sebe zrovna tihle dva usmívali. Nepřála si, aby se k němu Edward vůbec choval mile.

Prošla kolem lorda a chytila Maxe za ruku. Přitáhla si ho těsně k sobě, až to vypadalo agresivně. Edward se na ni podíval s otazníky v očích, ale nevyřkl ani jednu otázku, která jej pálila na jazyku. Nechtěl přilívat olej do ohně.

„Je na čase, abychom se s lordem Cullenem rozloučili,“ pobídla Maxe Bella. Jako hodný syn směle přikývl, ačkoli bylo jasně vidět, že chce protestovat. Lorda Cullena sice neznal, ale něco, něco málo na jeho chování, či obličeji, jej upoutalo natolik, aby se o něj zajímal. Táhlo ho to k němu, ale jednou velkou zdí, která jim bránila představování a přátelení, byla Bella a její vzpurná povaha.

Otočila Maxe zády k Edwardovi a společně se rozešli zpátky do sálu plných lidí. Ještě, než se ztratili v houští, Edward je doběhl a chytil Bellu za rameno. Otočila se k němu s rozhněvaným pohledem.

„Mohl bych vás ještě někdy vidět?“ Sice nedoufal v naději, ale chtěl stále bojovat o pokušení, neboť jej ten malý uchvacoval a zároveň lákal. Viděl v něm někoho… víc. Max se na Bellu podíval zoufalým pohledem, ve kterém bylo jasně vidět, jak touží po dalším setkání s lordem. Avšak Bella si to nepřála.

„Nevidím důvod, lorde. Sbohem.“ Slova chladná jako ranní rosa, ostrá jako sklo a bolavá jako tisíce jehliček zabodnutých v srdci. Tak její slova Edwardem otřásala, než je oba ztratil z dohledu. Kvůli takové mizerné konverzaci se nepotácel přes celé Spojené státy. Ačkoli musel uznat, že nečekaný polibek byl tím nejkrásnějším, co za poslední roky zažil. Sáhnul si na své studené rty, ani si nevšiml, že se nepřítomně usmívá.

ﻺ

Vzala do ruky připravené pyžamo a posadila se na postel. Max vyšel ze dveří koupelny s Elis v závěsu. Oba se usmívali od ucha k uchu a pošťuchovali se.

„Říkal jsem ti, že tě porazím,“ pyšnil se a poklepal si na drobounkou hruď. Kapičky vody mu stékaly z bronzových pramenů, a když jej osvítilo měsíční světlo, spatřila v něm Bella jeho otce. Ačkoli by si přála vypudit takovou myšlenku, nemohla. Byl přesnou kopií jeho. Jeho krásné oči, lemované dlouhými řasami. Rty, tak maličké a vyšpulené. A tentýž postoj, který Bellu očaroval. Když jej dnes sledovala, jak se po parketě nese jen v obleku a s pečlivě upravenou vázankou, usmála se. Nebude trvat dlouho a Max se ocitne ve víru mocné Anglie, kdy bude nahánět kdejakou sukni, pomyslela si chmurně. Jen pevně doufala, že nebude stejný svůdník jako jeho otec.

„Mám se obléknout, nebo to uděláš?“ zeptal se Belly a zazubil se na ni. Nepřítomně zavrtěla hlavou a začala mu do pyžama pomáhat. Zatímco se Max pral s rukávy u vršku, Bella si prohlížela jeho postavu. I tímhle je mu tolik podobný, posteskla si. Pamatovala si na přesné kontury Edwardova těla. Jen s jedním rozdílem, že je Max neměl tolik vypracované, ale Bella pevně věřila tomu, že to byla jen otázka času, než začnou kila přibývat tam, kde by měla.

„Elis, dneska tu s Maxem budu já,“ řekla jakoby nic Bella služebné a ani se na ni nepodívala. Elis tušila, že se jejich rozhovor bude týkat lorda Cullena, a protože byla slušná a oddaná, tak poslechla. Ovšem neskryla zklamání z toho, že jí i po tolika letech nedůvěřuje a nedokáže se jí svěřit. Uchopila do ruky vlhký ručník, popřála Maxovi pěkné sny a vydala se ke dveřím.

Jakmile se za ní zavřely dveře, Maxovi se nakrčilo čelo, ale stále nic neříkal. Mlčky vklouzl pod přikrývku, kterou Bella nadzvedla, a uvelebil se v ohromné posteli. Otočil se na bok a malé dlaně si složil pod polštář. Bella se posadila vedle něho na postel a sledovala, jak otálí s nevyřknutými otázkami, které jej neustále nutí přemýšlet.

„Copak se ti honí v té hlavičce?“ zeptala se s úsměvem a políbila Maxe na spánek. Ještě více se uvelebil a přitáhl si deku až ke krku.

„Kdo byl ten pán, co se na mě dnes usmíval?“ vytasil se svým problémem a všiml si také toho, jak se Belle stáhnul obličej bolestí. Tušila, že nad tím Max přemýšlí, ale bála se té chvíle, kdy to chtěl rozebírat. Max svého otce nikdy neměl a v nejbližší době mít ani nebude, pomyslela si zatrpkle a začala jej hladit po vlasech.

„Nikdo důležitý, jen dávný rodinný přítel, ale to už ti Elis řekla.“ Bylo překvapivé, jak tak velká lež mohla Belle vyjít z úst. Tváře jí hořely a bylo jen štěstím, že Max v takovém šeru neviděl ostře, jinak by si všiml, že s Bellou není něco v pořádku. Vlastně s ní ani s jejím synem… Když se Max narodil, Bella musela před společností tajit, že doma chovají budoucího dědice Griffinovic rodiny, ačkoli Damian měl proti tomuto označení jisté výhrady.

Nebylo to klasické miminko, které by rostlo jako každé jiné. Rostl rychleji, neměl chutě na mateřské mlíko, kterého Bella měla mnoho, ale na krev. A ta strašlivá podoba jeho otce. Právě v tu chvíli Bella zjistila, že její milenec na jednu noc nebyl jen tak obyčejný. Byl monstrum, které bylo dříve vyháněno za svůj původ. A Max měl to štěstí, že je po z polovičky po něm. Je to poloviční upír.

„Nemusíš mi lhát,“ zašeptal potichu. Posadil se a vzal její ruku do své. Hrál si s jejími prsty a přitom zvažoval slova, kterými ji přesvědčil, že je tu vždy pro ni.

„Já ti ale nelžu, miláčku.“ Pusa ji bolela od té lži.

„Poznal jsem, že ten lord na tobě mohl oči nechat. Nevím proč, ale mám pocit, jako by se chtěl ve tvé společnosti zdržovat. A i ke mně se na první pohled choval mile. Líbí se mi.“ Bellin stisk zesílil, až Max vytřeštil oči a uniklo mu z hrdla skoro slyšitelné au. To je ten důvod, proč o tom nechtěla mluvit. Max nesmí pocítit žádné sympatie k tomu prostopášníkovi, nesmí!

„Ať už si o tom myslíš cokoli, Maxi, tak v tom nehledej nic víc. Lord Cullen je jen dávný přítel, nic mezi námi není a ani nebylo,“ polkla tlustý knedlík, „takže bych ocenila, kdyby ses s ním už nikdy nebavil, jasné? Přeci jenom je to pro tebe cizí pán a pamatuješ si, co jsme si s Elis o tomhle říkaly?“ Poslušně přikývl, ale našpulil nesouhlasně rty.

„Má podobné oči jako já. Říkala jsi mi, že jsem jiný, a přesto výjimečný. Je on taky?“ Více než si myslíš, broučku, spílala Bella v duchu, ale nikdy neměla odvahu na to, aby takto před Maxem mluvila. Pohladila jej po vlasech a točila si je na prst. Bella se nějak k odpovědi neměla, a tak si Max lehl zpět na polštář a křečovitě sevřel víčka. Pokoušel se usnout.

„Chci, abys mi slíbil, že mě budeš poslouchat na slovo. Lord Cullen je pro tebe nebezpečný, Maxi.“ Kladla důraz na každé slovo a jeho jméno ještě více zdůraznila. Max, byť ne dobrovolně, přikývl. Vší silou Bellu objal kolem krku a políbil ji na tvář.

„Nechceš tu se mnou dnes zůstat?“ zeptal se s nadějí v hlase. Bella s úsměvem přikývla. Svlékla si boty, povolila korzet a vklouzla Maxovi pod přikrývky. Objala jej v pase, přitáhl si jej do náruče a pevně stiskla. Ať se stane cokoli, jeho se nikdy nevzdám, říkala si v duchu, zatímco jí po tváři utekla jedna nezbedná slzička. Celou její mysl zaplnil jen on. Myslela na něj od té doby, co ji políbil v zahradě. A její rty ten vášnivý a naléhavý polibek stále vnímaly.

Stejně jej chci ještě jednou vidět, pomyslel si Max a spokojeně se uvelebil v Bellině náruči.

ﻺ

Kopyta koní vytlačovala svou stopu do trávy, zatímco Edward přejížděl pohledem mezi alejemi stromů. Tušil, cítil to, že tady bude. Chtěl ji znovu vidět, cítit její vůni, která jej zas vtáhla do jejího světa, nemluvě o polibku, na který stále myslel. Ačkoli byl chladným kamenem, stále její rty cítil. Jako by se do těch jeho vpily. Toužil po tom, držet ji znovu v náruči, dotýkat se jí, líbat ji, laskat…

Nikdy nezapomněl na ten moment, kdy se mu poddala. Možná o něm lidé tvrdili, že je záletník a požitkář, což byla na jednu stranu pravda, ale už v moment, kdy ji spatřil u té fontány, poznal, že k ní cítím něco víc, než jen pobavení a kousek rozkoše. Dokonce tvrdil, že ji miluje, a kvůli ní by byl ochotný strčit hlavu do chomoutu, ale jak čas míjel čas, představa, že jej někdo drží na uzdě a rozkazuje mu, ho děsila. A právě proto to ráno odešel a zanechal jí jen dopis, který ani z poloviny nevysvětlil to, co měl.

Po větě, kterou vyřkla a která jím projela jako jasný šíp, celou noc přemýšlel, zda by se měl zachovat jako gentleman a požádat ji o ruku, nebo se zachovat jako barbar a utéct. Nedokázal své chybě čelit čelem, a tak sklopil hlavu a opustil ji. Ovšem nikdy si nedokázal přiznat, že jej to nemrzí. Stále u sebe nosil Bellinu punčochu, kterou si jako první muž v Anglii vysloužil. Nosil ji stále s sebou ve své náprsní kapse. V těch nejtěžších chvílích k ní přičichal, a ačkoli to bylo sedm let, stále z ní cítil Bellinu vůni. Tu omamnou keříkovou vůni, která se mu v tu noc vpila do těla.

„Říkal jsem vám, že to vyhraju,“ pyšnil se dětský a přesto rozumný hlásek chlapce s bronzovými vlasy. Edward zvedl pohled a střetl se s obrazem, který mu na tváři vykouzlil úsměv. Bellin syn seděl na velkém hnědákovi a zkušeně si přitahoval otěže k tělu. Na hlavě měl jezdeckou přilbu a na rukou kožené rukavice. Z profilu vypadal přesně jako Bella, pomyslel si Edward, jen ty vlasy nejsou její. Čí ale jsou?

Jeho úsměv na rtech zamrzl, když se podíval na doprovod, jenž jej doprovázel. Slizký úsměv na Deverillově tváři nebyl Edwardovi příliš sympatický. A protože v hloučku nezahlédl Bellu, jeho sebevědomí stouplo a stejně tak i odvaha, aby jejího syna oslovil. Schoval si Bellinu punčochu zpět do náprsní kapsy kabátce, chytil otěže a poklusem se vydal k nim.

Ihned jej zbystřil malý Max a doširoka se usmál. Proti němu se řítil Edward a zastavil hned u Maxe. V zlatých očích spatřil cosi, co jej přimělo, aby se k němu naklonil, a podle etikety se před lordem uklonil.

„Rád vás vidím,“ pronesl jako dospělý gentleman a podal Edwardovi ruku. Ten ji s úsměvem přijal. Když se jejich ruce střetly, oběma na tváři zamrzl úsměv. Bylo to něco nepoznaného. Oba cítili totéž a zároveň něco jiného. Nad Maxem se skláněl oblak autority a také zvědavost, neboť lordův pohled jej očaroval natolik, že toužil klást otázky, na které neměl právo. Zato Edward v něm viděl sebe samého. A právě v ten moment, kdy se Max usmál, se Edward zděsil.

To nemůže být pravda, pomyslel si zlomeně a jeho stisk ještě zesílil.

„Jsem Max Griffin,“ představil se koktavým hláskem.

„Těší mě, Maxi, jsem Edward -“

„Lord Cullen,“ doplnil jej Deverillův hlas a oba ztuhli. Max pustil Edwardovu ruku a opět se soustředil na koně, jehož temperament byl velice divoký. Měl radost, když jej Bella pustila do Hyde Parku, aby se projel po Josephovi. Bella s Maxem dnešní ráno jet nechtěla.

Možná proto měla důvod, možná ne, říkal si Max v duchu a zaostřil pohled na napjatou čelist Deverilla.

„Mohl jsem tušit, že se tu objevíte, lorde, co vás sem přivádí?“ řekl jízlivě Deverill a postavil se po boku Maxe, který na to jen nepřítomně hleděl, a moc se mu nelíbil jejich postoj.

„Že by projížďka po ránu?“ utrousil Edward a měl co dělat, aby se udržel v sedle. Pálily jej dlaně, aby se napřáhl a neudeřil Deverilla. Už na plese se mu nelíbil jeho postoj a hlavně jeho přítomnost poblíž Belly. To byl také důvod, proč se o ni začínal zajímat víc a víc. Sice doufal v to, že by si mohla najít někoho lepšího, milujícího a hlavně bezpečnějšího, ale jestli by místo po jejím boku měl zaujmout Deverill, byl schopen se vzdát své, tak málo dobré, pověsti a zmařit jim tyto plány.

O to víc jej pobízel nevinný pohled Maxe, který v něm vzbuzoval více a více zvědavosti. Byl si jistý, že Max musí mít něco společného s jejich radovánkami před sedmi lety. Nevěřil by tomu, kdyby jej Bella naháněla a vnucovala mi fakt, že je otcem, ale sám se na vlastní oči přesvědčil, že jsou si tak podobní. Max je malá podobizna Edwarda v této době, a to dokáže u srdíčka zahřát i ten nejstudenější kámen. Ať už je to jakkoli, byl ochoten o Maxe i Bellu bojovat, a to i za cenu toho, že by se vzdal svého požitkářského života.

„Mám pocit, že svůdník jako by měl lepší nápad, jak si zpříjemnit dnešní ráno. Nemám pravdu?“ Provokativně na Edwarda mrkl. „Mnoho společnic na plese mluvilo o vaší zručnosti a s jistotou mohu konstatovat, že to nebyla zručnost v manuálních pracích, nýbrž v něčem jiném.“ Edward zaskřípal zuby a napjal se. Kdyby se bavili jen spolu, budiž by to skousl, ale protože tu s nimi byl i Max, vyžadoval si jasnou diskrétnost.

„Nechte si své nejapné poznámky, lorde Deverille. Vyjel jsem si na koni za účelem protáhnout člověka. Možná bych si mohl zazávodit tady s Maxem, viděl jsem, že si obstojně počíná s koňmi. Nechci nikoho urážet, ale možná i lépe než vy.“

„To rozhodě není dobrý nápad,“ zavrčel Deverill, když si vzpomněl na Bellina slova. Max schoval pobavený úsměv pod drobounkou ruku a nadšeně přikyvoval, když se pozornost obrátila na něj. Deverill už chtěl něco namítat, ale než stačil otevřít ústa, Edward pobídl Maxe, aby se rozjel směrem k alejím. Než se však ztratil Deverillovi z pohledu, přes rameno se na něj otočil a slušně se s ním rozloučil.

„Slibuji, že do hodiny vám jej přinesu zpět.“ Ten úsměv. Vítězoslavný, majetnický a veselý.

Postavili se na břeh řeky Temže a pohlédli na lodě, jež pluly pod nimi. Max se na ně díval se zaujetím, ale nejradši by pobídl koně a uháněl po Hyde Parku jako zběsilý. Miloval ten pocit, kdy mu vítr čechral bronzové kadeře, kdy se cítil svobodný a kdy mu nikdo nemohl kázat, jak má jezdit. Možná, že měl podobu po svém otci, ale povahu a jednání zdědil po své matce. Skrytý ďábel za andělskou tváří.

„Dáme si poslední závod, než mě odvezete k lordovi Deverillovi?“ zeptal se s nachovou barvou na tvářích. Edward se pousmál a po krátkém zaváhání přikývl. Bylo pro něj něco nepopsatelného pozorovat, jak se Max uhání na koni, a co největší silou pohání tak prudkého koně, aby jej poslouchal. Byl to on. Byl to můj syn, pronesl v duchu s takovou pýchou.

„Stejně tě teď porazím,“ zavtipkoval Edward a otočil koně. Max se šibalsky usmál a záporně zakroutil hlavou. Nesnášel prohru a nesnášel silné řeči. Ten chlapec rovnou jednal. Než se zapřel do slabin, ukázal Edwardovi dokonalý chrup s milým úsměvem, nasadil si klobouk více do čela, sehnul se a vyrazil z místa jako blesk. Edward sledoval jeho vzdalující se záda. Až po minutě ukrutného ticha se vydal za Maxem a přidal, aby jej co nejdříve dohonil.

Když dorazili k domluvenému místu, už tam na něj čekal Deverill. Jeho rty byly zkroucené do škodolibého úsměvu a Edward jasně věděl, co je za problém. Z kočáru, který právě zastavil na příjezdové cestě, vylezla Bella. Měla na sobě jezdecké kalhoty, bílou košili a přesto dámskou vestu. V jedné ruce držela bič a v té druhé klobouk. Edwardovi málem spadla údivem pusa, když se na něj zamračila, a sáhla po Maxově ruce.

„Něco jsem ti říkala,“ zašeptala mu do ucha rozzlobeným hlasem. Edward u nich rychle zastavil a sestoupil z koně.

„Dobré dopoledne, Bello.“

„Lady Griffinová,“ opravila ho a vzala Maxe za ruku směrem ke kočáru. „A není až tak dobré, lorde.“ Otočila se na Deverilla a zpražila jej nepěkným pohledem.

„Příště vám Maxe nesvěřím, jste nezodpovědný a bezohledný,“ pronesla chladně a nasedla do kočáru. Ani jeden z gentlemanů nestačil říct ani ťuk. Kola kočáru se vzdalovala, zatímco každý z nich myslel na něco jiného. Deverill byl naštvaný na sebe a lorda Cullena. Myslel si, že když Bellu uvědomí o tom, že Max odjel s Cullenem, bude mít o krůček blíž k tomu, aby nakonec svolila s nabídkou k sňatku. Edward však měl v hlavě úplně něco jiného.

Nejenže jej uchvátila Bellina krása a také hořké zacházení s jeho osobou, ale byl přesvědčený, že musí o ni a Maxe bojovat. Zjistil, že to jsou oni dva, kdo mu do života přináší štěstí, a právě Max je tím zásadním bodem, který jej nutí, aby se usadil, a žil rodinný život po boku své milující ženy. Když se spolu proháněli po Hyde Parku, cítil se naplněný a vzpomínal na chvíle, kdy i on se svým otcem jezdil na koni, alespoň do té chvíle, než jim zmizel ze života.

Max a Bella odešli a s nimi i lordova důstojnost a srdce.

ﻺ

Jen co dorazili Bella s Maxem domů, zavřely se za nimi vchodové dveře a Max sebou práskl do křesla. Zachmuřený obličej a skelný pohled nedokázal Bellu obměkčit, ba naopak ji ještě více pobuřoval, neboť věděla, že je to vše jen kvůli Edwardovi. Čert vezmi celého Cullena, zaklela v duchu a posadila se vedle Maxe, který se od ní následně odtáhnul, a to ji zabolelo.

„Lásko, říkala jsem ti, že si nepřeju, aby ses s lordem scházel,“ zkoušela to zoufalým hlasem plného strachu. Natahoval ruku, aby jej pohladila, ale Max vyskočil na nohy a postavil se naproti Belle.

„A jaký tě k tomu vede důvod? Je mi v jeho společnosti o mnohem líp než v Deverillově. Chová se ke mně mile, rozumíme si a nedokážu si vysvětlit proč, ale mám k němu mnohem blíž než ke komukoli jinému. Do této chvíle jsem neměl zákazy s někým se bavit, proč teď?“ Smutek a zoufalost z jeho hlasu čišela, zatímco Bella hledala vhodná slova, jak by vše Maxovi vysvětlila. Jako Boží smilování bylo, když do dveří vešel Aaron s úsměvem na tváři a posadil se vedle Belly.

„Panuje mezi vámi napjatá atmosféra, smím-li vědět proč?“ zeptal se zdvořile. Max ukázal na Bellu.

„Tvoje sestra mi zakazuje, abych se setkával s lordem Cullenem, a nemá pro to logické vysvětlení. Já s tím nesouhlasím, taky mám práva!“ zakřičel a i se slzami v očích vyletěl ze salonku. Za Maxem práskly těžké dveře a slyšeli jen dupání do druhého poschodí, kde následně vpadl do svého pokoje. Bella se už nedokázala držet masku tvrdé ženy, a tak se sesula Aaronovi na rameno a začala plakat. Objal ji kolem ramen a políbil na čelo.

„Je to všechno tak složité,“ vzlykla a sevřela oči. Na Aaronovu košili dopadly slané kapičky slz. Vylekalo jej, když je spatřil. Byly velké jako hrách. Bellu neviděl již dlouho plakat a naposledy, když se jí narodil Max.

„Připomíná mi tebe,“ zamumlal do ticha Aaron a usmál se. Bella zvedla nechápavě obočí. „Také ses dožadovala svých práv, stejně tak, jako tvůj syn. Jste si tak podobní. Jen jak to potom dopadlo.“ Taktně se odmlčel a zadíval se Belle do očí. Po tváři se jí kutálely slzy a v ruce svírala Aaronovu košili.

Měl pravdu. Je povahově po mně, ale podoba už se nějak vymkla kontrole, pomyslela si.

Do dveří vrazila Elis, měla červené tváře a vykulené oči.

„Děje se něco?“ zeptal se jako Aaron, kdy ji spatřil tak vyděšenou. Elis si přiložila ruku na hruď a přikývla na souhlas. Než však stačila něco říct nebo naznačit, za jejími zády se objevila osoba, kterou by v té době Bella nejraději ani neviděla. Aaron ztuhl a ještě více si Bellu přimknul k sobě. Probudil se v něm ochranitelský pud a lorda propaloval nenávistným pohledem.

„Potřebuju s tebou mluvit,“ vyhrkl Edward směrem k Belle, nevnímajíc pohledy rodiny. Udělal pár kroků do nitra salonku, a tak se k Belle nebezpečně přibližoval. Bella se postavila a stejně tak i Aaron, aby ji mohl ochránit, kdyby se něco stalo. Elis na všechny vyděšeně hleděla, ruku si držela před pusou, aby nevyjekla překvapením.

„Obávám se, že ona s vámi ne, lorde,“ vložil se do toho Aaron. Bella se na něj podívala s překvapením v očích. Ještě nikdy jej neviděla tak napjatého a v rozpoložení jako teď. Edward byl sice svalnatý kavalír, ale Aaron se mu mohl hravě vyrovnat. Ovšem on nebyl upír. V tuto chvíli Bella pociťovala divné napětí mezi nimi. A hlavně mezi jejich pohledy. Zatnul ruce v pěst a stisk kolem ramen zesílil.

„Aarone, sám víš, že je to nutné,“ naléhal Edward a udělal další krok vpřed.

„Pro tebe jsem lord Griffin.“ Nemohla sledovat, jak její dva nejdůležitější muži v životě mezi sebou vedou vnitřní boj. Nešlo se dívat na jednoho ani na druhého. Vyprostila se z Aarona objetí a stoupla si kousek od nich. Oba na ni hleděli s překvapením.

„Nech nás o samotě, Aarone,“ zaprosila Bella a poslala mu naléhavý pohled. Bylo vidět, že by nejradši zůstal u ní, ale nakonec svolil a odešel s Elis v patách. Jen, co za nimi zavřely dveře a Bella zůstala s Edwardem v místnosti sama, dolehla na ni stará euforie. Do nosu ji udeřila jeho vábivá vůně a kolena se jí jako na povel začala podlamovat. Chytila se opěradla u křesla a sklopila pohled dolů.

„Spusť,“ pobídla ho tiše a stále upírala pohled na špičky svých bot. Edward jako by měl svázaný jazyk. Nedokázal ze sebe dostat to, pro co přišel. Nikdy se ještě neocitl v situaci, kdy nevěděl, jak slovy vyjádřit, oč usiluje. A právě teď nastala ta chvíle, kdy potřeboval pomoc. Zapřisáhlý starý mládenec se chystá požádat o ruku ženu, jejíž poctivost byla podvolena právě jemu. Výsledkem jejich spojení je dědic, kterého Edward chtěl, ačkoli jej potencionálně nepotřeboval.

„Omlouvám se,“ vydal ze sebe jako první. Bylo to chabé, ale byl přesvědčený, že její blízkost mu pomůže, aby se odhodlal. Její doteky, přerývaný dech a splašený tlukot srdce. Dvěma rychlými kroky se přemístil k Belle a uchopil ji za zápěstí. Nevyjekla, nevykřikla, ani sebou nijak nehnula. Sledovala jejich spojené ruce a nechala po tváři kanout slzy. Bolelo jej to, chtěl jí je setřít, ale Bella na sucho otevírala pusu a snažila se mluvit. Promluvit k němu a jeho srdci.

„Jak si to vlastně vznešený lord představuje? Přijede si po sedmi letech a myslí si, že mu jeho znovu vybraná oběť padne do náruče? Edwarde,“ oslovila jej roztřeseně. To jméno z jejích úst znělo tak krásně, až Edward přivřel oči, „nejsem ta stará Isabella Griffinová. Změnil jsi mě ty! Ty můžeš za to, že již nemám v mužích takovou důvěru, a v tobě už vůbec ne. Nechal jsi mě samotnou v té hladové společnosti.“ Moc dobře to věděl a celé ty roky se snažil svou chybu nějak odčinit, ale nenapadlo jej jak.

„Litoval jsem toho,“ skočil jí do řeči, „nikdy jsem nebyl sám se sebou spokojen, Bello. Po celých sedm let jsem toužil vidět tě, jak se tvé rty kroutí v krásný úsměv. Chtěl jsem tě držet, objímat, milovat se s tebou. Ale nemohl jsem zůstat, neboť mi v tom bránily dvě podstatné věci.“ Podíval se jí do očí. Najednou se z černé nicoty začaly objevovat zlaté kamínky, až přešly v medovou alej. „Jsem nebezpečný pro tebe i našeho syna.“ V Belle hrklo. Věděla, že té podoby by si všiml, ale nečekala, že by jí to řekl přímo do očí.

„Vím, kdo jsi,“ špitla a opětovala mu pohled. „A taky vím, že kdybys ke mně byl hned upřímný, překousla bych to. Edwarde, mám dítě, které je z poloviny tak stejné, jako ty. Víš, jak se musí Max cítit, když je celých sedm let bez otce? Mnohem hůř jak já. A právě kvůli této bolesti jsem nechtěla, abyste se střetávali. Jeho to bolí, i malé dítě má city a s tebou vše prožívá dvakrát tolik. Nechci, aby byl zničený, když budeš odcházet. Nechci vidět, jak ti mává se slzami v očích.“ Polkla slanou vodu a málem spadla na zem, kdyby jí Edwardovy silné paže nepodepřely.

„Neodešel bych,“ zašeptal jí do ucha a něžně se o něj otřel. Neodolal pokušení dotknout se jí v tak těsné blízkosti. Bella zvedla pohled a podívala se mu do očí. Spatřila v nich něhu a pokoru, ale ani pohled, pod jehož tíhou se skácela k zemi, ji nedokázal obměkčit natolik, aby mu hned uvěřila.

„Slova, pouhá slova. Nevím, jak to chodí u upírů, ale jestli jim jejich životní styl je drahý, tak jej nikdy nezmění. A ty jsi toho příkladem.“ Stisk kolem pasu zesílil. Jejich těla byla těsně u sebe, až Edward cítil její bujné křivky na své svalnaté hrudi.

„Jak tě mám přesvědčit?“ Právě stála nad propastí a rozmýšlela se, jestli skočit, či žít v tak bídném světě. „Bello, dnes, když jsem jezdil s Maxem, jsem cítil nějaké pouto, které se mezi námi vytvořilo. Nemůžu zaujmout místo jeho otce, protože jsem tu nebyl, když mě potřeboval, ale můžu se pokusit vynahradit mu ta léta, kdy jsem tu nebyl. Kdy tu nebyl nikdo, kdo by jej učil a rozmazloval jako otec. A jsem ochoten kvůli němu zahodit vše, co je mi podle tebe cenné. Jsem ochoten tě požádat o ruku, vzít si tě a milovat vás oba.“

Na kratičkou chvíli se zamyslela, jaká by to byla krásná budoucnost. Společně by bydleli v domě, kde by se oddávali radovánkám. Max by konečně poznal svého otce a dozvěděl by se, co vlastně je. Jakého původu je. Představa rodinné idylky byla nádherná, ale když Bella otevřela oči, její představa byla roznesena na kopytech. A zbyly po ní jen vzpomínky. Realita. Krutá a neúprosná.

„Prosím,“ žadonil, „dej mi ještě jednu šanci. Přísahám, že jsem po celá léta myslel jen na tebe. Opustil jsem tě jen proto, že jsem se bál mé existence. Teď, když víš, kdo jsem, je to mnohem lehčí.“ Na důkaz svých slov vytáhnul z náprsní kapsy punčochu a podal jí Belle do ruky. „Vidíš? Stále ji mám.“ Bella se podívala na spodní lem, kde měla vyšité své iniciály.

Ano, měl ji u sebe.

Než stačila odpovědět, Edward nestačil ukojit svou touhu a vrhl se na Belliny rty. Náruživě si je vzal a dobýval je jazykem. Slastně jí zasténal do úst, když se Bella nebránila a odpovídala mu stejně tak náruživě jako on. Strhla se vášnivá pletka polibků, ve kterou ani jeden z nich nevěřil. Zaryla mu nehty do paží a on si ji na oplátku přitáhl blíž k sobě.

Bella začala ztěžka oddechovat, když se přemístil na její šíji, a ochutnával ji kousek po kousku. Opřel se čelem o její a vdechl jí do tváře omamnou dávku vášnivého stenu.

„Chyběla jsi mi,“ zašeptal vroucně. Opřela se o něj a nechala z očí vytéct další slzy. On jí také, ale neměla odvahu na to, aby mu to řekla do očí. Vzal její obličej do svých dlaní a uvěznil ji ve svém pohledu.

„Isabello, vzala bys mě zpět?“ Možná, že její tělo po Edwardovi toužilo. Stejně tak i její srdce chtělo, aby jej znovu zaplavila ta vlna slasti a rozkoše, ale Bella měla stále na mysli dopis, který ležel v jejím pokoji. Nechtěla vidět zničeného Maxe a nechtěla riskovat to, že se jí potom zhroutí. Raději bez něho, jak vidět své dítě na úplném dně.

Povolila stisk a odtáhla se od něj. Jeho rty cítila stále na svých, dotkla se jich bříšky prstů a přivřela oči. Teď nebo nikdy!

„Nemůžu, Edwarde,“ řekla zlomeně a Edward měl co dělat, aby ji slyšel. „Stále tě miluji, a to se nikdy nezměnilo, ačkoli jsi mi vrazil kudlu do zad. Já bych odpustila, i když bych nikdy nezapomněla, ale už jen kvůli Maxovi to udělat nemůžu.“ Pustil ji a připažil ruce k tělu. Bolelo jej to, ale nemínil se prosit. Možná, že Bella měla pravdu v tom, že by se jen tak svého stylu nevzdal. A pokud by ublížil Maxovi, vyčítal by si to mnohokrát víc.

Bella už ani nemohla mluvit. Nevzít ho zpátky ji stálo poslední síly. Přešla ke dveřím a otevřela je. Tím mu dala najevo, že je na čase, aby odešel. Těžké kroky přešly přes práh a jeho vůně ji udeřila, když prošel kolem. Beze slov Edward zamířil ke vchodovým dveřím, když se ještě otočil a podíval se na Bellu. Objala si paže a s červenýma očima sledovala, jak odchází.

„Alespoň jsem to zkusil,“ zamumlal zlomeně a sklopil pohled. Takového jsem ho ještě nikdy neviděla, spílala Bella v duchu a snesla další dávku nově příchozích slz. Položil ruku na kliku, těžké dveře zavrzaly a Edward přešel jednou nohou práh Griffinovic domu, když se na schodech ozval hlasitý vzlyk. Oba šlehli pohledem ke schodům, kde stál Max a v ruce knihu v červené samotové vazbě. Bella ji moc dobře poznala. Byl to její deník. Z ruky mu vypadl a Max se zadíval na Bellu a Edwarda děsivým pohledem plný strachu. Po tváři mu kanuly maličké slzy.

„Tati!“ vykřikl a vběhl Edwardovi do náruče.

A tady je dohra!

Děkuji Všem, co si přečetli a okomentovali minulou část. Právě díky Těm, co mě podpořili, je další část. Doufám, že se bude líbit. Protáhlo se o to o pár stran. Vím, že to ztratilo své kouzlo, ale ten konec jsem si zakončila podle svého.

Všem patří můj dík...

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek V náruči ďábla - Část 2. :