Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » V jádru měsíce

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

V jádru měsíceTak jsem se nudila a napsala jednorázovku, kterou jsem se rozhodla zveřejnit. Námět jsem vzala v Novém měsíci, ale je to spíš takové abstraktní neurčité. Jsou to spíš takový věty o ničem, ale doufám že se bude alespoň trošku líbit, budu ráda za komenty, kritiku, atd...

19.07.2009 (12:00) • Fiddi • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2554×

V jádru měsíce

Mladá krásná dívka, starý krásný dům.

Dům plný vzpomínek.

Vzpomínek na štěstí, radost, krásu života, a přitom přinášející zničující bolest, smutek, žal a utrpení.

Její vzpomínky, jejich dům.

Dům prázdný, pustý, opuštěný, bez života, tak jako ona dívka.

Dívka sedící na černé pohovce v jeho pokoji.

V pokoji, kde vzpomínky pomalu získávají nadvládu a pohlcují ji.

Nebrání se.

První pohled, první slova, první dotek, první pohlazení, první „miluji tě“, první polibek, první návštěva tohoto domu. Další setkání, další společné výlety, další záchrana jejího života, další důvod proč zůstat a proč odejít. Oslava narozenin, nehoda, rozchod v lese, nejhorší slova, která kdy slyšela „Nemiluji tě, odcházíme, chci bez tebe žít a víc s tebou čas netrávit“. Hodiny marného hledání, dny plné slz a utrpení, týdny bezúčelného přežívání, měsíce nocí plných nočních můr, nářku a vzpomínání.

Vzpomínky přicházejí a odcházejí.

Naposledy si to může dovolit.

Je rozhodnuto.

Odejde od lidí a už se nevrátí.

Proto tu sedí.

Přišla se ujistit, že jsou opravdu pryč, že to nebyl jen zly sen.

Nebyl.

Krutá realita.

Pokoj je prázdný.

Zůstala zde jen černá pohovka na které spolu lehávali, béžový koberec, nyní spíš šedý a prázdná bílá zeď, naproti skleněné stěně.

Prázdná zeď.

Nenechal tady ani poličky vždy přeplněné hudebními CD a pár knihami.

Knihami, jejichž názvy si nikdy nepřečetla.

Myslela si, že na to bude mít dost času.

Celou věčnost.

Ale čas, to je voda, kterou se snažíme nabrat sítem.

Ani kapka se nezachytí, proteče sítí, jako písek mezi prsty.

Je to jako slunce, putující po obloze.

Nikdy se nezastaví.

Nikdy.

Zajde za les a přenechá vládu měsíci.

Tak jako teď, kdy slunce končí svoji každodenní pouť napříč nebem.

Vychází měsíc v úplňku.

Dívka vstává a přechází pomalu po pokoji.

Na místo kde seděla, zasvítil měsíc.

Jeho stříbrné paprsky vykreslují na černém povrchu stříbrné srdce.

Srdce, které jí vzal a odnesl si s sebou.

Srdce, po kterém zůstává v její hrudi černá díra.

Ale člověk, ta křehká bytost přeci bez srdce žít nemůže?

Nemůže.

Proto nežije.

Přežívá.

Ještě chvíli stojí uprostřed místnosti, potom přichází k srdci, natahuje dlaně a nabírá si náruč měsíčního světla.

V návalu beznaděje hází spršku stříbra proti prázdné, v noční tmě temně šedé zdi.

Kapky stříbra se roztékají, až se slévají v obraz anděla.

Není to anděl.

Je to dokonalý obraz jí samotné s velkými roztaženými křídly a svatozáří v dlouhých šatech. Ovšem v místě srdce, zůstává temná díra.

Díra po srdci, které je pryč.

Díra, čekající, než jeho držitel, srdce vrátí.

Do temné díry.

Dívka přistupujíc ke zdi prstem namočeným v záři píše jediné slovo.

Forever!

Přitiskujíc dlaň za slovo se slzami v očích vybíhá z prázdného pokoje.

Cestou se přidržuje všeho, aby se nezhroutila.

Zdí, zábradlí, i těch pár zbylých skříní.

Všude kde se setká její kůže s okolím zůstává měsíční záře.

Nevědomky za sebou zanechává vzkaz.

Její poslední myšlenky se vsakují do zdí a čekají na osoby, pro něž byly zobrazeny.

Dívka přibíhá k řece, bez váhání se do ní vrhajíc.

Smývá ze sebe všechno.

Bolest, smutek, zlost, pocit zrady a zklamání.

Proud s sebou bere ale i lásku, radost, víru a dobro, které v ní spočívá.

Proud odnáší ji.

Její podstatu, osobnost, minulost i budoucnost a zanechává ji v přítomnosti.

Dívka vchází do lesa.

Má jediný úmysl.

Nikdy z lesa nevyjít a neotáčet se zpět.


Od toho dne bývá každý úplněk viděna v lesích postava.

Postava mladé krásné dívky, bez duše.

A jenom ten měsíc ví celý její příběh, drží její duši pevně ve svém jádru a čeká na den, kdy se vrátí obyvatele starého krásného domu.

Čeká na den, kdy bude srdce vráceno na své místo.


Shrnutí povídek


By Fiddi.

Autor: Fiddi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V jádru měsíce:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře