Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Už ti nepatřím! 1/3

21.07.2010 (20:15) • Lovely • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 5791×

Edward :

Dnes je to přesně sto let, co jsem ji opustil, co jsem jí řekl ta slova. Jaký asi měla život? Poslechla mě a zapomněla? To se nejspíš už nikdy nedozvím, ze strachu z toho, co by to se mnou udělalo vidět ji v náručí jiného muže, jsem se ve Forks celou tu dobu raději neukázal. Dnes jsem tu poprvé, po těch letech, stojím na naší louce a myslím na ni. Cestou sem, jsem se stavil na hřbitově, chtěl jsem ji pozdravit, ale nenašel jsem náhrobek, odstěhovala se a nechala otce samotného?

Z mých úvah mě vytrhl až nepatrný pohyb na druhé straně louky. Podíval jsem se tím směrem a oněměl úžasem. Na druhé  straně louky stála nádherná dívka připomínající vílu, když jsem se však podíval pozorněji, zjistil jsem, že se až neskutečně podobá mé Belle, to přece není možné! V tom okamžiku mě zpozorovala a než jsem stihl jakkoliv zareagovat, byla pryč.

Ne, to přeci není možné, nespíš to byl nějaký přelud, podíval jsem se na hodinky a zjistil, že už mám docela velké zpoždění. Dnes jsme, celá rodina, odlétali do Volterry, byli jsme pozváni na nějaký ples a Carlisle byl toho názoru, že neuškodí si ten pobyt trochu prodloužit, mně to bylo upřímně jedno, ale celá rodina toužila změnit ovzduší, tak proč ne?

O dva dny později …

Konečně jsme stanuli před bránami Volterry, přišel pro nás Felix, ale místo do trůnního sálu, nás vedl do tréninkové místnosti.

„Proč?″ ptali se v myšlenkách všichni. To by mě taky zajímalo.

Podle ran, které otřásaly celým hradem, bylo v místnosti poměrně živo, najisto probíhal trénink. Ve chvíli, kdy jsme vešli, štíhlá, tmavovlasá dívka právě ladným pohybem přišpendlila Demetriho k zemi.

„Výborně, to už pro dnešek stačí, Isabello.″ Zatleskal Aro, dívka vstala a mírně se uklonila směrem k Arovi, když zvedla hlavu, myslel jsem, že sním, byla to ona, ta dívka z louky a ano, byla to moje Bella. Podle výrazů mé rodiny, byli šokováni stejně jako já. Jak je tohle možné? Kdo jí to proboha provedl a jak je možné, že má zelené oči? To přece není možné!

V tu chvíli si nás však konečně všiml Aro, a tak jsem byl nucen své úvahy přerušit.

„Přátelé, vítejte, jsem tak rád, že jste tady. Demetri, zaveď je do jejich pokojů.″ Demetri se s mírnými obtížemi zvedl a vyzval nás, abychom ho následovali, já však nemohl odtrhnout oči z mé Belly, z transu mě probral až Jasper, mírným šťouchnutím do břicha.

„Neměj strach, však my zjistíme, co se jí stalo,″ pošeptala mi Alice.

Jen co jsme došli do našich pokojů, strhla se bouřlivá diskuse, jak a od koho získat informace o Belle. Carlisle nakonec rozhodl, že nejlepší bude, jít se zeptat rovnou Ara, moc se mi to nelíbilo, ale moc možností jsme neměli. Carlisle rozhodl, že bude lepší, když k Arovi do pracovny půjde sám a my na něj počkáme na chodbě.

Čekali jsme na chodbě před Arovými dveřmi už alespoň dvě hodiny a já už začínal být netrpělivý, Jasper se mě snažil krotit, ale moc mu to nešlo, i na něm bylo vidět, že se nemůže dočkat, až Carlisle vyjde z těch propadených dveří stejně jako i zbytek rodiny. V tu samou chvíli, kdy se otevřeli dveře a Carlisle vycházel ven, se na druhém konci chodby objevila Bella a mířila si to rovnou k nám. S očekáváním toho, co se stane, jsem zatajil dech.

„Podívejme koho pak to tady máme,″ ozval se Arův slizký hlas, za našimi zády.

„Isabello, jsem rád, že jsi se dostavila, tohle jsou Cullenovi, ale ty už je, podle toho, co jsem slyšel, znáš.″

„Ano, kdysi dávno jsem měla tu čest.″ Usmála se na nás zářivě, avšak v jejích očích už nebyla ani stopa té lásky, kterou jsem v nich viděl dřív, pravda, nebyla v nich ani nenávist, kterou jsem očekával, vlastně v nich nebylo vůbec nic, jako by jsme se nikdy neznali.

„Děkuji, Aro, za tvé přijetí, už půjdeme, abychom se připravili na dnešní ples,″ prolomil ticho Carlisle a táhl nás pryč.

„Tak povídej, co jsi zjistil!″ uhodili jsme na něj jen, co jsme byli z doslechu Arových uší.

Carlisle se na mě soucitně podíval a pak promluvil.

„Do gardy nepatří, je tu pouze jako host, je vdaná a její manžel ji sem poslal pouze na výcvik, který končí za dva měsíce. Její manžel, Vladymyr, je prý tak mocný, že by mohl svrhnout Volturiovi a vládnout upírům sám, ale nemá o to zájem. S Bellou mají panství někde v Rusku.″

No to snad ne, já ji opustím, aby mohla žít normální život a ona si místo toho najde dalšího upíra a nechá se přeměnit, typická Bella, nic kolem ní nemůže být normální.

„Přijde dnes na ten ples?″ otázal jsem se tiše.

„Ano, je pořádán na její počest,″ odpověděl Carlisle.

„Tak to honem oblékat! Musíš na ni přece udělat dojem,″ zářila Alice.

Jedna část mého já si přála, aby mě Bella ještě stále milovala a já na ni zapůsobil, ale střízlivější část mi říkala, že to není možné, nemůže být má, je vdaná. Přesto jsem to musel alespoň zkusit.

Alice mi vybrala černý oblek a košili ve stejné barvě, tahle kombinace mi vždycky slušela a většině žen se ze mě, podle jejich myšlenek, „podlamovala″ kolena. Když jsme vešli do sálu, byl již značně zaplněn, prodrali jsme se až dopředu k trůnům a překvapeně zírali, trůny bratrů byly sesunuty blíže k sobě a vedle nich stál čtvrtý, nejhonosnější ze všech a na něm seděla Bella a mile se na všechny usmívala. Měla na sobě průsvitné, modré šaty, které byly utkané z toho nejjemnějšího hedvábí a na korzetu byly vyšité drobné kvítky. Byla dokonalá a já si všiml, že nejsem zdaleka jediný, kdo si to myslí, všichni muži měli oči jen pro ni.

Najednou celá místnost utichla a před trůny uvolnila prostor pro tanec. Bella sestoupila ze schodů, následovaná Arem, společně zahájili ples prvním tancem, nemohl jsem tomu uvěřit, jako člověk vždy tanec nesnášela a teď to vypadalo, že se baví, její ladnost mě uchvacovala.

Když s Arem dotančili, najednou se rozlétli dveře a dovnitř vstoupil chlapec, asi tak sedmnáctiletý a kráčel rovně, směrem k Belle. Nemohl jsem si pomoct, ale něčím mi strašně připomínal Bellu.

„Damiene!″ vykřikla Bella a nehledě na Ara stojícího vedle ní, rozběhla se směrem k přicházejícímu a skočila mu kolem krku. Chlapec se zasmál a pevně ji objal. V tu samou chvíli mnou projela taková žárlivost, že Jasper doslova zalapal po dechu. Kdo si myslí, že je, že ji takhle objímá? Carlisle říkal, že její manžel se jmenuje Vladymyr, takže to on určitě není. Tak, kdo to sakra je?

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Už ti nepatřím! 1/3: