Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Už nikdy se nebudu sázet!

20.03.2011 (20:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 3758×

Věnováno KacenceCullen

Alice zaklepala na dveře Rosaliina pokoje. Nakoukla dovnitř. „Můžu na chvilku, Rose?“

Rosalie překvapeně vzhlédla od rozečteného časopisu a kývla. Zkoumavě se na ni zadívala. „O co jde?“

Alice se lehce usmála a ztišila hlas do šepotu. „Měla bys vědět, že se kluci zase vsadili.“

Rosalie svraštila čelo a rychle si poskládala informace dohromady. „Zase o Emmettovu abstinenci? To mu selhala paměť? Neví, jak to dopadlo minule?“

Alice se smíchem přisvědčila. „Ale jo, on si ale myslí, že od té doby vyzrál. Prý už se svést nenechá… a navíc plánuje na dnešní večer lov, což mu to má usnadnit. Vsadil se, že ti odolá celých osm hodin.“

Rosalie se zamračila, ale vzápětí se jí čelo zase vyhladilo. „Fajn, tak to mu to trochu ulehčím.“

Záblesk v jejích očích dokázal, že to jen tak nenechá. V tu chvíli přišla vize. Alicina tvář se rozzářila. „Super nápad! Jdu se taky připravit. Vím o novém klubu v Olympii.“

Rosalie přikývla. Občas se vyplatilo mít za sestru věštkyni. Tohle si Emmett vypije.

Dorazil do pokoje právě ve chvíli, kdy se chystala. Měla na sobě zatím jen kožený korzet, který zdůrazňoval její dokonalou figuru, a právě si oblékala kratičkou minisukni. Emmett hlasitě polkl. „Chystáš se někam, lásko?“

Rose po něm hodila rozzářeným pohledem. „Ano, Alice říkala, že ví o novém klubu… a když sis na dnešek stejně naplánoval lov, rozhodla jsem pobavit po svém.“

V Emmettovi začalo klíčit podezření, že jeho sázku někdo propálil. Možná se ho snaží svést tak jako minule. No, byl dost jednoduchý a velmi příjemný způsob, jak to zjistit.

Přešel k Rose, objal ji kolem útlého pasu a přitiskl ji k sobě. Bradou odhrnul její vlasy stranou a chtěl ji políbit na odhalenou klíční kost. Rose se však zachichotala a vyvinula se z jeho objetí jako by nic.

„Ale zlato, já myslela, že jsi hladový. Kromě toho jsem slyšela něco o sázce. Neměl bys Jasperovi dokázat, že se ovládáš daleko lépe než před těmi dvaceti lety? Tehdy to moc nedopadlo…,“ dodala bezstarostně, ačkoli v ní bublal vztek.

Její pomsta spočívala i ve zdání naprosté bezstarostnosti. Tohle si vyžere až do poslední kapky, chlapeček. Donutí ho žárlit, prosit a svádět… o to už se postará.

Emmett sledoval, jak si srovnala sukni, punčochy, vklouzla do lodiček se zabijácky vysokým podpatkem a přešla k zrcadlu. Párkrát si pročísla své už tak dokonalé vlasy, zkontrolovala, že je vše na své místě, popadla kabelku a poslala mu vzdušný polibek. „Užij si lov, zlato, do rána budu zpátky.“

A než se vzmohl na odpověď, byla pryč.

Brzy na to zaslechl zezdola dvojí klapot podpatků a zvuk motoru Rosaliina BMW. Posadil se na postel a složil hlavu do dlaní. Tak tohle zas jednou podělal. Nejen že Rose o jeho sázce ví, ale ještě si jede užívat někam jinam, aby mu pomohla? Sakra, potřebuje na vzduch. Osm hodin… ještě před chvílí (přesněji, než viděl Rose a její oblečení) si myslel, že je to brnkačka. Teď ale nemohl přestat myslet na všechny ty kluky, kteří ji takhle uvidí a budou ji chtít. A co hůř – když nebude poblíž, dovolí si na ni promluvit, požádat ji o tanec, dotknout se jí…

Před očima měl náhle rudo. Aniž by přemýšlel nad tím, co dělá, stáhnul ze sebe tričko, vyměnil ho za jiné, přehodil přes sebe koženou drsňáckou bundu, při procházení kolem kosmetického stolku sáhnul do kelímku s gelem a lehce si projel vlasy. Peněženku nacpal do kapsy a vypadl ven.

Jasper se tak tak držel, aby se nesmál naplno – bavil se. Emmett reagoval přesně tak, jak čekali. Houkl na něj. „Na lov ses docela vyfiknul. Mám pocit, že medvědům je tvůj účes docela ukradený, ne?“

Emmett na něj zavrčel, ale vzápětí se otočil zpátky. „Půjč mi klíčky od motorky.“

Jasper zvedl obočí a Emmett se šibalsky usmál od ucha k uchu. „Chci si vyzkoušet, jak mi bude slušet.“

Jasper mu s úsměvem klíčky hodil. „Jednu jízdu obětovat můžu. Prohraješ, takže už si na ni nesáhneš – naopak, přijdeš na měsíc o výsadu svých medvídků. Jestli si nechceš dát ani dneska, tvoje věc. Je to možná poslední den, kdy by sis je mohl vychutnat.“

To už ale Emmett slyšel z garáže. Pohrdavě si odfrkl. Jen to, že chtěl být nablízku své ženě, přece neznamená, že vzdá sázku. Vyhraje ji… ale zároveň si pojistí, že se budou k Rose chovat, jak se sluší.

Řítil se nocí a až před Olympií si uvědomil, že vlastně neví, kam jely. Nehodlal ztrácet čas procházením klubů, a tak vytočil Edwardovo číslo.

Ten samozřejmě neodolal možnosti trochu si z něj utahovat, nakonec mu ale prozradil jméno klubu tak, jak se s holkami domluvili.

Když vstoupil do baru, cítil na sobě lačné pohledy přítomných žen a dívek. Samolibě se usmál. Ano, byl na to zvyklý, ale stále ho to bavilo… jako vlastně všechno, co dělal. Přejel pohledem místnost a našel je. Nemohl přijet o moc později než ony, ale přesto už byly obklopeny několika obdivovateli. Nedivil se, sám od Rose nemohl odtrhnout pohled.

Nepříčetně ho štvalo, že se na něj ani nepodívala. Byl si jist, že o něm ví, ale dál vesele flirtovala s těmi hejsky.

Naštvaně odpochodoval k baru a naklopil do sebe whisky. Částečně aby nevyčníval, částečně proto, že ta odporná tekutina odpovídala jeho momentální náladě. Byl rozhodnutý pozorovat a včas zasáhnout. Svůj původní plán na lov už dávno pustil z hlavy a jen vidina prohry ho teď držela zpátky, aby nerozrazil dav kolem Rose a Al, který stále houstl a nedal všem na vědomí, kdo jediný se může Rose dotýkat.

Holky naštěstí usoudily, že je čas tančit. Každý Rosaliin pohyb nutil Emmetta bezhlesně sténat. Pohledem zkontroloval, že uběhla sotva hodina z osmihodinového limitu. Panebože, to snad není možné. To nedokáže. Rose ho přitahovala jako magnet.

Seskočil z barové stoličky, ignorujíc dvě dívky vedle, které se snažily zaujmout jeho pozornost, a vyrazil k parketu. Nepodlehnout se přece může snažit i z větší blízkosti, ne? … Konec konců tanec přece není podlehnutí.

Prodral se skoro až k Rose. Tančily spolu a několika svými obdivovateli. Blíž to nešlo, pokud by se nechtěl vyloženě poprat. Několikrát zachytil Rosin pohled a o to víc ho mátlo, že se k němu nepřipojila. Proč tam dál tancuje s Alicí? Proč mu nedá ani mrknutím najevo, aby se připojil? Proč něco neřekne?

Viděl, jak se rozesmála, když ji jeden z  kluků objal a chtěl tančit tělo na tělo. Lehce se mu vyvinula, ale obdařila ho mnohoslibným úsměvem, a tak zůstal sotva krok od ní. Emmett měl co dělat, aby po něm neskočil…

Uvědomil si, že tohle podělal sám a Rose mu to neulehčí. Bude muset zapojit své kouzlo. Jenže jak to udělat, když mu nechce podlehnout? Očarovat lidskou holku nebyl problém, ale upírku odolnou proti jeho hypnotizujícímu pohledu? Nic naplat, bude muset zavzpomínat a vyzkoušet všechny fígle, které používají obyčejní smrtelníci.

První, na co si vzpomněl, byl dlouhý pohled. Přesunul se tak, že tančil naproti Rose (před ním byl sice jeden z obdivovatelů, ale čert ho vzal). Díval se na ni tak dlouho, dokud mu pohled neoplatila. Pak přidal okouzlující úsměv. Rose ho napodobila, což bral jako dobré znamení, ale jinak mu nijak nepomohla. Ve chvíli, kdy se jí Alice dotkla, aby upoutala její pozornost, by sestru Emmett nejradši roztrhal na malé kousíčky, na které by pak  s gustem hodil sirku.

Díky hluku hlasité hudby a hovoru neslyšel, co si spolu povídají. Rose ale přikývla, svorně zamumlaly jakousi omluvu ke klukům a začaly se prodírat z parketu. Emmett jim byl v patách, než je však stihl dostihnout, zapadly na dámy.

„Sakra! To mi dělá schválně, skřet jeden malej! Určitě pomáhá Jasperovi. Jasper… sakra, vždyť bych tu vůbec neměl být. Měl bych lovit a ne se tu vystavovat pokušení…“

Do nosu ho uhodila sladká vůně vycházející z dívky, která se na něj nalepila. Předstírala, že ztratila rovnováhu, ale Emmettovi bylo jasné, že je to součást svádící taktiky. Jenže dnes by ho nedostala ani na pořádného panáka své krve - chtěl Rose a chtěl ji hned.

Jelikož ji však zřejmě bude muset dobývat, obrnil se trpělivostí. Sotva otevřela dveře, chytil ji za ruku a oddělil ji od Alice.

Zadíval se jí do očí a rozhodl se tu hru hrát s ní. „Ahoj, já jsem Emmett. Můžu tě na něco pozvat?“

Rosalie se na něj pobaveně zadívala a s úsměvem přikývla. „Fajn, já jsem Rosalie. Dám si dvojku červeného.“

Emmett objednal pití a jako zázrakem našel volný stolek pro dva.

„Marně přemýšlím, jak říct něco originálního, ale napadá mě jen to, že jsi ta nejnádhernější ženská, kterou jsem kdy viděl…“ zvedl obočí a šibalsky na ni mrknul, „a že jsem jich viděl hodně, věř mi.“

Rosalie se rozesmála. „Věřím. Taky nejsi k zahození, krasavče.“

Emmett se usmál a natáhl k ní ruku. Rosalie ji přijala a Emmett znovu užasl nad jemností její pokožky. Hladil ji, proplétal si s ní prsty a užíval si jiskření, které mezi nimi probíhalo. Jak dlouho už nic takového nevnímal? Většinou to byly úplně jiné doteky, na něž se zaměřoval. Tohle bylo, jako by se vážně potkali poprvé.

Rosalie naklonila hlavu na stranu a trochu škodolibě se usmála. „Neměl bys být někde jinde?“

Emmett rozhodně zavrtěl hlavou. „Nikde jinde bych nebyl radši.“

Trochu se předklonil a s pohledem upřeným do jejích očí naléhavě zašeptal: „A hlavně s nikým jiným!“

Rosalii zahřálo u dávno mrtvého srdce. Takové námluvy s Emmettem snad nezažila ani na začátku. Kdyby mohla, možná by se i začervenala. Bylo to sladké a tak jiné než obvykle. Přesto se ale rozhodla ho popíchnout. „Myslela jsem, že se snažíš vyhrát nějakou sázku.“

Emmett sebou trochu trhl, ale pak jeho pohled potemněl a zhrublým hlasem prohodil: „K čertu se sázkou. Pár dní s býložravci přežiju, když tě budu mít nablízku.“

Rose se vesele zasmála. „A jsi si jistý, že budeš?“

Emmett se odstrčil, přešel k Rose a vytáhl ji na nohy. Pak ji objal a sklonil se k ní. Zastavil se jen kousíček od jejích rtů. „Udělám pro to všechno!“

Jejich polibek by jistě zdusil veškeré pochybnosti, kdyby je snad jeden nebo druhý cítil. Vychutnávali si ho, jako kdyby byl první a nevěnovali pozornost okolí.

Pak Emmett zachytil koutkem oka Jasperovu rozesmátou tvář. „Prohráls!“

Aniž by Emmett přerušil polibek, sáhl do kapsy a plavným pohybem mu hodil klíčky. Se rty přitisknutými na těch Rosaliiných, usmívajících se, zamumlal. „Právě naopak, už nikdy se nebudu sázet!“

♦ THE END ♦

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Už nikdy se nebudu sázet!: