Je to opravdu kratičká jednorázovka. Už jí mám napsanou dlouho a už je zveřejněná i někde jinde...sem jsem jí původně nechtěla ani dát, ale pak jsem si řekla "Proč ne" a tak tu je. Doufám že jsem udělala dobře. Prosím o komenty...Předem moc děkuji...
20.10.2009 (17:30) • Lil • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2194×
Úsvit nového začátku :
Chtěli jste někdy zemřít a žít někde jinde? Chtěli jste někdy být neviditelní, aby na vás svět zapomněl ? Chtěli jste někdy být někým jiným, aby jste nemuseli řešit vaše problémy ?
Já mnohokrát. Ale žádné z mých přání se nevyplnilo. Být ptákem, létala bych a hranic bych neznala. Být květinou, kvetla bych a žádnou starost neměla. Být větrem, žádných zábran by pro mě nebylo. Být láskou, stala bych se šťastnou.
Ale být někým, nebo něčím jiným mi nebylo a nikdy nebude dopřáno.Jako by osud chtěl aby můj život byl ničím. Moje láska byla nepoznaná. Moje štěstí nenalezeno a má duše navždy v kleci zavřena. Jako bych neměla možnost, šanci, ba ani naději žít. Obrany, či alespoň zábrany proti osudu, či bohu, nebo jak tomu chcete říkat prostě nenalézám. Proč zrovna ke mně je osud tak krutý. Čím se si podepsala ortel „smrti“. Smrt. To je synonymum pro můj život, Jako by vše bylo v mém životě naopak. Smrt, životem. Láska, smutkem. Naděje, prokletím.
Řádky které píši jsou pro mě velice bolestivé. Každé písmeno pravdy mi zabodává ostrý nůž do mého nikdy nežijícího srdce a ukazuje skutečnost mého života. Jako bych si právě uvědomila, že tady, na světě nemám co pohledávat. Že tenhle velký, moudrý svět mi ukazuje tolik strádání, abych poznala, uvěřila, že tento osud již nemá pokračování, že tohle, tohle moje přežívaní může mít zatím i šťastného konce. Konce-smrti A já věřím. Věřím, že to je můj úděl tady. Že já jsem pověřena smrtí, že jsem omyl. Proto píšu dopis. Dopis, který ospravedlní moje činy. Ať jsou jakkoliv nepochopitelné, musím je vykonat. Nejsem věřící, ani fanatik, ani nic podobného. Nevěřím, že to tak bůh chce, ale věřím, že svět to tak potřebuje. Nač mít jeden slabý článek, když máte stovky článků silných. Nač žít, když nemáte pro koho. Nač věřit v lepší život, když na vás nikde nečeká.
Proto píší dopis na rozloučenou, i když nevěřím, že by ho někdo chtěl číst, ho stejně píši a tím vysvětluji proč nemohu a nehodlám žít. Jsem sama a tak to asi mělo být. Vždyť mi již nic na světě nezbylo. Všechno jako by přes noc zmizelo a připadá mi jako by všechno krásné co jsem měla byl jenom sen. Jeden velký krásný sen.
Když zavřu oči mohu ještě cítit vánek ve vlasech, cítit vůni stromů a slyšet líbezný zpěv ptáků. Když zavřu oči sedím na lavičce ve známém parku a mohu se kochat přírodou a děním kolem mě. Když zavřu oči mohu snít. A v tom je ten háček. Já již nechci jen snít, já chci… žít. Chci poznat co je to život a co je to opravdová láska, ale mě to není souzeno. Zdá se jako bych žádala příliž. Jako by jsem na to neměla právo. Jako by jsem byla duch, přízrak toho děvčete co jsem dříve bývala. A to já nesnesu. Nemohu jen snít a vzpomínat, ale nic jiného nemohu. Tak poraďte, co tedy mám dělat ? Jak znovu mít tu jiskru v očích. Jak dát mému životu smysl. Jak žít.
Pero ladně klouže po papíru a já dopisuji poslední má slova. Škoda jen, že se nemám s kým rozloučit. Škoda jen, že mi v tom nikdo nechce zabránit.
Poslední slova mého bývalého života jsou dopsána a já již chci žít nový daleko, daleko odsud. Tento dopis je můj život, můj bývalý život, kterého se chci zbavit. Ne nechci se zabít, chci zabít jen tu část o již stejně nežije. Chci a žádám, aby ta část co milovala a byla zraněna zemřela. Ale já chci žít.
***
Konečně jsem se dostala na místo, které jsem hledala. Pláž. Slunce právě vychází a já cítím, že s tímhle úsvitem začíná můj nový život. Život bez něj. Život, který po dlouhých měsících budu zase žít. Cítím, že tohle je můj nový začátek a tentokrát ho nepokazím. Znovu jako dřív jsem zavřela oči, ale nyní jsem nevzpomínala a ani nesnila, nyní jsem život cítila. Jemný větřík ve tváři, rozpustile si hrající v mých vlasech. Slunce svítící mi na novou cestu osudu. A jemnou vůni moře, o mě snad udělá šťastnou.
Doufejme, že můj starý život je již pohřben a již mě nikdy nestáhne do hlubin smutku a hrozného strádání. Doufejme, že tohle je poslední začátek, který budu potřebovat. Doufejme, že to slunce bude stačit na osvětlení mého života a já…. budu znova ta stará Bella.
Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Úsvit nového začátku - Jednorázovka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!