Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Úplněk

29.11.2010 (16:00) • Charlinka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2029×

Venku už byla tma.

Potichoučku jsme se s Jakem ruku v ruce vyplížili z Billyho domku, kde právě probíhala nějaká vášnivá diskuze, na terasu. Nevím sice o čem ta diskuze byla, poněvadž jsem po celou tu dobu, co jsme tam seděli, měla oči jen pro Jacoba, ale určitě byla nějak plodná.

Zrovna když Jake zavíral dveře, uslyšela jsem Emmeta, jak za námi volá: „Hej, kam pádíte, hrdličky?“

Otočila jsem se a zakřičela na něj: „To tě fakt nemusí zajímat, strejdo,“ na poslední slovo jsem dala obzvlášť důraz.

Pak se dveře zaklaply a já ještě chtěla říct nějakou vtipnou poznámku, ale bohužel jsem to nestihla, protože mě Jacob náhle chytl za boky, otočil mě čelem k sobě a naléhavě a s vášní mě políbil.

Chvilku jsem mu polibek oplácela, ale pak jsem se od něj - trochu neochotně - odtrhla.

„Copak to děláte, pane Blacku?“ zašeptala jsem.

„Co myslíš?“ řekl poněkud nechápavě, ale usmál se.

„Musíš být trpělivý a chvilinku počkat, až budeme sami,“ zamumlala jsem.

„Nechceš přece, aby ti táta přečetl myšlenky a věděl, kde přesně se nacházíme a co děláme. Myslím, že už teď ho to stojí dost trpělivosti, aby sem nepřiběhl a neukázal ti, co umí,“ dodala jsem ještě a zazubila se na něj.

Jacob se sice pořád usmíval, ale vypadalo to, že opravdu uvažuje o tom, co jsem mu řekla.

Pootevřel ústa a chystal se něco říct. Než to ale stačil udělat, sebrala jsem se a svou upíří rychlostí jsem si to namířila k lesu. Na kraji lesa jsem se ještě zastavila a ohlédla se. Tak nějak jsem si myslela, že Jacob... No, že zkrátka nezareaguje tak rychle, jak zareagoval.

Za tu kratičkou dobu, co jsem běžela k lesu, se zřejmě stihl svléct, přivázat si k noze džínové kraťasy, které měl na sobě (předtím měl na sobě i triko, ale to tam nechal ležet, asi ho nepokládal tolik za potřebné), a proměnit se, protože jsem za sebou uviděla už jen ohromného rudohnědého vlka, který se ke mně hodně rychle blížil. Byl mi v patách.

Otočila jsem se zpátky k lesu a vběhla do něj. Kličkovala jsem mezi stromy, které vypadaly jako rozmazané černé šmouhy a slyšela za sebou jen dusot Jacobových těžkých tlap, jeho pravidelné výdechy a hlasitý tlukot jeho srdce.

Zdálo se mi, že už jsme poměrně hluboko v lese. Zanedlouho jsem doběhla na malou kruhovitou mýtinu, která se rozprostírala mezi pár stromy.

Zastavila jsem se, udělala pár kroků a ocitla se uprostřed mýtiny. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na zářící měsíc, který jako by vdechoval život temné obloze, a který osvětloval celou mýtinu. Byl zrovna v úplňku. Stále jsem od něj nemohla odtrhnout oči. Vyvolával ve mně takový příjemný pocit a dával mi klid.

Byla jsem natolik uchvácena měsícem, že jsem si ani nevšimla, že mě Jake dohnal a oblékl se.

Pomalu ke mně zezadu přistoupil a ovinul své pevné paže kolem mého pasu. Já ho po nich pohladila a vzápětí se v jeho objetí otočila, abychom si viděli do očí. Pořádně si mě k sobě přitiskl.

Měsíc mu ozářil obličej. Zadívala jsem se na něj a uchvátily mě jeho krásné rysy. Stylově rozcuchané černé vlasy, rovný nos, plné a krásně tvarované rty... Zejména to ale byly jeho oči. Jeho hluboké oči plné něhy, které se s láskou a neskutečnou vřelostí právě dívaly do těch mých.V tu chvíli jsem měla pocit, jako by mi Jacob viděl až do duše. Úplně mě spaloval svým pohledem a nutil mě po něm čím dál tím víc toužit.

Měl tvář pár centimetrů od mé a já na své kůži cítila jeho teplý sladký dech. Nemohla jsem si pomoct a pohladila jsem ho po tváři. On se poté malinko sklonil a překonal tu malinkou vzdálenost, která dělila naše rty od sebe. Jednu ruku jsem měla stále položenou na jeho tváři a druhou jsem mu zajela do vlasů.

Ten polibek byl tak krásný a něžný... A ty jeho horké měkké rty. Úplně jsem se jim poddala. Přála jsem si, aby tenhle okamžik nikdy neskončil, aby trval věčně.

Líbali jsme se opravdu dlouho. Věčně to ale rozhodně nebylo, poněvadž se ode mě Jake po chvíli "odlepil". Pořád mě však držel v náruči.

Zklamaně a nechápavě jsem se na něj podívala.

„Copak se děje, Jacobe?“ zeptala jsem se.

„No... Víš, Ness... Já... Už dlouho se tě chci na něco zeptat, jenomže... Nikdy k tomu nebyla vhodná příležitost. Pořád ho nosím u sebe a ...“ zamumlal.

Stále jsem na něj jen nechápavě koukala. Něco mi zřejmě unikalo.

„Myslím, že teď na to nastal ten správný čas,“ řekl Jake.

Najednou mě pustil, chytl mě jen za ruku a klekl si. Začal šátrat v kapse džínových kraťasů.

V hlavě mi v tu chvíli znělo jediné: OMG! Co se to sakra děje?

Jacob z kapsy nakonec úspěšně vylovil malou krabičku. Rozevřel mi ruku (za kterou mě držel), vložil mi ji do ní a otevřel ji. Třpytil se v ní nádherný prsten.

„Renesmé Carlie Cullenová, prokážeš mi tu velkou čest a vezmeš si mě?“ otázal se. Byla jsem tak ohromená, že jsem úplně přestala dýchat. Po chvilce jsem se ale vzpamatovala. Po tváři se mi rozlil úsměv.

„Ano, moc ráda,“ odpověděla jsem.

Jake se na mě taky zazubil. Potom se zvedl a navlékl mi prsten.

„Je překrásný,“ zašeptala jsem.

„To je. Pomohla mi ho vybrat Alice,“ řekl a jeho úsměv se ještě víc rozšířil.

„Takže... Ona o tom celou dobu věděla?“ optala jsem se Jacoba. On na to nic neřekl, jen přikývl.

To je ale mrška. Tak ona o tom, že se mě Jake chystá požádat o ruku, celou tu dobu věděla a vůbec nic mi neřekla. Kdyby mi alespoň něco naznačila. Já neměla ani ponětí, co...

Z mého zamyšlení mě náhle vyrušil Jacob. Samou radostí mě totiž popadl do náruče, zvedl a objal.

Chvilku jsme se jen objímali, ale pak mě Jake opět postavil na zem. Jako předtím (než mě ještě požádal o  ruku) si mě k sobě přivinul a opět políbil.

Když jsme se pak od sebe nakonec odtrhli, řekl jen: „Miluju tě.“

„Já tebe taky,“ zašeptala jsem a zase ho políbila...

Autor: Charlinka, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk: