Je to zvláštní pocit, když chcete někoho, koho nemůžete mít. A ještě zvláštnější a zmatenější pocit je, když jste s někým, s kým být nechcete. To Edward moc dobře zažil. Lásku, zklamání, odmítnutí. Co potom s tím? Doufám, že se moje první jednorázovka bude líbit. Není to nic zvláštního, ale snaha byla.
24.07.2010 (15:00) • Baruu • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3023×
„Edwarde, pomůžeš mi s tím?“
„Edwarde!“
„Co, cože?“ Svou sestru chvilku nevnímám a už je na mě ostrá jako břitva.
„Potřebuju s tím pomoct, tak šup.“ Někdy je vážně otravná. Vzal jsem plnou krabici gramofonových desek a odnesl je dolů do sklepa. Když jsem se vracel, úsměv měla od ucha k uchu.
„Co je?“
„Že tě ta Bella pěkně hryže v hlavičce, viď?“
„Alice, mohla bys to nechat na mně a případně se o to nestarat? Byl bych ti moc vděčný.“
„Mám o tebe starost.“
„Pořád máš o někoho starost.“
„No vidíš, a taky za to vůbec nemůžu,“ uchechtla se.
Musel jsem cítit čerstvý vzduch, Alice by mě svými slovy udusila.
„A co Angie?“
„To nevím. Navíc, Bella chodí s nějakým Davidem.“
Alici to nedalo a šla si stoupnout vedle mě na terasu. Pořád mi to připomíná a nedá mi s tím pokoj. Vím, že mi s mými problémy nepomůže, když si s nimi neporadím já sám. Jenže s tímhle si musím poradit sám.
„Miluješ Angie?“
„Obávám se, že tenhle cit je už dávnou minulostí.“
„A miluje ona tebe?“ Nad touto myšlenkou se mi zkroutil obličej.
„To je na tom všem to nejhorší, miluje.“
„Ach Edwarde, co uděláš?“
„Jestli Bella bude nadále lítat v oblacích z Davida, možná se cit vrátí. Pokud ne, tak ač nerad, ublížil bych Angie. Jinak to momentálně nevidím.“
„Obojí bude velice těžké, Edwarde.“ Otočil jsem se k Alici se smutným úsměvem.
„Stejně budeš vědět dřív, než já, co udělám. Neboj se, sestřičko, tvůj bráška je velkej kluk." Políbil jsem ji na čelo a s hlavou plnou pochyb a obav jsem odešel na domluvené rande s Angie.
Nasedl jsem do svého auta, klíčky dal do zapalování a odfrčel do Port Angeles.
Angie bydlela na kraji města téměř od dětství. My dva jsme se poznali teprve před rokem a půl, když nastoupila do nemocnice jako pomocná síla. Carlisle mi hned viděl na očích, že k ní cítím víc, než jen přátelství. Občas jsme zašli na oběd, kde se vždy divila mým dietám. Chodili jsme na procházky a ona mi připadala pořád víc a víc úchvatnější. Modrooká kráska s dlouhými vlnitými vlasy a líbeznou tvářičkou k zulíbání. Po chvíli jsme spolu začali chodit.
Pár měsíců na to se objevila Bella. Tajemná dívka z Arizony, která nenávidí déšť, ale přistěhovala se do nejmokřejšího města v Americe. Dokonce se mi nepodařilo nahlédnout do myšlenek, které schovávala. Také se mi nepodařilo být se svými city rychlejší. I kdyby ano, zranil bych tím Ang. Když Bella byla ve Forks, odhodlal jsem se a řekl Ang pravdu o tom, kdo jsem. Mé tajemství chránila jako svatý Grál. Tím také její láska ke mně vzrostla neskutečným způsobem, ta má naopak vyhasínala. Mým snem byla a je pouze Bella.
Angie už seděla venku na terase před domem. Při pohledu na ni jsem dobře věděl, co chce říct. A ona dobře věděla, že to vím, ačkoliv se marně snažila myslet na něco jiného.
„Promiň, Edwarde,“ řekla tichým hlasem. Já nemohl vyslovit ani slovo. Možná je lepší, že se zamilovala do někoho jiného, ale to nemění nic na tom, že mě to raní.
Naposledy jsem se jí podíval do jejích krásných, hlubokých očí. Pak jsem se otočil, nasedl do auta a uháněl co nejdál od Port Angeles. Vytratila se chuť se sem někdy vracet.
V noci jsem se procházel po domě s pocitem, že to co bylo, už nikdy nevrátím. Chci Bellu, ale ztratil jsem Angie. Ublížila ona mně, i když jsem já chtěl ublížit jí. Je to pro nás lepší? Ani nevím, co si o tom všem mám myslet. Ale důležité je, že je to za mnou a před sebou mám už jen jednu šanci, a tou je Bella.
Druhý den ve škole jsem se marně snažil navázat kontakt mezi mnou a Bellou. Pořád někde byla se svým Davidem a já nevěděl, jak s ní mluvit. Připadalo mi, jako by byl její ocásek. Z jeho strany jsem cítil až moc náklonnosti a dál radši ani nemluvit.
„Bello?“ Odchytl jsem si ji u jídelního pultu, kde si dávala na talíř zeleninové dobroty.
„Ahoj Edwarde.“ Delší dobu věděla, že k ní něco cítím a mně zase připadalo, že ona také něco cítí. Jenže David byl opravdu všude.
„Ahoj, mohu s tebou mluvit?“
„Jistě, co potřebuješ?“
„Bello, oba dva dobře víme, že mezi námi něco vzniká, nemám pravdu?“ Bella se nejistě rozhlédla kolem sebe, nejspíš se bála, aby ji neviděl David.
„Edwarde, to nejde. Nepokračuj v tom.“
„A co se děje? Tak mi řekni, že ke mně necítíš nic.“
„Budu se vdávat.“ V tu chvíli se mi zbořil celý svět.
„Cože?“
„Je to tak a neudělám s tím nic.“
„Miluješ ho?“
„Edwarde, nech to na mně. Doufám, že budeme nadále přáteli.“ Vzala si svůj talíř a odkráčela ke stolu za svým budoucím manželem.
A já? Už nevím, pro co mám žít.
Autor: Baruu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Upíří sen:
mohlo by to byt delsi nebo alespon pokracovani, treba ze si ho musi vzit protoze ji vydira, bylo by to fajn. Jinka krásná povídka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!