Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Upíři na lyžích? Proč ne? - 2. část

21.02.2010 (15:30) • EdBeJa • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 5060×

Upíři na lyžích? Proč ne?

2. část

Najednou se ozvalo zaťukání na dveře. Že by se holky vrátily tak brzy?

Edward mi pustil ruku a šel otevřít. Nakoukla jsem ke dveřím a viděla tam tu číšnici z restaurace, jak mu podává nějaký talíř. Edward jí cosi strčil do ruky, zdálo se mi to, nebo to byla rulička bankovek, a už zavíral dveře a mířil za mnou.

„Co to je?“ zeptala jsem se ho, když právě dosedl na postel. Sundal víko z talíře a tam byly brambory a maso. Fíha, on mi objednal jídlo.

„A ty nebudeš jíst?“

„Já jsem jedl s klukama v jednom hotelu, u kterého jsme lyžovali.“

Působil tak mile. A určitě i milý byl. Přistihla jsem se při tom, jak přemýšlím nad tím, že kdyby byl z nějakého města blízka Villach, tak bych klidně porušila naše holčičí pravidlo – FLIRT ANO, VZTAH NE. No nic, on je ale z Ameriky, takže jsem tu myšlenku zase zahnala a pustila se do jídla. Edward mi nakrájel maso a já si připadala jako malá pětiletá holčička. Ještě by mě mohl krmit.

Podal mi vidličku a vzal mou pravou ruku zase do svých. Už mi ten jeho studený dotek chyběl. Pomalu jsem napichovala levačkou brambory a maso a za chvíli zel talíř prázdnotou.

„Děkuji, pane pečovateli,“ řekla jsem se smíchem. Zasmál se také a pohladil mi tu mou naraženou ruku. Co jsem to právě ucítila v podbřišku, když mě pohladil?

„Kdy myslíš, že se vrátí ostatní?“ zeptala jsem se. Vlastně jsem ani nečekala odpověď. Byl tu se mnou, tak jak mohl vědět, kdy se vrátí?

Mohli by se ale někde zdržet. Napadala mě spousta myšlenek, co bych mohla s Edwardem dělat. Některé byly trochu hříšné. Trochu víc. Ale vzhledem k mé indispozici by asi všechny myšlenky stejně uskutečnit nedaly.

„Ty se červenáš. Nad čím přemýšlíš?“ A kruci, asi jsem se prozradila. To moje červenání, jak já ho nesnášela.

„No… tak jsem si říkala, že by se ostatní nemuseli ještě nějakou dobu vracet,“ pronesla jsem s nevinnou tváří.

„Já myslím, že se jen tak nevrátí,“ řekl a zase mě pohladil po ruce. Co to zase bylo? Nebyla jsem žádná jeptiška, ale to brnění v podbřišku, které jsem znovu cítila, když mě pohladil, to se mi běžně nestávalo. Vždyť mi jen hladil zraněnou ruku. Tak co blbnu?

Než jsem se nadála, objevila se jeho tvář těsně před mou. Slyšela jsem svoje srdce, které se rozhodlo vyskočit mi z hrudi a běžet někam pryč. Dýchala jsem jako po sto metrech překážkového běhu. Teď už jsem nepochybovala o tom, že jsem totálně zblbla.

Edward se jen usmál a lehce se svými rty otřel o moje. Ale tak to už si moje tělo dělalo fakt srandu. Levou ruku jsem si položila na podbřišek, protože jsem měla strach, že se mi tím vzrušeným brněním musí klepat celé břicho.

„Do ničeho tě nenutím. Jestli nechceš pokračovat, stačí, když mi to řekneš,“ zašeptal Edward a při každém slově se jeho rty lehce dotkly mých. Upřímně, byla bych blázen, kdybych to teď stopla, no ne? Mám v posteli úžasného kluka, který o mě má evidentní zájem a já mu řeknu NE? To radši budu zblblá, než abych to udělala.

Pootevřela jsem ústa a strčila mu jazyk do pusy. Ihned zareagoval a jeho jazyk jsem měla v tu ránu ve své puse. Začal mě vášnivě líbat a naše jazyky se vzájemně proplétaly. Posunula jsem se do lehu. Opatrně pustil jednou rukou moji zraněnou, druhou mi ji zvedl k hlavě a lehce si na mě lehl. Zdravou ruku jsem mu položila na temeno a s mírným vyvinutím tlaku jsem si jeho hlavu přitáhla ještě o maličko blíž ke své. Prakticky se jeho hlava ani nehnula, protože nebylo kam, ale ten pocit, že si ji tisknu ke své, mi stačil. Líbali jsme se a Edwardova ruka putovala po mém těle, až se zastavila u okraje trička. Na chvíli zaváhal, a když jsem nereagovala, tak mi ji pomalu vsunul pod něj. Hladil mě na bříšku.

Snažila jsem si urovnat myšlenky. Co to říkal? Že jezdí každý rok v zimě do Evropy lyžovat?

„Edwarde?“ Vymanila jsem se ze zajetí jeho rtů. Zvedl trochu hlavu a podíval se na mě.

„Ano? Mám přestat?“ zeptal se zadýchaně.

„Jen jsem se chtěla zeptat. Když jezdíte každý rok s bratry na hory lyžovat, vypadá to vždycky takhle?“

Přimhouřil oči. „Co máš přesně na mysli tím ‘vypadá to vždycky takhle’?”

“No, jedete si zalyžovat, tam se začnete věnovat nějakým holkám a pak…“ A pak co? Pak jim zblbnou mozek, užijí si a zase jdou o dům dál?

Edward se posadil a na chvíli zaměřil svůj zrak na televizi. Veškeré vzrušení bylo pryč.

„Řekla jsem něco, co jsem neměla?“ zeptala jsem se opatrně a posadila se vedle něj. V ruce mi cukalo a docela mi chyběl jeho studený dotek, který by tu bolest aspoň trochu zmírnil.

Mlčel. Jen tak seděl, ani se nehnul a skoro se mi zdálo, že ani nedýchal.

Co jsem řekla tak strašného?

Usoudila jsem, že se jeho chladného doteku asi nedočkám, tak jsem se zvedla z postele a šla ke své tašce. Začala jsem v ní hrabat a hledat prášek na bolest. Jednou rukou to šlo trochu pomalu, ale nakonec jsem krabičku našla. Snažila jsem se ji otevřít a zjistila jsem, že svojí nešikovnou levačkou se mi to nepovede. Opatrně jsem si dala krabičku do pravé ruky a sykla jsem bolestí. V tu chvíli stál Edward za mnou a bral mi ji z naražené ruky.

„Pomůžu ti,“ řekl a už ji otevíral. Tak jsem natáhla levačku, aby mi do ní vyloupl zázračnou pilulku.

„Děkuji,“ řekla jsem jen a usmála se. Edward mi nalil do sklenice trochu minerálky a já jsem do sebe lupla prášek. Vzala jsem si od něj krabičku a hodila ji do tašky. Kupodivu jsem se trefila přesně.

Edward stál kousek ode mě a pozoroval moji tvář. Co v ní vyčetl fakt nevím, ale udělal krok ke mně a pohladil mě hřbetem ruky po tváři.

„Ještě pořád chceš odpověď na svoji otázku?“ zašeptal. Zamyslela jsem se. Chtěla jsem opravdu vědět, jestli nějak takhle trávil čas na všech lyžařských zájezdech? Bello, mysli! Jsi na pokoji s krásným klukem, který má o tebe zájem… Ne, musím to vědět, rozhodla jsem se.

„Chci,“ odpověděla jsem šeptem. Ale po pravdě jsem se trochu bála toho, co mi řekne. Já se snad fakt zabouchla.

„Dobře,“ řekl a na okamžik se zamyslel, „pokaždé, když jsme byli s bratry na horách lyžovat, jsme se seznámili s nějakými ženami. Společně jsme si zalyžovali, strávili jsme s nimi pěkný večer v baru nebo restauraci, ale nikdy to nezašlo dál, než k puse na rozloučenou. Když jsme včera viděli vás, shodli jsme se s Emmem a Jazzem, že s vámi je to jiné. Když jsem ti řekl, že mám pocit, jako bych tě znal už nějakou dobu, tak jsem to myslel vážně,“ dokončil svůj projev. Wow, co na to říct. Mohl kecat, ale také nemusel. A vlastně by mi to mohlo být jedno. Zítra odjedeme a už se nikdy neuvidíme. Mohlo, ale nebylo. Nechtěla jsem být jen další čárka v deníčku. Bože já jsem asi opravdu totálně zblbla.

Opatrně jsem k němu přistoupila, až se naše těla dotýkala. Zvedla jsem hlavu a čekala. Koukal mi do očí a já se v těch jeho zlato medových málem utopila. Pohladil mě po vlasech a sklonil hlavu k mé. Zase se jen lehce otřel svými rty o moje a mně se podlomila kolena. Kdyby mě nechytil v pase, tak bych se asi skácela jako pytel brambor. Možná bych si k té svojí ruce přivodila ještě další zranění. Vzal mě do náruče, jako bych byla peříčko a nesl mě k posteli. Opatrně mě na ni položil, dával přitom pozor na moji ruku a lehl si vedle mě. Bože, byl tak něžný. Nikam nespěchal.

Vzrušené napětí mezi námi rostlo, až to bylo skoro neúnosné. Sklonil hlavu a políbil mě na čelo.

„Druhý pokus? Nebo se chceš ještě na něco zeptat?“ řekl vzrušeně a pak se usmál.

Ne, nechci se na nic ptát, jen mě líbej, pomyslela jsem si.

Když jsem nic neříkala, přisál se svými rty na moje a líbal mě. Bylo to neskutečné. Jestli jsem si myslela, že třeba Karl uměl líbat, tak to jsem se šeredně pletla. Protože to bylo něco jako nebe a dudy. To co předváděl Edward svými rty a jazykem na a v mé puse, to jsem nikdy nezažila. Bylo to jako koncert hry na harfu. Co to plácám, nikdy jsem nikoho na živo hrát na harfu neslyšela. Ale tak nějak jsem si to představovala.

Edward mě hladil po tváři, po vlasech, jeho ruka putovala po mém krku, rameni, lehce přejela přes můj prs, přes břicho, přes bok a zastavila se až na stehně, které lehce stiskla. U toho mě nepřestával líbat.

No co, když si nemůžu užít víkend na lyžích, tak si aspoň odnesu zážitek v podobě milování se s tímhle úžasným klukem. Naprosto jsem vypnula mozek a jen si užívala to skvělé líbání a doteky. Edwardova ruka zaplula pod moje tričko a taktéž moje levá ruka skončila na jeho holé kůži na zádech.

Všechno bylo až moc krásné, takže se to zákonitě muselo něčím pokazit.

„Zaklepeme nebo tam rovnou vlítneme?“ No to ne. Holky stály za dveřmi. Takže ani druhý pokus nevyšel. Asi nám to nebylo souzeno.

„Vždyť máme jen jeden klíč a ten má Bella. Budeme muset zaklepat,“ řekla Rose.

Edward mě přestal líbat a zašeptal mi do ucha: „Ještě bude určitě příležitost to dokončit.“

„V to doufám,“ zašeptala jsem a políbila ho ještě rychle na rty. Posadili jsme se v momentě, kdy se ozvalo zaklepání na dveře.

„Bello, to jsme my,“ zakřičela Alice. Protočila jsem oči a zvedla se z postele. Došla jsem ke dveřím a otevřela je. Holky vlítly do pokoje jako uragán. V první chvíli si vůbec nevšimly, že je tam se mnou Edward.

„Bello, bylo to úžasné a s klukama jsme objevili hotel, kde je večer diskotéka, tak jsme si všichni říkali, že bychom-“ přerušila svoje nadšené vyprávění Alice, když si všimla Edwarda, sedícího a usmívajícího se na posteli.

„My jsme vás asi vyrušily,“ řekla Alice omluvně a podívala se na Rose. „Vidíš? Já ti to říkala, že tu budou spolu, a že jdeme brzo. A ty ‘ne, co by tu asi tak dělali‘. No co asi? Vymalovávali omalovánky, ne?“ vyčítala Alice Rose a rozhazovala u toho rukama. Cítila jsem, jak se mi žene červeň do tváře.

„Bello, promiň. Máme vypadnout?“ ptala se Rose. Jo Rose, sbalte se a vypadněte tak na tři hodiny.

Nahodila jsem úsměv a pronesla: „Ne, když už jste tu, tak kam byste chodily?“

Edward vstal z postele a šel k nám.

Pohladil mě po vlasech, sklonil hlavu, políbil mě lehce na rty a pak řekl: „Uvidíme se později.“ Kývl hlavou k holkám a vyšel z pokoje. Ještě jsem se za ním otočila, zhodnotila jeho zadek, který byl k nakousnutí, a zavřela jsem dveře od pokoje.

„Co je?“ zeptala jsem se holek, které na mě koukaly s mírně otevřenou pusou.

„Nic. Vlastně… Tohle vypadalo na víc než jen na flirt. Bello, MUSÍŠ nám všechno povyprávět,“ řekla Rose a táhla mě za ruku ke svojí posteli. To se pleteš Rose, protože jediné co MUSÍM, je zemřít.

Sedla jsem si vedle Rose na postel, Alice si dřepla na zem před nás a obě čekaly. Jestli si myslely, že zahřmí, tak to se sakra spletly.

„Holky, já nevím, co po mně chcete,“ řekla jsem a pokrčila rameny. Tak ne, že bych úplně nevěděla, ale jen tak bez boje jim tady nevybliju, co jsme s Edwardem dělali.

„Bello, haló,“ mávala mi před obličejem rukou Rose, „my jsme tvoje nejlepší kamarádky. A kamarádky si co? Kamarádky si všechno říkají.“ A jejda, Rose vytáhla těžký kalibr. Hrála na city.

No a tak jsem jim řekla, že jsme se s Edwardem líbali a že to bylo úžasné. Když jsem se koukala na jednu a pak druhou, tak na nich bylo znát, že tohle jim teda nestačí.

„Já nevím, co chcete slyšet. Že se mi líbí? Že kdyby bydlel někde blíž, tak že se vykašlu na naše pravidlo?“ řekla jsem lehce naštvaně a vstala z postele. Aniž bych chtěla, přiznala jsem jim, že jsem si nechala Edwardem poplést hlavu. Došla jsem k oknu a odhrnula jeden závěs.

„No tak to jsme v řiti, holky,“ pronesla Alice. Jak to myslela? Otočila jsem se na ni a nechápavě si ji měřila.

„Bello, jak to jen říct… My jsme na tom s Rose podobně. Prostě nás tihle kluci dostali. Jsou zábavní, líbí se nám a už teď nás mrzí, že zítra všechno skončí,“ řekla upřímně a teď jsem otevřela pusu já a koukala na ně jako na blázny.

„Cože? Holky, teď chci slyšet já, co se dělo na svahu,“ řekla jsem a šla se posadit zpátky vedle Rose.

Vyslechla jsem si, že lyžovali a náramně se u toho všichni bavili. Kluci se jich pak ptali, jestli s nimi pojedou k jednomu hotelu, že si tam můžou dát grog nebo kafe. A holky souhlasily. Když dojeli k hotelu, který nebyl daleko a byl vlastně směrem dolů po svahu, zjistili, že je tam večer diskotéka. Domluvili se, že až se vrátí zpátky do našeho hotelu, tak mi holky navrhnou, jestli se tam večer nezajdeme podívat. To samé plánovali kluci s Edwardem. A když seděli v hotelové restauraci, tak se holky dozvěděly od kluků, samozřejmě, že každá od toho „svého“, že jim to připadá, jako by je znali už nějakou dobu. Vzpomněla jsem si na Edwardova slova. A natěšeni, že se jim podařilo tak pěkně naplánovat večer, se vydali zase zpět do našeho hotelu, aby to sdělili mně a Edwardovi.

„Holky, myslíte, že nás jen nelakují? Třeba je to jejich způsob, jak sbalit babu. Vykecají jí díru do hlavy, opředou to hezkými slovíčky a ona jim pak sama skočí do náruče,“ zeptala jsem se. Obě se tvářily zamyšleně.

„Je to možné. Ale proč se té iluzi o tom, že by to mohlo být, jak říkají, nepoddat a pořádně si to neužít? Co můžeme ztratit? Panenství už těžko a hlavu už jsme asi stejně ztratily,“ řekla po chvíli Alice. Rose se chvíli tvářila hrozně zadumaně a pak se začala smát. A my s Alice jsme se k ní přidaly.

Holky mi pak ještě přiznaly, že se každá s tím „svým“ po cestě na pokoj líbala. Pak jsme si nastavily mobil, holky ze sebe svlékly kalhoty a mikiny a následující dvě hodinky jsme se rozhodly strávit v říši snů.

„Bello, vstávej,“ mluvil na mě někdo a třásl mi ramenem. Když se mi podařilo rozlepit oči, zjistila jsem, že je to Alice.

„Co je? To už je ráno?“ ptala jsem se zmateně. Alice se začala smát. Protřela jsem si rukama oči, a když jsem přitom ucítila bolest v pravačce, v mozku mi to sepnulo.

„Holky, kolik je hodin?“ zeptala jsem se.

„Je skoro půl osmé, trochu jsme zaspaly. Takže vstávej a šup do sprchy, ať můžeme vyrazit na tu diskotéku. Jazz tady byl před chvílí. Kluci na nás čekají dole v restauraci,“ vyháněla mě Rose z postele.

Hrozně se mi nechtělo, ale když jsem si před očima představila usměvavý obličej Edwarda, vyskočila jsem z postele. Jenže to bych nebyla já, aby se mi něco nestalo. Jak jsem nabrala tempo směr koupelna, abychom mohly co nejdřív vypadnout z pokoje, zakopla jsem o ucho svojí tašky a hodila takovou rybičku, že by mi ji mohli i breakaři závidět.

A holky, místo toho, aby mi pomohly se zvednout ze země, když jsem se tam válela jak lachtan, se začaly hrozně smát. Samozřejmě, že jsem si v té chvíli, kdy jsem dopadala na zem, nevzpomněla na svou bolavou ruku, takže jsem si ji při tom pádu pochroumala ještě víc. Zaskučela jsem bolestí a holky se v tu ránu přestaly smát.

„Bello, stalo se ti něco?“ zeptala se s obavou Alice a už mě chytala za rameno a snažila se mi pomoct na nohy.

„Myslím, že jsem si tu ruku narazila ještě víc,“ odpověděla jsem jí a sykla bolestí, jak mi cuklo v ruce.

„Mám skočit pro Edwarda, aby se ti na to podíval?“ ptala se Rose. Ještě to tak. A co mu jako řeknu? Že jsem se tak hnala do koupelny, abych ho mohla vidět co nejdřív, a u toho jsem si tady hodila break dance? Myslím, že už stačilo, jestli mě viděl odpoledne, jak objímám strom.

„Ne, v žádném případě. Jdu do sprchy a zkusím si tu ruku zchladit studenou vodou,“ řekla jsem a pomalým krokem došla do koupelny. Opatrně jsem se svlékla a pustila vodu ve sprše. Umyla jsem se a snažila se pravačku namáhat co nejméně. Umývat si vlasy jednou rukou, to byl teda zážitek, ale po chvíli se mi to povedlo.

Utřela jsem se, omotala si ručník kolem těla a snažila se osušit si trochu vlasy. Pak jsem vzala do ruky sprchu a pustila studenou vodu. Strčila jsem pravou ruku do sprchového koutu a pouštěla si na ni ledovou vodu. Nic příjemného to nebylo, protože bolest vystřídala hrozná zima, která se mi od ruky rozlezla po celém těle. Takže jsem se na to asi po minutě vykašlala. Nějak to holt přežiju. Ještě jsem si vyčistila zuby a obalená jen ručníkem jsem vzala svoje hadry do ruky a otevřela dveře od koupelny.

Při pohledu do místnosti mi vypadly hadry z ruky a já přemýšlela o tom, že se zavřu zpátky v koupelně.

Uprostřed místnosti stál Edward a Alice mu zrovna vysvětlovala, co se mi stalo. Ona mě neslyšela, když jsem říkala, že tu Edwarda nechci v žádném případě? Jak mi to mohla udělat?

„Bello, jak ti je?“ zeptal se Edward, když si všiml, že stojím ve dveřích od koupelny.

„Holky, tohle si vypijete!“ řekla jsem naštvaně.

„Zlato, my jsme o tebe měly jen strach. A když je Edward doktor…“ snažila se mi vysvětlit Rose. Já jí dám zlato. Tohle si spolu ještě vy řídíme.

„Na holky se nezlob, zachovaly se správně. Pojď sem a ukaž mi tu ruku. Mrknu se, jestli sis ji při tom pádu nezlomila,“ pronesl naprosto vážně. No paráda. Při tom pádu. Doufám, že mu to Alice vylíčila do detailu. Já ji přetrhnu jako hada.

Jen tak v ručníku a s mokrými vlasy jsem šla pomalu za Edwardem. Viděla jsem, jak si mě nenápadně prohlíží a už se mi zase hnala červeň do tváře. V kontrastu s tím bílým ručníkem jsem musela vypadat jako opařená. Edward se usmál, a když jsem přišla až k němu, natáhl se pro mou ruku a opatrně ji začal prohmatávat. Semkla jsem rty pevně k sobě, abych nevydala ani hlásku. Bolelo to totiž jako blázen.

Zřejmě si všiml, že se mi kroutí obličej, přestože jsem se snažila, nedat na sobě tu bolest znát.

„Vím, že to bolí. Promiň, ale jinak než tak, že to prohmatám, nezjistím bez rentgenu, jestli to nemáš zlomené. A ani tak si nemůžu být stoprocentně jist. Ale vypadá to, že kosti jsou všechny tam, kde mají být, takže to zřejmě zlomené nebude. Takhle ale celý večer nevydržíš. Ta ruka tě bude bolet čím dál tím víc. Co s tebou?“ dokončil proslov a zamyslel se. Co se mnou?

„Věděla bych o jednom řešení. Vy se půjdete všichni společně bavit a já si tu dřepnu, nadopuju se pilulema a budu čumět na bednu,“ řekla jsem a falešně se usmála.

„Tak na to zapomeň,“ pronesli všichni tři současně.

„Bello, dnešní večer strávíme všichni společně, ano?“ řekl mi Edward, pustil mou ruku a pohladil mě po tváři. Teď bych mohla ještě omdlít a fláknout se třeba do hlavy a bylo by vymalováno.

„Ten prášek, co sis brala odpoledne, ti zabral na bolest?“ zeptal se po chvíli.

„Myslím, že jo,“ řekla jsem. Co se mu honilo v hlavě?

„Tak si vezmi ještě jeden. A já se zajdu zeptat na recepci, jestli tu nemají nějakou chladivou mast na naraženiny. Jsme přece na horách, tak by tu něco takového mohli mít,“ pronesl, otočil se ke dveřím a byl pryč. Ještě chvíli jsem upírala svůj zrak na zavřené dveře, když mi došlo, že se můžu pustit do holek.

„Jak jste mi to mohly udělat? Neříkala jsem vám, že ho tu nechci?“ kárala jsem je. Pak jsem ukázala prstem na Alice a řekla jí: „ A ty jsi mu také nemusela říkat, že jsem tady hodila rybku a u toho si narazila ruku.“ Prstem jsem jí šermovala před obličejem, až kousek ustoupila.

„Promiň Bello, ale když on je doktor,“ řekla omluvně Alice. Tvářila se jako malé štěně, které právě udělalo loužičku na koberci. Když jsem ji viděla, nedokázala jsem se na ni dál zlobit. Ani na Rose.

„Omluva přijata. Teď bych se asi měla obléknout, než se přiřítí Edward, abych tady nestrašila v tom ručníku. Rose, najdeš mi prosím v tašce krabičku s prášky na bolest?“

Podívala jsem se na holky, co mají na sobě, a usoudila jsem, že rifle a triko budou ideální. Otevřela jsem naši společnou skříň a vyndala z ní tmavě modré triko a světlé seprané úzké rifle. Ze šuplíku jsem vylovila prádlo a už se oblékala. Stihla jsem to jen tak tak, protože když jsem poprosila Alice, zda by mi nepomohla zapnout kalhoty, tak se ozvalo zaťukání. Rose šla otevřít a Edward vstoupil s vítězným úsměvem do pokoje. V ruce držel nějakou tubu. Šel k mé posteli a posadil se.

„Pojď za mnou. Namažu ti to touhle mastí a ono by to mělo chladit a trochu ulevit od bolesti. Prášek už sis vzala?“ Bože, to snad byla deformace z práce. Choval se ke mně jako k malé holčičce. Třeba dostanu i lízátko a obrázek, když udělám vše, co mi nakáže. Rose už se ke mně řítila se sklenicí vody a práškem. Hodila jsem ho do sebe, zapila a sklenici jí podala.

„Děkuji,“ mrkla jsem na ni.

Sedla jsem si vedle Edwarda a on mi začal roztírat mast až po loket. Byl tak citlivý. A mast v kombinaci s jeho studeným dotekem působila přímo zázračně. Necítila jsem žádnou bolest. Vnímala jsem jen jeho doteky. Když tuhle činnost ukončil, usmála jsem se na něj.

Poprosila jsem Rose, zda by mi nepomohla s fénováním vlasů a následnou úpravou, pak jsem si ještě namalovala oči a na rty si nanesla trochu lesku a mohli jsme vyrazit. Edward čekal celou dobu v pokoji a sledoval všechno, co se tam dělo. Když jsme byli na odchodu, chytil mě za zdravou ruku a společně s holkama jsme šli vyzvednout Jaspera a Emmetta v restauraci.

„Budeme se ze svahu kutálet?“ zeptala jsem se, když mi Edward pomohl zapnout bundu a já koukala ze svahu dolů.

„Máme pro vás překvapení. Pojďte,“ řekl Emmett a my se vydali za ním.

No tak to bylo fakt překvapení. Za hotelem na nás čekaly tři sněžné skútry. Paráda. Na skútru jsem ještě nejela.

„Ty jo,“ řekla nadšeně Rose.

„Zvládneš se mě držet?“ zeptal se mě Edward, když jsem se chystala sednout si za něj.

„Myslím, že jo. Kdyžtak se pro mě vrátíš, kdybych odpadla,“ řekla jsem se smíchem. Protočil oči a pak se usmál. Sedla jsem si za něj a mohli jsme vyrazit.

„Jedem,“ pronesl Jasper a to už kluci startovali. Přitiskla jsem se co nejvíc k Edwardovi, položila jsem si hlavu na jeho záda a rukama jsem ho objala kolem pasu. Snažila jsem se nevnímat bolest, a jak byla venku zima, tak to docela šlo.

Jízda byla super. Opírala jsem se o úžasného kluka, všude už byla tma, jen světýlka v oknech okolních hotelů a domků svítila a na duši jsem cítila takový zvláštní pocit svobody a uspokojení. Až mě zamrzelo, když jsme za chvíli zastavili, protože jsme byli na místě.

Pustila jsem se Edwarda a sesedla ze skútru. Edward vstal, chytil mě za ruku a všichni jsme vešli do hotelu. Zamířili jsme za zvukem hudby. Edward mi pomohl svléknout bundu, rukavice, čepici a svetr. Ostatní na nás čekali, protože jsme byli kvůli mně pomalejší. Věci jsme nechali v šatně a vydali se do místnosti, kde se už na parketu svíjelo pár lidí v rytmu hudby.

Našli jsme si volný stůl a posadili se. Za chvíli za námi přišel číšník a ptal se, co si dáme k pití. Holky si objednaly bílé víno do dvojky a já, vzhledem k tomu, že jsem v sobě měla prášek na bolest, jsem si objednala jen neperlivou vodu. Kluci si objednali pivo. Po chvíli nám číšník donesl všechno pití.

„Nepůjdeme si zatancovat?“ zeptal se Emmett. Všichni jsme souhlasili, tak se šlo na parket. Docela jsme se u toho tance vyblbli. Kluci nás překvapili tím, že uměli tancovat. Dobře tancovat. Většina kluků vypadá při tanci, že buď spolkli pravítko, nebo se pohupovali jako tučňáci. A nejhorší jsou ti, co máchají rukama na všechny strany, takže okolo sebe potřebují tak dva metry, aby někoho nepraštili.

Asi po pěti písničkách jsme šli zpátky ke stolu. S holkama jsme se potřebovaly napít.

Kluci se piva ani nedotkli.

„Vy nemáte žízeň?“ zeptala jsem se jich. Hodili po sobě pohledem a pak se na mě Edward usmál.

„No, vlastně ani ne,“ odpověděl. Jak ani ne?

„To ale není normální,“ pronesla Alice.

„Nikdo netvrdil, že jsme úplně normální,“ odpověděl jí Emmett. Co to plácal? Jak nebyli úplně normální? Začala jsem se v tom ztrácet.

„Holky, rozumíte tomu? Já jsem asi úplně mimo,“ řekla jsem k holkám a tvářila se nechápavě. Holky na tom byly asi dost podobně, protože přecházely očima z jednoho na druhého a pořád dokola.

Zaměřila jsem svůj zrak na Emmetta. „Jak to myslíš, že nejste úplně normální? To mi hlava nebere.“

„Záleží na tom tak moc?“ odpověděl mi Emmett otázkou. Záleží? Jako úchyláci se nechovali a nic dalšího nenormálního mě nenapadalo.

„Dobře. Nechme to být,“ rozhodla jsem za holky. Nevypadaly, že by chtěly protestovat.

Ještě asi dvakrát jsme byli společně tancovat na rychlé písničky, a když hráli pomalé, tak jsme si zatancovali v párech. Kluci si nás chtěli po chvíli vyměnit, takže jsem tancovala jak s Edwardem, tak i s Emmettem a Jasperem.

Bylo něco k půlnoci a vzhledem k tomu, že jsme musely s holkama zítra do dvou opustit pokoj, byl nejvyšší čas se zvednout a jet k nám na hotel.

Večer se povedl, všichni jsme se bavili, až na tu nezodpovězenou otázku, která se nad námi vznášela jako opar.

Ze šatny jsme si vyzvedli věci, nasoukali se do nich a vyšli před hotel.

Viděla jsem, jak si holky něco šeptají s klukama.

„Bello, my dnes přespíme u kluků,“ oznámila mi po chvíli Alice.

„A to jako budete spát všichni v jednom pokoji?“ zeptala jsem se.

„Ne, kluci mají dvoupokoj. Takže budeme mít soukromí, jestli tě zajímá tohle,“ řekla mi Rose se smíchem.

„Ok, jestli jsem to dobře pochopila, tak chcete, aby spal Edward se mnou u nás?“

„Bello, jestli ti to vadí-“ začal Edward, ale nenechala jsem ho domluvit.

„Nebuď blázínek,“ řekla jsem mu a usmála se na něj.

„Tak si užijte noc a uvidíme se ráno,“ zakřičela Alice a už jsem jen viděla, jak se jejich skútry vzdalují.

„Můžeme se ještě na chvíli projet po okolí?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Proč ne,“ řekl něžně, sklonil hlavu a lehce mě políbil na rty.

Nasedli jsme na skútr a vydali se vstříc noci.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Omlouvám se za ten konec, ale už takhle je to dlouhé jak "tejden před vejplatou".

1. část - Shrnutí - 3. část

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Upíři na lyžích? Proč ne? - 2. část: