Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Upíre, nezlob se!

02.02.2010 (16:00) • Pekulka • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 11228×

Upíre, nezlob se!

„No tak mi ukažte, jak se ten váš výmysl hraje.“ Alice seděla na koberci a nedůvěřivě si prohlížela hrací plochu před sebou.

„Tady máš,“ vložila jí Nessie do ruky malou růžovou figurku. „To jsi ty.“

„Fajn,“ souhlasila Alice.

„A teď si stoupni do domečku.“

„To je kde?“

Renesmé obrátila oči ke stropu a ukázala na políčko s nápisem Domeček. Počkala, až tam Alice postaví figurku a pak tam přidala svou vlastní, oranžovou.

„Odkdy máš ráda oranžovou?“ zeptala se zvědavě Alice.

„Nemám,“ pokrčila Nessie ramínky. „Ale já jsem Victoria.“

„Proč, prosím tě?“ Tohle tedy Alici naprosto vyvedlo z míry.

„Protože Victoria chce nejvíc ze všeho maminku, stejně jako já.“ Podívala se na Alici pohledem To je přece jasné, a ta už se radši na nic neptala.

V domečku ještě přibyla červená figurka a mohlo se začít.

„Hraju první!“ vykřikl vesele Emmett a natahoval se po kostce. „Jedna, ach jo. Fajn, jsem na lovu.“

„Co to znamená?“ Alice se podívala na políčko s nápisem Lov a malým obrázkem. „Jdeš lovit… ehm, velblouda?“

„To je srnka.“ Opravil ji Emmett uraženě a podal kostku Renesmé.

„Čtyři! Supr, jsem na neškodném políčku.“

Alice koukla na políčko, které bylo vybarvené neutrální béžovou barvou a opravdu se na něm skvěl nápis Neškodné políčko. S podivem zavrtěla hlavou a hodila kostkou.

„Raz, dva,“ poskočila s figurkou a přečetla si nápis. „H – lína? Co zase znamená tohle?“

Emmett vyprskl smíchy. „To znamená, že by sis měla dávat pozor, kam šlapeš,“ smál se. „Ne, neboj se. Vlastně to neznamená nic, jenom jsem prostě neodolal.“ Popadl kostku a hodil.

„Dva. No vida, les.“

„To znamená co?“

„No,“ vysvětlovala Nesiee. „V lese se nemusíš skrývat, takže to můžeš vzít pěkně po upírsku. To tě zrychlí, takže postupuješ na další políčko s lesem,“ řekla, posunula Emmettovu figurku na správné místo a hodila.

„Raz, dva, tři, čtyři. Jů! Jsem novorozený. To znamená,“ dodala, když viděla Alicin nechápavý výraz, „že mám hodně síly a postupuju znova o tolik, kolik jsem už hodila, takže ještě jednou čtyři. Ach jo. Teď jsem ve Volteře. Musím se vrátit do domečku, protože se bojím Volturiových.“ Brblala a vracela svou figurku zpátky na začátek.

„Jedna.“ Alice posunula růžovou figurku na políčko s nápisem Charlie. „Charlie? Ten mě zatkne, nebo co?“

„To ne,“ jal se Emmett vysvětlovat s poťouchlým úsměvem. „Ale musíš se před ním chovat lidsky. To znamená, že než na tebe znova přijde řada, musíš co nejvíc mrkat, prohrabávat si vlasy, vrtět se, dávat si nohu přes nohu, drbat se a tak.“

Popadl kostku, ale jen tak si s ní pohazoval v dlani a uličnicky se šklebil na Alici, která se zrovna snažila dát si nohu přes nohu, což jí v sedě na koberci moc nešlo. Když si ji dostatečně vychutnal, konečně hodil.

„Tři. Ach jo, Carlislova přednáška. Dobrou!“ Zavřel oči, sklonil hlavu a začal chrápat.

„Carlislova přednáška je dlouhá a nudná,“ vysvětlovala Nessie, zatímco házela. „Jedno kolo stojíš a navíc musíš celou dobu dělat, že spíš. Jé, tři! To je les, takže zase jdu až na ten další.“

Po ní Alice hodila trojku a dojela na políčko s nápisem Stopař.

„Tady jsi zachytila pach hráče před tebou, stopuješ ho a jdeš na stejné políčko, na kterém je on.“ Usmála se na ni Renesmé. Byla ráda, že je konečně jednou poslem i dobrých zpráv.

Alice tedy stopovala hráče před sebeu. Když zjistila, kde se to ocitla, povzdechla si a zalomila to vedle již spícího Emmetta.

Zrovna v tu chvíli vcházela do pokoje Bella a překvapeně se zarazila uprostřed kroku. Naskytl se jí opravdu neobvyklý pohled. Dva z jejích věčně bdících sourozenců tam spokojeně zařezávali na podlaze, zatímco její dcera s poťouchlým úsměvem svazovala tkaničky na Emmettových teniskách. Tomu trochu cukaly koutky, ale jinak na sobě nedal nic znát.

„Copak se to tady děje?“ zeptala se, přešla místnost a posadila se na volné místo vedle hrací plochy.

Renesmé, která se bála, aby náhodou nedostala vyhubováno za ty tkaničky, měla najednou plné ruce práce s házením. „Hrajeme Upíre, nezlob se!. A já mám čtyřku,“ zvolala nadšeně, když se kostka dokutálela a posunula figurku.

„Rekonstrukce? Co to znamená?“ podivila se Bella.

„To znamená, že Esmé renovuje dům, takže nikdo nesmí do domečku. V tuhle chvíli to nemá význam, ale kdyby byl zrovna někdo před domečkem, nemohl by dovnitř ani přes něj. A Emmet s Alicí oba spí na přednášce, takže hraju znova. Ach jo,“ povzdychla si, když se na kostce ukázala čtyřka. Stoupla si s figurkou na Alicinu šatnu, vyskočila do stoje a rozpřáhla ruce.

„Alice mě šňoří, víš?“ vysvětlovala zmatené mamince. „ Musím takhle držet, než na mě přijde řada. Navíc jedno kolo nehraju.“

Emmett se protáhl a hlasitě zívl. Natáhl ruku pro kostku a hodil.

„Šest! No konečně se pohnu z místa. Ááá… zase neškodné políčko.“

Alice už byla také vzhůru a hodila jedničku. „Taky rekonstrukce,“ poznamenala a poslala kostku po zemi Emmettovi.

„Jedna. Jsem na trávě.“

„A?“ čekala Alice, že ještě něco přijde.

„A nic, prostě stojím na trávě. Nemusí se přece pořád něco dít. Taky se jednou můžu v klidu projít, ne?“

Alice to nekomentovala. Hodila a postoupila o jedno políčko.

„Porche! Konečně něco podle mýho gusta,“ zašvitořila. „Co z toho pro mě plyne?“

„Vracíš se do domečku,“ vychrlil Emmett.

„Ale ne,“ zarazila ji Renesmé, než stačila vrátit svou figurku na start. „Znamená to, že si užiješ rychlou jízdu. Postoupíš ještě dvakrát o tolik, kolik jsi hodila teď.“

Alice se zamračila na Emmetta a postoupila o další dvě pole.

„Prima, další neškodné políčko.“

„To není neškodné políčko,“ opravil ji Emmett a ukázal na nápis. Stálo tam Zdánlivě neškodné. „To znamená, že má to pole stejný význam, jako políčko, na kterém stojí hráč před tebou, v tomto případě Nessie v Alicině šatně.“

Alice se už už zvedala a rozpřahovala ruce, když ji Renesmé zarazila.

„Ty nemusíš, jsi přece Alice. Budeš těžko strojit sama sebe.“

„Začíná to být nějak zamotané.“ Alice spustila ruce a dosedla zpátky na koberec.

„Co bys taky chtěla?“ ušklíbl se Emmett. „Vymýšlel jsem to já a Nessie, nic jiného z toho ani vzniknout nemohlo. Raz, dva.. A jsem na chodníku“

Podal kostku Renesmé, která postoupila o tři políčka.

„Victoria?“ přečetla si Bella na políčku. „Co ta tam dělá?“

„Piluje si zuby,“ odpověděla jí dcerka, jako by to bylo naprosto samozřejmé.

Bella zaostřila na obrázek vedle nápisu. No, spíš to vypadalo, jako by se snažila spolknout deseticentimetrové párátko. „A co to znamená?“ zeptala se.

„Normálně by to znamenalo, že musím vynechat kolo a honit Victorii, takže bych vstala a běhala okolo, dokud by na mě zase nepřišla řada. Ale když jsem já Victoria, tak to na mě neplatí.“

Bella jen zavrtěla hlavou. Její dcera je Victoria? Tak to už na ni bylo trochu moc.

„Tak já hraju.“ Alice se natáhla pro kostku a hodila. Samým nadšením do toho ale nedopatřením vložila moc síly, kostka přeletěla místnost a zapadla pod knihovnu.

„Můžeš mi pomoct, Svalovče?“ obrátila se Alice na Emmetta, když zjistila, že je mezírka pod nábytkem moc úzká, aby tam protáhla ruku.

Emmett s úšklebkem vyskočil, zapomněl ale, že má boty svázané k sobě. Lehce zavrávoral, než tkaničky povolily, pak opět našel rovnováhu, otočil se na Nessie, která si poplašeně hryzala jeden nehtík a naoko se na ni zamračil. Potom konečně přešel místnost a v mžiku skříň nadzvedl.

Do místnosti vešel Jake a naskytl se mu krásný výhled na Alicino pozadí koukající zpod knihovny a Emmetta, který na ně nepokrytě civěl.

„Teda chlape, kdyby to viděla Rose.“

Emmett nadskočil i s knihovnou a na hlavu mu spadl Latinsko-korejský slovník. Alice mezitím vyhrabala kostičku a vylezla.

„Šestka!“ zajásala a běžela zpátky ke hře.

„No jenom aby,“ ušklíbl se Emmett, postavil knihovnu na zem a vrátil slovník na původní místo. Potom se otočil k Jacobovi. Střetli se pohledem a Jake na něj s úsměvem mrknul. Emmett doufal, že to znamená, že si tuhle příhodu nechá pro sebe.

„Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest. Otisk? Co to bude tentokrát?“ Alice koukala nedůvěřivě na srdíčko nakreslené vedle nápisu.

„Otiskl se do tebe vlkodlak,“ vysvětlovala Nessie. Alice s Jakobem se trochu znechuceně ušklíbli. „Můžeš to teď vzít zkratkou přes La Push. Hele! Takhle tudy.“ Dívenka posunula růžovou figurku na políčko s nápisem Rezervace. Byl to docela kus cesty.

Emmett hodil pětku a popošel na políčko, kde bylo napsáno Škola.

„Tohle je vážně otrava,“ stěžoval si. „Ve škole se musím chovat lidsky, to znamená pomalu a navíc se jednotlivé hodiny děsně vlečou. Každé kolo můžu postoupit jen o jedno políčko.“

Potom Renesmé poposkočila na pole, na kterém stálo Zase neškodné políčko a na řadě byla opět Alice.

„Dva. Schopnost hození kostky,“ přečetla si. „Co zase znamená tohle?“

„Máš novou upíří schopnost,“ objasnila Nessie situaci. „Můžeš házet znova.“

Alice hodila jedničku. „Roklinka? Co tady dělá Roklinka?“ vyhrkla překvapeně, když jí došlo, co na políčku vidí.

Renesmé s Emmettem se na sebe jen podívali, pokrčili rameny a pokračovali ve hře.

Nessie hodila šestku, otráveně si povzdychla a posunula se na Španělštinu. Po ní táhl Emmett, kterého čekala teprve první hodina, tedy Angličtina.

A pak už byla řada opět na Alici.

„Pět.“ Vesele poskočila se svou figurkou. Na políčku stálo Zafrina. „A co teď?“ zeptala se.

„Zafrina vytvoří iluzi a zmate tě,“ vysvětloval Emmett. „Pošle tě na nějaké políčko, podle toho, kolik si hodíš.“

Alice kostičku znovu rozkutálela. „Trojka.“

„V tom případě upaluj na ples,“ řekl Emmett a ukázal na políčko s roztančenými pidilidičkami. „Tam musíš tancovat, dokud nebudeš zase na řadě.“

Alice vyskočila a začala se ladně pohybovat na melodii, kterou si sama broukala, Emmett se zatím posunul na Občanku a Nessie na Biologii a už byla zas na tahu. Tentokrát hodila dvojku.

„Páka s Emmettem? Skoro se bojím, co po mě teď budete chtít.“

„Tady můžeš hrát až když hodíš to samé číslo, kterým jsi se sem dostala,“ vysvětloval Emmett, zatímco ledabyle strkal svoji figurku na Trigonometrii a Renesmeinu na Tělocvik.

Alice měla štěstí a hodila opět dvojku. Postoupila na políčko s lesem a pak se posunula ještě o kousek na další zalesněné pole. Emmett svou figurku líně postrčil na Španělštinu a Nessie už zase házela.

„Pět. Neškodné políčko,“ usmála se. „Je to na tobě, Alice.“

„Dvojka. Takže já jsem na trávě. Emmette?“

„Já se nudim na bižuli. Hraj, Nessie.“

„Čtyři. Jsem na chodníku. To vlastně nic neznamená,“ dodala směrem k Alici, která zatím hodila pětku.

„Rosalie?“ přečetla si. „To se mě týká, nebo ne?“

„To se týká jen Emmetta,“ řekla Renesmé. Ten se zatím posunul na Tělocvik a byla na tahu.

„Raz, dva, tři… Ach jo, celnice. Musím se vrátit pro doklady.“ Posunula oranžovou figurku o devět polí zpátky, bylo tam napsáno Padělání dokladů. Když se tam postavila. Ohrnula si jednu rukáv.

„Co to děláš?“ vložila se do hry překvapeně Bella.

„To aby všichni věděli, že mám občanku. Na vlkodlakovi, to je tady,“ ukázala, „se zase ohrnuješ nohavici, aby bylo poznat, že s ním máš dohodu a můžeš do rezervace, jinak se pak musíš vracet, když to nemáš.“

„Řekla bych, že mě to ani nepřekvapuje,“ podotkla Alice a rozkutálela kostičku po koberci. „Pět, další neškodné políčko.“

Emmett byl celý šťastný, že už je ze školy venku a někam se pohne, pořádně s kostkou zatřásl a hodil.

„Šest!“ zvolal vítězně. Pak si ale všiml, kam se to vlastně dostal a úsměv mu trochu ztuhl. „No co,“ řekl a vstal. Maličko se protáhl, i když to samozřejmě nebylo vůbec nutné a rozvlnil se ve stylu Electic bugie.

Renesmé postoupila o šest políček a opět stála na chodníku, po ní hodila Alice trojku a ocitla se na Terase.

„Co dělám na terase?“ zeptala se podezíravě.

„Jsi před domečkem, tak jsi na terase.“ Nessie se na ní podívala, jako by ona byla ta dospělá a Alici bylo pět let.

„No jistě,“ smála se Alice. „Je to přece naprosto logické. Že se vůbec ptám!“

Emmett se zastavil uprostřed nějaké zběsile rychlé otočky a znovu se zapojil do hry.

„Čtyři. Supr! Zase les.“ Popojel na požadované políčko a hodil kostku Renesmé, která hodila pětku. Na jejím poli bylo napsáno Útes.

„Útes je taky fajn,“ vysvětlovala. „Můžeš z něj skočit semhle do moře,“ ukázala na ploše prstem.

To už házela Alice. „Mám jedničku. No skvělý! Vyhrála jsem!“ rozzářila se.

„Jakto?“ divil se Emmett.

„No jsem zase v domečku.“

„To ale není cíl hry.“

„Cože?“

Nessie se ujala vysvětlování. „Cíl hry je pro každého jiný. Aro se snaží získat maminku, tatínka a tebe, Emmett Rose, Jake mě, Victoria maminku a ty Jaspera, kterého jsi ale přejela už tady,“ ukázala na růžové políčko s nápisem Jasper.

„To tady ale takhle můžu kroužit do nekonečna a nestrefit se,“ protestovala Alice.

„O to jde,“ vložil se do toho Emmett. „Vtip je v tom, že na tu hru máš doslova celou věčnost.“ Rozesmál se a Bella s Jacobem se k němu přidali. Alici, na rozdíl od nich, úsměv pohasl.

„Tak hraj,“ hodila po Emmettovi kostku.

„Dva. Jsem na trávě. Nessie?“

„Raz, dva, tři, čtyři. Zdánlivě neškodné políčko. Takže vlastně taky tráva. Na, Alice.“

„Já mám šestku. Áha, zase novorozená, takže ještě jednou šest.“ Postavila figurku na Carlislovu přednášku a zavřela oči.

„A hraju já.“ Emmett popadl kostku a nadšeně ji rozkutálel. Zastavila se o nohu Rose, která právě vešla do dveří.

„Tři,“ usmála se na něj.

„Tak to vypadá,“ rozzářil se Emmett, „že jsem právě našel smysl své existence.“ Zvedl figurku a posunul ji o tři místa na políčko s nápisem Rosalie.

„Cože?“ Alice zmateně otevřela oči.

„Zaspala jsi moji výhru,“ ušklíbl se na ni Emmett a ukázal na plochu.

„Znamená to, že já jsem výhra?“ Rosalie k němu pomalu došla a vesele mu prohrábla kudrnaté vlasy.

Odpověď byla vepsaná v Emmettových očích.

Ano. Rozhodně ano.

Vymyslela, nakreslila, sepsala a veškerá autorská práva (a ostatně i kterákoliv jiná) vlastní Pekulka :)

Noc ve Volteře

Povídky od Pekulky

Autor: Pekulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Upíre, nezlob se!: