Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Ulovila jsem si lásku

11.03.2012 (15:45) • Jannie • FanFiction jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 2062×

Sledovala jsem náměstí pod sebou. Bylo pozdě v noci, možná okolo druhé ráno. Na ulici se procházel zamilovaný pár zhruba v mém věku – okolo osmnácti let. Nasála jsem jejich vůni a překvapeně zamrkala. Musím je mít! Prostě musím! Tak čistou krev jsem snad ještě necítila. Přikrčila jsem se, odrazila, a přistála jsem za dívkou, čelem k chlapci. Ten jen zamrkal a usmál se.

„Počkej na mě chvilku, ano?“ rozkázala jsem mladíkovi a použila na něj svůj talent – uvěřit mi, ať říkám cokoli. Ten se znovu usmál a přikyvoval. Chudáček. Prostě si s ním užiju a pak si dám svačinku. Celou dobu na mě ta voňavá dívka hleděla.

 „Co je?“ zeptala jsem se zostra. Ona jen zděšeně mrkala, pusu dokořán a snažila se utéct. Netrpělivě jsem vzdychla. „Hele, tobě taky utíká snídaně ze stolu?“ zeptala jsem se ironicky a protočila oči v sloup. Ani jsem se nemusela rozbíhat. Prostě jsem skočila a už jsem byla, s výsměšným úsměvem, přímo před ní. Lekla se a začala utíkat na druhou stranu. Tak to ne! Sváča mi nesmí utéct!

Mrkla jsem na kluka, přiběhla k němu a řekla „Promiň, hned se ti budu věnovat. To, co udělám, si ta holka zaslouží.“ A znova jsem na něj použila svůj talent.

„Jsi nádherná,“ zašeptal a chytl mi pramen vlasů.

„Jej, to se ti za lichotky budu muset odvděčit,“ slíbila jsem mu jemným hlasem. On se zase jenom usmál. Bože, v dnešní době už snad lidi nemají mozek.

Pak jsem si vzpomněla, že mi utíká svačinka. Skočila jsem k dívce, chytla ji za vlasy, zacpala jí pusu, nohama jsem ji přirazila ke zdi a zakousla jsem se jí do krku. Bože, to byla lahoda… Měla krásně čistou krev. Nepila alkohol, nekouřila, nebrala drogy… Prostě byla úžasná. Jenže se mi zdá, že byla vysátá nějak brzo. No, nevadí. Dneska už jsem přece jedla osmkrát, tomu klukovi bych neměla nedopatřením ublížit.

Moje žízeň byla tak zkrocená, že nebudu mít se sebeovládáním problémy. Rychlým upírským tempem jsem doběhla k mladíkovi. „Jak se jmenuješ, krasavče?“ zeptala jsem se ho koketně. Tohle nedělám poprvé, takže už vím, jak se chovat, aniž bych musela používat dar moc často.

„Edward,“ odpověděl rychle. Hm, Edward, zvláštní jméno…

„Já jsem Bella,“ představila jsem se mu rychle a podala mu ruku. Někde jsem slyšela, že je to slušné. Ale já si z lidského světa nic nepamatuju. Když se naše ruce setkaly, malinko ucukl. Ale jen tak, že by to člověk neviděl. No jo, nulová teplota mé kůže byl menší problém. Ale myslím, že to trošku vzrušovalo, protože se mu rozzářily oči.

Dívala jsem se na naše ruce. Pomalu jsem začala zvedat oči a při tom jsem se kousala do strany spodního rtu. Tohle vzrušovalo ještě víc. Když jsem našla jeho oči, zářivě jsem se usmála. Nikdo nedokázal odolat. Ani tenhle, a to jsem mu vysála holku. Sukničkář! Ale mně to nevadilo, protože skončí tak, jak jeho ex.

Vypadal zvláštně. Tak nějak moc hezky. Krátké bronzové vlasy, hnědozelené oči, ve kterých se musela utápět každá holka, jemné rysy ve tváři… Byl krásný. Ale co, stejně není jak já. S ním bych moc dlouho nevydržela. Chtěla bych se krmit.  

Rozpojila jsem naše ruce a začala ho hladově líbat. Měla jsem zavřené oči, ale slyšela jsem, jak nejdřív zamrkal, ale pak je zavřel taky. Při polibku jsem se usmála a roztouženě jsem se mu podívala do těch jeho zelenohnědých studánek. Vzala jsem mu hlavu do dlaní a začala ho líbat divočeji, toužebněji. Chytl mě za zadek, pořád mi hleděl do mých jasně rudých očí a začal mi rukou přejíždět od hlavy až k zadku. Páni, spolupracoval snad nejlíp ze všech milenců, které jsem dosud měla. A že jich bylo!

Začala jsem ho hladit všude, kde to šlo. Odlepila jsem se od něj. Zasténal a já se mu musela smát. Neznáme se ani deset minut a on už oplakává moje odlepení od jeho rtů. Chytla jsem ho za ruku a vlekla do parku na lavičku. Tam se odehrávalo poměrně dost mých nocí. S někým.

A pak se to stalo. Byl úžasný. Nebude moje svačinka, bude můj milenec. Po chvíli jsme toho nechali a zase se jenom líbali.

Nevydržela jsem to a všechno mu řekla. Řekla jsem mu, že jsem upírka, že jsem mu vysála holku, že jsem chtěla vysát i jeho, ale asi jsem se zamilovala, že se potuluju neznámo kam, že nemám domov, že nemám rodinu, že nemám přátele… Že jsem sama.

„Udělej ze mě upíra!“ vykřikl nadšeně. On se chce všeho vzdát?

„Chceš dopadnout jako já? Bez rodiny, bez přátel, bez domova…“ Chtěla jsem ho mít po boku celou věčnost. Chtěla. Nejen kvůli jeho tělu, ale kvůli… Vlastně ani nevím, kvůli čemu. Byl prostě skvělý.

„Rodinu stejně nemám, moje holka už je mrtvá a potkal jsem úžasnou upírku, do které jsem se asi zamiloval,“ přiznal. Bylo mi ho líto. Ale na druhou stranu jsem byla ráda, že se někdo z mých obětí opravdu zamiloval. Všichni jen řekli „ahoj“ a odešli. Ale tenhle ne. Edward byl jiný. Lepší.

„Víš, Edwarde, já se do tebe taky zamilovala,“ přiznala jsem a sklopila pohled. Zvedl mi hlavu a začal mě líbat.

Po chvíli přestal a řekl „Bello, vážně. Já chci být upír a chci být s tebou. Napořád.“

A tak mě přesvědčil…

 ***

Po nějakém čase jsme našli zvláštní rodinu poblíž Seattlu ve vesničce jménem Forks. Zrovna jsme chtěli jít na lov, ale uslyšeli jsme hrát někoho baseball. A pěkně hlasitě. Tak jsme to šli prozkoumat a narazili jsme tam na upíry se žlutohnědýma očima. Byli zvláštní. Představili se nám a malej elf jménem Alice řekla, že už nám zařídila pokoje a že ví, že se nám budou líbit. Ptali jsme se jich, jak zvládají být na jednom místě tak dlouho a neprozradit se. Oni řekli, že loví zvířata. Zvířata! S Edwardem jsme to nechápali. Loví zvířata? Asi nejsou normální. Dohodli jsme se, že s nimi zkusíme chvíli žít jejich neobvyklým způsobem života. Představili jsme si navzájem talenty – já umím lidi přimět, aby mi věřili, ať řeknu cokoli, Edward že umí číst myšlenky, Alice prý vidí do budoucnosti (tak proto říkala, že ví, že se nám pokoje budou líbit), Jasper – Alicin přítel – umí ovládat pocity ostatních, a jinak jsou u nich ve skupině pouze silnější rysy z lidského života. Carlisle rád zachraňuje lidi (pracuje v nemocnici – nechápu), jeho manželka Esmé si z života přinesla schopnost milovat, Emmett je největší silák a jeho manželka Rosalie si přenesla namyšlenost.

Byl to skvělý klan, do kterého jsme s Edwardem zapadli, jako by nás stvořil Carlisle. Ale pak jsme zjistili, že i Alice a Jasper jsou „vetřelci“. Jasper nám dovyprávěl příběh, jak našel Alici a Cullenovy (tak se jmenují).

Carlislea prý proměnil nějaký upír, kterého spolu s otcem chytali, Esmé byla proměněna Carlislem, když skočila z útesu, protože jí umřelo děťátko, Rosalii našel Carlisle, jak umírá na ulici, a Emmetta našla Rosalie, když byla na lovu – snažil se ho zabít medvěd. Alice si nepamatuje nic z lidského života. Pamatuje si jen, že se probudila ve tmě.

Dáme se k nim? pomyslela jsem si směrem k Edwardovi. Ten jenom přikývl a já věřila, že naše rozhodnutí je správné. 

Upozornění: Můj pokus o "opačném seznámení" těch dvou... =) Doufám, že se článek bude líbit =)

Chtěla bych jen dodat, že nehodlám psát druhou kapitolu... O čem by byla? O každém dni Cullenů bez Renesmé a Jacoba? Ne, díky. =)

A kdo si myslí, že je to urychlený konec, tomu se omlouvám... Mně to tak nepřijde. =) 

Díky za všechny komentáře - ráda přijmu i kritiku - chybami se člověk učí, nebo ne? =)

Autor: Jannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Ulovila jsem si lásku: