Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Učitel autoškoly I.

26.01.2013 (15:30) • jay • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 2898×

Učitel autoškoly I.

(Autoškola je v Česku a mírně smyšlená. Nemám tušení, jak to mají v Americe. Prostě netradiční autoškola.)

Bella

Tak, a je to! Mám osmnáct a dostala jsem peníze k narozeninám. Přemýšlela jsem, jak nejlépe investovat, a rozhodla jsem se pro řidičák. Rodiče zamýšleli, že to tak udělám, ale čekali, až se pro to rozhodnu sama. Tak jsem tu. Je zahájení kurzu. Jsem ve třídě, kde je asi dvacet lidí. Každý prý dostane učitele, který mu bude pomáhat. Mají zde pět učitelů, takže každý učitel bude mít čtyři žáky.

Teoretickou část má na starost samotný pan Lewis. Je to majitel této autoškoly. Samozřejmě se jmenuje stejně jako její majitel. Autoškola Lewis. Jak originální. Je to starší pán, tak kolem padesáti let. Má hodně zkušeností a je velice vtipný. Má šedivé vlasy, ale zato husté. Vrásčitý obličej a modré oči. Byl zavalitější postavy, ale zato akční. Zajímavý stařík. Takového jsem ještě nepotkala. Rozdali nám učebnice a poslali nás domů. Máme přijít v pátek. 

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Pátek. Den D. Dneska někteří pojedou na cvičiště. Mám divný pocit, že to budu já. Samozřejmě můj pocit byl správný. Řekli si, že to vezmou netradičně, a tak to vzali od konce. Mé jméno Swanová je u konce. Smutně jsem si povzdechla. Měla jsem strach? Ano! Velký strach. Seděla jsem v lavici a vedle mě se posadil vcelku pěkný kluk. Pořád po mně pokukoval a usmíval se na mě. Vypadal dobře. Hnědé vlasy ležérně upravené a krásné, pronikavě modré oči. Líbil se mi. Úsměv jsem mu sem tam oplatila a on na mě mrkl. Otočila jsem se na pana Lewise. Vyhlašoval jména a říkal, do jakého auta máme nastoupit. 

„Issabella Swanová, černé Volvo XC60. Učitel Edward Cullen," řekl a četl dál. Zase jsem si povzdechla. Edward, to bude určitě nějaký starý páprda, kterému bude padat protéza. Vstala jsem a vyšla ven. Rozhlédla jsem se. Naštěstí měli pět aut a každé mělo jinou barvu. Modré, červené, žluté, stříbrné a černé. Můj pohled se zastavil na obrovském autě. Bylo nádherné. Elegantní. 

Nejistě jsem se šinula k autu. Můj strach zase vyplul na povrch. Nadechla jsem se a vzala za kliku. Otevřela jsem dveře a uvnitř? Kluk kolem pětadvaceti let a vypadal dokonale. Bronzové vlasy mu ovál vítr, který se dostal do auta. Nádherné karamelky přímo svítily. Nakonec rty. Ty dokonalé rty, které vytvořily ještě dokonalejší úsměv.

„Slečna Swanová?" ujistil se svým úžasným hlasem. Omámeně jsem přikývla a vydrápala do auta. Co to se mnou je? Přeci mě nedostane do kolen nějaký fakt sexy kluk. Zapnul motor a vjel na silnici.

„Jsem Edward Cullen, jak už jistě víte," řekl a koukl na mě. Přikývla jsem na souhlas.

„Teď pojedeme na cvičiště, kde se naučíme pár základních kroků pro řízení auta a ukážu vám motor," sdělil mi a já jen jak tupá přikyvovala. Tohle nezvládnu. Co když se ztrapním? Určitě se ztrapním! Bože! Nevím, co mám dělat. Najednou jsme zastavili. Co to?

„Tak vystupovat," zvolal a ladně vyskočil ven. Následovala jsem jeho příkladu, ale trošičku míň ladněji než on. No, dobře, byla jsem neohrabaná. Otevřel kapotu auta a čekal, až k němu dojdu. Stoupla jsem si vedle něj a čekala. 

„Tady se vyměňuje olej," řekl a ukazoval na něco kovového. Co to je? Dál mi ukazoval odstřikovače, baterii a plno dalších věcí, který mi nic neříkají. Byla jsem totálně mimo. Hleděla jsem na to jak prvňák na matematiku. Když skončil se svým proslovem, zavelel, ať si sednu za volant. Odvážně jsem si sedla za volant a nastavila sedačku se zrcátky, abych pořádně viděla. Zapnula jsem si pás a čekala na další pokyny. 

„Připravena?" zeptal se a čekal na souhlas. Přikývla jsem a čekala, co se bude dít dál. Sice jsem párkrát za volantem už seděla. Táta mi chtěl udělat domácí školu, ale stejně mě to teď děsí. 

„Dole máte zleva spojku, brzdu a plyn. Zkontrolujte si, zda máte vyřazeno, aby vám neskočilo auto dopředu. Zmáčkněte nohou spojku a otočte klíčem v zapalovaní." Učinila jsem, jak říkal, a podařilo se. Usmála jsem se sama pro sebe. To nebylo zas tak těžké.

„Výborně. Zařaďte na řadící páce jedničku a u toho držte spojku," řekl mi a já se koukla, jak se řadí jednička. 

„Dobrá, ale příště se nekoukejte. Musíte si pamatovat, jak se zařazuje," pokáral mě. 

„Zmáčkněte spojku a pomalu přidávejte plyn. Nezapomeňte si hrát s tou spojkou a pozvolna ji pouštět," předříkával mi z hodiny teorie. Pekelně jsme se soustředila, aby se to povedlo. Udělala jsem, co mi řekl. Jenomže zdechlo mi to. 

„Nevadí. Znova a v klidu," řekl a povzbudivě se usmál. Jeho úsměv mě trochu vykolejil, ale vrátila jsem se k řízení. Nebo spíš startování. Napotřetí se mi to konečně povedlo a já se rozjela. Měla jsem objet pneumatiky, dělat osmičky, nacouvat a učila se zařazovat. Dokonce mě naučil, jak se rozjet na brzdu. Hodina se blížila ke konci. 

„Tak a teď zabočte vlevo," řekl a mně se sevřel žaludek. Na silnici? Vždyť nic neumím!

„Jste si jistý? Tam je silnice," řekla jsem nejistě a koukla na něj. Zasmál se mému zmatení a přikývl.

„Ano, jsem. Jeďte," poručil a já tak udělala. Vjela jsme na silnici. Byla jsem nervózní. Bála jsem se.

„Nebojte. To zvládnete," povzbuzoval mě a pohladil mě po rameni na povzbuzení. Trochu jsem se uvolnila. 

„Už se nebojíte?" zeptal se po pěti minutách ticha. Musím uznat, že už mi bylo lépe, ale pořád tam ten zatracenej strach byl.

„Trochu," připustila jsem. Nechtěla jsem být posera, ale jinak to nešlo. Dojeli jsme k autoškole, kde jsme si vyměnili role, aby mě mohl odvést domů. Mohla jsem tam jet rovnou, já vím, ale musel si ještě pro něco zajet. Když řídil, vykládal mi o tom, co v autoškole zažil. 

„Nebo jedna holka u zkoušek byla opravdu vtipná. Komisař se jí zeptal, co je to za ulici, a ona místo toho, aby řekla hlavní, řekla: Já nevím asi Dvořákova? Musel jsem se smát. Komisařům to sice nepřišlo tak vtipné, ale mně jo," vykládal a vykládal.

„Asi bych se taky smála," řekla jsem, abych taky reagovala. Po pár minutách jsem se do konverzace připojila i já. V autě vládla veselá atmosféra. Bylo to, jako bychom byli kamarádi, co se neviděli léta. Vůbec jsem ho nebrala jako učitele, ale spíše jako kamaráda. Předně tohle se nesmělo stát. Neměla jsem ho tak brát. Bylo by to tak lepší. 

Jak se Vám líbila moje povídka? Jednorázové povídky mi moc nejdou, tak snad to nebylo zas tak hrozné. Chtěla jsem to zkusit a tohle téma dělat na kapitoly se mi nechtělo. V druhé části bude průběh dalších hodin. Prosím komenty, smajlíky a kritika. (Buďte, prosím, mírní.) Děkuji, Jay.

Autor: jay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Učitel autoškoly I.: